Oblíbené činnosti našich hrdinů aneb krátké úryvky – část 3.

Popis: Tento úryvek je celý věnován našemu oblíbenému člověku. Ano není to nikdy jiný než Jiraiya alias Ero-sennin. Bude to možná zní divně, ale nebude psát své veledílo Icha Icha a ani nebude šmírovat v lázních. On přímo navštíví karneval na kterém jsou pouze ženy a on jako jediný muž byl přizván na to, aby se tohoto karnevalu zúčastnil. Kakashi chtěl jít s ním, ale byl zdravotně indisponován. Tak už nebudu nic prozrazovat a nechme velkého sannina ať si užije svůj vysněný karneval…

Nemohl tomu věřit, že ON je pozván na takovou akci.
„Kakashi máš smůlu, ale neboj vše ti řeknu.“ Řekl Jiraiya Kakashimu než odešel na dvoudenní pouť, na místo určení.
Při cestě si zpíval a hopsal do rytmu jakési písničky, kterou považoval za svůj evergreen.
Přenocoval pod hvězdnou oblohou a myslel na ty roštěnky. No prostě na dobře obdařené ženy.
Došel právě včas, aby stihl zahájení karnevalu a přitom byl oslavován jako ten největší hrdina, což svým způsobem byl.
„… a teď na pódiu uvítáme muže, kterému se dostalo té pocty a přišel mezi nás. Prosím, potlesk,“ řekla uvaděčka a rukou pozvala Jiraiyu na pódium. „Náš skvělý, fešný, božský, nepřekonatelný mudrc z Ropuší hory velectěný Jiraiya.“ Po zaznění jeho jména se ozval ohlušující potlesk a Ero-sennin byl v sedmém nebi, že ho tak bouřlivě vítají.
Po ustání potlesku se sannin dostal před mikrofon a začal úvodní řeč:
„Děkuji, že jste vložili do mých rukou tu poctu, že mohu být mezi takovou krásou. Kdybyste cokoli potřebovali, tak se na mě obraťte a já vám vyhovím.“ Při těch slovech začal mírně slintat a projevovala se jeho přirozená náchylnost na ženy, které ještě ke všemu byli velmi spoře oděny. Takže oblečení moc nezakrývalo.
„Děkujeme ti, za tak krásná slova a my přijímáme tvou nabídku.“ Řekla uvaděčka a opět se dívky, slečny roztleskaly.
„První volnou disciplínou je zápas v bahně.“ Představila první disciplínu.
Účastnice šly pouze do plavek a boje začaly a Jiraiya si nenápadně psal poznatky pro svůj velký televizní román.
Po této kategorii následovalo házení rajčat.
Sannovi již začalo být horka a tak se zbavil svého kabátu. Dívky se po něm nesměle pokukovaly a hihňaly se jako malé holky.
„Vážně se mi to líbí.“ Pochvaloval si sannin.
Bitva s rajčaty byla opravdu zkouškou jeho nervů, protože se dívky více odhalily a sennin byl rád, že je tu sám a kdyby ho viděla Tsunade, ale ta tady není. Radši se díval na dívky, které se nebály umazat.
Při přestávce se ženy chodily ptát, co na sobě mají změnit a tak jim sannin velmi rád pomohl. Dokonce zhodnotil i některé přednosti starších žen. Ale od teď se to začalo jaksi kazit.
Následovalo přehlídka šatů a dívky sice v těch šatech byly krásné, okouzlující, tak se to velkému sanninovi nelíbilo a začal se na stoličce ošívat.
Po poznámce:
„Chtělo by to větší melouny,“ jedna žena to nevydržela a vyťala velectěnému Jiraiya-samovi takový políček, že odletěl pár metrů dál.
„Hernajs, ta má sílu, jak Tsunade.“ Neodpustil si Jiraiya.
„Ano, má sílu jako ona, protože mě naučila bránit se.“ Vysvětlila žena, která jí byla velice podobná, ale ty vlasy měla rozpuštěné a ne v culících.
„Nic se nestalo, dámy, pokračujte.“ Pokynula organizátorka.
Dámy poslechly a sanninovi se dostalo ponaučení, že podobné poznámky tu nestrpí.
Sannin slíbil, že se bude chovat slušně a neprovokovat již tak početný dav dam.
Po šatech přišly plavky a to teprve sannin koukal, že takové plavky, které nezakrývaly, ale spíše odkrývaly, se mohou nosit.
To už nevydržel a začal, tak nehorázně slintat. A to už kolem stojící dívky nevydržely a řekly velkému Jiraiyovi:
„Prosím, pane nekoukejte na nás takhle nebo my vás odtud vyvedeme a přivedeme si tady jiného muže, třeba vašeho známého Peina, ten prý není na ženský. Anebo Orochimara.“
Když si představil, že by tady byl Orochimaru nebo Pein, kteří by tady očumovali takovou nádheru, polila ho mrazivá vlna a z nějakého důvodu byl mokrý.
„Šmarjá, kdo to byl?“ zeptal se sannin a dívky odpověděly: „My ne, ale Tsunade vás nechá pozdravovat.“
„Eh, Tsu… tak počkat, kde jsou moje melounky, pomela a další chutné kousky.“ Stěžoval si sannin.
To už bylo na ženy příliš a jedna, co ho udeřila se hrnula včele a uštědřila skvělého, fešného, božského, nepřekonatelného mudrce z Ropuší hory a přistál až někde na pódiu a to bylo asi takových čtyřicet metrů, určitě.
Jiraiya otevřel oči a nad ním se skláněla další sanninka, která ho chytla za klopy a nadávala mu tak, že to muselo být slyšet až někde v Mlžné.
„Jiraiyo, ty jeden chlípníku starej, jak si to jako představuješ, vlézt ženskejm do sprch a ještě po nich házet bahno, rajčata, melouny a jashinvíco. Tohle si odskáčeš a šeredně. Budeš litovat dne, kdy jsi mě poznal a chtěl po mě milostný psaníčko. Tvoje vulgarita, troufalost je až děsivá, ale já ti zatnu tipec, to si zapiš do svých sprosťáren, jasný?“
Pro větší důraz svých slov ho udeřila, tak silně, že mu podruhé praskly žebra a několik blízkých kostí.
Poté mu Tsunade ne právě jemně vyléčila zranění a i Naruto se přišel podívat, jak velký Jiraiya leží na lůžku a nemůže se skoro pohnout.
„Ero-sennin, to si musíte pořád hrát s ohněm?“
„To není oheň, ale čistá ženská výbušnost, která tě sice donutí na chvíli přestat, ale pak ti otrne a musíš to zkusit znovu, jestli ti to nevyjde líp anebo ti vyjde na celé naplánované čáře.“ Dal cennou radu Narutovi a Naruto, tak poslouchal, že si nevšiml, že Tsunade stojí za nimi a tváří se velmi nečekaně a to s úsměvem na tváři.
„Naruto, poslouchej mě a to si zapiš… no… nebo nic si nepiš, jako Lee já ty jejich oblečky tak nesnáším, ale k věci, tahle ženská vlasnost je na nich to nejlepší, ale když to přeženeš jako já, tak musíš i platit, ale stojí to za to.“ Poradil mu Jiraiya a Naruto si vše zapisoval.
„Snad jsi si to nepsal?“ zeptal se sannin s obavou v hlase.
„Ano, i když nechápu princip toho házení bláta a rajčat.“ Vyzvídal Naruto vypadal přesně jako Lee.
„No to si necháme na potom? Ano? Jsem unavený.“ Řekl Ero-sennin a v tu ránu spal.
„Děkuji, Ero-sennin, teď vím jak přinutit Sakuru, aby si mě konečně všimla.“ Mluvil si pro sebe Naruto, že si ani nevšiml, že před pokojem stojí Tsunade.
Tsunade si povzdychla: „Ach, Jiraiyo, proč musíš být takový blbec, ale stejně si v mém srdci…“