Netuším...

Tři lidé se vraceli z mise, byla to mladá Hinata Hyuuga, Sakura Haruno a Naruto Uzumaki. Černovláska pohlédla na své druhy, všichni zastavili a rozešli se obhlédnout krajinu
Když se mladá členka Hyuuga ujistila, že její část je v pořádku vracela se, spatřila Sakuru s Narutem, náhle ji políbil
Hinatě se vehnaly slzy do očí a rychle se otočila, běžela co nejdál, nakonec zastavila a propukla v pláč.

Už dlouho čekám na Tvou lásku, Naruto-kun… Moc dlouho, už nechci čekat…Nemohu už dál takhle trpět.
Stála jsem s Tebou v nejhorším, ale ty se i tak otáčíš za ní…Jenom za ní…Ne, za mnou…Ona Tě jenom bije a mlátí, zatímco já…

Netuším,proč lidé žijí.
Chci znám Tvůj názor!Jedno,jediné slůvko,bude stačit.Potvrď ,že existuji, potvrď mi,že máš mně rád.Řekni mi,že nebyla to vše jenom hra.

Netuším,na co myslíš...
Netuším,co bys rád.Mohu si jenom tipnout...Tipnout si na to co bys chtěl a měl mně za to rád.Nezlob se,když spletu se.Nevidím do tebe...

Netuším, proč mně zrazuješ.
Netuším, proč mně zrazuješ. Netuším, proč mně zraňuješ. Nechci to vědět! Chci abychom na to mohli zapomenout a obejmout se, ale ty… Máš ji a ne mně!

Netuším,proč lidé umírají...
Netuším,proč mně opouštějí.Proč?Nemají mně rádi snad?Řekla jsem jim,že je ráda nemám.Řekla jsem snad,že mají jít pryč?Neřekla!Proč odcházíte?Proč mizíte z mého života?
Nevíte jak to bolí? Nevíte,že už Vás nikdy neuslyším?Neuvidím Váš radostný výraz,neuslyším Váš hlas,neucítím Vaše dotyky. Nemohu Vám říct,že ráda Vás všechny mám.
Nemohu se omluvit,za to co jsem udělala. Umíráte protože jsem Vám něco udělala? Mstíte se mi snad? Říkáte snad dobře ti tak?Prosím,odpušťte mi mé chyby!

Smrti se nebojím, však ze života strach mám.
Nechci už bez Vás být zde!Chci být s Vámi zase...Zase se s Vámi smát...Zase Vás jedinkrát spatřit a zatajit pláč...

Nikdy neumírej, když ti nepřítel stojí za zády...
Bojím se,toho...Bojím se smrti...Bojím se strachu...Bojím se smutku...Bojím se radosti...Bojím se štěstí...Bojím se žít bez Vás...

Odvaha není nedostatek strachu, ale přesvědčení, že je něco silnější než strach...
Musím být silná a strpět ještě chvíli... Chci se Vám omluvit...Hned!

Nechci ubližovat lidem, které mám ráda. Ale přesně tohle dělám celý svůj život. Proto už nechci žít.
Odpusťte.Odpusťte mi chyby a strach můj.Jednou...Jednou se zase setkáme...přátelé…
S těmito myšlenkami sedím na hřbitově,plných mích známích.Plný mích lásek,plný mích přátel...Jen já,žiji tu tisíce let...Kdy skončí už to peklo smutku?Kdy?

Netuším proč se svět přede mnou bordí...
Bojím se,že ztratím Vás víc.Nebojím se smrti,bojím se života,ale žiji ráda.Bojím se smutku,strachu a bolesti...Miluji radost,lásku a přátelství...
Mám žít či nikoliv?
Život se mi zdá již 1 000 let dlouhý...Není už čas?Vidím ji...
Je to ona?
Má na sobě dlouhý černý plášť,sestupuje z nebes a pomáhá mi vstát.Tělem mi projíždí zvláštní pocit a najednou tělo mé padá k zemi...Já stojím bez pohnutí,tělo na zemi...Duše ve stoji...
Jsem mrtva?Jsou tu mí přátelé?
Rozejdu se smrtí nahoru, naposledy se ohlédnu uvidím jej. Svou lásku…Stojí nade mnou, snaží se mně probudit.
Oh, Naruto-kun…Kéž bys tušil, jak zbytečné to je… Zradil jsi mně a já už dál nemohu, nemohu už snášet Tvé lži.
Odpusť mi, ale takhle to dál nešlo.
Odpusť mi, Naruto.

Tělo Hinaty bylo chladné a bez citu, Naruto nechápal jak to, nebo proč. Chtěl se jí omluvit, ale již nemohl. Sakura byla jeho láska od dětsví, ale mladá členka Hyuuga klanu ho milovala víc než on byl schopen.
Chtěl se ji omluvit za všechny lži a sliby, které nesplnil. Bylo již, ale pozdě.
Opustila je všechny, nechala je tu. Blonďatý chlapec se ptal, proč to udělala, ale na tyhle otázky již bylo pozdě.