The new beginning

Takže tohle je konec? Já člen mocného klanu Uchiha skončím jako ubohá troska zavalená balvanem. Těsně po tom, co jsem ovládl Sharingan. Aspoň, že jsem stihnul zachránit přátele. Konečně jsem našel cestu ke Kakashimu jako k příteli a Rin. Já, nestihl jsem jí to říct, alespoň je s Kakashim v bezpečí.

Pohlcen v temnotách slepoty přemítal mladý ninja o svém životě. V posledních vteřinách svého mladého života si uvědomil, že takhle skončit nechce.
„NE! Tohle nemůže být konec! Já nechci zemřít!” vykřikl.
„Tak konečně sis to uvědomil.” zasmál se někdo poblíž.

Co to? Kdo to mluvil? To musí být těmi zraněními. To se mi muselo zdát.

Najednou uslyšel ohromný hluk, který byl nejspíše způsoben tím, že se někdo pokoušel dostat pryč balvany ležící na něm. Hluk ustal. Mladý ninja zaslechl jak kdosi dopadl do díry ve které ležel. Pomalými kroky se blížilk němu. Tajemný ninja zastavil u jeho hlavy. Sklonil se nad ní.
„Tak mladý a tak blízko smrti. Ty ale ještě nechceš zemřít, že ne? Obito?” pravil příchozí příjemným hlasem.

COŽE?? Jak...jak zná moje jméno? A kdo to vůbec je?

„Kdo jste?” zeptal se.
„My dva toho máme dost společného. Dokonce víc než dost. Krev, která koluje v našich žilách, je stejná.” odpověděl mu muž.
„Víš je tu jedna možnost. Možnost, jak zůstat na živu. Možnost znovu vidět své přátele, svou lásku.” pokračoval dál onen neznámý.

Vidět znovu Rin? Mohl bych jí i Kakashiho znovu vidět? Nahradit ten ztracený čas, kdy jsme s Kakashim nebyli přáteli? Ano, to chci.

„Chci to, ano. Já, já chci znovu žít a vidět své milované.” zavolal.
„Výborně. Pak tedy sněz tuhle pilulku, ta tě uspí, nebudeš cítít bolest.”

Obito ztěžka polkl pilulku a okamžitě upadl do hlubokého bezvědomí.

„Obito. Hej Obito. Vstávej, vše připraveno. Teď už jsi v pořádku.” ozvalo se nad ním.
Ospale zamžikal očima. Před ním se rýsovaly dvě postavy.

Já vidím? To, to není možné. Moje tělo, je nepoškozené, ale jak se to mohlo stát?

Postavy začaly dostávat jasnějších obrysů. Před ním stál jakýsi stařec s dlouhými, šedými vlasy a černovlasý muž, který měl neuvěřitelně dlouhý jazyk.
„Zdá se, že je připraven, Madara-san.” řekl onen černovlasý muž.
„Výborně Orochimaru. Pamatuj, že ho budeš po deset let chránit. Po této době opustíš Akatsuki, aby mohl nastoupit místo tebe.” pronesl stařec.
„Ano, Madara-san.” odvětil mu muž s dlouhým jazykem.

Stařec se obrátil na Obita. „Jsi připraven, chlapče. Zbývá jen ještě pár věcí.” podával mu oranžovou masku s otvorem na pravé oko.
Obito se na masku podezřívavě díval. Stařec se jen usmál a zamumlal: „Shintenshin no Jutsu.” (technika přenosu mysli)
Stařec se sesunul k zemi.
„Orochimaru, ukliď prosím moje staré těo někam, kde bude v bezpečí.” ozvalo se.
„Jistě, Madara-san. Nebo vám mám raději říkat Tobi?” uchechtl se Orochimaru.
„Od teď už jenom Tobi.” zasmál se Madara, nasadil si masku a zmizel.