Ohnivá vůle se nevzdává! Vodítka a dvojče, část 3.

Moře - loď Hoshi

Náhle to Minata trklo. Ani nevěděl, proč, ale podvědomě tušil, že jim ta odpověď zajistí přežití.
Pak už nad tím nepřemýšlel a dál se věnoval básničce.

Cesta do přístavu Todoroki

Ovšem nepočítali s tím, že Naruto při cestě bude jako v transu a tak se podle toho chovali. Dávali na něho pozor a kontrolovali jeho stav. Zarážející bylo, že šel úplně normálním krokem a vyhýbal se všem nerovnostech, které byly na cestě.
Naruto se opět ocitl v meči a tentokrát to bylo v jedné místnosti, kterou neznal a sešel se tam s Shitarovým duchem, který oznámil:
„Tento meč má dvojče, zlé dvojče, které měl ve vlastnictví můj bratr. Já vím, co chceš říct, že šel i po Hokanagi, protože se mu zdálo, že jeho meč není dostatečné silný pro jeho účely. Jak získal Hokanagi, tak se Keichi zbláznil a způsobil, že ti tvorové se dostali do našeho světa…“
„Jak to všechno víš?“ přerušil Shitaru Naruto.
„Meč si uchovává v paměti události, v kterých se vyskytoval,“ zdůvodnil Shitara.
„Další schopnost. Už ho mám kolem dvaceti let a pořád nacházím nové schopnosti. Je vůbec něco co neumí?“
„Pár věcí, ale to sem nepatří,“ pak se začervenal, odkašlal si a pokračoval: „Teď k té básničce. Jméno meče je identické s názvem původních majitelů mečů.“
„Původních?“
„Ano, když jsem zúčastnil presidiánu, tak jako vítěz jsem si mohl vybrat jakoukoli zbraň a já si vybral Hokanagi. Patrně nějakým nedopatřením jsem do našeho světa vzal i dvojče Hokanagi,“ vzpomínal Shitara.
„A dvojče si našlo Keichiho a…“
„… a změnil mu srdce, způsobil smrt našich rodičů, ale jak jsem předtím řekl, tak Keichimu to nestačilo a tak si vzal Hokanagi násilím. Asi si myslel, že když bude mít dva meče, které jsou si tak podobné, tak získá veškerou sílu, že neváhal a zabil mě. Stejně už to nebyl můj mladší bratr, ale někdo úplně jiný. Cizí, zlí člověk. Teď jdi a spolu se synem zastavte definitivně tuto hru s minulostí. Pokud uspěješ, můj pravnuku, tak si pamatuj, že já zmizím a to definitivně a konečně se setkám s rodinou a Keichiho duch bude také osvobozen a Hokanagi si po tvé smrti vezme malou část duše a nahradí tu moji. A pokud selžeš, tak se stane to, že dva meče se do sebe zaseknou a vyvolají tak mocné síly, o kterých žádný člověk ani nesnil. Tak se tedy měj se a pamatuj si je to Hokanagiho dvojče a má stejné vlastnosti a umí ovládat černý oheň. To Hokanagi neumí.“ S těmito slovy se rozloučili a Naruto se probral z transu a pověděl jim, co se dozvěděl od Shitary.

Moře – loď Hoshi

Procházení básničky se protáhlo až do ranních hodin, kdy už bylo jasné, že bez dalších vodítek jsou ztraceni.
Dokonce i Itachi zapochyboval o své odpovědi, ale něco mu našeptávalo, že ta jeho odpověď je správná. Měl pocit, že je sním jeho otec a radí mu, co má dělat. Dal na tu poslední radu a jen tak začal listovat v té knize, ve které byla básnička.
Pohled mu padl na patnáctou stránku a jakousi hádanku, která zněla:

Itachi tu hádanku ukázal Minatovi a ostatním a Minato na to koukal a pak řekl:
„Tak tohle je vážně divné, ale ta hádanka je strašně podobná té, co otec luštil. Nemám nohy, ale mám modrá křídla, nechodím, ani nelétám. Mám hlad, ale nikdy se nenajím. Vyslov mé jméno. Takhle zněla.“
„Páni a odpověď?“ zeptala se Lina.
„Hokanagi a určitě to bude mít nějakou souvislost.“ Nadhodil Minato a Itachi se hned chytil.
„No jasně a Hokanagi a ten meč jsou sice povrchově stejné, ale vnitřně jsou jiné. Hokanagi je ten hodný a dvojče zlé.“ Dedukoval Itachi a náhle se ozval Yahiko:
„Itachi má pravdu a navíc ta hádanka a básnička jsou propojené, možná je to jedno a totéž a někdo, kdo nechtěl, aby si to dal kdosi dohromady, tak je rozdělil a tím zajistil, že nikdy a nikdo ten meč nenajde a musel to udělat tak, aby meč nebyl jen tak dostupný.“
„Myslí ti to, a myslím, že je sto správně, ale jedna věc mi tu nehraje, proč by naši nepřátelé po tom meči šli a plavili se po moři, když na pevnině je daleko větší pravděpodobnost úkrytu meče.“ Řekl Kazuma od dveří a Lina na to měla odpověď:
„Jak stojí v hádance, tak mají slabinu a tou je pevnina, takže meč automaticky hledají na moři a meč hledají asi kvůli moci, i když si myslím, že Hokanagi strýčka Naruta je silnější a lepší, pokud to odhaduji správně, tak ti co obývají loď jsou původními majiteli obou mečů, ale nevím jak se ty meče dostali k nám,“ odůvodnila Lina a podívala se na Itachiho a ten zčervenal.
„Jak je daleko Yasei?“ zeptal se Minato.
Kapitána ta otázka překvapila, ale pohotově odpověděl:
„Asi deset námořních mil a stále se přibližuje. Tipuji, že za současných podmínek tu bude za několik hodin, ale klidně i za dva dny.“
„Dobře, tak to vypadá, že čas je proti nám. Bando běžte si odpočinout a za pět hodin se tu sejdeme k další poradě!“ zavelel Minato.

Přístav Todoroki

„Kdy odplula?“ zajímal se Naruto.
„Asi před pěti minutami a další jede naším směrem za čtyři hodiny.“ Gaara informoval celou skupinku o jejich vyhlídkách.
„Super a co naše děti?“ stěžoval si Sasuke.
„Neboj se, zvládli jsme už horší časy a věci, ne?“ povzbudil ho Nagato.
„Máš pravdu a navíc je tam s nimi můj syn a ten je ochrání,“ ujišťoval všechny Naruto.

Konoha

Sai zaklepal na dveře a Hinata: „Volno.“
„Kde je Naruto? To už zase někam zmizel?“
„Ne, vlastně ano, náš syn se dostal do velkého maléru, můžu ti jen říct, že jestli Naruto, Gaara, Nagato a Sasuke selžou, tak jsme nahraní a to doslova,“ pronesla Hin klidným hlasem, ale uvnitř to vřelo.
„Ahá, tak pardon, že jsem rušil.“
„Nic se nestalo a copak jsi mu chtěl?“
„Ále nic.“ Řekl Sai a začervenal a jak viděl v očích Hinaty poznání, tak se urychleně pakoval a než by řekl švec byl pryč.
„Zatracená kniha, jen kdyby se mi tolik nelíbila,“ lamentovala pro sebe Hin.

Suna

Kankurou právě čistil svoje loutky, když do kazekageho pracovny vešla jeho švagrová a divila se kde je Gaara.
Kankurou jí řekl, že si odskočil na pár denní vycházku s Narutem, Nagatem. Matsuri mu uvěřila a šla si po svých.
Kankurou si oddechl, ale netušil, že Matsuri poslala dopis Konan, ve kterém se optala na ten jejich výlet, který měl být až za dva měsíce.

Ame

Konan se vrátila domů a překvapilo ji, že na stole má vzkaz a tak si ho přečetla.
„Milovaná Konan, musím urgentně odcestovat za naším synem, ale neboj bude v pořádku, stejně jako já. Miluji tě.“ A pod vzkazem bylo jeho klasické N.
„Sakra chlape, do čeho ses to zase namočil?“ rozčilovala se Konan.