Všichni si zaslouží druhou šanci – Vyznání v poli, část 11.

Pole Asahi

Naruto ani Hinata nemohli uvěřit svým očím, že se opět vidí a proto jejich reakce byla očekávatelná. Hinata zrudla a Naruto nechápavě civěl.
„Co tady děláš?“ zeptal se Naruto.
„Hledáme tě,“ navíc se nezmohla.
„Souka,“ a než se mohla Hinata vzpamatovat z toho šoku, že je s Narutem úplně sama, tak ji čekalo další překvapení.
Naruto ji objal a na jeden nádech ji řekl: „Hinato-san, čekal jsem až moc dlouho s vyznáním. Miluji tě a i když ty mě ne, vůbec nevadí já si na tebe počkám a budu ti ve všem oporou, a když jsem ztratil paměť, tak jsi byla neustále v mém srdci a myslel jsem na tebe celé dny. Byl jsem celý zoufalý, že tě nemůžu vidět, ale ty jsi se zjevila jako anděl a zachránila mě.“
Hinata na to nemohla nic říct jen zesílila objetí a zašeptala: „Mé pocity jsou stejné.“
Naruta zalil hřejivý pocit, který nedovedl popsat, ale strašně se mu ten pocit zamlouval. Nepatrně se odtáhl a dlouze se na ní podíval a pak ji políbil něžným až skoro bojácným polibkem jakoby se bál, že se mu to opět zdá, ale dotykem rtů si ověřil, že se mu to nezdá, že je to skutečnost. Po které tolik toužil…
Ovšem jako by jim nebylo přáno, tak se zpoza keře objevil Hidan a s poznámkou: „Dvě hrdličky a dokonce i Jinchuuriki.“
Ale než mohl cokoliv udělat dalšího, tak se Naruto společně s Hinatou vypařili jako pára nad hrncem a vedle něho se ozvalo: „Já jsem tvůj protivník!“

Dům Asahi

Itachi již měl po výuce Iwakiho, ale musel uznat, že jeho malý skoro švagr je vážně dobrý, protože ho zkusil naučit ohnivou techniku a o to větší překvapení, že se to naučil za pouhý týden…
Z jeho myšlenek ho vytrhl náhlý příchod dvou osob, který vůbec nečekal.
„Naruto, co to…!“
„Teď není čas na vysvětlování Akatsuki i Konoha jsou nám na stopě brzy už nejsme v bezpečí!“ vyhrkl Naruto.
„Cože?“ divil se Itachi, který nechtěl aby je někdy našli, protože tady měl život po jakém vždy toužil a chtěl mít, ale opět jeho štěstí trvalo pouhou chvíli.
Proč to tak musí být, že mám štěstí jen chvíli? Bědoval Itachi v duchu.
„Uchiha Itachi!“ řekla zaskočená Hinata.
„Neboj Hin on není náš nepřítel,“ oznámil Naruto.
„Budu ti věřit, ale musím se vrátit a pomoci s bojem,“ řekla Hinata.
„Ne, v žádném případě! Tě tam nepustím, budeš pěkně s námi a musíš se seznámit s jednou výjimečnou ženou, která bude Itachiho ženou. Konoha to zvládne,“ řekl nekompromisně Naruto.
„Ale…“ chtěla protestovat, ale pohled do jeho nebesky modrých očích, které se na ni dívaly zvláštním způsobem a to ji umlčelo.
„Tak se mi líbíš. Á Sen už jde, tak ti ji představím.“
„Naruto a Hinato, neříkejte ji, že už jsou blízko toho, že nás najdou, ano? Naruto ti vše vysvětlí a ty Hin budeš jako první, která nás díky Byakuganu našla, ale že nehodláš říct naši polohu.“ Itachi stačil vymyslet plán.
„Tak fajn,“ souhlasili oba.

Sen, která se vracela z práce si hned všimla té dívky, která byla moc krásná a než mohla položit otázku co tady dělá, tak ji Naruto vše vysvětlil a některé pasáže vysvětlil Itachi.
Sen všemu neuvěřila, ale když se pak podívala jak se ta dívka Hinata dívá na Naruta, tak věděla okamžitě, že ho bezmezně miluje.
„Aby rodiče nepojali podezření tak budeš moje spolužačka ze studií, která mě přijela navštívit, ale jen pro pořádek si sundej tu čelenku,“ oznámila Sen, která svolila, že dívka tu může zůstat.

Ovšem Itachiho trápily výčitky svědomí, že Sen lže a tak se rozhodl, že ji v noci poví pravdu.

Země Dvou polí – bojiště – Tým Konoha a tým Akatsuki

Deidara si vzal na starost skupinku, ve které se nacházel Kakashi a Hidan tu druhou…
Boje to byly tuhé a ani jedna strana se nechtěla vzdát… Deidara pořád řval, že to tu promění na umělecké výbuchové středisko a Hidan mlel něco o tom, že Jashin-sama si přijde na své…
Takhle ulítlý tým by jste možná našli v cirkuse a Kakuzu by se snažil z toho vytřískat co nejvíc peněz. Ty upoutávky typu: Přijďte se podívat na vybuchujícího umělce a chlapa co se snaží zabít!!
Krajina již byla dosti poškozená od výbuchů Deidarových kousků, země byla potřísněna inkoustem a Yamato si také užíval dřevních technik.

Jenže boj skončil stejně náhle jako když začal.
Náhle Deidara a Hidan zmizeli a tým Konoha se opět sešel a teprve teď si uvědomili, že mi jim jedna osoba schází.
„Kde je Hinata?“ ptal se Kiba, který měl o svou kolegyni starost.
„Neboj někde bude, ale bez jejího Byakuganu jsme v pěkné slepé uličce,“ ozval se náhle Sai, který nechtěl být cenzurován za hrubé výrazy.
„Má pravdu, ale ještě máme Kibu a jeho čich.“ Klidnil situaci Kakashi.
„Ale můj čich si dává pauzu, protože přes ten jíl toho moc neucítím a zajímalo by mě, kam se Akatsuki poděli.“ Pronesl Kiba.
„Ale co je důležité kam půjdeme? A co budeme dělat?“ ptal se Yamato.
„Nechte to na mě,“ prohlásil Sai sebevědomým hlasem.

„Ku**a, do p***e, co si o sobě ten šéf myslí!“ nadával Hidan, kterému se nepovedlo obětovat Jashinovi.
„Nevím, ale měl by jsi se, sakra, krotit v tom svém slovníku, hmmm,“ řekl Deidara.
„Ty mě taky pěkně s***š, víš o tom?“ řekl Hidan.
„Klid, ano?“ klidnil ho umělec.
„No jo porád a co šéfe potřebujete?“ zeptal se Hidan, když se přemístili na místo srazu.
„Jak jste pokročili?“
„To je všechno? Už jsme blízko, ale chce to víc času, který…“
„… nemáš, protože jdeš s Kakuzem na lov Dvouocasé,“ dokončil za něj Pein.
„Tak fajn, ale pak až potkám Itachiho, tak ho zabiju,“ vyhrožoval Hidan.
„A koho dostanu já, hmmm?“ zajímal se Deidara.
„Ty? Tobiho,“ řekl zcela chladně Pein.
„Jé… Deidara-senpai!“ radoval se Tobi.
„Za co?“ povzdychl si Deidara.
„Tak je domluveno a koukejte vy dva ho najít nebo uvidíte…!“ pohrozil Pein.
„Hai,“ řekli oba dva současně.