Jak pozvat dívku na rande 05 aneb Sharingan Boys

Heh, tak konečně další... vzpomínky

„Ále, to zas ten…“
Sasuke bleskurychle skočil zpět do kabinky. Přitom se málem přerazil o židli, která tam stála.
S tichým zaklením (tichým… zařvat na celej krám do pr*ele, kdo sem dal tu dementní židli zrovna tichý není, ale buďme na něj hodní, že).
„Já umřuuuuu…..“
Říká se, že v okamžiku smrti člověku přeběhne před očima celý jeho život, pomyslel si Sasuke. Ale žádnej se nekonal…
Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra….. to se fakt může stát jenom mě….začal mírně mlátit hlavou o zeď. Štěstí, že se v krámku ještě všichni chlámali. Jinak by nebyl jen za … eh, Sasukeho, ale i za neurotika. Což mezi námi…
Říká, se, že v okamžiku smrti člověku proběhne před očima celý jeho život. No, Sasukemu probíhal celej před očima leda ten pavouk, co tam lez. Rychle polknul a zakousl se do jazyka, aby nahlas nezařval. Taková hnusná chlupatá, černá, ohromná (0.5 cm) příšera!
Kromě něj věděl o jeho arachnofobii jenom jeho psychiatr, ke kterému chodil jako malej, když míval traumata z Itachiho.
Přišel o život (milej psychouš, Itachisko si to ještě někde vesele vyšlapuje….) v tu dobu, kdy umřeli Sasukeho rodiče. Sasuke se ďábelsky pousmál. Jo, nebylo to na něj těžký hodit, stačilo jenom nadhodit smutnej ksichtík ála bratr-mi-zabil-rodinu-a-psychiatra-litujte-mě a bylo to.
Itachi… no, zase tak špatnej občas nebyl…. Míval zajímavý nápady, jako tehdy…. Zavzpomínal se na časy, kdy ještě byli bratři….na jejich sen... Možná byste to do nás neřekli, pomyslel si Sasuke, ale naším snem tehdy nebyla moc, ale …jo, Hudba.

„No jasně, Sasuke, je to skvělej nápad, mě přece můžeš věřit, že jo?!“ (jo, jasně:))
„Jo… ale fakt myslíš? Když já nevím….“
„Říkám ti, jsi DOKONALEJ. Tvoje Labutí jezero předloni přece mělo MEGAÚSPĚCH, tak proč to neroztočit i jinak ?“
„Já nevím… přece jenom balet v divadelním kroužku (no comment) je něco jiného než…. Než…. Než ten bůh….ELVIS!!!“ Sasukemu zazářily očka. Vypadal v tu chvíli jako vánoční Emo-stromek.
Itachi se na něj nadšeně podíval. Jo, konečně věc, kterou měli společnou…a taky podpalování stromů, když na nich zrovna mistr Iruka seděl….no, ale to sem nepatří…
„Ale stejně…ještě nemám Sharingan, tak jak….“
„Kašli na to, ještě máme ty kontaktní čočky po bábině…hodíme je červena, přimáznem ňáký klikyháky a bude, ne? Ty taky nad vším moc přemýšlíš….kdo pozná, že to neni Sharingan, no kdo?“
„Ty jsi tak chytrej…“
„Jojo, já vim.“ (super odpověď, jen co je pravda XD)
No, otázka byla vyřešena, takže Itachisko nadšeně zařval:
„A SHARINGAN BOYS můžou začít!!!“

O co vlastně šlo, a jak pokračovala situace v obchodě se dozvíte příště.
Jinak Komentíky, jako obvykle, prosím. :D
dál https://konoha.cz/?q=node/24390