SRDCE NAPŮL 01

Mladý chlapec, seděl na okenním parapetu a tiše pozoroval spícího muže před sebou. Měsíc ozařoval jeho tvář, která teď působila klidně a mile, ne jako tenkrát…
když ho opustil…
Jsou to už víc jak dva roky, co se vrátil, co odešel z Akatsuki. Celá vesnice ho přijala s otevřenou náručí, potom co se dozvěděli, před jakou volbu byl postaven, a že vlastně neměl na výběr. Najednou to byl on, koho všichni litovali. Ano, všichni ho litovali. Pro ně už to nebyla ta zrůda, která mu zničila dětství…
… život…
… jeho starší bratr…
… Bože, jak ho nenáviděl!!! Postava na posteli se neklidně zavrtěla a její tvář se zakabonila, jako by snad četla myšlenky nezvaného hosta.
„Ale já vím, co jsi skutečně zač. Na mě to tvoje divadélko neplatí, Itachi!!“zašeptal a potichu zmizel v noci. Napětí z mužovi tváře se v mžiku vytratilo a nahradil ho lehký úsměv. Sluneční paprsky zvolna pronikaly do Itachiho ložnice a jemně hladily jeho obličej.

Víčka se mu pomalu otevřela a odhalila tak dvě tmavé uhrančivé oči. Líně se protáhl a pootočil hlavu tak, aby viděl na budík stojící na malém nočním stolku hned vedle postele.
„Cože? To už je půl devátý?! To snad ne, já zaspal!“vykřikl, prudce vyskočil na nohy a rozběhl se do koupelny. Jen co se umyl, rychle se oblékl a vyšel na ulici.
„Naruto na mě už určitě čeká.“pomyslel si a přidal do kroku. Proplétal se mezi lidmi a při tom uvažoval, co by mu asi Naruto mohl chtít tak důležitého. Netrvalo to dlouho a už stál před místem, kde se měli sejít. Světlovlasý chlapec už nervózně přešlapoval před Ichirakem a okusoval si nehty. Itachi se zastavil a chvíli ho pozoroval. Ty jeho oči, ho vždycky tak fascinovaly. Zamiloval se do něj už před několika lety, ale neodvážil se mu to říct. A teď už na to bylo příliš pozdě. Už je to přece rok, co se dal dohromady s jeho bratrem. Pamatoval si to, jako by se to stalo včera. Tenkrát za ním Sasuke s Narutem přišli a jen tak mimochodem mu oznámili, že spolu chodí. V té době to pro něj byla strašná rána. Nikomu se s tím nesvěřil a dělal, jako by nic. Ale pokaždé, když je viděl spolu, se rána v jeho srdci znovu otevřela.
„Á, Itachi už jsi tady!“vytrhl ho z myšlenek pronikavý chlapecký hlas. Itachi se usmál, přistoupil k němu a společně pak vešli do restaurace, kde se posadili k pultu a hned si objednali misku místní speciality. Uchiha trochu nervózně poklepával prsty o desku baru a díval se při tom na svoje jídlo, které mu právě přinesli.
„Víš Itachi, potřeboval bych poradit.“začal Naruto.
„Od té doby, co se Sasuke vrátil z poslední mise, chová se divně…“povzdechl si a do očí se mu nechtěně nahrnulo několik slz.
„Všechno, co řeknu, ho hned naštve a pak se hrozně pohádáme. Dokonce začal i pít! Snažil jsem se s ním o tom mluvit, ale nechtěl mi nic říct.“vychrlil ze sebe a bylo slyšet, jaký obrovský kámen mu spadl ze srdce. Nešťastně se otočil ke svému společníkovi: „Prosím Itachi, pomoz mi!!“

Chvíli tam jen tak seděl, naprosto neschopný slova. Čekal všechno. Byl zvyklý, že za ním chodí s kde jakou, pro něho jistě důležitou maličkostí, ale že po něm bude chtít něco takového…Na jednu stranu, byl sice rád, že mu Naruto důvěřuje natolik, že se mu s tímhle svěřil, ale zasahovat do vztahu mezi ním a Sasukem se mu moc nechtělo. Blonďáček si ho nedočkavě prohlížel a blankytně modrýma očkama zkoumal jeho neproniknutelný výraz. Moc dobře si všimnul, jak váhá. Věděl, že to, co žádá, pro něho nebude lehké. Jsou to sice bratři, ale i po tom, co se vyjasnila Itachiho minulost, měl pocit, jako by mezi nimi bylo stále cosi nevyřešeného.
„Víš, nerad se pletu do záležitostí týkajících se mého bratra…“ řekl po několika minutách ticha.
„…ale jestli je to pro tebe tak důležité, zkusím ti nějak pomoct… i když nevím jestli…“ větu už ale nestačil dokončit. Naruto byl tak nadšený jeho souhlasem, že se neudržel a vrhnul se na něj.

Sasuke se právě vracel ze schůze u Páté, když ho upoutal nezvyklý rozruch v protějším krámku. Rozradostněný hlas, který odsud vycházel, se šířil celou ulicí. Zastavil se a pozorně mu naslouchal. Slovům sice nerozuměl, ale kdo je majitelem, mu bylo více než jasné.
„Co tam ten idiot zase vyvádí?!“pomyslel si a naštvaně si to mířil přímo k rámen baru.
„To musíš tak řvá…“mladý Uchiha strnul uprostřed pohybu a jen nevěřícně zíral, na muže v Narutově objetí.
„…ITACHI?!“