Odchod líbezné Rin

Už je tomu pár dní, co se Rin, líbezné dívce ze Skryté Listové vesnice, změnil život úplně naruby. Doposud ji každý znal jako milého a usměvavého člověka, který si potrpěl na misce čerstvě natrhaných jahod. A byla to nejspíš právě její dobrosrdečnost, jež ji navedla na dráhu lékařského ninjy a umožnila jí vstoupit do silného týmu pod vedení jedinečného čtvrtého Hokage. Učitelům konožské akademie se povedlo sestavit skupinu jako vystřiženou z učebnice - Kakashi, chlapec s ohnivou vůlí, který snad až příliš lpěl na pravidlech a nařízeních, jako by byl v přímém kontrastu s Obitem, následovníkem linie Uchiha klanu, u kterého jasně vládlo srdce nad sílou rozumu. Na první pohled nesourodá dvojice by spolu mohla stěží efektivně fungovat, kdyby nebylo jednoho usměvavého děvčete. Rin měla zvláštní dar vytvářet přátelskou atmosféru a kdybyste jí dali plamen a kapku vody, určitě by vytvořila pouto i mezi těmito odjakživa nespřátelenými elementy. Díky tomuto daru vznikla v týmu Minato neuvěřitelná harmonie a každý tak byl přínosem pro druhé.

Ovšem až do toho osudného dne. Do dne, kdy byl Obito zavalen obrovskými kameny na nepřátelském území. Do dne, kdy zpropadená válka nabídla další mladý život do náruče smrti. Rin ležela na své posteli a po tváři jí stékaly kapky slz. Už to nebyly proudy jako před několika dny, protože pramen žalu jednoduše vysychal. Smutek za ztrátu pádlých zahalil Konohu do trýznivého ticha, který se však nedal srovnat s niterními pocity dívky, jejíž srdce dostalo osudovou ránu, z níž není možné se vyléčit. Rin připomínala pouze stín kdysi tak kouzelné mladé slečny. Na hladké pokožce jejích rukou byly patrné krvavé stopy od toho, jak v návalu bezmoci křečovitě zarývala nehty do dlaní. Vlasy měla zcuchané tak, že připomínaly povadlé lístky stromu, který se je chystá odhodit s vidinou blížící se zimy. Místnost, v níž Rin ležela, nesla stopy po záchvatech vzteku. Na podlaze se povalovaly střepy hrnečků na čaj, v mohutné skříni byly zabodané kunaie a fotorámečky s usměvavými tvářemi se nacházely rozházené bez ladu a skladu po celém pokoji, přičemž některé z nich přišly o svou skleněnou výplň.

Rinina mysl byla zahlcena velkou spoustou myšlenek. Proč jenom musel Obito zemřít? Proč se Rin nechala chytit při plnění tak důležité mise? Není ta tragická událost vlastně její vina? Nejhorší pomyšlení ale bylo na situaci okolo citových vazeb uvnitř týmu. Rinino srdce propadlo Kakashimu, ale kvůli tomu nebyla schopná rozpoznat, jak hluboce ji Obito miluje. Teď, když ve své mysli vytrhávala pomyslné přihrádky se vzpomínkami, jí postupně docházelo, co to pro Obita muselo znamenat. Vše, co dělal, bylo vlastně kvůli ní. Byl to nesmělý blázínek, který musel trpět, když pozoroval Rinino citové pouto ke Kakashimu. A ona nebyla schopná toho chlapce chytit za ruku a celou situaci mu vysvětlit. Nejhorší je, že už k tomu nebude mít žádnou příležitost.

Rin si během truchelní uvědomila jednu důležitou věc. Už nemůže dál zůstávat v Konoze. Každičký kout by totiž znovu a znovu otevíral hlubokou jizvu v jejím srdci. Přímo pod postelí měla proto připravený baťůžek, který nyní popadla a hodila si ho na záda. Ze své povadlé tváře otřela slzy a z okna se podívala na konožskou skalní stěnu, v níž byly vytesány hlavy všech jejích vůdců: "Obito," procedila Rin mezi zuby, "jednou jsi zde mohl být i ty." A než další kapka právě vyteklé slzy dopadla na zem, bylo děvče pryč.

Putovala sama bez vytyčeného cíle až do večera, který naprosto změnil chod historie nindžů. Tma zahalila hustý lesík, jímž protékala dravá říčka a Rin si uvědomila, že je čas se utábořit. Vyhledala nejpříhodnější místo, z batohu vybalila deku a už se chystala ulehnout do hebké trávy, pohupující se podle taktovky sílícího větru. Všimla si ale plíživého stínu na protějším břehu říčky. Chvilku si nebyla jistá, zda ji nešálí unavené a bolavé oči, jenže pochyby brzy zmizely. Pod vysokým stromem stál hubený muž zahalený v temné kápi.

Jejich pohledy se střetly. Tento letmý okamžik zapůsobil na Rin děsivým dojmem a kolena jí ztuhla tak, že nebyla schopná útěku. Oba dva nějakou dobu nehnutě postávali jako sochy vytesané do žulových kamenů, ale během mžiku se postava objevila za dívčiny zády.
"Za svůj život jsem provedl spoustu odporných věcí, ale věř, že tvá smrt by mi určitě hryzala svědomí, kdybych nějaké měl." řekl muž chladným hlasem.
Rin dál postávala bez mrknutí oka a naprosto odměřeně odpověděla:
"Můj život už nemá váhu jako kdysi a vlastně ti budu vděčná za ulehčení situace." Mírně se pootočila a všimla si, že hlava neznámé osoby je ukrytá v podivné masce s pouze jedním otvorem na oko.
"To jsi tak ošklivý, že skrýváš svou tvář?" prohodila bez zábran Rin.
"Nikdo z klanu Uchihů není ošklivý." zazněla odpověď.

Nastalo ticho, které přerušil až zvuk železa, když muž vytahoval svůj kunai. Volnou rukou chytil Rin za vlasy, přitáhl si jí k sobě a zašeptal: "Kdybys jen tušila, jak dokáže žena ovlivnit mysl i toho nejinteligentnějšího muže. I když je pravda, že v této situaci je vše mnohem jednodušší," a přiložil smrtící zbraň na dívčin krk.
V tom okamžiku však Rin popadla mužovu ruku držící jí za vlasy, okolí zahalila zelená záře a Rin vykřikla s neuvěřitelnou energií: Kyōryokuna saisei - technika zvýšené regenerace!"
Muž, ocitnuvší se v nečekané situaci, zasténal, uskočil a upustil kunai, ze kterého odkapávala krev: "Co je tohle za techniku!?"
Dívčiny nohy se podlomily a Rin si klekla opírajíc se jednoruč o zem, zatímco druhou rukou se instinktivně chytila za krk, jenž se pomalu halil do rudé barvy:
"Nepodceňuj dívky! Použila jsem mojí jedinečnou techniku, kvůli čemuž jsem ale ztratila své lékařské schopnosti. Cítím, že jsi obdarován mohutnou silou a těžko bych nad tebou zvítězila. Ber to tedy jako remízu. Díky této technice se ti budou tělní buňky obnovovat a dělit tak rychle, že se v podstatě zkrátí tvůj život na několik dní. Každá buňka má totiž geneticky zakodovanou informaci o délce lidského života. Já jsem ti ho vlastně jen urychlila."
"Teď už chápu, proč Obito stále vykřikuje tvé jméno, i když ještě není při smyslech." prohodil muž ne už tak klidným hlasem.
"Cože?" vytřeštila Rin oči a jen stěží dokázala popadat dech.
"Myslíš si, že vaše jednání je řízeno koly nějakého osudu? Ne, má drahá, jsem to já, kdo v tomto světě nastavuje pravidla. Vše je součástí mého velkolepého plánu, ačkoliv musim říci, že nyní se pozice figur na šachovnici mírně změnily." pronesl bezprostředně muž, aby záhy na to zmizel jako mlžný opar.

Rin se ocitla v naprosté samotě. Jen občasný poryv větru pohladil její čím dál chladnější tváře, ze kterých se vytrácela barva života. Dívka pomalu klesla na zem a cítila jen sílící tlak na prsou. To si konečně Shinigami, bůh smrti, přišel pro její duši.
"Obito," zašeptala s posledním výdechem, "odpusť mi, prosím..."