Zůstanou jen vzpomínky //3. část//

3.- Milované rolničky
„A...Akiko?!“ vyhrkl Obito a udiveně těkal očima ze senseie na dívku. „Náhrada za Rin?!“
„Ano, Obito, něco se ti nezdá?“ zeptal se sensei a Obito na něho rozzuřeně pohlédl.
„Ona že má být náhrada za Rin? Jak se opovažujete?! Rin je teď v nemocnici v těžkém stavu, trpí a vás to vůbec netrápí? Prostě jen tak přiberete do týmu nějakou cizí holku a tváříte se, že je to absolutně v pořádku?!“ vykřikl a ukázal na Akiko prstem. Děvče posmutnělo a sklopilo oči.
„Obito, nekřič,“ řekl klidně sensei a povzbudivě rozcuchal Aki vlasy. „Není proč se rozčilovat. Samozřejmě, že mám o Rin starosti, ale to děvče je v dobrých rukou, za měsíc už bude fit a my budeme zase tým. A co se týče Akiko, ta s námi bude jen krátkou chvíli, do doby než jí Hokage-sama přidělí nový a tým. Zatím bude s námi, aby se moc nenudila a trochu se zapojila do životu shinobiho v Konoze,“ vysvětlil a Obito si strčil ruce do kapes v naštvaném gestu.
„Budeme se hádat, nebo trénovat?“ zeptal se Kakashi, který zatím jen stál a tiše pozoroval hádku.
„Samozřejmě, že trénovat, Aki se nám musí předvést!“ Usmál se Minato a vydal se směrem pryč ze cvičiště k lesu.
„Tak,“ Začal, když stanuli na malé mýtince uprostřed lesa. „Kakashi a Obito jistě moc dobře vědí, co se teď bude dít, ale pro tebe, Aki, to bude první zkouška, podle které se uvidí, nakolik jsi schopná,“ řekl a otočil se k dětem.
„Snad to nebudou...“ Začal Obito, ale zasekl se uprostřed věty, protože sensei zvedl ruku a malé věcičky v ní melodicky zacinkaly.
„Vaším úkolem bude získat ty rolničky!“ usmál se a mrkl.
„Vždyť je to starý! Nemůžete si už vymyslet něco nového?“ vyprskl černovlasý, protože si vzpomněl, jak poprvé u této zkoušky neprospěl.
„Vím, že je ten trik ohraný, ale je účinný. Aki, jednoduše. Tvým úkolem bude získat ty rolničky, ten z vás, který je nezíská, bude mít problém. Ano, jeden z vás to bude, protože rolničky jsou dvě a vy tři. Jsem na tebe zvědav. A jelikož se nám připozdívá, ráno, s úsvitem, hra končí.“ Minato se pozorně podíval po svých žácích. Ty výrazy ho pobavily, jeden byl znuděný, druhý naštvaný a třetí zaujatý. Vzpomněl si na svého bývalého senseie... „Tři... Dva... Jedna... ZAČNĚTE!“ vykřikl a než Obito mrkl, sensei byl pryč.
„Co se stane, když tu rolničku nezískám?“ zeptala se Aki.
„Budeš mít problém... Sensei už ti nedovolí být nikdy ninjou!“ odfrkl si Obito. „Hodně štěstí, náhrado!“ S těmito slovy zmizel v korunách stromů.
„Ale... Kakashi!“ Otočila se na chlapce v masce, který už byl však také pryč, osaměla.
„Tentokrát už neprohraju!“ drtil Obito skrze zaťaté zuby. Snažil se soustředit na hru, ale do mysli se mu stále vkrádala Akiko. Ta dívka se mu líbila, ale poté, co se dozvěděl, že je tu místo Rin, ji začal nenávidět. Chudák Rin, bojuje o život a Aki si jen tak přijde a dělá že nic! Však on jí ukáže! Znal senseie už lépe než poprvé, proto si myslel, že teď to bude hračka.
Chvilka nepozornosti a při dopadu na jednu větev se ozvala hrozivá rána.
„Co?!“ vyhrkl, ale než stačil cokoli udělat, síla výbuchu do odhodila na zem. „Výbušný lístek? Sensei nás rozhodně nešetří...“ zavrčel a začal si mnout odřenou nohu, kterou mu výbuch málem urval. Kdyby toto byla mise, prozradil by tak svou polohu a celý svůj tým uvedl do nebezpečí. Zaklel a zvedl se. Právě včas, aby pohlédl do jasně modrých očí.
„Jsi moc zbrklý, ostatně jako vždy. Abys to nebyl ty, kdo půjde zpět na Akademii.“ řekl chladný hlas Minata.
„Ta holka to nezvládne,“ ušklíbl se a vytáhl několik kunaiů.
„Nikdy nepodceňuj své partnery z týmu!“
„Ona není součástí týmu!“ zařval a hodil kunaie.
Sensei už tam však nebyl. „Děláš chybu.“ Ozvalo se za ním a ledové ostří se dotklo jeho krku. „V té dívce je víc, než si myslíš. Ale nebudu ti vnucovat svůj názor, obrázek o ní si musíš udělat sám. Ale nejdřív... Se braň!“
Obito bleskurychle sekl kunaiem za sebe, Minato chytil jeho ruku a zkroutil mu ji za zády, až chlapec zakřičel bolestí. Bolest se stále stupňovala, až mladík omdlel.

„Hm...“ Tak moc ho bolela hlava, cítil, jak mu v ní pulzuje horká krev a buší do spánků, chtěl se poškrábat, ale... vykulil oči a zděšeně zjistil, že má ruce svázané za zády. „Co to?!“ vyhrkl a zaškubal rukama. Zády se opíral o nějaký kůl, za kterým měl svázané ruce.
„No konečně jsi vzhůru.“ Obito trhl hlavou doleva a na okraji lesa uviděl dívku, jejíž vlasy divoce vlály ve větru.
„Hn...“ Pohlédl na nebe, které bylo již temné, jak dlouho jen byl v bezvědomí? „Už máš rolničky?“
„Ne, jdu ti pomoct,“ řekla vesele a usmála se. Obito něco zabručel a dívka k němu přešla. Jedním prudkým trhnutím rozřízla provaz, který chlapce sužoval.
„Asi mám něco s rukou,“ zachraptěl Obito, když zjistil, že jeho pravá ruka je nějak těžká a bolavá.
„To bude v pohodě, pak ti to vyléčím,“ zasmála se zase Aki, náhle se napnula, odtrhla oči od Obita a zadívala se někam za něj.
„Co je?“ Obito se otočil a spatřil jejich senseie, jak od nich stojí asi deset metrů a napřahuje se rukou, ve která držel kunai.
Obito se vyděšeně otočil na Aki, která jen stála a šokovaně zírala na letící zbraň, která se neúprosně blížila k jejímu srdci.
„Ksakru!“ vykřikl Obito a v tu chvíli ho nenapadlo nic lepšího, než si před děvče stoupnout a nechat si ledové ostří zakousnout do břicha. S bolestným výkřikem se skácel k zemi a s dalším výkřikem kunai vytrhl.
Aki za jeho zády něco zamumlala, jedním skokem do přeskočila a s děláním pečetí se vrhla na Minata.
Obito zaznamenal malý pohyb za Minatovýmu zády a uvědomil si, že je to Kakashi. Ti dva měli plán! Kakashi se vrhla na senseie s kunaiem v ruce, Minato se otočil a jednou ranou ho poslal zpět do lesa, když se otočil zpět, už proti němu letěla drobná dívenka. Ušklíbl se a užuž se napřahoval, když se zem pod jeho nohama zavlnila a on trochu zakolísal. Než však spadl, vrazil kunai Aki přímo do břicha.
„Dobrý pokus, Aki...“ řekl potichu a usmál se.
Aki se také usmála, spíš se jen zaculila, těsně před tím, než se proměnila ve vodu a se šplouchnutím se rozlila po zemi.
Náhle do Minatových zad vrazila tvrdá pěst, která zastavila jeho pád a on se lehce pod tou bolestí prohnul, než si však stihl ohlídat rolničky, mihl se nad ním stín, který mu je vytrhl.
Všechno se to seběhlo tak rychle, že Obito jen stál s otevřený ústy a zíral.
„A mám je!“ Ozvalo se mýtinou veselé zavýsknutí doprovázené melodickým cinkáním rolniček.
„Výborně, Aki... A dobře sis vedl i ty, Kakashi,“ pochválil sensei své studenty a otočil se na chlapce, jehož pěst stále vysela ve vzduchu.
„Ale... co? Jak?“ vykoktal ze sebe chlapec klečící na zemi v menší kaluži krve. Zbytek týmu na něho pohlédl a přešel k němu.
„Obito!“ zaúpěla dívka.
„Idiot...“ odfrkl si Kakashi.
„Tak já ti to vysvětlím,“ řekl sensei a klekl si k němu. „Když ti Aki pomohla se dostat z pasti, Kakashi se ke mě připlížil zezadu, při útoku jsem ho pochopitelně musel zneškodnit, ale trochu jsem polevil v ostražitosti a Aki mezitím udělala Jutsu, díky kterému vysušila zem pode mnou a tím se hlína začala drolit, čímž způsobila mnou nestabilitu. Samozřejmě toho využila a chtěla mi vzít rolničky... Až moc pozdě jsem si uvědomil, že to byl jen vodní klon, Kakashi se mezitím vrátil z lesa a dal mě pěstí do zad, což mě na malý okamžik ochromilo a pravá Aki mi vzala rolničky.“ Vysvětlil a s uspokojením se na Aki a Kakashiho podíval.
„Takže... Oni se spikli!“ vyhrkl Obito v náhlém osvícení, díky kterému to pochopil.
„Spíš spolupracovali, jako pravý tým, Obito,“ pronesl sensei trochu vyčítavě.
„Rolničky jste získali, což mě trochu překvapuje. Kakashi, Akiko, vedli jste si výtečně! A co se týče tebe, Obito, měl by ses také naučit spolupráce. Ničemu jsi nepomohl a ještě jsi málem vybuchl a nechal se chytit, ale na druhou stranu jsi se bezmyšlenkovitě vrhl do dráhy kunai, který byl určen jí, což také není zcela správné, ale chtěl jsi ji ochránit a to ti vytknout nemohu.“ Obito se na senseie načuřeně podíval.
„No?“
„Slibovaný trest tě nemine, zítra, vlastně už dneska, buď v pět u brány Konohy. Dobrou noc,“ přikázal, rozloučil se a potom zmizel v lese.
„Obito, ty Uchihovská lemro...“ pousmál se Kakashi.
„Hele... Au!“ Obito se chytil za břicho.
„Ošetřím ti to!“ usmála se starostlivě Aki a začala Obitovi ošetřovat ránu...