Akatsuki a letní desetiboj 01 - Nápad

„Pánové“ povstal se sklenkou v ruce slavnostně muž s oranžovými vlasy a pearcingem.
„Ehm, ehm“ odkašlala si modrovláska sedící po jeho pravici.
„Ah, promiň Konan. Úplně jsem na tebe zapomněl.“ omluvil se.
Modrovláska to ani už nekomentovala. Už se nad tím vůbec nerozčilovala. Dávno zjistila, že to nemá cenu.
„A dámo.“ zdůraznil Vůdce. „Dostal jsem skvělý nápad.“
„NE!“ vyhrkli ostatní sborově. Všem okamžitě vytanula na mysli vzpomínka na zimu.
„Peine,“ začal výhružně Hidan, „na ten nápad raděj zapomeň a koukej se raděj pořádně napít“ a cpal mu láhev vína až do pusy jenom aby mu zabránil nápad říct a nedej bože zrealizovat.
„Počkej,“ odstrkoval mu flašku pryč, „hned se napiju. Jenom se s vámi o ten nápad podělím. To by přeci nebylo fér. Tak skvělý nápad a já bych si ho nechal pro sebe.“ bylo vidět, že už má trochu napito. „A necpi mi tu láhev furt. Já až budu chtít, tak se nebumbám.“
„A nechtěl by ses nebumbat hned?“ zeptal se s nadějí v hlase Hidan.
„Ne. Nejdřív ten nápad. Páč je fakt skvělej.“ nenechal se odbít.
„Ale mi to určitě bez tvého nápadu přežijeme.“ ozval se úzkostně Deidara.
„Jo. URČITĚ přežijeme.“ doplnil ho Kisame s důrazem na určitě. Ostatní jen souhlasně přikyvovali.
„Opravdu? Opravdu byste si nechtěli poslechnout můj skvělý nápad?“ zeptal se trochu zklamaně.
„Věříme, že je opravdu skvělý, ale teď budeme bumbat. Ju?“ přitočila se k němu Konan a dala mu láhev až do pusy. Pein se trochu napil.¨
„A co ty Itachi? Ty by sis můj nápad nevyslechl?“ zeptal se své pravé ruky. Nic.
„Itachi?“ Zase ticho. „Tak co říkáš?“
„Ještě trochu mlíka, prosím.“
„Cože?“ nechápal Pein. „O jakým mlíku to mluví?“
„Ale, asi by si dal mlíko.“ promluvil chytře Kakuzu.
„No to jsem slyšel taky, ty chytráku. Jenže já se ho ptal, jestli nechce slyšet můj nápad. Co říkáš Itachi? Co?“
„Páni, on zase usnul.“
„Jo, to von poslední dobou pořád. Vlastně od zimy.“ odpověděl ochotně Kisame.
„Já se mu nedivím. Po tý ráně do hlavy…“ rýpnul si Deidara.
„Ale ta rána byla jenom malinká, fakt…“
„A buďte zticha.“ utnul je Pein. „On spí a vy ho takhle rušíte. Je jako nemluvně.“ Napil se. „Takže vy ten nápad slyšet vopravdu nechcete?“ zeptal se znova s nadějí v hlase. Všichni jenom svorně zavrtěli hlavou.
„Nevíte o co přicházíte.“ uraženě odsekl a zhluboka se napil. Ostatní se zhluboka oddechli a také se napili. Každý se modlil, aby to Peina přešlo.
„Doufám,“ naklonil se Kisame k Hidanovi, „že na to do rána zapomene a nebo bude mít parádní okno.“ Jen co to dořek…
„A já vám ho stejně řeknu.“ Všichni okamžitě zkameněli. Vzápětí začali Peina o překot přesvědčovat, že opravdu to bez jeho nápadu přežijou, že to není nutné.
„Ne, ne, ne, chlapci. Já se s vámi prostě podělím, protože by to nebylo fér.“ Znovu se napil. Ostatní ztichli a čekali, jakou apokalypsu na ně jejich Vůdce sešle teď.
„Pánové“ začal, „a dámo.“ když zachytil Konanin pohled. Znovu se napil. Ostatní ani nedutali. Ani nedýchali.
„Mým nápadem je…“
Všichni napjatě seděli a hypnotizovali Vůdce pohledem. Tedy, skoro všichni. Itachi spal a Tobi se v bezvědomí válel na zemi pod křeslem, kde ještě před chvílí seděl („Ale já ho doopravdy varoval, že to nemá pít brčkem.“ bránil se Deidara.)
Pein si znovu přihnul. „Takže… Co jsem to vlastně chtěl?“ rozhlížel se zmateně kolem.
„Ále, nic důležitého.“ mávl rukou Deidara.
Na všech bylo vidět, jak se jim ulevilo. Zavládla uvolněnější atmosféra. Kisame s Deidaru si na něco přiťukli, aniž by věděli na co. Kakouzo seděl s lahví sake v klíně a hleděl do prázdna. Hidan se rozhodl vyhrát nevyhlášenou soutěž, kdo toho víc vypije. Zetsu začal ve svém křesle poklimbávat. K úplnému zhroucení na zem mu bránil jeho květinový krunýř. Konan si sedla Peinovi na klín a dávala mu pít z lahve. Pein ji spokojeně objal rukama kolem pasu. Vládla naprostá pohoda.
„Už jsem si vzpomněl.“ vymrštil se Pein ze svého křesla, aniž by bral na dívku sedící mu na klíně a která se s ublíženým a pomalu silně naštvaným výrazem sesula k zemi. Deidara s Kisame, kteří si právě připili na sebe sake vyprskli. Kakuzu úlekem svou lahev v ruce rozdrtil. Střepy, které se mu do ruky zabodly nevnímal. Zetsu se probral a jeho dvě části se mezi sebou dohadovali, zda si chtějí nápad vyslechnout nebo Peina nějak umlčet. Hidan po něm svou láhev mrštil. Bohužel pro členy Akatsuki minul. Nemohl se rozhodnout, který ze čtyř Peinů je ten pravý. Láhev tak neškodně prolétla oknem.
Pein si ničeho z toho nevšímal. „Mým nápadem je,“ začal slavnostně.
Zvenku bylo slyšet tříštění střepů z lahve od sake.
Pein se nadechl.
„Desetiboj.“ pronesl do tmy čísi hlas.