Buď na sebe hrdá, Konoho...
„Mise ukončena?“ zeptal se Nidaime Hokage. Seděl netradičně za stolem ve své kanceláři. Obvykle si na formality tohoto typu nepotrpěl. Otázku mířil na mě. Koneckonců, byl jsem oficiální velitel týmu.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Cíl uprchl,“ řekl jsem a zpříma pohlédl do Tobiramových očí.
„Co se stalo?“ zajímal se a skákal pohledem ze mě na mé společníky a zpět.
„Tunely nebyly stabilní a začaly se bořit. Nepřítel měl velký náskok a…“ zaváhal jsem, jak to podat. „Arashi a Ichigo byli zavaleni. Rozhodl jsem se pomoci jim než nesmyslně pronásledovat útočníky ze Skryté oblačné. Útočníci se také dostali na území Země větru, kde jim byla poskytnuta ochrana zaručená jednotkami pod přímým velením Kazekageho.“
Nidaime na mě chvíli zamyšleně díval a pak váhavě přikývl. „Dobrá. Do další mise máte volno.“
„Hai, Nidaime-sama,“ uklonil jsem se a následován svými společníky jsem opustil sídlo Hokage.
Pomalu jsem se doploužil domů. Teplé světlo, které prosvítalo skrz závěsy, vypadalo neuvěřitelně lákavě. Je neuvěřitelné, jak jsem se na své dva poklady těšil… Miho a Kakashi.
Pomalu a potichu jsem otevřel dveře. Slyšel jsem jemný smích mé ženy a veselý smích mého syna. Tiše, abych je nevyrušil, jsem si stoupl do dveří a pozoroval je. Miho zaujatě poslouchala Kakashiho vyprávění a popisování zážitků z Ninja Akademie. Bylo to jen pár týdnů, co nastoupil, a už bylo jasné, že bude excelentním ninjou. Projevilo se u něj neuvěřitelné nadání. Pokaždé, když jsem potkal jeho senseie, poslouchal jsem jen chválu. Samozřejmě jsem se dmul pýchou.
„Otou-san!“ konečně si mě všimli. Kakashi se rozhodně zvedl a vyběhl mi naproti.
„Taky tě rád vidím,“ zasmál jsem se a nastavil pěst, aby do ní mohl Kakashi lehce ťuknout, jako jsme to vždycky dělávali.
„Vrátil ses dřív, než jsem čekala, Sakumo-san,“ usmála se Miho. Něžně jsem ji objal a políbil. Tihle dva jsou to nejlepší, co mě kdy v mém životě mohlo potkat.
Od mého návratu z té osudné mise se všechno změnilo. Mluvili o mně všichni… a všem vadila jen jedna jediná věc… že jsem zachránil své přátele. Že jsem je nenechal zemřít. Že jsem dovolil, aby se dohromady třem dětem vrátili jejich otcové a že jsem dovolil, aby se dvěma ženám vrátili jejich manželé.
Ti dva se mnou odmítali mluvit. Poslední rozhovor, který jsme spolu vedli, se odehrál den po návratu z mise.
Šel jsem na cvičiště podívat se, jak si vedou moji bývalí studenti. Cestou jsem narazil na Arashiho a Ichiga. Na pozdrav nereagovali a jen se ke mně obrátili zády.
„Co se stalo?“ zeptal jsem se jich.
„To se ptáš ty?“ obořil se na mě Arashi.
„Jo,“ kývl jsem a zamračil jsem se, „protože nevím, co máte za problém.“
„Víš ty vůbec, jak před celou Konohou vypadáme?“ procedil mezi zuby zuřivě Ichigo.
„Prosím?“ stále jsem nechápal, na co naráží.
„Proč jsi tu misi nedokončil sám? Proč jsi nás z toho tahal? Mise předevvším… to je heslo shinobi,“ odpověděl.
„To myslíš vážně?“ zeptal jsem se se zdviženým obočím. „Ty bys tam radši zemřel, než aby ses vrátil k manželce a dvěma dcerám?“
„Ano,“ zasyčel a nenávistně si mě prohlížel. „Já, na rozdíl od tebe, jsem shinobi a ne slabošský taťka.“
„Nevěřím, žes tohle řekl,“ odpověděl jsem chladně.
„Věř si, čemu chceš. Mohli jsme být slavní… víš jaká odměna byla vypsaná na hlavy těch útočníků?“
„Mohli jste být především mrtví!“ vykřikl jsem. Nechápal jsem, co se to s nimi stalo.
„Potupil jsi nás, Konoha no Shiroi Kiba,“ zavrčel Arashi. Oba se sebrali a zanechali mě samotného a neschopného slova.
Tohle se odehrálo před několika týdny. Situace se od té doby zhoršila. Na mise se mnou bylo ochotno chodit jen pár shinobi. Mezi nimi Sarutobi Hizuren a Namikaze Minato, velmi mladý, ale o to nadějnější chuunin.
Nevěděl jsem ale, že to nejhorší teprve přijde.
Odcházel jsem z domova trochu později než obvykle, protože jsem vyrážel na další solo misi. Měl jsem radost, protože jsem mohl strávit aspoň trochu času s Kakashim, na kterého jsem neměl moc času.
Kakashi, kterého jsem to ráno viděl, byl ale někdo úplně jiný. Ani na mě nepohlédl. A co bylo nejzvláštnější, na obličeji měl masku, která mu kryla prakticky celou tvář kromě očí a čela.
„Co se děje?“ zajímal jsem se. Můj syn mě ale úplně ignoroval. Připadal jsem si jako vzduch… ne jako něco mnohem méně potřebného…
„Co to s ním je?“ ptal jsem se Miho, když Kakashi odešel. Miho se na mě nešťastně podívala.
„Je takový už delší dobu…“ sklopila pohled. „Nechtěla jsem ti to říkat. Je to…“
Vlastně to ani nemusela doříct. Její váhání mi odpověď dalo hned.
„Od té doby, co jsem se vrátil z té misi s Arashim a Ichigem, že ano?“ zeptal jsem se.
Smutně přikývla.
„On se z toho ale vzpamatuje… dej mu trochu času…“ snažila se mě povzbudit má žena.
Čas ale ubíhal a Kakashi se mnou i nadále odmítal komunikovat. V životě jsem se necítil tak strašně. Zvládnu cokoliv, ale ne, pokud za mnou nestojí má rodina… je to zbabělost? Já nevím… možná… jak mám ale unést to, jak se na mě můj syn dívá?
Jako na odpad… jako na něco mnohem horšího než odpad…
Jméno Hatake je spojeno s hanbou… neuvěřitelnou hanbou a špínou. Mám stydět za to, že jsem zachránil lidi, které jsem považoval za přátele? Mám se stydět za to, že si cením lidského života?
Co se to s lidmi stalo? Kam se poděly ideály, na kterých byla vytvořena Konoha a celý tenhle systém? Kdy se tyhle ideály vytratily?
A tak jsem se dostal sem… všechno je nachystáno. Nedokážu dál snášet opovržlivé pohledy svého syna… nedokážu snést pomyšlení na to, že se za mě můj syn stydí… stydí se za mě tak moc, že skrývá tvář, aby nebyla vidět jeho podoba se mnou…
Jsem zbabělý? Bezpochyby ano… snad ti to má smrt trochu ulehčí, Kakashi… snad se alespoň tak stanu otcem, za kterého by ses nemusel stydět… kterým bys nemusel opovrhovat…
Všechno je připraveno. Meč čeká… lákavě stříbřitá čepel slibuje, že mě vysvobodí… pomalu nalehám na katanu… vnímám každý milimetr, o který mě meč posouvá blíž klidu… vše se pomalu zatmívá, jak mé tělo opouští víc a víc krve…
Vidím Mihinu tvář… smějící se a šťastnou… ještě z dob, kdy bylo všechno v pořádku. Zasloužíš si někoho lepšího, má lásko…
A Kakashi… doby, kdy jeho tvář nehalila maska…doby jeho šťastného dětství… doby, které jsou nenávratně pryč… odpusť, že jsem nebyl lepším otcem…
Jak se to stalo, že to dopadlo takhle? Co se to stalo?
Co se to jen stalo…
Buď na sebe hrdá, Konoho… buď hrdá na to, nakolik si ceníš lidského života… Buď na sebe hrdá, Konoho… buď hrdá na to, nakolik si ceníš života přítele… buď na sebe hrdá, Konoho...
Zahalil jsem svou tvář, protože jsem se za tebe styděl, otče… styděl jsem se, protože jsem byl hlupák… Maska nechť je mým pokáním… maska nechť je mou hanbou… maska nechť je mou značkou… ať každý ví, že jsem Hatake Kakashi… špatný syn, který ublížil svému otci…
Sharingan jsem získal díky smrti přítele… nechť je mým pokáním za věci, které jsem neudělal… nechť je pokáním za mé hříchy… ať každý ví, že jsem Hatake Kakashi… špatný přítel, který nedokázal ochránit jemu drahé…
Odpusť, otče…
Odpusť, Obito…
Odpusť, Rin…
tak, pokud by to někdo nepoznal, povídka je o Sakumovi Hatake... zelený dovětek je Kakashi...
tak nějak mi přišlo, že by tenhle ninja měl dostat více prostoru... jeho osud je dost smutný a nepřišlo mi, že by se o něco podobného pokusil ve ff někdo jiný (pokud ano, omlouvám se za svou nevědomost!)
kdo četl více mých výtvorů, jistě si všiml, že jsem úchylná na japonské větičky a jména, takže
otou-san - otec, otče
Konoha no Shiroi Kiba - Bílý tesák z Konohy (Sakumova přezdívka)
pokud jste dočetli až sem, máte můj obdiv
Ayame-sama
Vracejte se ke starším povídkám... všichni... protože tenkrát, na začátku, byla spousta příběhů, které zapadly mezi množstvím dobře napsaných, ale občejných vyprávění...
Třetí komentář. Dneska už toho nechám...
Už jsem jednou psala, že je to realistické... to jsem ale netušila, co najdu tady. Chvílemi jsem si připadala jako masochista, když mě to nutilo prožívat společně se Sakumem veškerou nevyslovitelnou bolest... buď na sebe hrdá, Konoho. Máš být na co hrdá... na všechny ty skvělé spisovatele, jejichž talent díky tobě nepřišel nazmar. Znovu se klaním...
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Tuhle povídku jsem si četla už dřív, vlastně ani nechápu, že jsem ji neokomentovala, protože ona byla opravdu krásná. I když tím způsobem, já nevím jak to číct... smutným? Možná. Popisovala jeden smutný osud z mnoha, které v Narutovi můžeme vidět. A přesto mě dokázala opravdu nadchnout. Přestože jsem četla i lepší - i když si v tuhle chvíli stejnak nemohu na žádnou vzpomenou xD - i přesto ve mně tato zanechala krásný pocit
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
Ten_Ten: jsem ráda, že se ti povídka líbila ze všech svých výtvorů ji považuju za tu nejpovedenější...
Kumiko--chan: taky mě fascinuje minulost. právě proto jsem chtěla tohle napsat... hlavně proto, že Sakumův příběh je neuvěřitelně smutnej... a přidá-li se k tomu, že to je napsané pod vlivem posledních dílů mangy a 82. anime dílu...
vždy mě fascinovala minulost... a Kakashiho minulost o to víc. myslím, že tahle povídka dokonale vystihla co si jen mohl myslet. pokud má existovat pravý příběh o Bílém tesáku z Listové, je to tento
2 roky... já už tu jsem 2 roky právě dnes 17. srpna 2010 :)
Tadyta povídka je nádherná. Já nevím, co víc k tomu dodat.
Víte co mě teď v poslední době celkem vytáčí? Všichni fňukají, jak byla stará Konoha lepší. Všichni fňukají, jak úroveň FF tady na Konoze klesla. Ale aby s tím někdo něco udělal? (Samozřejmě existují čestné vyjímky. Myslim že všichni víme, o kom mluvim.)
Když se dřív (třeba před rokem) našla nějaká dobrá povídka, vždycky byla zasypána komentáři. Já se vždycky k těm povídkám bohužel dostávala až moc pozdě, takže jsem si před napsáním komentáře pár před sebou pročetla. A občas jsem ani nekomentovala, protože vše, co jsem já měla na srdci, už řečeno bylo. Nebo jsem připojila jenom takový... já nevim, nic neříkající koment. A teď jsem znovu narazila na takovouhle povídku, která mě naprosto skvěle vtáhla do děje a byla fakt "na úrovni". Zase jsem čekala hodně komentářů, protože jsem na ní opět narazila pozdě, ale... byl tam jeden komentář. Jeden jediný, i když upřímný a krásný, komentář. A přitom si ta povídka zasloužila mnohem víc.
A proto se vás ptám-nelíbí se vám, jak teď Konoha "funguje" nebo jak to je s komentářema a FFkama obecně? A co s tím děláte?
Přidávám se k nettiex a sorafay a plně s jejich podpisama (ach to skloňování) souhlasím
Nesnášim ho a miluju ho. Záchvaty rozplývání se nad ním se střídají se zuřivými nadávkami naprosto nepravidelně a nečekaně a já nikdy předem nevim, jestli budu mít chuť ho uškrtit nebo se nad nim uslintat. Takže... kam patřim já? xD
1. Mariňák Mashinka
2. Kikul
3. Pony Cukr UnTastic
4. Lost.Shy.Blondie
5. PsychoWamp
6. Koizumi Ayumu
7. Yuki Kaze-san
8. Aladin
9. benda
10. phibo
11. K.Iwi
12. Ten_Ten
13. Slečna Anko
14. 333kin
15. Dai-sensei
16. Charlie
17. Zrůda Asuka-san
18. Tess Aya Thompson
19. I_LOVE_KAKASHI
20. Suny_Yuki-a.k.a.-goforit
21. Dingo93
Moje první série aneb Ahoj, já jsem Kyra! http://147.32.8.168/?q=node/67283
A můj blog, kam se snažím aspoň trochu pravidelně něco napsat (ale nic jinýho než shonen-ai tam nenajdete): http://www.mojefikce.estranky.cz/
http://www.zkouknito.cz/video_59020_hymna-yaoi-fanynek Aneb milujeme yaoi =3
TWINCEST FÜR IMMER!!!
Ách, Sakumo je hned po Kakashim má nejoblíbenější postava... Ani nevím proč, vždyť tam neměl tolik prostoru, ale tahle povídka to vlastně všechno vyjadřuje. Trefila ses mi přesně do citů, Ayame, zase ukápla slzička, nikdo nedokáže popsat pocity tak věrně jako ty... Co říct, další dokonalá povídka, nechci znít jako rozbitej gramofon, co opakuje pořád to samé dokola, ale když ona je to pravda... Arigato gozaimasu za tvé úžasné povídky! *smekne imaginární klobouček :)*
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
FF
KakaSasu - Sen - Úplně 1. FF. Neřešit. Romantika až za hrob, shonen-ai a ty nejvíc začátečnické chyby. No nečtěte to xD
Kde leží pravda - Klan Uchiha a tři pohledy na jejich osud...
Zpověď věřícího - Jako pravý Jashinista chci nastínit pravý život jednoho z nás...
Parodie, co se zvrtla - Znáte "Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček..."? A znáte už taky "Byla jedna vesnice...?" xD
Záchranná mise - Když se dva blázni spojí proti Kishimu i osudu a jdou zachránit mrtvé... Spoluautorská s Xin .
Deník maturanta - Série, aneb, co takhle se mrknout do čtvrťáku plného známých shinobi očima jednoho z nich?
V zákulisí - I herci mají svůj život. Kombinace několika anime (Naruta, FMA, Jigoku Shoujo, DN).
Jak se žije "tam" - FF, o posmrtném životě, ani omylem vážné, ale ani ne vtipné. That's me.
Soud - Zamyslel se někdy někdo nad tím, že jsou to jen obyčejní vrazi?
Oči - 94% lidí by ze všech smyslů nejvíce nechtěli přijít o zrak. A co když se tak stane... Překonáte to? Věnováno Rice.
Obhajoba - Nechte ho žít. Vždyť je to strašně smutná, sexy, černovlasá postava. xD
FA
Kakashi - Začátky... portrét.
Akira-sama - Radost - Další věnování pro další z DnK ^^
I love you... Believe it! - Manga kazí lidi... Aneb, JÁ nakreslila Hinatu xD.
Karin - simple.
Chvíle klidu - Itachi si vychutnává chvilku svého osobního míru.
Itachi: Bang! - Hm, áno, opět Itachi. Aneb nehrajte si s pistolkami. Prý typ Glock.
tvůj "rozbitej gramofon" je ale úžasné pohlazení pro mou múzu, která vrní jako spokojená kočka
Tak to jsem moc ráda ^^ A čím spokojenější múza, tím víc povídek xD , kde zase budu vrnět já - štěstím!
Aneb: Když Já byla ve Vašem věku, Pluto bylo planeta.
FF
KakaSasu - Sen - Úplně 1. FF. Neřešit. Romantika až za hrob, shonen-ai a ty nejvíc začátečnické chyby. No nečtěte to xD
Kde leží pravda - Klan Uchiha a tři pohledy na jejich osud...
Zpověď věřícího - Jako pravý Jashinista chci nastínit pravý život jednoho z nás...
Parodie, co se zvrtla - Znáte "Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček..."? A znáte už taky "Byla jedna vesnice...?" xD
Záchranná mise - Když se dva blázni spojí proti Kishimu i osudu a jdou zachránit mrtvé... Spoluautorská s Xin .
Deník maturanta - Série, aneb, co takhle se mrknout do čtvrťáku plného známých shinobi očima jednoho z nich?
V zákulisí - I herci mají svůj život. Kombinace několika anime (Naruta, FMA, Jigoku Shoujo, DN).
Jak se žije "tam" - FF, o posmrtném životě, ani omylem vážné, ale ani ne vtipné. That's me.
Soud - Zamyslel se někdy někdo nad tím, že jsou to jen obyčejní vrazi?
Oči - 94% lidí by ze všech smyslů nejvíce nechtěli přijít o zrak. A co když se tak stane... Překonáte to? Věnováno Rice.
Obhajoba - Nechte ho žít. Vždyť je to strašně smutná, sexy, černovlasá postava. xD
FA
Kakashi - Začátky... portrét.
Akira-sama - Radost - Další věnování pro další z DnK ^^
I love you... Believe it! - Manga kazí lidi... Aneb, JÁ nakreslila Hinatu xD.
Karin - simple.
Chvíle klidu - Itachi si vychutnává chvilku svého osobního míru.
Itachi: Bang! - Hm, áno, opět Itachi. Aneb nehrajte si s pistolkami. Prý typ Glock.
tyvado.. pani..! tohle je dokonala ff..
ja vazne nevim co na to rict..
je smutna, u vety Buď na sebe hrdá, Konoho… jsem se fakt rozbrecela..
no nic, koncim s kecama xD
tahle povidka mi v pameti zustane asi na dost dlouhou dobu.
proste nadhera
všem vám moc děkuju za chválu! tak nějak nevím co říct... jsem moc ráda, že se povídka líbí... Sakumo jako postava mě strašně fascinuje, tím víc, že se toho o něm ví tak málo...
mrzelo mě, že o tak skvělé postavě nikdo nepíše, tak jsem se to prostě rozhodla napravit... a jsem ráda, že se tohle moje "miminko" líbí.
ještě jednou díky
Vážně nádherná a originální povídka. Nemůžu říct, že bych se ve fanfiction tady na konoze dokonale vyznala, ale myslím, že snad kromě série Poslední mise Bílého tesáka tady moc (možná dokonce nic) o Sakumovi není... tím je ta povídka ještě lepší...
Krása. Prostě dokonalost
... Popravdě nevím, co říct, protože tahle povídka mi dokonale vyrazila dech! Všechny ty pocity! Sakumo se, pokud jsem dobře informována, objevil jen jednou a ještě k tomu v Minatově vyprávění, které nebylo nijak dlouhé, a přesto jsi dokázala napsat něco tak krásného a facsinujícího. Máš můj obdiv, holka! *_*
__________________
Jsem hrdým členem FC Naruta, FC Sasoríííka n_n, FC Minata a FC Kobylky v pyžámku
FC Kishimoto Masashi xD
Motta: Nejdříve skoč, potom přemýšlej, co dělat. xD
Smrt je jen vykoupení do nového života...
Tím se řídím já!!
Jáááj seznam mých FeFes xDD
Tak tahle povídka mě opravdu chytla za srdce. Ani se moc nesnažím stírat slzy, které se mi kutálí po tvářích.
Takto excelentním způsobem popsat, co se stalo - smekám před tebou. Žádná věta nemůže popsat to, co momentálně cítím.