Temná Brána: Přiznání, Kapitola 9.

Zrovna když Sanbi a Lina, dokonce i Seth s Kálí se do toho zapojili, vyprovázeli vzpouzející se Prázdnotu, tak v tom momentě Prázdnota využila jejich chvilkové nepozornosti a zaútočila na Lin, která útok nečekala a obě skončili na zemi v jednom klubku. Sanbi, Kálí a Seth se do toho boje radši distancovali, ale stejně jim to nebylo nic platné, protože se jim do cesty postavili Prázdnotiní kolegové.
Zjevili se tu ihned, když viděli, že Prázdnotě se nedaří.
„Nikam, ať si to vyřídí mezi sebou,“ řekl Utrpení, člen další skupiny.
„Tak budem bojovat mezi sebou?“ nadhodil Seth.
„Něco v tom smyslu.“ Přidal se do řeči třetí člen skupiny, která si říkala Nepřátelští.
„Tak na co čekáme?“ zajímala se Kálí, která se nemohla dočkat až boj začne.
„Na mě!“ ozval se Kankurou a všichni se na něho otočili, i dvě bojující ženy se na Kankura podívali a Lina mu poslala zprávu: „Ty nám chceš pomoct?“
„Jistě a potom nás budete muset pustit.“ Vysvětlil jí svůj plán Kankurou.
„Něco na tom bude a vem si na starost toho hnědovlasého chlapa, jmenuje se Áres a je hodně slabý, toho zvládneš,“ ujišťovala ho Lina.
„Fajn,“ řekl Kankurou.
„Kdo je to?“ otázka spíš než na Kankura směřovala na Setha, Kálí a Sanbiho.
„Je to Kankurou, bratr kazekageho a prý to umí s loutkami.“ Představil se Kankurou s mírnou úkolnou a druhá žena v Nepřátelských, jménem Beznaděj se na něho podívala a na první pohled se jí zalíbil.

Než někdo mohl něco říct či udělat se strhla bitva na život a na smrt a právě jeden tupý úder, který byl slyšen až do skladiště. A při té ráně ze stropu spadla omítka.
Bojující Hin a Smrt se zastavili, ale Smrt tak nešťastně, že schytal Hinatin Juuken do pravého boku.
„Promiň, já necht…“ nedořekla, protože jí prozradil: „Má to být boj, tak bojujme a navíc jsem samotná Smrt!“
„No to je sice pravda, ale…“
„Žádné ale, jinak se to ještě zhorší.“ Varoval ji Smrt a přihlížející Škorpión se usmál, že se konečně našel někdo, kdo poslouchá jeho rady.

Mučírna

„Sakra, co se to tam může dít?“ chtěl vědět Kakashi a přecházel z jednoho místa na druhé a Zkázu tím štval.
„Sedni si, prosím, musím ti něco o sobě podstatného říct.“
„Tak dobře. A o čem že to bude?“ řekl Kakashi lehkým tónem, ale při tom jak se Zkáza tvářila, zvážněl a dala se do vyprávění.
„Když svět byl ještě mlád a já také jsem potkala hezkého mladíka, který byl okouzlující, zábavný, ale mělo to jeden háček cítila jsem z něho zlo. Na to sem přišla až když pro mě bylo pozdě. Zamilovanou, těhotnou ženu navíc v mém postavení žádná skupina nechtěla a to možná způsobilo to, že jsem potratila. Měla jsem štěstí druhý den jsem poznala Matku Přírodu, která mě do Brány přivedla. Všichni na mě byli hrozně hodní a tak jsem na svou minulost nemyslela, tak často a po čase se začaly šířít klepy o jedné nebezpečné skupině, kterou prý vede démon. A hádej kdo to byl ten samý muž, s kterým jsem čekala dítě. A co je nejhorší, říká si Škorpión.“
V Kakashim to vřelo, když teď věděl co všechno jeho láska musela zažít a prožít chtěl toho hada zabít, ale těžko se ovládal.
„Z jakého důvodu si od něho odešla?“
„Protože mě podvedl a on si myslel, že na to nepřijdu a tak jsem sbalila a odešla. Pak o mě rozšiřoval klepy typu ona je d*vka, potvora atd.“ řekla tu nejhorší část své minulosti a Kakashi ji teď miloval víc než kdy předtím, také jí to řekl.
„Já se bála jak na to budeš reagovat.“ Vyslovila se Zkáza.
„Jako, že bych tě zapudil, odehnal? Tak to ne a jestli budeš chtít můžu potom až to tu skončí jít s tebou?“