Narutie 04 - Kyuubi, Oroxicht a WC - Dvě paka

Sasuke se sebral ze země a rozhlédl se. V dálce spatřil tři malé postavy, blížící se k němu. Běžel k nim, protože věděl, že jsou to určitě jeho sourozenci.
„Proč jste mi zdrhli?“ vyptával se jich udýchaně.
„Nevím, byla sranda!“ Odvětila Temari.
„A byli jsme hledat osluka, ale nikde nebyl.“ Dodala Sakura.
Náhle uslyšeli hudbu. Šli za ní a po chvíli se dostali k malé chajdě ze které se linuly vysoké tóny techna. Nejdřív hledali zvonek, ale po chvíli uvažování se rozhodli zaklepat.
Nic se nedělo a tak to zkusili znovu a hlasitěji (čti málem vykopli dveře). Tentokrát bylo slyšet kroky mířící směrem ke dveřím. Ty se otevřely a uvnitř stál malý pes a za ním fenka v zářivých disco šatech.
„Co chcete?“ zeptal se podrážděně.
„No...eh, neznáte náhodou osluka jménem Shikamaru?“ začala Temari.
„Jasně a proč?“ zněla psova odpověď.
„No my jsme ho jednou potkali a říkal něco o Oroxichtovi a tak jsme ho chtěli zase najít a zjistit o kom to mluvil. Nevíte, kde bysme ho našli?“ Pokračovala ve výkladu.
„Toho už nenajdete. Zajali ho cajti. Dvě strašně vtíravý veverky - Izumo a Kotetsu, myslím. Odvedli ho k Orinovi...“ řekla fenka.
„Aha a mohli byste nám o něm něco říct?“
„Jasně! Pojďte dál!“ pokynula tlapou fena. Děti vešly do předsíne s velkou discokoulí a milióny zrcadel. Manželé je odvedli do obýváku a tam se všichni namáčkli na malou hippies sedačku.
„Takže, my jsme psi... to jste asi poznali, co? A já jsem Pakkun a tohle je má manželka Pakko. Shikamaru byl náš kámoš. Bral nás do klubů a kupoval koktejly, když nám došly prachy. Super chlap... teda osluk. A co vy?“ ptal se Pakkun.
„My jsme se sem dostali jakousi náhodou hajzlem a já jsem Gaara, tohle je můj brácha Sasuke a ségry Temari a Sakura. A kdo je teda ten Oroxicht?“ odpovídal Gaara.
„Říká si pan Orochimaru Veliký, ale on sám ví, že ho tak nikdo nebere a taky s sebou vždycky mívá svojeho poskoka Kabuťáka, zvanýho Kabuto, kterej mu se vším pomáhá. Zajímalo by mě, jak někdo může s takovým bláznem vydržet dýl než pět minut. Vždyť je to naprostej úchyl. A víte co?“ řekl a naklonil se blíže k dětem. „Říká se, že mají jednou přijít čtyři haranti a mají naše děti zachránit od jeho pedofilství. A tak je chce znásilnit dřív, než se to stane.“ Sasuke se zatřásl a uvědomil si, že ho potkal v lese, ale že mu chce dát sílu, ne ho znásilnit.
„Snad zase tak strašnej nebude, ne?“ optal se pro jistotu.
„No to si jen myslíš. Navíc když ty čtyři děcka jste vy.“ Pravila moudře Pakko.
„COŽE?“ vyjekli všichni členové osazenstva zároveň.
„No Pakkune, neříkej, že ti to nedošlo! To jsi takový pako?“ vyjela na chudáka psa manželka.
„Nene. Pako seš tu ty!“ ohradil se pravdivě Pakkun. Dohadovali se ještě dobrou hodinu, než si fenka uvědomila, že se jmenuje Pakko a tak by tohle jméno neměla používat jako nadávku pro jiné. Oddychla si a pohlédla na ostatní.
„Myslím, že byste měli zdrhat, páč vás asi bude honit Oroxicht a neradila bych vám se s ním setkat!“
„Jasně.“ Rozloučily se děti a odkráčely dveřmi zase ven, na normální světlo. Když chtěl za sebou Gaara zavřít, ve dveřích stála Pakko s velkými růžovými neprůhlednými slunečními brýlemi a za ní Pakkun v havajské košili. Všichni na ně nechápavě koukali.
„No myslíte si snad, že vás necháme jít samotný, nebo co?“ řekl pes a prohlédl si děti zkoumavým pohledem.
„No!“ řekly sborově děti. Pakkun zavrtěl hlavou a tiše odsekl:
„No to si jen myslíte!“ potom už nahlas pokračoval: „Musíme se dostat k němu, jasný?“
„Jasný, že jo Sasuke?“ optal se svého bratra Gaara. „Eh... Sasuke? Chceš nám to oplatit nebo co?“ dodal, když si všiml, že Sasuke není nikde v dohledu.

Sasuke si mezitím dral cestu houštím a koukal do dáli na dva prazvláštní růžové kopce. Náhle mu cestu zastínil strom a on do něj narazil. Jelikož docela spěchal, byla to velká rána. Upadl a zatřepal hlavou. Viděl rozdvojeně, přesto vstal a pokračoval v cestě, na kterou téměř neviděl. Připadal si, jako by vypil tři sudy saké, jako to jednou udělala jeho matka. Dopadl na všechny čtyři a plazil se dál.

„Asi zdrhl...“ pomyslela si Temari.
„A byl už tu někdy sám?“ optal se jí pes.
„Jo, jednou, když jsme mu zdrhli my.“ přitakala dívka.
„Aha... tak to je celkem možný, že už se s Oroxichtem potkal. A nemá váš brácha nějakou zvláštní sílu? Protože jestli jo, tak mu ji bude chtít Oráč určitě vzít!“ usoudila Pakko.
„No... myslím, že má po tatíkovi Sharingan. To je takový dívný červený kopírovací oko.“ Řekl Gaara.
„A vy ho nemáte? To je divný, ne?“ divila se fenka.
„Ne, naše mamka je fakt hrozně přelétavá nebo jak to mám jinak říct slušně. Takže jeho táta není náš táta, protože my máme každej jinýho tátu, o kterým ani nevíme, že je náš táta.“ Vysvětlil jí to Gaara.
„Aha. Tak to už vás dokonale chápu.“ Usmála se Pakko.