Veselé příhody z natáčení

„Deidaro.“ Tobi zvedl hlavu od učení a podíval se na bloncku co si vedle hrála s plastelínou.
„Hmm?“ S nezájmem si hrál dál.
„Smrdíš!“ Vřískl Tobi.
„Co?! Katsu!“ Hodil po něm plastelínu v domnění, že jde o výbušný jíl.
„Ha-ha-ha!“ Tobi začal utíkat před jeho hněvem.
„Zemři!“ Bylo slyšet Deidaru z pokoje. Kolem zrovna procházel Sasori.
„Mám, svý děvče rád. Je príma, jenže se brání. Ví, že mám jí rád, chce se však prát, když se k ní skláním.“
„Sasori?“ Hidan s kosou zaraženou v rameni právě procházel také kolem.
„Huhm? Otočil svojí hlavou kolem své osy.
„Aha, jdeš za Peinem, aby tě vyladil jako každej měsíc. Pokračuj.“ Pokynul mu žerdí z kosy.

Deidara se konečně zklidnil. Tobi srkal pivo a začal foukat do hrdla, které začalo pískat.
„Hmm, jde s tím udělat spoustu jiných věcí.“ Říkal si. Kopl do sebe poslední doušek a majzl lahváčem Deidaru po hlavě, když si zrovna hrál se Sasoriho loutkama.
„Ty jeden mrňavej prezente!“ Tobi se klidil před hněvem svého mistra na chodbu. Kolem procházel Hidan nejenom s kosou v rameni, ale tentokrát i s tyčí zaraženou v hrudi.
„Co se ti to stalo?“ Zajímal se Tobi a lezl za Hidanem.
„Uhmm, no… spadl jsem ze schodů.“ Vylezlo z něj.
„Jakých? Tady žádný nejsou.“
„Nejsi nějak moc chytrej?“ Obořil se na něj.

Deidara tiše spal na posteli vedle Tobiho, který se zrovna doučil poslední látku na zkoušky u Peina. V ruce si pohrával s nůžkami. Deidarův cop byl tak překrásný! A jak se krásně padal z postele na zem.
Kisame šel po chodbě a potkal Hidana s kosou v rameni, tyčí v břichu a nůžkami zabodnutými v krku.
„Kdes přišel k těm nůžkám?“ Zeptal se ho.
„Spadl jsem na Tobiho.“

Tobiho senpai opět v klidu podřimoval. Tobi, jako hodný chlapec, cucal zahuštěné mléko z tuby. Právě ho napadlo jestli by senpai nechtěl taky. Ukápl kousíček na jednu z jeho rukou. Ta se mlsně olízla a zacvakala zuby. Tobi nad tím chvíli přemýšlel a udělal ruce cestičku až k Deidarovo vlasům.
Deidara se vzbudil s obrovským řevem, že: „Kdo mi to trhá vlasy?!“ Několik dlouhých blond vlasů trčelo z pusy na pravé dlani. Deidara celý umazaný od zahuštěného mléka se rozeběhl s židlí v ruce na Tobiho.

„Peine?“ Bouchala Konan rukou do spícího muže. „Peine!“ Dala do rány více síly.
„Co je?“ Mnul si nos do kterého ho zrovna praštila.
„Tam!“ Ukázala do rohu.
„Co tam?“
„Pavouk!“ Vřískla.
„Malinký pavouček?“ Snažil se opět usnout.
„Dokud tady bude já neusnu. Jestli neusnu budu nevrlá. Jestli budu nevrlá ráno nic nebude!“ Její hlas dostával s každou větou více oktáv.
„Tss, takový vydírání.“ Pein si stoupl, sebral pantofel ze země a šel na nic netušícího pavouka. Dlouho ho pozoroval jak si jen tak leze po zdi. Rozpřáhl se, ale nemohl se odhodlat k finální ráně.
„Tak co je?“ Špitla Blue.
„J-já nemůžu.“ Vykoktal ze sebe Pein.
„Jak nemůžeš? Ráno můžeš vždycky, co?“
„Štítím se pavouků. Nemůžu se ho dotknout ani věcí, kterou držím.“ Hodil pantofel na zem a utíkal zpátky do postele, kde se celý přikryl.
„Peine!“ Zařvala Blue a začala ho kopat.
„Hidane!“ Zavolal Pein. Volaný otevřel dveře. Kosa v rameni, tyč v hrudi, nůžky v krku. „Volal jste mě, pane?“
„Řekni Deidarovi s Tobim ať sem přijdou.“
„Proč ho nemohl zabít on?“ Vztekala se Konan.
„J-já nevím. Jakmile mám strach nevím co mám dělat.“

„Deidaro.“ Otevřel Hidan dveře. Kolem něho se prosmýkl Tobi, avšak Deidara právě udeřil židlí v domnění, že Tobi nemůže uniknout. Místo svého kolegy zasáhl Hidana.
„Jej, soráč.“ Tobi se z něj snažil dostat třísky.
„Máte jít za Peinem.“ Vyplivl kousky dřeva.

„Jé, Blue je ve spodním prádle.“ Slintal Tobi. Deidara za ním taktéž. Blue si radši přes sebe přetáhla peřinu, kterou se Pein zakrýval před pavoukem.
„Zabijte ho!“ Ukázal do rohu na pavoučka.
„Jdu na to! Tobi, kryj mě!“ Zavelel Deidara. Blonďák vytvořil několik malinkatých pavoučků z jílu. Ti se přibližovali ke svému cíly.
„Eeeeeeeeeeek! On jich udělal ještě víc!“ Blue měla co dělat, aby se nerozbrečela.
„Katsu!“ Výbuchy odrovnaly kus zdi i se skříní.
„Cíl byl zlikvidován!“ Hlásil Tobi.
„Dobrá práce parťáku!“ Pláclo si duo spolu.
„A teď vypadněte.“ Ukazoval Pein ke dveřím.
„Jo, jo.“ Kýval Tobi na souhlas a stále očumoval Blue, které byly vidět jenom vlasy. Po chvíli marného čekání, jestli neodkryje více, to vzdal.

„Hohó, Peine, proč jsi udělal díry zrovna do mojí koupelny?“ Díval se Itachi do Peinovo ložnice. „Snad to není nic úchylného? Jé, Blue, ty jsi ve spodním prádle.“
Než došlo na další Itachiho poznámky Pein zatlačil poničenou skříň k díře, aby nebylo do jeho pokoje vidět.

Tobi jednoho dne dostal od organizace dárek na který se všichni složili. Nový počítač se skvěl na Tobiho stole a kabel od internetu byl právě zapojen. Přispěli všichni a dokonce i Kakuzo, když ho Kisame s Hidanem drželi vzhůru nohama a třásli s ním dokud mu nevypadla peněženka a všechny drobné.
Jednoho dne si Tobi řekl: „Chtělo by to vydělat nějaký chechtle mechtle.“ Neváhal a jal se do podnikání přes internet. Ovšem nastala otázka s čím podnikat. V tu kolem dveří od jeho pokoje procházel Hidan.
„Proč došel led? Proč šmarjá není nikdy led, když ho potřebuju! Já se snad zblázním! Kakuzo! Pojď mě zabít ať se uklidním.“
„Led!“ Zazářil Tobi. Hned registroval svojí firmu do registru a jal se prodávat led přes internet. Na rozjetí takovéhoto projektu, ale potřeboval peníze. Inu, k Deidarovo účtu by se dostalo i malé dítě, což Tobi skoro byl. Všechny Deidarovo peníze zmizely a že jich nebylo málo.
Tobiho podnikání s ledem nabíralo na obrátek. Bohužel k zákazníkům pokaždé dorazila pouze voda místo ledu. Tobi si povzdechl: „Vypadalo to tak jednoduše.“
I přes to mu nějaké peníze ještě zbyly, a tak se rozhodl udělat konečné rozhodnutí co s nimi.

„Crrrrr.“ Zvonil pošťák u dveří.
„Kdo to zase otravuje.“ Zvedl se Itachi od rozehrané partie šachu s Zetsuem, který polovinu svých figurek snědl.
„Zásilka pro pana Itachi nejsem psychopat Uchiha.“
Itachi se koukl za sebe jestli tam nestojí jiný Uchiha s jeho křestním jménem. „Hmm, tak to bude pro mě.“ Převzal si objemný balíček.
„Cos to dostal?“ Zajímal se Zetsu. Figurka dámy mu koukala z pusy.
„Nevím.“ Rozbalil balíček a co neviděl.
„Plyšák!“ Zajásal Kisame, který zrovna přišel.
„Medvěd!“ Zhrozila se Blue, jenž přišla s Kisamem.
„Jídlo!“ Rozzářil se Zetsu.
„Kdo mi mohl poslat živou koalu?“ Ta už Itachimu lezla po ruce a přítulně vrněla.
„Co s tím chceš dělat?“ Ukázala Blue prstem.
„Já bych ho snědl.“ Olízl se Zetsu. „Mmmm, koalí gyros.“
Itachi si prohlížel krabičku, kde se dočetl, že zboží bylo objednáno přes internet. Zamyslel se: „Kolik lidí ví kde bydlím a má přístup k internetu.“
Tobi šel zrovna do obýváku kouknout se na televizi.
„Tobi!“ Ukázal Itachi koalu. Ta Itachiho packou pohladila po tváři. „To je tvoje práce!“
„Ne, ne, moje ne! Tobi je hodný kluk!“ Bránil se Tobi.
„Tobi! Já tě zabiju!“ Vřískal z předsíně Deidara.
„Asi mu přišel výpis z účtu.“ Tobi vzal nohy na ramena a zdrhnul se schovat k Peinovi.