Vzpomínky

Proč mi nikdo neodpovídá,
Proč tu stále stojím jako nána?
Mnoho to o mně sice vypovídá,
Přesto nechci být pouze průchozí brána.

Když i láska a přátelé otáčí se ke mně zády,
Nevím, koho bych měla volati.
Ino, byly jsme kamarádky a měly se rády,
Proč tyhle vazby musely být hrubě přeťaty?

Sasuke-kun, proč jsi odešel,
Proč jsi odešel beze mě?
Takhle ses se mnou rozešel,
Uprostřed téhle tmě.

Naruto, kde teď jsi,
Hledáš mou lásku?
Byli jsme jako divocí psi,
Vše visí na vlásku.

Kakashi-sensei, také jste odešel,
Na koho teď mám vzpomínat v dobrém?
Mé pocity i emoce jste obešel,
Stal se z mých citů takový problém.

Konoha se ke mně zády otáčí,
Je sice po tom velkém boji.
Nechci čekat až se život uráčí,
Už dávno jsme mohli být svoji.

Život Shinobiho, k čemu to všechno,
Stejně to skončí jako teď to končí.
Jako by to celou dobu bylo pouze čteno,
Kdo to teď asi ukončí?

„Sasuke-kun,“ špitnu do ticha,
„Naruto, Kakasi…“ má slza k zemi dopadá.
Všechno takhle náhle utichá,
Noc možná byla ještě hodně mladá.

„Tsunade-sama,“ zavírám své oči,
„Shizune, Ino…“ pomalu do prachu upadám.
Kdo to mého osudu ještě před tím vkročí,
Vycházím vstříc všem těm záhadám.

„Lee… Saii…Shikamaru…“ ležím bez pohybu,
„Omlouvám se, moc jsem toho nedokázala bez Vaší pomoci.“
Už se pomalu ani ničím nehýbu,
Propadám vlastním obavám při téhle ošklivé půlnoci.

„Gomen…Nasai…Přátelé…“
Pomalu odcházím do jiného světa.
Mé vzpomínky už jsou přec dávno shořelé,
Vlastně žít není ta věda.