Obchodníci 27 - Danzův úkryt

Další z mnoha uliček v Konoze. Dva muži v plášti procházeli kolem neonem osvícených podniků. Z jednoho burácela hudba. Podzemní klub do kterého vedlo 666 schodů. Stejně tak název „Inferno“ a dva vyhazovači s jizvami přes tváře.
„Musíme tam?“ Zeptal se v půli schodů Naruto.
„Už jsem ti říkal, že ano.“ chladný hlas patřil Itachimu.
„Jo, hudba zní stylově,“ Uzumaki již rozpoznával slova.
„Připrav se a nech to vše na mě.“ Uchiha rozrazil dveře. Začala hrát nová písnička. Klub měl ještě patro. Na dolním parketu skotačilo snad dvě stě lidí. Do horního by se vešla další stovka. Barmani nestíhali nalévat svítící drinky. Světla problikávala do rytmu hudby. Dav šílel, živý koncert jedné z nejoblíbenějších skupin ke křtu jejich nového alba „ Human fucker“
„BOOOOOOORN!“ Ohlušující řev zalil celou místnost.
„Ta hudba má šťávu!“ Snažil se Naruto přeřvat vřískající lidi.
„Jako, když do toho repráku bleje.“ zpražil ho Itachi a dál si prodíral cestu davem lidí.

Kolem parketů bylo také několik luxusních pohovek, kde se dalo na chvíli odpočinout. V jedné z takových seděl i zjizvený muž ke kterému Itachi kráčel: „Danzou, děláš vše na čem jsme se dohodli?“
„Itachi… proč mě nepřekvapuje, že žiješ? Inu, trochu jsem pozměnil plány. Jen co zabiju Namikazeho a jeho Akatsuki podám si i vás. Proti Kakashimu už jdou moje Root jednotky a vy dva jste sem napochodovali… to je snad dárek od osudu!“ Danzou spráskl ruce a začalo pravé peklo. Desítky maskovaných mužů vyběhlo s katanami proti dvojici.
„Já věděl, že zradíš.“ Na Uchihově tváři byl vidět malý úsměv.
Vchodové dveře rozrazily vyhazovači. Cestou srazili několik bavících se lidí. Za nimi vstoupil Býk a Sasuke: „Budou krutý jatka,
nebudu se držet zkrátka.“
Při vypuklém boji začali návštěvníci vyrážet z klubu. Kapela dál hrála. Čím dál víc ozbrojených lidí přicházelo zabít čtveřici. Danzou se zatím v klidu vypařil.
„Zdrhá nám,“ houknul Sasuke a poslal dalšího k zemi.
„O něj nám přece nešlo,“ Býk jedním mocným sekem zabil dalšího z Rootu i nevinného návštěvníka.
„Nevinný nechte být!“ Zařval Naruto.
„Kryj si záda v**e,“ Itachi právě odrazil útok mířící na blonďáka.
Netrvalo to dlouho a všichni nepřátelé leželi v kalužích krve na parketu. Kapela dál hrála.
„Když nám nešlo o jeho zabití, tak co jsme sem lezli? Určitě ne za kulturou!“ Běsnil Uzumaki.
„Abychom se dozvěděli jeho plány,“ připomněl Sasuke.
„Který nám dokonale vyblil,“ usmál se Itachi. „Takže teďka jde po Kakashim, hmm?“
„Musíme ho hnedka varovat.“ Naruto přikročil ke schodům.
„Proč? Když mu prořídnou řady tím líp pro nás… Pochop, že on je taky zlo,“ dodal Itachi rychle, když uviděl Narutův pohled. „Všechno co dělal v Konoze… z toho měl užitek jenom on a nikdo jiný. Dělal vše pouze z vlastního zájmu. Kašle na lidi jako ostatní.“
„Stejně jako vy, nebo Danzo, Orochimaru, Akatsuki a můj otec. Jdu za ním.“ Blonďák vyběhl po schodech.
„Ach jo… to je ale blbec.“ Zakroutil Sasuke hlavou.
„Co byste nechtěli,
je to všechno v p***li.
Snaží se zachránit svojí zem,
před zničením a zlem.“
„Jestli se mu pokusí pomoct tak může zemřít. My nesmíme dovolit, aby zemřel. Takže musíme jít za ním a pomoct mu. On to ví moc dobře.“ Itachi kopl do barové židličky a vyběhl za Uzumakim.
„Tak přece jenom nebude tak blbej.“ Sasuke následoval bratra.
„Zase běhat někam,
asi vás pošlu někam!“

Pozdě večer v pracovně Hatake Kakashiho. Několika patrová budova ve které se svítilo už jenom v pár kancelářích. Jeden z nejvlivnějších lidí v Konoze právě dočetl práci o chodu své společnosti. Unaveně si promnul tvář a vyrazil z kanceláře.
„Neměli bychom to s tou prací tak přehánět, ne?“ Usmál se na ostatní spolupracovníky. Nikdo mu však neodpověděl. V celé budově bylo ticho. Smrtelné ticho.
„Chápu,“ Hatake vytáhl mobil. „Asumo, vezmi svojí rodinu a jeď ke mně domů. Dej taky okamžitě vědět Maitovi ať co nejdřív začne hlídat Anko. Obito s Rin by u nás už měli být.“ Nečekal na odpověď a strčil mobil opět do kapsy.
Každý jeho krok byl slyšet. Teď cítil dokonce i tlukot svého srdce. Bylo jako o závod. Už vztahoval ruku ke klice od schodiště, když to přišlo. Jeho srdce se rázem zastavilo a on byl úplně klidný. Do patra vtrhlo několik maskovaných mužů. Vyrazili dveře ke kterým Kakashi právě natahoval ruku. Vůbec nečekali, že ho potkají tak brzy. Hatake naučeným chvatem zlomil prvnímu ruku a vzal mu jeho zbraň. Katanu. Kopl do dveří a tím na chvíli zabránil vstupu dalších nepřátel.
Pustil prvního na zem, jenž si s křikem držel zlomenou nohu. Vrazil katanu do dveří a ozvalo se další zaskučení. Krev pokrývala čepel. Tenhle trik mu, ale už víckrát neprojde. Proto zabočil do nejbližších dveří a vyčkával. Měl tu výhodu, že na rozdíl od nezvaných příchozích tuhle budovu znal. Z velké části ji také navrhoval.
Konečně prošli dveřmi. Vtrhli do patra jak banda kobylek. Přesně jak čekal.
Když už si byl jistý, že přišel poslední pomalu otevřel dveře: „Hlavně potichu.“ pomyslel si.
Přikradl se za posledního a zakryl mu levou rukou ústa, aby nevykřikl, když mu pravou rukou podřezával hrdlo. Teď měl dvě katany a mohl to pořádně rozjet.
Zrychlil krok a už bez ohledu na hluk zaútočil. Další dva padli k zemi, když jim Kakashi zákeřně probodl hrdla ze zadu. To už na něj běžel zbytek komanda.
„Zabil jsem vás polovinu ani jste mě neviděli. Pořád si myslíte, že mě můžete zabít?“ Ani se neobtěžovali ho obklíčit. Už jenom za tuhle drzost, že na něj poslali druhořadý zabijáky si to vyřídí s tím kdo tohle spískal osobně!
„Tak, kdo první?“ namířil zbraně na vetřelce. Jeden z nich se rozeběhl a hned skončil na zemi ruky. Další dva šli na zem s podříznutými hrdly. Poslední si chtěli zachránit kůži útěkem, avšak jeden z nich při útěku zakopl. Bylo lehké mu vrazit katanu do hlavy. Aspoň, že zbraně měli kvalitní.
Poslední už sbíhal ze schodů, ale Hatake ho rychle dohnal a podkopl mu nohy. Při pádu bylo slyšet nepříjemné křupnutí kosti. Kakashi nadzvedl muže do výšky svých očí a začal výslech: „Kdo tě poslal.“
„Naser si!“ bylo mu odpovědí.
„Fajn,“ hodil muže do šachty u schodů. Bylo slyšet další zapraskání kostí a skučení vyslýchaného.
„Pořád si mam nasrat?“ koukl Hatake na muže svíjejícího se bolestí. „Schválně jestli tě ta katana trefí.“ vyhodil zbraň do vzduchu. Bohužel se katana zabodla mimo tělo.
„Byl to Danzou! Poslal nás Danzou!“ Vřískal zraněný.
„Dobrá,“ Kakashi pomalu sešel dolů. Vytrhl katanu z podlahy a zabodl jí muži do hrudi. „Nikdy jsem neříkal, že tě nechám naživu, když mi to řekneš.“ Odpověděl jen tak do vzduchu.