Obchodníci 03 - Kiba

„Jako by toho nebylo dost s rodinama, které se připravují na válku a ještě do toho mi bude ve městě řádit masovej vrah.“ Povzdechl si Neji, když ráno procházel záplavu zpráv od Hinaty.
„K tomu všemu mám ještě v domě zmláceného novináře.“

„Kdyby aspoň Kotetsu s Kamizukim byli schopní něco udělat hned bych se měl líp. Pět mrtvých za jeden tejden. To by tady nebylo tak nenormální, ale v jakým stavu jsme ty těla našli.“ Zavřel dveře od pracovny. Bylo příjemné odejít z domu do práce.
„Pane?“ Ozval se Kamizuki, vstoupil do místnosti za Nejim.
„Co je zase?“ Zeptal se otráveně Neji.
„Kotetsu mi dal hlášku, že hlavní branou právě prošel on. Číslo jedna.“
„Číslo jedna?“ Zeptal se nevěřícně.
„Ano.“ Přitakal Kamizuki.
„Slíbil mi, že se tu už nikdy neobjeví. Co jsem komu udělal, že se teďka začne všechno s**t.“
„Je opravdu tak dobrý jak se říká?“
„Nejlepší nájemný vrah.Co tady k***a chce?“ Zašeptal si pro sebe.

„Hinato.“ Promluvil tiše Kiba. Stál v kuchyni a čekal na ni.
„Chceš snídani, že?“ Zamířila k lednici.
„Ne, počkej.“ Chytl jí za ruku. Hinata se zastavila a podívala se mu do očí.
„Zase ty její oči do kterých jsem se už před lety zamiloval a je to tu zpátky.“ Pomyslel si.
„Chtěl bych se k tobě vrátit. Nechám toho všeho jak jsi kdysi chtěla. Chci být jenom s tebou.“ Nad tímhle rozhodnutím přemýšlel celý večer. Kiba jí pustil ruku a čekal na její reakci, ale žádná nepřicházela. Rozhodl se tedy přistoupit k ní blíž a políbit jí. Objala ho a polibek mu opětovala.
„Doufám, že s tím s koncuješ na dobro. Nechci o tebe přijít.“ Řekla se slzami v očích.
„Jenom si skočím do kanceláře dám výpověď a vezmu si několik svých věcí.“ O utřel jí slzy. Nechtělo se jí vůbec ho pouštět, ale nakonec souhlasila.
„Pojď Akamaru. Vezmeme si svoje věci, dáme výpověď a vrátíme se do našeho starého pelechu.“ Vybídl svého psa.

Zbývalo mu jen pár metrů ke dveřím budovy ve které měly sídlo noviny. V tom si uvědomil to ticho na ulici nikdo nebyl. Šel pomalu ke dveřím dívaje se po každém možném pohybu.
„Čekali jsme na tebe Kibo.“ Zazněl ulicí něčí hlas.
„Až moc dlouho a z toho jsem vždy hodně nevrlý.“ Přitakal další.
„Orochimaru posílá své pozdravy.“ Kiba nestačil zareagovat, potom co dostal ránu do břicha se svalil na všechny čtyři a ztěžka oddechoval.
„Jsi vždy tak nedočkaví Zaku.“
„Jenom mě nebaví čekat Dosu to je vše.“ Kopl do Kiby, jenž se převrátil na záda.
„Co to s ním vyřídit hned?“ Vytáhnul Zaku nůž.
„Nejdřív si s ním máme pořádně pohrát.“
„Odstrašující příklad?“
„Dalo by se tak říci.“
„Tak tedy začněme.“ Zaku se pokusil znovu Kibu kopnout, ale ten mu stačil uhnout.
„Nemám rád, když se snaží bránit.“ Zavrčel Zaku. Další rány však byly přesnější.
„Říkal jsem ti, že to nemá cenu.“ Šeptal mu do ucha, zatím co mu držel ruce za zády a Dosu mu uštědřoval několik tvrdých ran svým boxerem.
„Teď bys měl mít zlomená asi tak tři žebra. Při troše štěstí ti propíchnu plíce. No, celkově vzato štěstí mít nebudeš.“ Usmál se Dosu. „ Hodně to bolí.“

„Musím něco udělat.“ Pomyslel si Kiba. „Kde je Akamaru.“ Snažil se pohledem zachytit svého psa. Nedokázal se vyprostit ze sevření. Zaku byl na něj moc silný.
„A teď.“ Pronesl slavnostně Dosu. „Velké finále.“ Vytáhl svůj nůž.
„Podívej se co do tebe za chvíli zabodnu.“ Přiblížil nůž blíž ke Kibovo očím. Dosu už se napřahoval na smrtící ránu, ale byl přerušen.
„Konečně jsem vás našel.“ Hlas nezněl zrovna přívětivě. „Orochimarovi poskoci.“
„Co-„ Dosu se ani nestačil otočit. Ležel na zemi neschopen určit odkud přišel útok.
„Hledal jsem vás snad měsíc.“ Dosu konečně uviděl útočníka, jenž stál na ním v slunečním světle.
„Sasuke.“ Zavrčel „Orochimarovi se po tobě stýskalo co jsi odešel z jeho učení.“
„Tak to ho budu muset navštívit.“ Přišlápl Dosu pevněji k zemi, aby nevstal.
Mezi tím Zaku odhodil Kibu mezi popelnice a vyrazil proti Sasukemu. Tomu však tačila mu pouze jedna ruka na odvrácení útoku. „Co to, ku*va, je za chlapa.“ Řval Zaku. Sasuke vyrazil proti Zakovi, bez menších problémů ho chytil pod krkem a přitiskl ke zdi.
„Nemohl jsem najít žádného člena Akatsuki a vím, že Orochimaru jednu dobu býval jedním z nich. Chci po něm jednu malou informaci, kde se nachází můj bratr. Byl bych rád, kdyby jste mu to vyřídili.“
„Donuť mě.“ Plivl mu Zaku do očí.
Sasuke odhodil Zaka tvrdě na zem až mu vyrazil dech. Dosu se pokusil svému společníkovi pomoci, ale byl až příliš jednoduše odhozen k zemi. Zaku se mezi tím mohl postavit na nohy, ale nebylo mu to moc platné. Sasuke byl mnohem rychlejší tak Zakovo krytí nenacházelo žádný účel.
„Řekni mi kolik kostí bude stačit k tvému přesvědčení.“ Zašeptal mu do ucha, poté co mu zlomil levé zápěstí. Zaku se po něm ohnal ještě svojí zdravou rukou, ale nebylo to nic platné.
„Dost! Vše vyřídíme.“ Vyprskl Zaku, když mu hrozilo zlomení i druhé ruky. Sasuke mu na potvrzení zlomil ještě dva prsty. Pěkně to křuplo.
„Jsem rád, že jsi to pochopil tak brzo.“ Zmizel stejně tak rychle jako se objevil a Kiba zůstal opět sám na pospas těm dvěma.

„Musíme odsud co nejdřív zmizet.“ Zařval Zaku.
„Jen co dokončíme svoji práci.“ Prohlásil Dosu, jenž se právě zvedl ze země. Hledal pohledem Kibu, který ležel u popelnic. Sebral ze země nůž a pomalu se přibližoval ke kroutícímu se Kibovi.
„Snad sis nemyslel, že na tebe zapomeneme.“

Dosu se soustředil jenom na svojí oběť a pomalu k ní kulhal, proto pro něj bylo velké překvapení, když se před ním objevila další neznámá postava. Tento černovlasý mladík vypadal, že si potrpí na značkové věci. Už jenom podle hedvábné košile, nebo dokonale vyleštěných bot. Měl také pouzdro na zbraň, ale Dosu se nedíval do žádné hlavně, nýbrž na katanu.
„Kdo si zač.“ Vyštěkl Dosu.
„Myslím, že tady dneska končíte.“ Odpověděl mu s lehkým úsměvem.
„Dosu!“ Dařval Zaku a ten pochopil, že bude lepší se stáhnout.
„Ještě se uvidíme Inuzuko.“ Řekl Dosu ještě před tím než zmizel.
„Pojď, pomůžu ti vstát.“
„Kdo jsi?“ Zakašlal.
„Říkají mi Sai.“ Odvětil mu s úsměvem. „Zvládneš dojít domů po svých?“
„Kde je Akamaru?“
„Leží nedaleko odsud. Uspali ho než přišli k tobě.“ Odpověděl mu Sai.
„Sai, mám pravdu?“
„Ano.“
„Pomoz mi dojít ke mně domů. Je to nedaleko.“
„Rád pomohu.“ Odvětil opět s úsměvem.

„Zmlácenej Kiba a zase bude ležet u mě v domě.“ Říkal si Neji zatím co šel po ulici.
„Ino, její muž byl přece Shikamaru.“ Mumlal si, když ji uviděl vycházet z obchodu s tabákem.
„Ale přece ona nekouří tak co tam dělá?“ Neji pokračoval městem dál dokud nepřišel ke starým skladům, kde již na něj čekala Shizune a několik členů elitní skupiny ANBU.
„Tak kde to máme?“ Podíval se na Shizune.
„Pojď za mnou.“ Pokynula mu rukou. Nejiho praštil silný zápach hniloby do nosu jen co se přiblížil k tělu. Při pohledu na zohavené tělo se mu sevřel žaludek.
„Jsem rád, že jsem si odepřel snídani.“ Pomyslel si. Tělo bylo bez kůže a na některých místech mělo vytržené kusy masa.
„Jsou to ty samé otisky zubů předpokládám.“ Shizune jenom přikývla.
„Opět žádné stopy?“
„Ne.“ Neji se díval po okolí, kde leželo tělo a snažil se cokoli najít, ale nic zde nebylo.

„Sasuke, jsem rád, že jsi se vrátil, ale proč děláš takové problémy? To nám nijak neprospěje.“
„Omlouvám se mistře.“ Sklopil Sasuke hlavu.
„Na dnešní večer je svolána rada tak mi neudělej ostudu a objev se tam.“
„Jak si přejete.“ Uklonil se a odešel.
„Je dobrý nápad svolávat všechny?“
„Jsem si tím stoprocentně jistý Iruko, že je.“