Souboj ticha
Do sálu vstoupila dívka.
Rychle se vmísila mezi ostatní a nijak na sebe neupozornila. Přesto ji stihly najít dva páry očí.
Dívka protančila ke skupině svých kamarádek a zapojila se do živého hovoru. Obhlíželi okolí a komentovali kluky. Smáli se a házeli pohledy po svých vyvolených.
Ani jeden z mladíků, kteří dívku sledovali, se nepohnul. Měřili ji z povzdálí pohledem. Ani jeden si prozatím nevšiml toho druhého.
K dívce přistoupil plavovlasý kluk a vyzval ji k tanci. Ona se na něj usmála a vydala se s ním více ke středu parketu k ostatním tančícím párům.
Její kamarádky uznale pokývaly hlavou a spiklenecky po sobě mrkaly. Některé uklouzly i kradné úsměvy.
Jeden chlapec z dvojice pozorovatelů tiše zavrčel a ten druhý probodl tanečníka pohledem. Oba dva vycítili stejnou negativní energii vyslanou směrem k tanečníkovi. Jejich oči se setkaly.
Chvíli si přes plný sál hleděli do očí. Potom, ale oba rezignovali a zaměřili se zpět na dívku a jejího partnera.
Píseň se chýlila ke konci. Dívka se ještě jednou zářivě usmála na svého tanečníka a opustila ho. Došla ke svým kamarádkám, které jí obklopily jako včely medovou plástev.
Jeden z chlapců se pohnul směrem k dívce. Druhý jeho pohyb zaznamenal a vyslal k němu nesouhlasný pohled. Ten na to reagoval ušklíbnutím a posléze tázavým výrazem.
Chvilku to vypadalo, že k němu ten druhý vyrazí, ale potom pokrčil rameny a pokynul mu hlavou směrem k dívce. První chlapec se usmál a pomalu vyrazil.
Skupinka dívek jeho příchod zaregistrovala velmi rychle. Tázavě se po sobě podívali a čekali, kterou si vybere. Byl oblíbený. Oblíbený a krásný.
Mladík se mírně poklonil a nabídl dívce ruku. Té se po tváři rozlil růměnec. Sklopila oči a následovala svého ctitele na parket.
Tančili dlouho. Více než jen jednu skladbu. Mladík si byl vědom, že je celou dobu sledují oči jeho vyzyvatele. Ne nenávistně, jen nesouhlasně. Tichý odpor.
Dotančili. Bylo již pozdě. Zdálo se, že ples každou chvíli skončí. Dívčin tanečník pohlédl směrem k tomu druhému. Stejný tázavý pohled jako předtím.
Vrátil mu to pokrčením rameny a pohledem k dívce, která se zdála být velice šťastná. Pousmál se a přikývl. Nato se otočil a zamířil ven ze sálu.
Tanečník obrátil pohled zpátky k dívce ve svém objetí. Pohlédl na její tvář a usmál se. Odhalil přitom malé ostré špičky svých tesáků.
Dívka zvedla oči a pohlédl mu do očí. Usmála se a vztáhla ruku k jeho tváři. Vztyčila jeden prst a obtáhl jím rudý trojúhelník táhnoucí se po je jeho líci.
To bylo to poslední co zahlédl ten druhý stojící nerozhodnutý na prahu. Sklopil oči a vyšel ven.
V měsíčním světle se rozzářila jeho smetanová pokožka.
Něco trochu jiného než normálně píšu, tak se vám to snad bude líbit.
Jsem si to přečetla po dlouhé době znovu a něco mě napadlo. Kdyby pod tím nebyl ten obrázek, tak mám skoro dojem, že je to souboj dvou upírů o krásnou dívku. Nemyslíte?
Jsem jen prach ve větru... Moje existence je bez významu... Zmizím na věčnost... A přesto... Možná si jednou někdo vzpomene... Doufám... Nevěřím... Zůstávám... Jsem jen prach... Prach ve větru... Vítr mi dal křídla... Nemám víc co si přát... Doufám... Nevěřím... Jsem jen člověk... I kdybych chtěla víc... Nesmířím se tím... Protože jsem jen člověk... A člověk je prach ve větru...
ze začátku mě to taky napadlo XD
Veľmi podarená poviedka.. Hravá, páčila sa mi. Juj, chcela by som tancovať s Kibom