Až příště 3

Seděla v lese a dívala se do ohně, který před ní vesele plápolal. Ona a tým byli už týden na misi. Okolo ohně spali dva kluci a sensei. Ona držela hlídku. Někdy zítra by měli dorazit do Konohy. Kdyby bylo na ní, vůbec by se nezastavili a v Konoze by byli už ráno. Jenže sensei řekla pauza. Jestli budou v Konoze o den dřív nebo o den později, na tom už nesejde. Důležité je, aby dorazili v pořádku. V tu chvíli, kdyby měla místo očí kunaje, byla by sensei mrtvá. Ale bohužel… (naštěstí).
Přiložila na oheň. Mise to byla jednoduchá a celkem rychle utekla. Když měla čas, snila. A také vzpomínala.

FLASCHBACK:

KONOHA, CHUUNINSKÁ ZKOUŠKA

Skvělý, ona i s týmem udělali písemný test, prošli lesem a teď stojí ve věži a poslouchají chlapíka, který jim vysvětluje další pravidla. Prošli celkem lehce. Tým, na který narazili, byla banda nekňubů. Takže nejsou ani moc unaveni. A to je dobře, vzhledem k tomu, že mají absolvovat další souboje.
Rozhlédla se po ostatních týmech. Moc jich nezbylo. Pohled se jí zastavil na klukovi, který na ni upřel zrak. Neuhnula. Dál se mu dívala do očí. On se najednou usmál. Zrudla a rychle uhnula pohledem.

KONEC FLASCHBACKU

Posmála se a vhodila na oheň další kus dřeva. Začal skomírat. Teprve po chuuninských zkouškách si uvědomila, jak krásný úsměv a oči měl. Ostatně, tím úsměvem to teprve všechno začalo.

FLASCHBACK

KONOHA, CHUUNINSKÁ ZKOUŠKA

Klepala se strachem a nervozitou. Už se uskutečnilo několik soubojů a to co viděla, se jí moc nelíbilo. Jeden zrovna skončil. Poraženého právě odnášeli v příšerném stavu do nemocnice a protože pospíchali, byl na tom asi opravdu špatně. Rozhlédla se kolem. Někteří z účastníků byli značně pobledlí, jiní dokonce zelení. Podívala se na svoje ruce. Zjistila, že křečovitě zatíná ruce do zábradlí.
„Snad nejsi nervózní?“ ozval se za ní příjemný hlas.
Srdce se jí rozbušilo, když zjistila, komu patří. Plaše se usmála.
„Trochu.“ pípla.
Lehce nadzvedl jedno obočí a zkoumavě si jí prohlížel. Ošila se. Bylo to, jakoby ji zkoumal rentgenem.
Náhle se široce usmál a v očích se mu usadily šibalské ohníčky.
„No, jen jsem ti chtěl říct, že ti držím palce a že věřím, že to zvládneš.“ Mrkl na ni a odešel ke svému týmu. Nezmohla se ani na popel.

KONEC FLASCHBACKU

Opět přiložila na oheň. Zaklonila hlavu a dívala se do korun stromů šumících ve větru nad ní.
Chuuninské zkoušky zvládla. A on také. Oba dva týmy se pak rozhodly, že budou nadále chodit do školy a doplňovat vzdělání. Vše bylo uzpůsobené tak, aby zvládali učení i svou práci.
Měla ohromnou radost, když to zjistila. Každý den, tedy, skoro každý den, se vídali ve škole a nejen tam. Pokaždé, když se na ni podíval, se červenala. Po nějaké době mu začala úsměvy, pohledy a gesta oplácet. Od chuuninské zkoušky mezi nimi nepadlo ani slovo. A přesto se znali. Věděla, co se v něm odehrává a on věděl, co se odehrává v ní. Vzájemně se podporovali, sdíleli spolu všechny úspěchy i neúspěchy. To vše pomocí gest a mimiky. Hráli spolu tichou poštu lásky. Znala ho. A co víc, milovala. Ale ona už nechtěla hrát. Úsměvy, pohledy a gesta jí už nestačila. Chtěla víc. Chtěla jeho. Vnímat jeho kůži na své, cítit jeho vůni, slýchat jeho hlas. Hlas, který k ní mluvil pouze jednou. Chtěla vše, co k lásce patří. Dávat a brát. Milovat a na oplátku být milována.
Všimla si, stromy nabývají obrysů a že se les začíná probouzet. Nedaleko zazpíval pták, prokmitla se kuna a po stromě přeběhla veverka. Uvědomila si, že svítá. Příliš se zasnila a přestala dávat pozor. Neodpustitelná chyba. Kdyby se něco stalo…
Vstala a vzbudila ostatní. Rychle se sbalili, smazali stopy po táboření a vydali se směr Konoha. Konečně! Za chvíli ho uvidím! usmívala se a v každém jejím odraze byla vidět radost a sršící energie.