Vzpomínky na Kyru 003.

„COŽE!“
„Jak jste slyšela Tsunade-sama. Dívka jménem -“
„Ale já vím. Mlč Sakuro. Že by konečně? Ale pokud by to byla pravda. Ne to ne…“
„Děje se něco Tsunade-sama?“
„Ale ne nic. Můžeš odejít.“
„A co ti mrtvý?“
„Ach ano málem jsem zapomněla. Budou mít pohřeb, ale ne veřejný, přece jen byli členy ANBU. Zařídím to. Ty si teď jdi odpočinout v příštích dnech nebudeš mít trénink, musíš se z toho zážitku vzpamatovat. To samé Naruto, tak mu to prosím tě vyřiď a ať mi nehuláká pod okny.“
„Hai Tsunade-sama.“

Ona žije? Či spíše ona je mrtvá? Ale je to vůbec ona? Po těch letech, poznala bych jí vůbec? Z toho co Sakura říkala, tak tam její tělo nechali. Musím se přesvědčit na vlastní oči. Shizune to tady beze mě pár dní zvládne. Je přece, tak všestranná. Ale musím s sebou vzít někoho. Pokud se nepletu, tak bych to sama nemusela zvládnout. Ale koho. Potřebuju někoho, kdo se o to nebude moc zajímat, ale splní všechno co mu řeknu. Mám to.

„Shizune!“
„Hai Hokage-sana.“
„Zavolej mi Nara Shikamaru.“
„Proč Tsunade-sama?“
„To tě nemusí zajímat, prostě to udělej a ještě jedna věc. Nachystej mi dokumenty na dočasné předání moci.“
„Co se děje Tsunade-sama?“
„To vůbec není tvoje věc, takže urychleně zařiď to co potřebuju!“
„Hai.“

Jakmile se za Shizune zavřely dveře, tak si Tsunade úlevně povzdechla. Otočila se ve svém křesílku a chvilku jen pozorovala hemžení ve vesnici. Kotetsu a Izuma stěhovali nějaké těžké krámy a málem se při tom přizabili. Ino byla v nějaké rozepři se Sakurou. Choji si dával chipsy a jen sledoval ostatní. Naruto se snažil přemluvit Kakashiho, aby ho trénoval a Jiraiyu taky. Prostě vše jak má být a přesto… Ze zamyšlení jí vytrhlo, až zaklepání na dveře.

„Haide!“

Černé oči bloudily po kopcích. Hledaly a nevěděly co. Všímaly si detailů a nevěděly proč. Vše bylo složité. Složitější než dříve. Ale možná to nebylo nejhorší. Po chvíli se ty oči rozhodly nebo spíš zjistily, že takhle to dál nejde. Den za dnem a pořád dál. Jen tři dny to jsou. Co bude dál. Potom se ty oči, ale najednou zastavily na jedné hoře.

Je to zvláštní tohle místo je mi nějaké povědomé. Zdá se mi, jako bych tu už někdy byl. Ta skála, ten tvar. Homole! Ale jak tohle vím. Počkat Orochimaru říkal, že se vracíme do jednoho staršího úkrytu, protože si potřebuje něco vyjasnit. Proto to tu znám. Ale proč zrovna tu horu. Vždycky se zdržuju uvnitř úkrytů pokud se zrovna nestěhujeme do jiného. Homole… Kdo to říkal, můj nápad to určitě nebyl. A támhlety rýhy… Jsou mi tak moc povědomé, že ani nevím od čeho jsou. A okolo je krev? Co tam dělá…!!!

„Ty mě vážně jednou zabiješ Sasuke-san.“
„Třeba si to zasloužíš.“
„No tak to ti teda díky. Já se tady dřu s nějakým tréninkem kvůli tomu, abys ty byl silnější , neboť můj normální trénink vypadá úplně jinak a ty si jen tak mezi řečí řekneš, že je mi souzeno zemřít. Jsi stejný jako Ganen, jen s tím rozdílem, že ona netouží po žádné pomstě.“
„Ganen?“
„Dávná přítelkyně. Už jsme se dlouho neviděli. Řekněme, že potom co se stalo mi ona vmetla do obličeje můj úmysl přidat se k Orochimarovi a řekla mi, ať jí, pokud to myslím vážně, nechodím na oči. Tak jsem to splnila. Bude okolo pěti let.“
„Přátelé? Přátelé jsou na nic.“
„To není pravda. Jednou si to uvědomíš, tedy doufám, ale to už bude pozdě Sasuke-san. A teď když dovolíš, tak půjdu využít vybavení Kabutovi přespolní lékárničky, nechce se mi zbytečně plýtvat chakrou když to není vyloženě třeba.“
„Proč? Trénovala by jsi.“
„Koukáš se na to ze špatného úhlu, to není věc tréninku, ale principu.“

Co tehdy myslela tím principem? Co vlastně myslela, vším co mi kdy řekla. Když si na to postupně vzpomínám, tak mi dochází, jak málo jsem jí znal a jak málo jsem o ní věděl. Ale chci-li jí pomstít, tak bych o ní měl dozvědět víc. Možná, že kdybych našel tu Ganen, tak by mi mohla poradit. Podle toho co tehdy říkala Kyra, tak by měla vědět, proč se Kyra přidala k Orochimarovi. Ganen… To jméno jsem jinak nikdy neslyšel, ale třeba bude vědět Kabuto nebo Orochimaru.

„Hej Kabuto neslyšel jsi někdy jméno Ganen?“
„Ne neslyšel. Proč se ptáš Sasuke-kun?“
„To je jedno a ty Orochimaru?“
„Pokud mluvíš o té stejné Ganen, tak ano.“
„Kde žije?“
„Ta co jí znám by se momentálně měla vyskytovat v jedné vesnici mezi Konohou a naším bývalým úkrytem.“
„Tak dobře, pokud je to takhle, tak velím k obratu. Potřebuju si s tou holkou o něčem promluvit.“
„Jsi si jistý? Než tam dorazíme, tak to s naší současnou polohou zabere, tak dva dny.“
„Ano jsem si jistý. Jdeme!“

Místnost zalévalo mdlé světlo třech svíček stojících na stole. Zároveň s nimi, tam ležel i svitek. Nad ním se skláněla drobnější postava. Sem tam dopadli na stůl drobné krůpěje krve. Po chvilce neznámá osoba zvedá hlavu a opřela o opěradlo židle. Její tvář zalil stín a na její hrudi se zatřpytily červené jiskřičky. O chvíli později pokojem zazněla dutá rána.