Obchodníci 23 - Minato proti Peinovi

„Tys ho zabil.“ První slova Karin jakmile jí Itachi sundal roubík.
„Jak jste všichni tak všímavý.“ Sarkastický tón v Uchihově hlase nešel přeslechnout.
„Proč jsi mě tam nezabil taky? Proč jsi mě s sebou vzal?“
„Přemýšlej, co by se s tebou stalo, kdybych tě tam nechal? Myslím, že i přes to mám pro tebe nějaké místo v mém plánu.“
„Co to kecáš?“
„Sasuke je mrtvý. Stejně tak i zbytek vašeho týmu. Řekni mi co teď hodláš dělat? Bez nich jsi nula.“ Itachi si posunul židli a sedl si směrem ke Karin. Díval se jí upřeně do očí.
„Měl tě zabít. Byl dostatečně silný, aby tě porazil. Nechápu to!“
„Život je pes. Moje rodina konečně odpočívá. Všichni na jednom místě.“ Pohladil jí po vlasech. Karin se o pokusila kousnout, ale marně.
„Neboj, nechci tě zabít.“ Itachi se usmál: „Zatím…“

„Ahoj Shizune!“ Naruto odhalil bílé zuby v groteskním úsměvu.
„Co chceš?“ Pokračovala dál chodbou ke svému bytu.
„Nic, nic, jenom jsem tě chtěl někam pozvat. Třeba do restaurace, nebo kavárny. Jestli se ti zalíbí můžu jí koupit.“ Horlivě přikyvoval hlavou.
„Tys to ještě neslyšel?“ Zastavila se v chůzi.
„Co?“ Naruto nezastavil a drbnul do ní.
„Včera někdo zabil Sasukeho včetně jejich celého týmu. Taky jsme našli dvě těla patřící členům Akatsuki a Itachi se dostal z blázince.“
„Co-o? Sasuke je mrtvý? To je blbost. Tomu odmítám věřit!“
„Za chvíli jdu do márnice. Dělají pitvu a potřebují někoho, kdo by identifikoval jeho tělo.“
„To má být pozvání na rande?“ Naruto dostal opět dobrou náladu.
„Jsi pořád stejný. Počkej tu.“ Shizune zmizela za dveřmi vedoucí k ní domů.

V márnici byla zima a všudypřítomný zápach.
„Tady to smrdí.“ Naruto si dal před pusu kapesník.
„Nechovej se jako idiot.“ Shizune ho obdařila pohrdavým pohledem. „Ino, už jsem tady.“
„Výborně, můžeme tedy začít.“ Ino vstala od stolu a vzala s sebou desky s papíry.
„Tady máme Suigetsa.“ Přistoupila k prvnímu z boxů. Prudce trhla, aby jeho tělo mohlo vyjet ven. Na místě určené pro těla však nikdo nebyl.
„To je divné.“ Ino začala kontrolovat číslo na papíru a na boxech. Měl by být tady. Zkusila otevřít další boxy, ale nikde žádná těla.
„Chceš mi říct, že se tady teďka někde motaj jejich mrtvoly?“ Naruto koukal kolem sebe hledajíc oživlé mrtvoly.
„Ne ty pako. Někdo je ukradl. Musím zavolat Nejimu.“ Ino odešla.
„Kdo by chtěl jejich těla?“ Shizune vyslovila myšlenku nahlas.
„Nekrofilové?“ Podrbal se Naruto na hlavě.

Karin se podařilo uvolnit si jednu ruku z pout. Ostatní šlo sundat už hladce. Pomalu otevřela dveře a ujistila se, že je vzduch čistý. Všude stejné chodby a dveře. Bloudila už kolem hodiny, když si začala říkat, že se odtud nedostane, ale v tom uviděla světlo a dveře vedoucí ven na čerství vzduch. Konečně se dostala ven. Přišlo jí to, ale moc snadné.
Itachi seděl v obýváku v křesle a usrkával whisky. Díval se do ohně a přemítal si v hlavě svůj plán. Už myslel, že se Karin odsud nedostane. Měla to tak lehké, protože on chtěl, aby se dostala ven. Zatím šlo všechno podle jeho plánu, který začal právě oné noci, kdy vyvraždil celou svojí rodinu.
„Itachi,“ Deidara vstoupil do místnosti. „všichni vyrážíme do Listové. Čeká se jenom na tebe.“
„Jdu hned za vámi.“ Dopil a odložil skleničku na stolek.

Pein vysedával u svého malého rybníčku a díval se na vycházející hvězdy. Zítra se má rozhodnout mnohé. Své lidi v Listové už má. Teď jenom, aby se k nim dostal i on. Potom ho zabije a bude moci převzat vládu. Nikdo už nebude stát v cestě jeho vznešeným ideálům. Hodně lidí musí zemřít, aby nastolil konečný a trvalý mír. On sjednotí celý svět pod svojí vládu a nestrpí žádné další války o moc. Tohle bude poslední a konečná bitva!
„Moc jsi se nezměnil.“ K Peinovu odrazu v rybníčku se přidala další postava. Vysoký blonďatý muž.
„Ani mě nepřekvapuje, žes mě tady našel.“ Zakroutil Pein hlavou.
„Chtěl jsi mě zabít zítra co? Jsem tak velkorysí, že ti to umožním již dnes. Dokonce jsem za tebou i přišel.“ Namikaze vycenil zuby v úšklebku.
„Jak arogantní.“ Pein se vymrštil na nohy a ohnal se po Minatovi pěstí. Ten v klidu uhnul a kopl Peina do břicha.
„Jsi pomalý.“ Provokoval svého soupeře.
Pein vytáhl nůž. Začal sekat po svém soupeři, ale zatím nůž pročísl akorát vzduch.
Namikazemu chytil Peinovo ruku ve které třímal nůž. Pein mu uštědřil hlavičku a rozbil mu tak nos. Namikaze uskočil, aby se stačil vzpamatovat, avšak Pein na nic nečekal a opět vyrazil do útoku.
Minato se přikrčil a podkopl Peinovi nohy. Ten spadl a začal se kutálet do rybníka. Blonďák se rozeběhl ke kutálejícímu Peinovi a pořádně ho nakopnul do hrudi. Bylo slyšet praskání žeber.
„Doufám, že ti to propíchne plíci hajzle.“ Smál se Minato.
Pein se zastavil až v rybníku. Celý mokrý se pokusil vstát, ale Minato na něj skočil a začal ho mlátit pěstmi. Chytil ho pod krkem a začal topit. Pein pevně uchopil nůž a ruka mu vystřelila proti Namikazemu. Krev začala téct do vody. Špička nože byla pár centimetrů od Minatovo oka.
Nůž mu projel dlaní jako máslem. Pein mohl konečně dýchat. Chtěl znovu bodnout nožem, ale Namikaze mu ho vyrval zdravou rukou. Pein podkopl Minatovi nohy a koupali se pořádně oba dva. Pein byl však rychlejší a role se obrátily. Tentokrát on dusil blonďáka pod vodou. Minato pod vodou nahmatal kamen. Neváhal a pořádně jím praštil Peina do lebky. A znovu a znovu. Pein bezvládně padl vedle Namikazeho. V hlavě měl velikou díru po kameni.
„Jak barbarské.“ Minato si prohlížel zkrvavený kámen. Vylovil ze dna nůž a přistoupil k Peinovi.
I když se celý opláchl ve vodě krev z nosu mu stále proudila. Ruka taky nevypadala zrovna nejlíp. S některými prsty nemohl vůbec hýbat. Sedl si na lavičku, kde před chvílí seděl Pein. Igelitovou tašku položil vedle sebe. Díval se na tělo svého protivníka jak plave ve vodě. Je konec. Dokázal zabít úhlavního nepřítele.
Konečně za ním dorazil Ibiky a Iruka.
„Je po všem.“ Vydechl Iruka při pohledu na Peinovo tělo.
„Okamžitě to rozhlaste. Lidé se už nemusí bát.“ Přikývl Minato.
„Jste zraněný.“ Ukázal Ibiky na krev.
„To bude v pořádku.“ Přikývl Namikaze. „Teď mě jenom dostaňte domů.“

„Hidane, ty tam nepůjdeš, že?“ Naléhala Tayuya.
„Ne.“ Hidan se převaloval u ní v posteli. „Nechám to všechno na nich. Nic jim nedlužím a pochybuju, že tam stejně ostatní také půjdou.“
„Bojíš se?“
„Ty….“ Skočil po ní a svalil jí do postele.

„Jsi si jistý, že je to tak dobře?“ Blue se leskly oči od slz.
„Nech už toho.“ Deidara pozoroval rychle ubíhající přírodu za okny. Seděli ve vlaku mířící do Kamenné. Co nejdál od Listové.
„Takhle zradit Peina. Co, když nás najde?“
„Nenajde.“ Mrkl Deidara.

„Hned co jsme sem dorazili tak všichni utekli neznámo kam.“
„Co budeme dělat?“
„Nevím.“
„Počkáme tu a budeme sledovat vystoupení Yondaimeho.“
„Dobrý nápad.“
„Mám hlad.“
„Půjdeme ven?“
„Hidan nám odešel.“
„Drž hubu Zetsu!“ Zařvala Sakura.
„Promiň.“ Omluvil se.
„Klid Sakuro. Ono to zítra nějak dopadne.“ Uklidňoval jí Sasori.

„Všechno dopadlo podle našeho plánu.“ Itachi stál v lese. Všude tma a naproti němu stála postava zahalená v plášti.
„Yondaime tedy zabil Peina?“
„Byl to pěkný boj. Zítra budeme svědky další šarády.“ Přikývl Itachi.
„Nemám rád tyhle politický šachy.“
„Nikdy tě to nezajímalo. Vždy jsi byl takový.“ Usmál se Itachi.

Následující den celé obyvatelstvo Konohy vyrazilo na náměstí, aby byli svědky zvolení Namikazeho. Davy lidí netrpělivě přešlapovali před pódiem.
Sakura, Sasori a Zetsu stáli stranou od davu a tiše přihlíželi tomu humbuku kolem. Nakonec, když čas nadešel stanul před všemi Minato. Úsměv na tváři jako vždy. Igelitovou tašku v ruce. Pokynul davu na pozdrav a přistoupil k pultu s mikrofonem.
„Vítejte drazí spoluobčané. Poslední dobou se stalo hodně věcí. Všichni jste určitě překvapení, že jsem stále naživu. Musím vám však oznámit, že nebylo zbytí. Musel jsem tohle všechno podstoupit, abych zabránil dalšímu zabíjení a drancování Listové. Jsem neskonale zarmoucen smrtí Tsunade, ale položila život za správnou věc. Teď se budou dít jenom dobré věci! Zločinecká organizace, která nám všem usilovala o život padla. Včera večer jsem se utkal s jejich vůdcem.“ Ukázal na obvázanou ruku. „A jako důkaz zde mám…“ Strčil ruku do pytle a vytáhl Peinovu hlavu. Sám mu ji včera uřízl. V davu to zahučelo.
„To né!“ Sakura klesla do kolen. Sasori jí musel podepřít. Zetsu začal klít na všechny strany.
„Musíme utéct.“ Nařídil Sasori.
„Moje osobní složky už pátrají po zbylých členech Akatsuki a již brzy budou vyhlazeni do jednoho! Nesmím zapomenout vyzdvihnout zde i osobu Hatake Kakashiho, který notně pomohl při rozvoji našeho města a…“ Minato si dál odbýval svůj projev.

„Kankuro, příští týden má přijet Yondaime na oficiální návštěvu.“ Hlásil Gaara svému bratrovi.
„Konečně bude klid. A to si Kakashi myslel jak všichni zařveme.“ Usmál se Kankurou.
„Pořád máme, ale dostatek problémů. Někteří Akatsuki jsou pořád venku.“
„To už nebude problém. Bez vůdce se rozutečou.“

„Že by všechno skončilo? Ten lov na mojí hlavu.“ Naruto stál v parku a díval se na lidi, kteří spěchali na náměstí. Chtěli Yondaimeho alespoň zahlédnout. Jeho projev byl však slyšet v celé vesnici díky reproduktorům.
„Všechno je to moc divný.“ Přemýšlel nad tím vším.