Anděl Smrti
Tak protože mi už je 100 (sakra požehnanej věk! ) tak sem se rozhodla napsat ňákou jednorázovku. Fakt sem se překonala!!! Takový podobný mi moc nejdou protože já vždycky všechno strašně rozepíšu... i tohle je na moje měřítka až moc velký sousto! Tak sem strávila 4 hodiny s bolehlavem a nakonec z toho vzešlo tolhe... tak snad se bude líbit!!!
Na okolí se snesla temná rouška noci. Svět utichl a pomalu se ukládal ke spánku. Avšak jedna osoba nespala. Seděla na okraji smrtícího srázu, vzhlížejíc k obloze. Byla to dívka. Byla krásná... mnohem krásnější, než všechny divy světa. Měla nádherné dlouhé tmavě modré vlasy barvy nočního nebe. Její kůže byla světlá, skoro až bílá, podobající se čerstvě napadanému sněhu. Ale ze všeho nejkrásnější byly její oči. Nabývaly odstínu světlejší šedi a třpytily se jako první večerní hvězdy. Toto půvabné stvoření mělo dar. Dar rozdávat naději, dar odhánět smutek, měla dar milovat všechny okolo sebe. Nikdy nikoho nedokázala nenávidět. Avšak všechny tyto vlastnosti nám tak vzácné, nebyly nic oproti tomu, čeho se jí dostalo teď. A právě kvůli této schopnosti se trápila, ba ne, mučilo ji to. Ale i přes všechnu tu bolest z jejích očí nevytekla jedna jediná slza. Sama nechápala proč. Snad proto, že právě nedávno plakala neustále, což by vysvětlovalo, proč jsou nyní její oči jako vyschlá koryta řek. Ovšem uvnitř jí samotné, uvnitř jejího srdce, uvnitř její duše, bylo všechno jinak. A ona začala vzpomínat.
Okolím se neslo hlasité řinčení zbraní, doprovázeno zděšenými a bolestnými výkřiky. Všude tekla krev, proudící z mrtvých těl ninjů. Na páskách se jim zračil znak listu, u jiných zase znak noty. Bezvládná těla ležela kam jen oko dohlédlo. Ve vzduchu se mísil kovový pach oné karmínové tekutiny a kouře, který vycházel z ohromných plamenů, jenž pohlcovaly všechno, co jim přišlo do cesty. Uprostřed toho všeho byly dvě osoby. Z jedné už pomalu, ale jistě unikal život. Druhá se již psychycky málem zlomila. Muž a žena... vlastně ještě chlapec a dívka. Ona dívka do poloviny těla ležela na chlapcově hrudi a z očí se jí hrnuly ohromné vodopády slaných slz. Onen chlapec už jen stěží dýchal.
"Ach N-Naruto! P-prosím tě neodcházej! Ne-nenechávej mě tu samotnou! Pro-sím!" vykřikla zoufalým hlasem. Chlapec se bolestně rozkašlal, čímž se mu z úst vyvalil další proud tmavé krve. Dívka se zděšeně podívala na velkou díru v jeho břiše. Rána nabývala podivně zelenkavé barvy, kolem dokola byla ošklivě rozleptaná. Odvrátila pohled od té hrůzy a znovu se mu podívala do tváře. I přes jeho zubožený stav se stále usmíval, nádherná modř z jeho očí stále ještě nezmizela.
"Hi-Hinato... Ne-nes-míš pla-kat... Slzy... ti... nes-nes-lu-ší... " řekl ztěžka se zbytkem sil. Do očí se jí nahrnuly nové slzy. Pomalu stékaly po její zašpiněné, ale přesto půvabné tváři, u brady se na okamžik zastavily a pak s tichým plesknutím přistály na chlapcově líci.
"H-Hinato... já... ch-chci... ti něco... ř-říct... Já tě... mi-mi-lu-ju... " zašeptal tiše. Toto vyznání by Hinatu za jiných okolností dostalo do mdlob, ale teď v ní vyvolalo jen další nával bolesti.
"M-můžu tě... o něco... po-poprosit... " šeptl a zavřel oči.
"O co Naruto? Udělám co budeš chtít!" vykřikla. Naruto zase oči otevřel.
"P-prosím tě... z-zab-zabij mě... " žádal těžkým hlasem. Dívka seděla jako opařená. Zkoprněle na něj zůstala zírat, doufajíc, že se jen přeslechla.
"O-o čem t-to mluvíš Naruto?!" koktala nevěřícně. Chlapec polkl.
"Já... cí-cítím ten... ten j-jed... O-ochr-nul jsem a... a on mi... pomalu mi... s-sží-sžírá or-gá-ny... B-bolí to... pro-sím tě Hi-Hinato... " vydal ze sebe zmučeně. Hned na to vykašlal velkou spoustu krve, jako by jeho tělo potvrzovalo, co právě řekl. Dívka se opět rozvzlykala. Právě ona byla ta poslední, kdo by si přál jeho smrt, natož ho vlastní rukou zabít. Ale slíbila, že udělá všechno o co ji poprosí, a navíc by ho osvobodila od těch nesnesitelných muk. Snažila se udržet vzlyky. Naklonila se nad něj, jemně a láskyplně ho hladíc po tváři.
"Miluji tě Naruto. Nikdy na tebe nezapomenu. Sbohem... má lásko... " S těmito slovy ho procítěně políbila. Dala do toho celé své srdce a svou duši. Přitiskla své horké rty k těm jeho pomalu chladnoucím. Ze zavřených očí jí stekla slza, která tiše dopadla na Narutovu tvář. Tento polibek trval jen okamžik, ale přesto celou věčnost, a ani jeden z nich nechtěl, aby tato chvíle skončila. Sice to Hinata neviděla, nikdo to neviděl, ale dvojici obalila černá záře, která se pak pomalu vtáhla do Naruta. Náhle byly jeho rty ledově studené, obličej bledý a tlukot srdce nadobro ustal. Znovu se narovnala. Nechápala to, neudělala nic, co by ho mohlo zbavit života. Zabila ho polibkem. Lepší smrt si určitě nemohl přát. Ale jedno věděla jistě... Narutovi už teď dobře.
Se smutným povzdechem vzhlédla k temné obloze. Jedinou útěchou jí teď byl nádherný úplněk a zářivé hvězdy. Něco se s ní stalo, věděla to, cítila to až v morku kostí. Tehdy, když svého milého naposledy políbila, získala novou schopnost... schopnost zabíjet. Jistě, na první i na druhý pohled to znělo naprosto absurdně, ale jen ona věděla, že opak je pravdou. Postavila se, s pohledem na kulatý měsíc. Její čas právě nastal. Sklonila hlavu a nahrbila se. Najednou, jako by jí ze zad vystouply kosti, jako by vysadila lopatky. Ale bylo to jinak. Její křečovitě zavřené oči, pevně stisknuté zuby, ruce sevřené v pěsti, tohle všechno svědčilo o jejích krutých bolestech. Výčnělky na zádech začaly víc a víc vystupovat. Ozvalo se praskání kůže následováno trháním šatstva, jak se ta věc drala ven. Náhle pod látkou vykouklo něco černého. Vysoukalo se to ven zpod oblečení a roztáhlo do stran. Byla to křídla. Na jednotlivých pírkách se ještě skvěly kapičky krve. Dívka pootočila hlavu a pohlédla na ně. Ve tváři se jí spíše nežli šok zračilo velké překvapení. Zkusila jimi pohnout, ale nešlo to. Křídla jí jen splihle visela ze zad. Snažila se, vší silou zatínala trapézové svaly. Náhle se křídla lehce zatřepotala a rázem z nich všechny kapky krve stekly. Teprve teď byla vidět ta temná leskle uhlová čerň. Byla opravdu velká. Větší než ona. Zřejmě aby ji vůbec byla schopna unést. Jejich pohyb ji velmi zabolel. Vynasnažila se v sobě udržet slzy. Ale dál už to nešlo. I přes všechnu tu bolest se nadále pokoušela s nima zamávat a vzlétnout, avšak nic se nedělo. Byla z toho zoufalá. Smutně, prosebně se podívala na měsíc a hvězdy v naději, že jí pomohou. Náhle ji něco napadlo. Předklonila se a pohlédla přes okraj srázu. Byl vysoký. Hodně vysoký. Musel mít přinejmenším osmdesát metrů, na dně vystlán hordou kamení. Zděsila se nad tou myšlenkou, ale v tuhle chvíli to byla jediná možnost. Zhluboka se nadechla a sevřela ruce v pěsti. V momentě kdy se její nohy odrazily od země, ji ještě na setinu vteřiny přepadla pochybnost, ale už bylo pozdě. Padala. Padala až smrtelnou rychlostí, ale stále se nic nedělo. Blížila se smrti víc a víc. Byla zoufalá. S posledním zábleskem sebezáchovy zatla svaly na zádech. Nic. Z úst se jí vydral zděšený výkřik a rychle zavřela oči. Čekala na smrtící náraz, který měl nadejít, ale ten stále nepřicházel. Pomalu oči otevřela. Údivem se jí rozšířily zorničky. Sráz se nacházel dole pod ní. Ona sama se vznášela ve výškách, kam nedosahovaly ani koruny stromů. Nevěřícně otočila hlavu za sebe. Její křídla se ve vzduchu půvabně třepotala s lehkostí motýla. Nemohla se vynadívat na tu krásu, která jí trčela ze zad. Zkusila je koordinovat dle vlastní vůle a s překvapením zjistila, že ji křídla poslouchají. S úsměvem na rtech vyrazila vpřed. Létat byl nádherný pocit. Studený vítr ji příjemně hladil po tváři. Jasný měsíc jí svítil na cestu. Celé okolí teď měla jako na dlani. Pohled jí náhle utkvěl na hřbitově. Záhlédla náhrobek toho, který na tomhle všem měl největší podíl. Ústa se zkřivila do vdečného úsměvu, ale v očích se zračil smutek. Postrádala ho, moc. Ale ona věděla, že se na ni zeshora dívá. Možná ho jednou zase potká. Náhle v hlavě uslyšela skučení jakéhosi zvířete. Rozhlédla se, když v lese mezi stromy spatřila zraněného vlka. V boku měl zaražený velký ostrý kus dřeva, silně krvácel. Snesla se k němu na zem. Když ji ucítil, obnažil pysky a zavrčel, ale jakmile vystoupila ze stínu stromů a on zahlédl její černá křídla, pohled mu zjihl. V jeho jantarových očích se zableskl smutek. Věděl, že teď nadešel jeho konec. Zvířata na toto měla šestý smysl, ale stačilo na onu dívku jen pohlédnout, abyste věděli, co nastane. Zatímco k němu pomalu přistupovala, její křídla se počala roztahovat. Když už nad ním stála, lehce zafuněl a zavřel oči. Klekla si na měkký mech, jemně ho pohladila po hřbetě, následně sklopila hlavu. Poslední pohled, mávnutí křídly... Vlka obalila černá záře a ta se pak do něj vtáhla, jeho život byl ukončen. Z šedé srsti rázem uniklo všechno teplo, končetiny povolily v křečovitém napětí. Pomalu se zase zvedla. Rozpažila ruce do stran, roztáhla křídla a vzlétla k nebi. Vznášela se v oblacích lehce jako snítko prachu. Letěla vzhůru do nebes, možná ještě výš. Teprve teď si uvědomila pravou podstatu svého daru. Ano, brala životy, ale pouze těm, kteří už měli svůj ortel zpečetěn. Naopak, zbavovala je bolesti a utrpení. Právě kvůli tomu musela nechat svůj starý život daleko za sebou, protože ona, Hinata Hyuuga, je Andělem Smrti.
Za toho vlka bych si nejrači nafackovala!!! (nebo spíš můj vnitřní vlk Démon by mi nejrači nakousl p***l!!! ) Nejdřív sem tam chtěla dát něco co nesnášim ae pavouk by se asi moc nevyjímal!!! Tak pls o komenty jestli ty 4 hodiny ničení mozkových buněk vůbec stály za to!!!
Misia V: Opravdu krásný romantický příběh. Zaujalo mě hlavně to že tam je hlavní hrdinka Hinata. Na začátku se mi i trošku chtělo plakat. Přiznám se jsem tak trochu citově založená. No to stejně nemění nic na tom, že tuhle povídku určitě napsal nějaký úžasný člověk se smyslem na romantiku a na tragický žánr. Opravdu se tahle povídka povedla a těším se až si od tebe přečtu další zajímavé povídky. Good luck.
My fantasy is my life ^^ Imagine...
Never more! Just be bad...
Krásný - romantický, dojemný...hezký!
Tsubasa wa yume, soshite sora e! - Mé sny mi dávají křídla, a s nimi vzlétnu ke hvězdám!
To byla krása...
Moc se mi ta povídka líbila. Hinata jako Anděl smrti..zvláští ale zároveň nádherné
tvuj wlk ti twojí p-----nenakousne to ja ty si zabila narutáááá áááááááááááááááá!! xD mas stesti ze ne i kibu to bych te asi uto....xD objala křidýlkama xD ae ted jakože už k tomu příběhu je to pste moc krásný ale smutnýýý_x( chudak hin a chudák naruto....
fakt hustý Yes Yes Eye-wink
nádhera!!! Hinatu mám z Naruta nejradši a jsem úplnej blázen do andělů (zvláště teda do andělů smrti). Doufám, že až umřu, bude ze mě anděl s černýma křídlama
Ještě jednou chválím; ÚŽASNÁ POVÍDKA!
Nádherný příběh...moc se ti to povedl.....nejen jak je to napsané ale i fantazie..moc krásné
Nejiho zbožňuju a vůbec všechny [img]http://***/game/images/characters/4/medium.jpg[/img]
Zázraky se dějí každý den.
Často přímo vedle nás.
Protože se ale většinou díváme jen jedním směrem mnohé z nich přehlédneme. Někdy však máme štěstí. Potkáme někoho kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle uvidíme, kde byla celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimly. Občas nám životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veseljší a dokonce štastnější. Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl.
Někdy to dokonce anděl je. I když má na sobě džíny a vytahané tričko....(Thomas Brezina)
Nech sú tí vĺčikovia u teba stále, bez nich by si to už ani nebola ty a nielen to, tvoje skvosty by neboli to čo sú, a to by bola pre Konohu ako aj celý svet obrovská strata...
Watch out for this crazy shinobi!!!
Sooo sooo... Saiki no saika-tachi nante ii nee xD
je to smutný! Je to ukrutně užasný a zároven ukrutně suprový!! Moc se ti to povedlo!
je to krásné
Mátočka: Strašně moc děkuju!!!
Minnato: Arigatou!!!
really very good!!!! Krásný!!!
Nothing is True and Everything is Permitted.
Bublina a zombie jsou krásná slova.
hinata666: O tolik si zas nepřišla!!! ... I když nad tim tak přemýšlim... deť tys nepřišla o nic tak o čem to mluvíš?!!! A děkuju za pochvalu!
Hinataaa: Mno jo čas si musíš umět uspořádat! (teda já mám co řikat!!! ) Právě teď už dokončuju další jednorázovku... chjo to bude zas mrtvejch buněk!!! Tobě taky moooc děkuju!!!
Tak todle mě dostalo *smrk smrk* je to prostě good smutný mohl by bejt ještě podobnej...
Páni něco takovýho jsem chtěla vždicky napsart ale nikdy nebyl čas...
Kraaasneee ja som ju prehladla a až teraz som ju uvidela. prišla som o thaaak vela je to krasneee.
naruto uzumaki 2008: Děkuju za komentář a hodnocení!!!
pyroman: Mít ty smrtelný křídla (heh smrtonosná zbraň ) tak típnu život hlavně matikáři a bylo by!!! Teda... Bambi a nejkrvelačnější zvíře jo???!!! Sakra to si musim napsat!!! xD Ae ten vlk... no vidíš a Démon mi už tady zase nadává!!!
dobra poviedka ... mat take kridla tak vsetkych katujem zhadzoval by som sacky z vodou 5 bodov...ale toho vlka mi je luto...mohla si dat jelena pretoze bambi je najkrvilacnejsie zviera ake poznam
jeto úžasný,parádní,geniální ale taky smutný
Hin my připadá ještě horší jak Bůch smrti
Prostě ty a tvůj vnitřní vlk vždycky dokážete vymyslet něco úžasnýho jen tak dál
Mno popravdě řečeno ona je jeho pravá ruka.
sakra já netušila že to bude mít takovej vohlas!!!
_l0v3_kAkAsHi_: Myslim že na Anděla Smrti je vážně nejlepší adeptka právě Hin!!!
snowfox: Jj já ti rozumim!!! A kuju moc!!!
Iriam: Tak ti rači ten dech honem vrátim než se mi tady udusíš!!! A děkuju mnohokrát!!!
petricka-chan: Nenene kvůli mně neplakej!!! Tak tobě taky MOC děkuju!!!
Kankuro: Já jenom vim že v sobě mám krvelačnýho vlka kterej furt brblá že sem zabila jeho bratra!!! A další... nevim nevim už jenom tahle jednorázovka mě stála asi 3 miliony mrtvých mozkových buněk a mám ještě svoji FF sérii... takže asi až za ňákou dobu!!!
OOO FF sérii ??? Ty jo tak to se budu dost těšit !!! Jsem zvědavá ! Ach jo to bude rivalka ... nakonec bude tvoje upe mega úžasná a já budu žárlit !
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
Já a rivalka???!!! Ae prosim tě!!! Žárlit na mě... to nemusíš moje FF série totiž stojí za... starej vlčí tesák!!!
No to se ještě uvidí !
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
co se dívíš,protože tohle je krásný,jás em myslela že se tam rozbulim,rpotože to je taky krásně smutný,ten příběh,má smysl,ne že to je rozházený,a pak nevíš o co go
No divim se že byl můj chorej mozek vůbec schopnej splodit něco co by se lidem tak líbilo!!! Mně se to taky líbí právě kvůli tomu že je to smutný protože takový FF miluju!!! Dává to smysl ae odnesly to mý 3 miliony mozkových buněk... sou fuč!!!
ježiši,to je krása,takovou nádheru napsat,to sem netušila že máš něco takovího v sobě,je to krása,snad bude další
Tohle bylo váážně moc nádherné...tohle jsem vážně nečekala mám z tebe slzy na krajíčky...
Tak tohle mi fakt sebralo dech ... San Inuzuka tohle bylo skvělé ... zvláštní a úžasné ... !!!
Komplet moje tvorba - ať už kresby nebo FF příběhy naleznete ... :KLIK ZDE,Na Konoze
Ano ... už to tak bude ... IRIAM má své FA
→ MIX MAXI FÓRUM by Iriam :-*
Btw: hledám ještě někoho, kdo na něm se mnou zapracoval... :P
Welká fanynka -
Famózní... Krásný... Nádherný... Já... nevím, co říct. Je to takové... zvláštní a zároveň... nevím prostě jak bych to řekla...
Ale... Envy je stále nejlepší
A máme rádi Obita!!
Výlev jednoho ublíženýho třináctiletýho děcka... aneb proč tu nejsem
paani, je to nadhera..andel smrti..jj ak hinata se na to hodi..fkt krasny nemam slov