Obchodníci 17 - Následky

„Tsunade je tedy mrtvá.“ Pročísnul si Yondaime vlasy.
„Je to přesně tak.“ Zapálil si Shikamaru další cigaretu a dal si nohy na stůl.
„Konoha se bude velmi dlouho vzpamatovávat ze smrti Tsunade. Máme jednoho mrtvého člena Akatsuki a druhý byl zadržen, avšak pro jeho psychický stav jsme ho museli zavřít do ústavu pro choromyslné.“ Pokračoval dál Ibiki.
„Měl bys zjevit ostatním svojí totožnost. Lidé vás teď budou potřebovat. Kdo jiný by měl zaujmout Tsunadino místo než vy?“ Snažil se vmísit do debaty Iruka.
„Kdo je ten v tom blázinci?“ Zeptal se Yondaime.
„Uchiha Itachi.“ Odpověděl Ibiky.
„A Sasuke je v nemocnici. Iruko, to nemůžeš myslet vážně. Nikdo by mě tam nechtěl.“
„Podle mě by to bylo to nejlepší. Lidé jsou teď hodně nalomení a vaše zvolení by bylo velmi rychlé. Jenom vy by jste mohl nastolit takovou vládu jako právě naše vesnice potřebuje.“ Sdělil svůj názor Ibiki.
Minato dosedl na židli: „Musím si to ještě rozmyslet.“
„Ovšem.“ Vydechl Shikamaru kroužek dýmu nad stůl. „Ostatní dva Akatsuki zdrhli, avšak měli bychom být schopni určit, kde mají základnu a učinit tak patřičný protiútok. Smrt Tsunade nesmí zůstat bez odezvy.“
„To ani nebude.“ Přitakal Iruka.

„Smrt Kakuza nebyla vůbec v plánu.“ Vztekal se Pein za svým stolem na Hidana a Kisameho. „A ještě k tomu zadržení Itachiho!“
„Ihned pro něj půjdu.“ Vstal Kisame.
„Ne, na to není čas.“ Zastavil ho Pein. „Máme zde důležitější úkoly. Zabití Naruta a Gaary se nám nepodařilo. Jejich ochrana teď bude neprostupná. Budeme se tedy soustředit na zbylé osoby naší devítky. Všichni naši jsou již v terénu kromě nás tří. Takže do práce.“ Zvedl se Pein od svého stolu a podal svým podřízeným obálky, kde měli své cíle.
„Nejpozději do šesti měsíců chci všechny jejich peníze a je mrtvé.“

„Proč jsi mě nezabil ty pa*chan*e.“ Přemýšlel Sasuke, když ležel na nemocničním lůžku. Vzpomínal jak mu bratr zabodl katanu do druhého ramene a přišpendlil ho k podlaze. „Přece si nemyslel, že mě tohle zabije. Ne, nemyslel. Nemohl mě zabít, ale proč?“
„Sasuke!“ Objala ho. „Konečně jsi vzhůru.“
„To bolí. Pusťme.“
„Ne!“
„Co tu vůbec děláš? Tak Karin!“
„Promiň, byla jsem ráda, že tě zase vidím.“ Konečně se od něj odtáhla.
„Jestli tu jsi ty tak...“
„To ti jenom já nestačím?“ Sundala si brýle a snažila se zatvářit co nejvíc svůdně.
„Kde jsou ti zbylý dva?“
„Ti ma*oři za chvíli přijdou.“ Sedla si uraženě do křesla.
„Sasuke! Tak rád tě vidím.“ Objevil se ve dveřích Suigetsu s Juugem.
„Já vás ne.“ Zašeptala Karin a hodila na oba dva naštvaný pohled.
„To se náš starý tým zase dává dohromady?“
„Jo. Mám zase chuť zabíjet.“ Zasmál se Juugo.
„Bejt zase s těmahle idiotama.“ Prohlížela si Karin nově příchozí. „Ale zase budu se Sasukem.“ Při pohledu na něj se celá rozplývala.

„Jsem tu už půl roku a jediná stopa co mám jsou podrážky jeho bot.“ Procházel Sai jedním vagónem za druhým hledaje volné místo k sezení. „Ale i tak je to docela úspěch. Teď už jenom každému kontrolovat podrážky bot.“ řekl si sarkasticky.
„Cestovat do Písečný kvůli papírování.“ Nakoukl do dalšího obsazeného kupé.

„To tam ještě nejsem?“ Koukl Hidan z okna kupé. „To je ale ku*va doba.“ Zase si lehl a opřel si nohy o kliku.
„Už zbývá jenom poslední kupé.“ Povzdechl si Sai. Už chtěl otevřít, když si všiml kdo tam leží. „Ty podrážky...“ Pomyslel si. „Jsou stejné, přesně stejné! Dostal jsem tě ty hajzle!“ Pomalu otevřel dveře.
„Je tu volno?“ Otevřel.
„Jo...“ Zamručel Hidan.
„Klid, hlavně být v klidu.“ Sai zhluboka dýchal zorničky měl rozšířené a na tváři náznaky úsměvu. „Jen si v klidu lež.“ Smál se v duchu.
„Ku*va, musim na hajzl.“ Zvedl se Hidan po chvíli. Jakmile otevíral dveře Sai k němu ze zadu přiskočil. Přitiskl mu nůž ke krku a zkroutil mu obě ruce za záda.
„Mám tě ty zvrácenej ma*ore!“ V tom s sebou však vlak škubl a rozhodil tak Saiův postoj. Hidan neváhal a vymanil se z jeho sevření. Zaplatil však za to malým říznutím do tváře.
„Kdo ku*va jsi?“
„Ten kdo tě dneska chytne!“ Sai znovu zaútočil. Hidan na nic nečekal a vyklouzl z malého kupé do úzké uličky. Sai se ihned vydal za ním.
„Teď si teprve pohrajeme.“ Zatáhl Hidan za ruční brzdu. Vlak ihned zabrzdil a Sai, který byl rozeběhnutý, proletěl celou uličkou, kde nakonec hlavou rozbil sklo dveří.
„Tak tys mě chtěl sejmout, co?“ Smál se Hidan. Sai se ztěžka sbíral ze země. Obličej se mu topil v krvi.
„Ještě jsem s tebou neskončil!“
„Ale já jo!“ Hidan kopl do dveří až je vyrazil z pantů. Sai dveře chytl, avšak s tím Hidan počítal a chytl Saie pod krkem přes rozbité okno.
„Skončils.“ Zmáčkl víc jeho hrdlo. Sai se však nedal a s pořádným rozmachem zabodl Hidanovi nůž do stehna.
„ÁÁÁÁ!“ Zavyl Hidan bolestí.
„Líbí se ti to?“ Otřel si Sai krev, která mu stékala do očí. „Tohle je něco jiného než si dovolovat na bezbranný ženský, co?“
„Ty pa*chan*e!“ Vytáhl si Hidan nůž z nohy. „Teď si to teprve vychutnám.“ Olízl nůž se svojí krví.
Hidan se pokusil rozběhnout za Saiem s nožem v ruce. Ten po něm hodil dveře, aby mu co nejvíc ztížil pohyb. Hidan se však hbitě uhnul. Tento pohyb stačil, aby mu Sai vyrazil nůž z ruky. Následovalo několik nacvičených pohybů a Hidan ležel čelem k podlaze.
„Jestli se o něco pokusíš zlámu ti je.“ Zatáhl mu víc za ruce ve kterých to začalo ošklivě křupat.
„Za tohle tě dostanu!“ Procedil Hidan skrz zakrvácené zuby.
„To těžko...“ Svázal mu ruce.

„Můj bratr... bratr... můj malý bráška... Sasuke.“
„Takhle tam sedí od té doby co ho přivezli.“ Řekl jeden ze strážných v psychiatrické léčebně.
„Vy říkáte, že to nehraje?“ Zapálil si Shikamaru cigaretu.
„Ještě je brzo na nějaké závěry, ale myslíme si, že se totálně zbláznil.“ Ukázal prstem přes malé okýnko do vypolštářované místnosti. Itachi seděl v tureckém sedu naproti malému okýnku a pořád cosi opakoval o svém bratru.
„Zajímavé.“ Vypustil Shikamaru obláček dýmu.
„Tady by jste neměl...“
„Och, promiňte.“ Típnul cigaretu o okýnko do Itachiho cely.