Opuštěná
Vložil Ad Inexplorata, Pá, 2014-06-27 07:19 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1680
Světlo začalo pomalu skomírat. Zpěv ptáků utichl a k zemi se spouštěly stříbřité provázky deště. Oči začaly pohasínat a vytrácela se z nich ta jiskrná živost. Bílé prameny vlasů se rozprostíraly po vlhké kamenné zemi a smáčela je karmínová červeň. Srdce zpomalovalo a vynechávalo údery. Svět ztrácel své obvyklé barvy a zahaloval se do temnoty.
Poklekla k jeho bezvládnému tělu a zpod víček se jí draly hořké slzy, jež se mísily s deštěm. Uchopila jej za dlaň a přitiskla si ji k hrudi. Zoufale si přála vrátit čas. Strávit poslední chvíle v jeho hřejivém objetí. Cítit jeho přítomnost více než kdy předtím. Kdyby bývala nebyla zaslepena svou hrdostí a spatřila jeho krásnou tvář v jiném úhlu pohledu…
Vždy ho tajně z povzdálí obdivovala, ale nikdy nebyla schopna vyřknout tato slova nahlas. Vždy toužila kráčet po jeho boku beze studu, vždy ho milovala. Svou šanci ovšem promarnila, byl mrtev. Plamen jeho života dohořel a zanechal ji v krutém světě zcela samotnou. Zbyl jí jen ukrutný žal a prázdnota.
Z úst se jí vydral němý výkřik a zoufale opřela hlavu o jeho nehybnou hruď. Necítila nic jiného než nezkrotnou touhu znovu se s ním shledat a spatřit jeho zářivý úsměv. Hlavou jí hýřily vzpomínky na jeho dětskou tvář. Jak ji poprvé oslovil a přislíbil jí svou lásku. Ona ho tehdy jen nechtěně přehlížela. Toužila po temnotě, která obklopovala zcela jiného chlapce. Toužila po jeho chladném bezcitném srdci. To jeho život byl pro ni cennější než cokoli jiného. Jak ráda by svůj život teď zaprodala, jen aby právě jeho přivedla zpět mezi živé.
Všechny, které milovala, jí nástrahy života vyrvaly z dlaní. Jejího milovaného bratra, přítele, dědečka… Ti všichni na ni čekali na druhé straně přehrady. Stačilo se jen odhodlat a skočit. Odpoutat se od ubohého života a dál pokračovat s mrtvými.
Ruce ji zalila vroucí krev jejího milovaného. Jak ji nesnášela, jak ji proklínala. Tužba však byla silnější. Silnější než jakýkoli strach. Už déle nemohla, nemohla tu sama setrvat. Nic ji tu už nedrželo. Všichni ji očekávali na druhé straně, nebyl tu nikdo, kdo by ji potřeboval nebo utěšil.
Třesoucíma se rukama opatrně uchopila ostrý nůž, jenž zde zůstal po bitvě. Namířila jeho ostrý hrot oproti svému bolavému srdci. Křečovitě sevřela víčka a nechala déšť, aby zkrápěl její bledou tvář…
Ona nenáviděná tekutina nyní dopadala na mužovu bezstarostnou tvář. Kdyby jen tušil, co se rozhodla udělat. V ústech pocítila kovovou pachuť. Prudce se zalkla a ztěžka dopadla k zemi vedle něj.
Náhle déšť ustal a mračna se začala pozvolna protrhávat. Shledala se s ním. Našla svého milovaného a dočkala se svého vytouženého štěstí. Konečně mohli započít nový život společně. Mohli žít tak, aby už nikdy ničeho nelitovali…
Poznámky:
Omlouvám se za svou dlouhodobou absenci, bohužel mě nějak zradila múza. Nicméně při shlédnutí výše zmíněného videa, se na drobnou chvíli navrátila.
Budu moc vděčná za každý komentář či hvězdičku. 
(10 hlasů)
velice pekně napísané, hudba se ktomu orpavud moc hodila. tleskám
Děkuji mnohokrát.
S hudbou jsem te poslechla
a udelala jsem dobre, povidka nadherne napsana a samozrejme jsem si pobrecela :'-)
Pobrečela?
Mnohokrát děkuji za přečtení a následný komentář.
To to opravdu působilo tak silně? To mě těší.
Mnohokrát Vám děkuji.
Krásně vyložené a ta písnička opravdu dobrý nápad
Čas na to si tu zabulet
Ach... Jiraiya... Jsem ráda, že se ti múza navrátila alespoň na tuhle jednorázovku, je totiž překrásná 
ode mě určitě za 5***** 
Pustila jsem k tomu i tu hudbu, a musím uznat, že je to vážně úžasné! :3
Nevím kdo jsem,či jsem,kam jdu,čí jsem posel,čeká mě smrt nebo spása,ale i tak se usmívám...
http://my-diary-life-world.blog.cz/