NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 15:50 | Ninja už: 6539 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Shinju Nishi
Země světla
Poslouchala, o čem mluví. Vývoj událostí zaskočil i ji. Zabít holčičku, kvůli tomu, aby zapečetili démona? Jde to přece i beze smrti. Vzpomínala si, že nějaké svitky se zmiňovaly o jinchuuriki. To by mohlo být řešení. Chtělo by to ale nějakou hodně silnou pečetící techniku, a pochybovala, že někdo z nich takovou zná. Možná Kasai, Lei přeci říkal něco o tom, že je dobrý v pečetících technikách. A nebo mniši. Každopádně, s rituálem, u kterého se už od začátku počítá se smrtí, nic mít nechce.
,,Neuvažovali jste o tom, že z ní uděláte jinchuuriki?" To, že promluví, nejspíš nikdo nečekal. Možná by se na tohle zeptal sám Kasai, silně pochybovala, že by on nebo mnich nevěděli, o čem je řeč. Démon by dívce značně znepříjemnil život, ale pořád by žila, a kdyby se s ním naučila vycházet, mohla by být pro Kirigakure a celou zemi mocnou zbraní. Rokubiho jsme měli vlastně celou dobu přímo pod nosem. Jak je možné, že o tom Mizukage neví?
Kay Arashi
Země Světla
Jen čtyři? pomyslela si Kay trochu překvapeně; připadalo jí to jako pěkných pár hodin, jak šli, Nu, co se dalo dělat.
Ake tedy našel místo, kde se mají setkat. Kay pohledem přejela okolí, načež zůstala stát, jen se opřela ramenem o strom, a tiše vyčkávala.
Země Světla
Ake Hoku
Yohei
Ake si všímal spíše jiného okolí, než aby si všiml vesničky v dálce, ale Kay si ji všimla a dle změny jejíh výrazu, který vypadal jako že se jí ulevilo, odhadl co se děje, poté si také všiml vesničky. Ake se zastavil a rozhlédl se pořádně. Na druhé straně vesničky už žádný les nebyl, takže alespoň byli na správné straně vesnice a nemuseli ji obcházet. "Někde tady by to mělo být a odhaduju že máme ještě asi tak tři čtyři hodiny času." podotkl a vyrazil, tentokrát již obloukem směrem k vesnici tak, aby nakonec skončili v lajně s okrajem lesa. Při svém sledování si také všiml řady stop ze stejného směru jako šli oni, mohla to sice být náhoda, ale raději si řekl, že bude opatrný. Ještě šli asi tak půl hodiny, když si Ake všiml posedu v lese. "To je ono." přikývl, došel k němu a zády si lehl ke stromu, aby si odpočinul.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kay Arashi
Země Světla
Protočila oči, když spatřila, jak Ake do jednoho stromu kopl. Zastavila se, a sníh ji minul jen o kousek. ,,Strašně vtipný." protočila oči, přešla cestu zapadanou dalším sněhem a šla dál. Znatelně přitom zrychlila. Tohle ji totiž už celkem štvalo.
Nehledě na to, jestli Ake takhle atakoval stromy celou cestu nebo ne, konečně se před nimi objevily domy. Sice docela v dálce, ale ano, Kay spatřila vesnici. Hurá.
Země Světla
Ake Hoku
Yohei
Ake si to sice ze začátku nechtěl přiznat, ale...byla to nuda, a hodně. Už mu pomalu začal mizet úsměv z tváře a ten mu mizel jen výjmečně, ikdyž se poměrně často měnil dle nálady. Takže pro Akeho byl plán jasný, zabavit se, protože teď mohli být tak v polovině cesty. Chvilku šel mlčky dál, vedl je téměř rovně, a celou tu dobu hledal svůj cíl, až ho našel. Mírně stočil jejich cestu, téměř neznatelně, takže doufal že si toho Kay nevšimne a ve chvíly kdy míjeli jeden z mnoha zasněžených stromů, Ake do něj kopl a sám udělal rychle dva korky vpřed aby se vyhnul padajcímu sněhu. "Hrozný stromy, pořád se někomu pletou do cesty aby o ně člověk zakopl." zakroutil nechápavě hlavou aniž by se otočil a na obličeji se mu znovu rozhostil široký úsměv. Tímhle se totiž tak něják hodlal zabavit na zbytek cesty.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kay Arashi
Země Světla
Mlčky si to capala za Akem, jednu hůl používala trochu jako oporu, kdyby se náhodou někde inteligentně zasekla nebo sklouzla po ledě.
Když se Ake zmínil o čelenkách a podobných věcech, jen přikývla; svoji čelenku nikdy nenosila, tak ani nebylo potřeba si ji sundavat.
Šli tedy dál, a cesta v klidu ubíhala. Začalo se stmívat, Kay na to ale moc nebrala ohled; bylo jí tak trochu jedno, jestli je den nebo noc.
Země Světla
Ake Hoku
Yohei
Ake přikývl a svižným tempem vyrazil směrem do zapadajcího slunce, ikdyž to brzo zmizelo v korunách stromů, jelikož většina cesty se táhla jehličnatým lesem, za čož byl Ake upřímně rád, jelikož táhnout se přes otevřené porstranství by znamenoalo chodit po kolena ve sněhu. Byla tam zima, což Ake neměl zrovna moc rád, ale pamatoval si pár triků, co se dá v zimě použít, takže za to byl tak trochu i rád. Pak si vzpoměl ještě na jednu věc a tak si sundal z opasku svoji láhev na vodu a schoval si ji pod tričko, aby mu voda nezamrzla na led. Po chvíly chůze si vzpoměl ještě na něco a tak se otočil na Kay. "Jo, v tom svitku stojí, že se máme zbavit všech stop, které by vedly k tomu, že se do toho zapletla Yohei, což znamená i čelenky a tak." varoval Kay, jelikož on sám tyhle věci nikdy nenosil, bylo lepší když ho každý považoval za civila, hodně lidí vás proto okamžitě nezkusilo zabít.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kay Arashi
Země Světla
Nuže, konečně tu byli. Kay už byla z toho sezení pěkně ztuhlá,a tak vyskočila, když Ake tahal loďky na břeh. Protáhla se, zívla a zadívala se kolegovi přes rameno. ,,Nuže, pohneme tedy, chvíle odpočinku zní lákavě." zazubila se, sáhla do loďky pro svoji hůl a koukla zase na Akeho. ,,Můžem." prohlásila, a vyrazila za Akem. Několik hodin chůze nevypadalo zrovna lákavě, ale což.. Muselo se to nějak přestát.
Země Světla
Ake Hoku
Yohei
Zbytek dne Ake vesloval a jen občas zkontroloval polohu podle slunce a mapy. Už se mu pomalu zavíraly oči, když najendou loďka sebou cukla a on málem přepadl na záda. "No, tak jsme tu. Země Světla, jeden z největších zapadákovů co je v téhle zemi." poznamenal, vyskočil a odtáhl loďku i s Kay na kamenitý břeh, kde si klekl, rozložil před sebou mapu a začal zkoumat kde vlastně sakra skončili. "Táákže, jsme asi kilometr od místa kde jsem chtěl být, což o to. Teď máme před sebou asi..8 až 10 kilometrů lesa než dojdeme k vesnici, pak ještě budeme muset najít místo srazu a na to všechno máme odhadem pět hodin." řekl s klidem, sbalil mapu a otočil se na Kay. "Vyrazíme? Když sebou hneme, mohli bychom si tam ještě tak na hoďku, dvě odpočinout než bude půlnoc."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Země světla
Nirioki
Jakmile začal Kasai mluvit o jejich barbarských technikách, bylo mu jasné, že odejdou, ale najednou si na něco vzpomněl a jejich démona pojmenoval jinak.
"Vy? Vy ho taktéž znáte? Tak jistě sami víte, jak nebezpečný je. Něco takového musí zůstat tam, kde právě teď je."
Jakmile řekl Kasai něco o válce ninjů, začala se Niriokovi vybavovat minulost.
"Nechtěl jsem vás obtěžovat naší historií, ale vypadá to, že se z toho poučíme všichni.
Kdysi dávno, asi před 60 lety se z ničeho nic objevil strašně podivný člověk, začal vyhrožovat a chtěl si zabrat naši vesnici, byl to opravdu mocný člověk, říkalo se, že samo Slunce jej obaluje a jeho síla neustále narůstala (červená chakra bijuu). Avšak, stalo se něco nečekaného, jeho síla vzrostla natolik, že to jeho tělo nevydrželo a on zemřel, ale přesně v tom okamžiku z něj vylezl tento démon. Byl plný vzteku a ničil vše, co mu přišlo do cesty. Nevěděli jsme, co si s ním počít, proto jsme na pomoc povolali i ninje. Bojovali jsme s ním 3 dny a tři noci, nebo alespoň tak to popisují legendy, já sám ještě nebyl na Světe. Teprve po 3 nech a 3 nocích se démon vyčerpal natolik, že se mnichům podařilo jej zapečetit do sochy, avšak, byl to počátek našeho rituálu, tudíž se musel někdo obětovat a obětovalo se malé dítě. Sám nevím, proč k tomu mniši přistoupili, ale co je minulostí je minulostí. Od té doby se každých 10 let musí obnovovat pečeť, která tohoto démona drží uvězněného tam, kde právě teď je. Není to jen nějaký rituál, oslavujeme tím, že jsme svou vesnici ochránili a zároveň si tak připomínáme padlé, kteří pro nás položili život. Obětovat se pro tento rituál je čest a je to pro dobro celé vesnice..."
Vysvělil a vyčkával, jak na to zareaguje Kasai.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Kasai poslouchal Niriokiho a zatím to vypadalo jako normální rituál, dokud neřekl, že ho podstoupí malá dívka, ale zatím byl potichu a dál poslouchal. Pak se najednou odmlčel a Kasai na něm poznal, že ho něco trápí a pak se Nirioki dal do řeči a přišel s pravdou proč tam vlastně jsou. Když mu oznámil, že vlastně ten kdo podstoupí obřad zemře a pak dodal, že se tou obětí je malá holčička, tak vyvalil oči a pusu měl otevřenou dokořán "to si snad děláte srandu" řekl, ale pak se najednou uklidnil, odkašlal si a pokračoval "promiňte nechci urazit vaše tradice, ale není to přece jen trochu zastaralé obětovat malé dítě, copak není jiná možnost" zeptal se a když mu Nioriki podal svitek s vyobrazením démona, tak si ho chvíli prohlížel "nevím proč, ale ten váš Ayobozu je mi nějak povědomý, vím, že jsme už o něm někde slyšel, ale nemohu si za boha vzpomenout kde" řekl a položil svitek a položil další otázku "mohl bych se tedy zeptat jak probíhá zapečetění, protože už existuje hodně pečetících technik démonů, kdy uživatel nezemře a stane se jeho........" nedořekl, protože mu to vše najendou vyšlo na povrch, znovu otevřel a zase se neudržel "to si děláte srandu, že ten váš Ayobozu je vlastně 6 ocasý démon Rokubi no Hokouů odmlčel se a pokračoval "démon, který se ztratil po velké 4 válce ninjů a do dnes o něm není známo kde se nachází" znovu se odmlčel a čekal co stařec na to.
Země světla
Nirioki
"Ach tak jestli není nic, co potřebujete, stačí se jen ozvat a my se vám pokusíme vyhovět..."
Poté se kněz trochu odmlčel, když se Kasai zeptal na rituál a vše kolem toho, uvažoval, jestli jim říct pravdu nebo ne...
"No zatím pro vás nic nemáme, dnes večer proběhne velká slavnost, celá vesnice se bude radovat a slavit, jelikož pečetění démonské sochy se pro nás stalo oslavou toho, že jsme démona přemohli a uvěznili jsme ho do kamenné sochy. Jedná se o pochod celou vesnicí, v čele průvodu bude malá Merui, dívka, který rituál podstoupí... Avšak tohoto průvodu se nemusíte účastnit, ostatně byli bychom radši, jelikož toto se týká pouze naší vesnice... Co se týče druhého dne, druhý den přichystáme rituál, připravíme pečetící kruh, potřebné věci a seznámíme vás s průběhem celého pečetění a třetí den vše proběhne..."
Najednou trochu odsekl a vypadal, jako by se kousal do jazyka a přemáhal se, aby neřekl pravdu...
"Ale..." Ozvalo se z něho po něm.
"Je tu jeden fakt, o kterém jsme vás jaksi... Neinformovali."
Začal přecházet po místnosti, byl značně nervózní.
"Jen prosím! Nezavrhujte nás! Děláme jen to, co je potřeba k přežití, je to naše tradice, nemůžeme od ní upustit, kdyby se démon uvolnil! Byla by to hrůza, ani si neumíte představit jak strašně mocný je. Říkáme mu Ayobozu, z legend je známý jako démon, který unášel děti. Neříkámemu tak, jen tak pro legraci. K rituálu přistupují právě děti… Má podobu obrovského slimáčího démona, jeho zvláštností je, že má jakých si 6 podivných ocasů nebo co to vůbec je, nemá skoro žádné ruky ani nohy a plive takovou kapalinu, ve které člověk zmizí do pár sekund!"
Zašmátral někde v šuplíku a vytáhl svitek s jeho vyobrazením. Ten se zachmuřelým výrazem podal Kasaiovi, ať se podívá.
"No a jaksi... Musím vám říct že... Osoba, která podstoupí rituál je... Na konci rituálu zemře."
Podotknul a těžce polknul.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shinju Nishi
Země světla
Procházela vesnicí za mnichem. Zdálo se, že je to docela poklidná víska. Tak kdo byl ta žena, proč je varovala?
Následovala mnicha do jeho komnat, kde se usadila u zdi, o kterou se opřela. Rakki se jí uvelebil u nohou. Celou cestu nic neřekla a ani teď s tím nechtěla moc začínat. Ona je tu jen jako pomoc, Kasai je velitel. Pouze se mírně uklonila, když jí představil.
,,Je mi ctí," řekla potichu. Lišáka hladila mezi ušima a poslouchala, o čem spolu mluví mnich s Kasaiem. Nechtěla se plést, diplomacie nikdy nepatřila k jejím silným stránkám. Kdyby se jí něco nezdálo, samozřejmě by se ale zeptala. Poměrně napjatě očekávala mnichovu odpověď. Tady v té vesnici totiž něco nehrálo.
Země Světla
Kasai Otoko
Kasai se usmál na Niorokiho a lehce se uklonil "je nám ctí pane" řekl a pak ho následoval. Poslouchal co jim vše říká a na otázku o tom zdali u nich také sněží se jen pousmál "kéžby, u nás je to pořád pod mlhou, ale na to se dá zvyknout a teplotní rozdíl, není zase tak velký" řekl a pousmál se. Když je prováděl po vesnici, tak se mu nezdálo, že by je tu čekalo něco špatného, ale raději nepolevoval v ostražitosti a s úsměvem na tváři kráčel dál. Když je zavedli do chrámu, tak přece jen šlo poznat, kdo je tu na tom lépe, ale zatím to nedával nijak najevo. Když je zavedl do jeho komnat, tak se pomalu přesunul ke krbu a pousmál se "teplota u vás jde vydržet, ale přece jen dávám přednost teplu" pousmál se a když jim nabídl, odpočinek, nebo něco k jídlu a pití, tak se hned slova ujal Katsuo, i když to chtěl sám navrhnout. Když jim řekl, že jde spát, tak pokyvl hlavou a pousmál se "náš přítel Katsuo obstarával celou dopravu a na takovou dálku je to velmi vysilující" řekl a pak se trochu rozpomněl na slušné mravy "ale omlouvám se, vy jste nás uvítal a představil, ale o nás nevíte nic" řekl a omluvně se uklonil "mé jméno je Kasai Otoko, tohle" ukázal na Shinju "je Shinja Nishi a její kamarád Rakki a náš poslední člen co si šel odpočinout je Katsuo Shinichi" lehce se uklonil a pak pokračoval "a zatím se snad neurazíte, ale my jsme odpočati a nasyceni, tak můžeme spíše probrat podrobnosti naši mise" řekl a podíval se na Niorokiho "spíše by nás zajímalo o co tu vlastně půjde a proč tu máme být, pokud sem pochopil, tak je to každoroční slavnost, tak proč je najednou potřeba naše pomoc" zeptal se Kasai.
Země světla
Nirioki, Katsuo
Díval se kolem sebe a stále nikoho neviděl, až... Najednou, jeho dech se pozastavil... Uviděl 3 mladé osoby, 2 muže a jednu dívku. Museli to být oni! 2 z nich už od pohledu vypadali jako mniši, dívka vypadala velmi silně a šlo vedle ní nějaké zvíře.
Nirioki úžas údivem, když přišli všichni 3 k němu a jeden z nich se zeptal, jestli neví, kde by našli jeho.
Nirioki nedokázal potlačit svou radost a každému z nich se poklonil.
"Vítejte velvyslanci z mocné Kirigakure no Sato. Já se jmenuji Nirioki a já jsem zde nejvýše postaveným mnichem... Je mi čest vás zde přivítat. Pravděpodobně tomu chtěli naši Bohové, že jsme se takto střetli a nyní, pokud mi dovolíte, vás doprovodím do našeho chrámu, kde si určitě budete chtít odpočinout."
Ještě jednou se všem uklonil a pomalu se rozešel směrem k centru vesnice.
"Tímto bych vás chtěl i uvítat ve vesnici Mayoboshi, ve vesnici, která je mým domovem již 58 let. Je zajímavé, že zde skoro neustále sněží, mohla by vám být trochu zima, ale my, kdo zde žijeme už dlouhou dobu, jsme si zvykli a máme sníh rádi. Pokud se nepletu, u vás je neustále oblačno nebo také sněží že?"
Optal se jen tak.
"Z vesničanů nemusíte mít strach, mají mnichy rádi a berou je za jakousi autoritu. To mi připomíná, že vám budu muset ještě představit Hakasha, můj mladší učedník, který nám bude velmi nápomocen při průběhu rituálu."
Nyní došli až k chrámu a Nirioki jim otevřel dveře.
"Prosím až po vás." Usmíval se.
Poté je zavedl do svého pokoje, sám se postavil k oknům a nechal je trochu se oklepat a zorientovat se v prostředí.
"A toto jsou mé komnaty, je to skromné, ale moc si na luxus nepotrpíme. A to mě přivádí opět k vám, tudíž se chci zeptat, zda máte hlad, nebo si chcete odpočinout? Či máte nějaké otázky?"
Optal se zdvořile.
Katsuo nečekal ani vteřinu a pozvedl ruku.
"Velmi se omlouvám, ale cesta mne zmohla poněkud víc než mé kolegy, myslíte, že bych si zde mohl odpočinout? Nebude ani potřeba žádného jídla či tak, jen bych chtěl dát spočinout svému tělu.
Nirioko jen přitakal a ukázal na dveře.
"Hned vedle mých dveří jsou druhé, to bude váš pokoj, mysleli jsme, že budete nejradši spolu, tudíž jsme vám připravili větší pokoj. Každý zde máte postel a nějaké to příslušenství."
Katsuo se uklonil a poděkoval, poté řekl ostatním, že si jde odpočinout a vyšel z pokoje, hned na to opět zmizel v pokoji vedle. Byl to obrovský pokoj, velmi vkusně zařízený, ve 3 rozích byly postele, čtvrtý byl tvořen velkým rohovým oknem, ze kterého šlo vidět na celou zasněženou vesnici. Také zde bylo pár skříní, stolků a stůl. Polštáře a peřiny byly samozřejmostí.
Katsuo měl štěstí, že tu byl první, mohl si vybrat postel. Vybral si tu, která byla naproti tomuto velkému oknu, vklouznul pod peřiny a zachumlal se. Sice bez brýlí mu výhled nebyl moc platný, ale vidět poletující vločky a to ho do pár minut spolehlivě uspalo.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
Země vln
Věděl, že ho čeká potupná a bolestivá smrt. Snažil se ještě jednou zvednout, ale Ginova noha ho přímo přirazila k zemi, přičemž tlačil dál a dál a pak jeho tělem projela šílená bolest.
"Áááár!" zařval a zatnul zuby bolestí. Bylo to hrozné, bolest byla tak dotěrná. Když ho Gin vzal za ruku, bral to jako malou naději jak se s toho dostat, že by ho vzal s sebou a pak ho někde vyslýchal, ale jeho naděje hned uhasla když s ním podruhé hodil o zem, přičemž jeho zlomenina se opět ozvala ještě řezavější bolestí.
"Už né, prosím!" zoufale křičel. Nyní mu Gin znovu viděl do tváře, mohl vidět jeho ustrašený výraz, to jak se mu celé tělo svírá v bolestech. Další nesnesitelná vlna bolesti přišla, když mu přišlápl zápěstí a zlomil několik prstů na obou rukách. Tlumeně křičel. Bolest byla horší a horší, bylo jí víc a víc, nemohl se už ani pohnout jak jej vše bolelo. Nachvíli byl klid, byl to ale jen klid před bouří. Když přiložil ruce na prsa, věděl, že se stane něco děsného. Naráz na něj začal působit obrovský tlak, lapal po dechu, nemohl ani řvát bolestí, jen cítil jak jeho kosti musí snášet ten nápor a jak pak praskají. Řval na prázdno, bolest mohl Gin poznat jen podle jeho výrazu ve tváři. Zdálo se mu, jako že jej pohřbívá. Byl rád, že bude konečně po všem, že bude vysvobozen z té vší bolesti, ale opak byl pravdou. Chytl jeho krk, který byl zázrakem stále v celku. Byl kousek nad zemí, už ani moc nevnímal, co mu Gin říkal, pak jen následoval další pád na tvář a to se mu v hlavě zatmělo úplně, ucítil jen trochu bolesti, která vycházela z jeho nohy, pak už ale všude byla tma. I v té tmě bylo ale dost bolesti. Rázem ale všechno utichlo a on byl pohlcen v té nekonečné tmě...
Shinju Nishi
Země světla
Protože Rakkiho nezatěžovalo žádné břemeno, pobíhal kolem a občas se Shinju připletl pod nohy. Očividně měl také radost z toho, že už nevězí v bublině a může se pohybovat. Dívka se přidala k jeho hře a když běžel kolem, s úsměvem ho čapla za čumák nebo chytila jeho ocas. Byla ale chyba, že oba dva polevili v ostražitosti. Ženu zaregistrovali až v momentě, kdy promluvila.
'Na co myslíš? Co kdyby se tu objevil nepřítel? Už bys byla mrtvá,' vynadala sama sobě. Všimla si ženiných zarudlých očí a nešťastného výrazu. 'Zajímalo by mě, co se tady děje...' Byli na začátku mise a už se jí to přestávalo líbit. Chtěla se za ženou rozběhnout a zadržet jí. Ani jeden z jejích společníků se za ní ale nevydal, a tak zůstala u nich a pokračovala směrem k vesnici. Nechtěla se ale zase nechat překvapit. Zaměřovala se na zrak, prohlížela, jestli se někde někdo neskrývá. A Rakki se držel u její nohy a byl jejíma ušima a také nosem. Nezahlédla ale nic jiného než mnicha stojícího u vchodu do vesnice. Nepředpokládala, že zrovna ten by jim mohl něco udělat. Nechala kluky, ať si s ním poradí, a ona se zatím stále snažila kontrolovat okolí.
Země Světla
Kasai Otoko
Kasai si vyslechl návrh Katsua a pousmál se "pravý velitel si musí nechat poradit" pousmál se a když se tam objevila nějaká žena, tak se zamračil "co to bylo" zeptal se sám sebe a začínal z toho být docela znepokojený, ale pokračoval dál v cestě. Nakonec došli k bráně, která vedla do vesnice "tak jo uvidíme co nás tam čeká, ale raději se nezmiňujme o té ženě" řekl Kasai a když přišli blíže, tak za branou uviděl nějakou postavu, když přišel blíž, tak prošel branou přímo k osobě, lehce se uklonil "dobrý den, promiňte že ruším pane, jsme mniši z Kirigakure no Sao, nevíte kde bychom našli vedoucí zdejšího kláštera" zeptal se a mile se usmíval.
Země světla
Nirioki
Celý minulý den zůstal ve svém pokoji a modli se, aby vše šlo podle plánu a vyslanci z Kirigakure pochopili jejich záměry. Bylo to něco jako lež a on se bál, že si to tak i vyloží. Sám z toho neměl moc velkou radost, ale bylo to pro bezpečí jejich vesnice. A vůbec, dělali jen to, aby přežili a to bylo snad v pořádku.
Nirioki po chvíli vstal a prošel se po pokoji, s rukama za zády a uvažoval, kdy by tak mohli dorazit vyslanci z Kirigakure. Ať počítal, jak počítal, vycházelo mu to na dnešek.
Rozhodl se projít po vesnici, za na někoho nenarazí, jestli o nich už někdo neslyšel, je jasné, že by jej našli hned, chrám je ve vesnici jen jeden a je to pravděpodobně nejhonosnější stavba ve vesnici, ale on se užíral vědomím, že obětuje lidský život, a proto se rozhodl něco podniknout. Vzal si na hlavu svůj slaměný klobouk a odešel z chrámu. Pomalu vyšel ze dveří, a jakmile ho lidé spatřili, okamžitě se mu začali klanět.
Lehce naznačil gestem, že to není nutné a s úsměvem se ptal většiny lidí, které potkal, zda neslyšeli o dalších mniších, kteří by mněli každou chvílí dorazit. Avšak nikoho takového nenašel. Zahloubán ve svých myšlenkách dorazil až k cestě, která vede z vesnice, kdyby dorazili, bylo by právě tohle první místo, kterým by pravděpodobně prošli. Zadíval se do lesů kolem a poté se zahleděl do nebes...
Matka Merui, Katsuo
Katsuo byl sice unavený, ale nad výzvami svých kolegů lehce zakroutil hlavou a pousmál se.
"Děkuji, vaše starost mě těší, ale podkopalo by to mou hrdost a to nemůžu dopustit."
Zasmál se, díval se na blížící se vesnici.
"Myslím, že by nebylo špatné zjistit, hned jak dorazíme, co se po nás budou chtít a co ten rituál obnáší. Kdyby se nám cokoli nezdálo, raději bych se spojil s Lei-Mingem, protože jsme přeci jen daleko od naší země a nechtěl bych, aby vznikly nějaké spory."
Mumlal si Katsuo nahlas a uvažoval, co by bylo nejlepší.
"Teda, záleží, jak chcete vy. Velitel mise je Kasai, takže je to jen na tobě, omlouvám se, znáš mě, někdy prostě moc mluvím..."
Už raději ztichnul a kolem malé skupinky se něco mihlo. Katsuo okamžitě zpozorněl a zadíval se doprava.
Mezi stromy se mihla ženská postava a skrývala se za jedním mohutnějším kmenem. Pravděpodobně si myslela, že byla nespatřena.
"Hej?! Kdopak jste a co potřebujete."
Optal se Katsuo se zvídavým tonem a byl připraven, kdyby se něco zvrtlo. Nastalo chvíli ticho a poté se zpoza kmene pomalu objevil obličej ženy. Její obličej byl pobledlý a oči rudé, jako by plakala snad cele 3 dny a 3 noci.
"Nechoďte do té vesnice, nečeká vás tam nic dobrého!"
Řekla žena a poté se opět rozeběhla pryč, vypadala, že se musela hodně přemáhat, aby řekla souvislou větu bez vzlykání, ale než se Katsuo nadál, byla zase pryč...
"Co to bylo? Tohle se mi vůbec nechce líbit, je to jak varování..."
Katsuo ještě chvíli poslouchal nejbližší okolí, ale pak se rozhodl dohnat ostatní a chtěli už dorazit do vesnice.
Objevila se před nimi něco jako hlavní brána nebo něco takového a hned za ní stál jakýsi mnich. Nu, velitelem mise byl Kasai, takže to nechal na něm a sám zůstal trošku za ním.
Země vln
Gin Keshiro
Qasewův pokus vyhnout se jeho útoku ho dost pobavil, ale musel uznat, že měl kuráž, když už nic, alespoň se snažil...
Jakmile zmizel jeho summon a on už mlel z posledního, schoval Gin katanu do pochvy a pomalu šel k němu. Miloval ten pocit, kdy on byl pánem situace a šel si vychutnat poslední okamžiky něčího života. Přešel až ke Qasewovi a zadíval se na něj, jak se snaží vstát.
"Co tu zkoušíš? Klikuješ? Ale no ták, to musíš pořádně! Hezky od země!"
Položil mu nohu na záda a začal čím dál víc tím tlačit, jeho ruce to nemohly vydržet a přimáčknul ho pěkně k zemi, ale to mu nestačilo, on pokračoval, pěkně ho zarýval do země, až najednou něco křuplo a Gin přestal.
"Ale ale? Co to slyším? Teda, asi nejíš moc vápníku co?"
Zasmál se, chytil ho za ruku a prásknul s ním o zem, tak aby ležel na zádech.
"Tak se podíváme, odkud jsi, ty člene organizace Kyuui."
Vytáhnul nějaké svitky a na nich byly znaky Konohy.
"Tak přece... Sakra! Musím si pohnout, zbývají dva..."
Zahodil svitky do pryč a zadíval se na zbídačeného Qasewa.
"To je ale smůla, asi to svým kamarádíčkům neřekneš... Pokud vás tu je víc, což asi předpokládám, protože kdyby Konoha poslala jen tohle, byl by to výsměch."
Podrbal se na bradě a povzdychnul si.
"Uvažuju, jak tě mám zabít... Katanu už si špinit nebudu a abys hned zemřel, to si zas nevychutnám... Chmmm... A už to mám!"
Gin lehce kopl do obou Qasewových rukou a přišlápl je na zápěstí, tak aby se už o nic nepokusil a přiložil mu obě pěsti na prsa.
"Budu tě tu trošku drtit, zapíšu si menší úlovek na seznam, přeci jen jsem známý jako Drtihor, tak to předvedu i tobě, sice to nikomu jinému neřekneš, ale co s tebou... Alespoň si tě vychutnám.!
Gin začal tlačit na Qasewův hrudník a Qasew se začal propadat do země, Gin by se divil, kdyby vůbec mohl dýchat, nedával mu žádnou šanci na to, aby se nadechl, síla, kterou působil, byla tak velká, že jej opět zamačkával do země a najednou se ozvalo několikrát křupnutí, asi pětkrát.
"Jejda... Jedno žebro, dvě žebra, ale však už to znáš... Když budu šikovný, některé ti i prorazí plíce což?"
Jakmile byl až po nos zaražený v zemi, přestal s tím, chytil ho pod krk a zvedl ho.
"Je to stejně sranda, nikdy si neužívám zabíjení, když nenechám oběti umřít samotné. Ta bezmoc musí být šílená což?"
Najednou s ním prásknul tak prudce do země, že udělal další kráter a Qasewovi se z úst začala spouštět krev.
"Tak, to by ti mohlo stačit... Ale víš co?"
Dupnul mu na holeň, ta nápor nevydržela a s odporným praskajícím zvukem mu zlomil levou holení kost.
"jen pro případ, že by ses ještě vzchopil. Ale to asi nehrozí co? No... Řeknu ti jedno, až se někdy zase potkáme, musíš mi popsat, jaké to je dusit se vlastní krví."
Začal se nevýslovně smát a poté se ještě poohlédl přes rameno.
"Tak se měj, člene organizace Kyuui."
Mrknul na něj a v ten okamžik byl opět pryč.
Do pár minut byl zpět v dole, kde už v klubíčku stočený tvor na něj čekal. Jeho tělo bylo nyní z 60% zlaté.
"Tak už to máš jo? Výborně, ale mám špatné zprávy, ostatní dva musíme vzít hope, zjistil jsem, že už tady dorazili čmuchalové z Konohy, pokud se něco provalí, šéf nás zabije, víš, co nám vtlouká do hlavy s tou svojí anonymitou... Ale co, toho skrčka jsem rozdrtil, takže na další 2 musíme být trošku opatrnější a ty si taky musíš dávat majzla!"
Tvor zavřeštěl a jako by něco říkal, ale znělo to jako odporné pištění a jekot. Gin jen přitakával.
"Máš pravdu, mě už to tady taky nebaví, jsme za půlkou, ještě 2 a padáme odtud jasný? A ty si hlavně hlídej ocas... Víš co tím myslím."
Had kývnul a poté zmizel v oblaku dýmu.
"A show pokračuje, nyní jdeme na předposlední stanoviště..."
Zabrblal si Gin a poté opět zmizel tak rychle, jak se objevil.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shinju Nishi
Země světla
Po nějaké době si v bublině zvykla. Zabavila se čtením svitků, které měla s sebou, a poté se jí povedlo i usnout. Cestování jí už moc nevadilo, i když jí zpráva, že jsou už na místě, nesmírně potěšila. Když bublina praskla, dopadla na nohy. Trošku se zapotácela, po dlouhé době v sedě jí bolely nohy. Po krátkém protažení se ale srovnala. A na zemi zmizely i poslední známky nevolnosti.
,,Konečně," zamumlala. Chápala ale, jak musela být cesta vysilující pro Katsua. Chvíli se rozmýšlela, ale když viděla, jak je unavený, nahnula se a pošeptala Rakkimu do ucha pár slov. Když se nesetkala s nesouhlasem, obrátila se na Katsua. ,,Jestli chceš, můžeš do vesnice na něm," ukázala na Rakkiho. Sahal jí skoro do pasu, takže by Katsua měl unést. A protože ona si teď více než den hověla díky němu, chtěla mu to alespoň trošku oplatit. Pak se otočila ke Kasaiovi, aby mu odpověděla na otázku.
,,Už je to dobré, děkuji." Mírně sklonila hlavu. Pak se vydala směrem do vesnice za nimi, aby jim hlídala záda.
Kasai Otoko
Kasai se probudil a díval se po krajině a zároveň i do mapy, když najendou spatřil v dálce vesnici, tak si prohlédl mapu a pousmál se "jsme tady bando" řekl, ale to Katsuo sletěl na zem s koulí a zrušil Jutsu a omluvil se, že už mu pomalu docházejí síly "pohoda kamaráda, udělal jsi více než dost, jak dojdeme do vesnice, tak víš co dělat" řekl, protože věděl, že první Katsuova cesta bude do měkké postele "my se pak mezi tím porozhlédneme po vesnici a zjistíme nějaké informace o tom jejich obřadu a o tom démonovi" řekl pousmál se a podíval na Shinju "tak co už je ti lépe, když jsme na pevné zemi" pousmál se a pak dodal "tak jo bando vyrážíme ať už to máme z krku" řekl a po boku Katsua vyrazil k vesnici a byl připraven mu pomoci, kdyby už neměl síly.
Qasew Aragi
V tu chvíli by se do něj nikdo krve nedořezal. Myslel si, že vyhrál, ale rázem se masivní, nabitá vlna obrátila proti němu a Lakimu.
"Laki, promiň, zmiz" tygr ho probodl vražedným pohledem, ve kterém bylo vidět i trocha zoufalství a pocit viny, že mu nemůže pomoct, mlčky zmizel v oblaku kouře. Neměl moc času na přemýšlení. Nahromadil část z jeho posledních zbytků chakry a odrazil se tak, aby jej voda nesejmula. Myslel si, že se útoku vykryl, ale rázem ho silní vlna větru přizdila o pevnou zeď. Z úst mu vyteklo několik pramínků krve a hned po větrné smršti se jeho tělo zřítilo k zemi. Hlava se mu zatočila, když se pokusil vstát, přesto to několikrát zkoušel do té doby, než aspoň s nějakou oporou stál na zemi.
"Já, já už se nevzdám, a neuteču!" šmátral v kapse, přitom znovu ztratil balanc a spadl na zem.
"Ksó" následoval další pokus o zvednutí.
"Budu bojovat až do konce" pak hodil onu tajemnou kuličku, avšak byl tak vyčerpaný že kulička letěla možná tak dva metry. Jeho tělo padalo s vyhozenou kuličkou. Končetiny už jej neposlouchaly, necítil nohy, nemohl se ani pokusit postavit.
"Aspoň zemřu v boji" vapadlo z něj. "Stejně jako Shinjiru"
Země vln
Gin Keshiro
Trochu se styděl, že se s takovým prckem piplá tak dlouho, ale musel uznat, že je v něm určitý potenciál. Bohužel ho vyrušil a tím si podepsal rozsudek smrti. Vypadalo to, že i jeho mazlíčkovi se jeho rány na nohách moc nelíbily, ale to e zase zamlouvalo Ginovi.
"Musím uznat, že i když jsi tak mladý, vydržel si v mé blízkosti celkem dlouhou dobu, ale moc neuvažuješ..."
Jakmile skombinoval vodní a bleskový element, uznal, že je to sice chytré a v mnoha případech by se to hodilo, proti němu to ale ylo bez účinku.
Nepotřeboval ani žádné jutsu, jen udělal pečeť, soustředil chakru do úst a vyvolal obrovskou tlakovou vlnu, kterou obrátil Qasewovu kombinaci obou elementů zpět na něj, co se týče ostatních blesků, ty zanikly, jelikož větrný element je jim nadřazen.
"Rád ti oplatím stejnou mincí, nejdřív zkus na sobě, co činíš jiným."
Usmál se Gin a opřel se o katanu a s úsměvem sledoval, jak se s tím vypořádá.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
Konečně se mu zdálo, že mu utekli. Bylo to trapné. Pro něj obzvlášť, tento týpek mu měl sloužit k dokázání jeho jména, toho, že on má navíc, přičemž musel takhle podle utéct. Vrazil si pořádnou pěst do tváře, čehož si všiml i Laki.
"Nejsi jako Shinjiru, si zatím odpad, ale ten chlap v tobě věřil, i když si ho furt sral, tak tě měl rád..." bylo to snad poprvé co od tygra slyšel nějakou zmínku o jeho předchozím senseiovi. Tuto nostalgickou chvíli přerušilo něco jako zemětřesení.
"Tady? To není možné?" udivil se, ale rázem se před nimi objevila obrovská zeď, asi 500 metrů vysoká.
"Shit, je tu zas!" Laki přidal do kroku, což ale nestačilo a on se stal terčem jeho útoku. Tygr zavýskal bolestí a rapidně zpomalil.
"Co si myslíš že děláš?" naštvaně po něm Q zařval.
"Já jsem členem Kyuui, nevím proč mi to nevěříš" roztrhl už tak dotrhané triko, na jeho těle bylo několik znaků, které v japonštině znamenaly mír, Kyuui.
"Měl jsem tě jen dovést, nic víc sem s tebou dělat neměl, ale nedáváš mi jinou možnost, Laki, Shinjirovu sprchu!" opět pomocí chakry se odrazil, tentokrát trochu méně od tygrových zad a z pusy se vyvalil proud vody.
"Suiton: Mizzu Rappa" voda se valila na Gina. Laki se naježil a z jeho těla začaly vycházet 3 proudy blesků. Jakmile Q vodu oddělil do úst, jeden z proudů se přimíchal do vody. Druhý proud mířil přímo na Gina a třetí proud prorazil otvor v zemní stěně, kdyby museli znovu utéct. Nečekal ale, že se Q podruhé tak potupně vzdá a už vůbec né to, že se pokusí o útěk, raději tu zemře... Q pak znovu dopadl na jeho záda, které už nebyly nebezpečné. Na ruce si nasadil gumové rukavice. Z kapsy vytáhl podivnou lahev, kterou otevřel, a na ruce si nasypal nějakou podivně vypadající hmotu.
Země vln
Gin Keshiro
Mile se pousmíval, jakmile už byla vlna téměř před Qasewem, neubránil se úšklebku, ale ten přešel až v zamračení, když se objevil summon a i s Qasewem utekli těsně předtím, než je jeho vlna zasáhla.
"Sakra, teď ho budu muset zas pronásledovat. Že jsem ho nezabil hned a byl by pokoj... Ale co to?! Ta čičinka umí běhat pěkně rychle! Musím si pohnout, jinak mi ten zmetek zdrhne, už ho nemůžu nechat jít, vidět až moc a pochybuju, že je z nějaké organizace... Že by?! Že by už přišly posily?! Ale to je přece moc brzo, jestli je to pravda, šéf bude zuřit, že se to tak rychle provalilo, ale co už... Musím dokončit misi!"
Už už se chtěl rozběhnout, ale najednou uviděl jakousi bombu a zlomek vteřinu poté se objevil obrovský a oslnivý záblesk čistě bílého světla.
"Ten zmetek! To není ani světelná bomba, co to sakra má za techniky! Sakra, nic nevidím, je to horší než kdybych se zadíval do Slunce... Waaa, ten mi už leze krkem."
Asi po dvou minutách byl konečně schopen trochu vidět, rozběhl se tak nejrychleji jak uměl, ač se to nezdálo, jeho i summonova rychlost byly přibližně na stejné úrovni, ale zapojit velké procento chakry a poté je začal konečně dohánět.
Dostal se k nim asi 10 km od dolu. Jakmile byl kousek od nich, okamžitě udělal pečetě a houknul: "Doton: Chidōkaku!"
Zem se začala hýbat, vypadalo to, jako by se lámaly tektonické desky, najednou se zem propadla a ostatní kousky země zase začala rychle růst. Gin tak vytvořil menší arénu, dolinu, která byla asi o 500 metrů níže než okolní zdi vytvořené nadzvedlou půdou.
"Mně neutečeš hošánku, ani s touhle micinou ne!"
Rozběhl se přímo k němu a v běhu vytasil katanu, aby se ujistil, že už mu neuteče, lehce říznul každou tygrovu tlapu tak, aby ho to při chůzi bolelo a on už neutekl.
"Takže, teď je to asi jen na tobě šmudlo. Tak co kdybys přiznal barvu?! Odkud jsi?! A co tu chceš!"
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
Po rozmetání jeho techniky se kyselina dostala i na něj. Menší pálení se ale dalo vydržet, větrný vichr jej taktéž odhodil, ne ale tak moc jako jeho, konečně měl chvíli času na to se zvednout.
"Má Fuuton, a z největší pravděpodobností i Doton, je na čase TO použít" kousl se do prstu a složil několik pečetí.
"Kuchyiose no jutsu!" z oblaku k kouře se ozval řev a po opadnutí kouře si na zemi majestátně seděl bílý tygr.
"Laki, prosím, vím že nejsem autorita jako Shijiru, ale teď tě potřebuju!" tygr jeho řeči takřka ignoroval, pak ale nepřítel začal útočit.
"Ty hajzle" sykl na Qasewa a dal mu pokyn aby si naskočil, Q rychle zapálil bombu, kterou měl v kapse.
"Chemical Romance: Yakedo Magnesium bakudan" Když odhazoval bombu, pociťoval, jak vítr jemu i tygrovi pomalu seká tělo, takže se mu na celém těle začaly tvořit krvavé seky.
"Uár" zařval bolestí. Laki použil svojí Raitonovou chakru a utíkal pryč z bojiště, až do lesa.
Země vln
Gin Keshiro
Už se chystal Qasewovi rozdrtit hrdlo, když v tom se rozhodl podniknout ještě nějaký zbabělý protiútok. Objevila se velká masa vody a než se Gin nadál, byl uvězněn v zoufalé technice. Asi si myslel, že ho to zadrží.
Ale najednou se začalo něco dít. Celý jeho povrch těla začal bublat a najednou ho začali pálit oči, okamžitě je zavřel a zavřel u pusu. Jeho dotonový plášť se začal rozpadat.
Co to?! Ale jak je to možné, je slabý jen proti raito... Kyselina! Ten malý zmetek přece jen něco umí. Jestli se mi to dostane na pokožku, jsem vyřízený, musím rychle.
Gin udělal několik pečetí a poté něco rychle syknul, aby se mu kyselina nedostala do úst.
Z mála vzduchu, který mu ještě zbýval v plicích vydal maximum a foknul všechen obsah plic. Jakmile tak udělal, začaly se dít věci. Nejdříve se u jeho úst vytvořil malý větrný vír, ale ten začal nabírat na síle a každou vteřinou rostlo a rostlo až z něj bylo asi 10 metrů velké tornádo, které rozmetalo Qasewovu techniku a Gina odhodilo několik metrů od něj a díky bohu ho to uvolnilo z jeho kyselinové techniky, ihned jak dopadl, otevřel oči a uvolnil techniku brnění. Zbytky dotonu, které ještě nebyly rozleptány kyselinou odpadly a on ji ihned použil znova, protože tohle bylo hodně nebezpečná, zvláště pro něj, jelikož měl na těle plno jizev a ty by znamenalý velký problém s kyselinou.
"Tak tohle ty umíš. A pochybuju, že jsi z nějaké organizace ty malý xichte. Ale fain, musím přiznat, že si mě na chvíli dostal. Teď já!"
Gin se rozhodl pro boj z dálky, protože nehodlal riskovat, že jej poleptá a proto musel využít jeden ze svých elementů. Poskládal pečetě a nadechnul se.
"Fūton: Shinkūha!" Jakmile to řekl, otočil se na patě a při tom vydechnul velké množství vzduchu. Vytvořil tak silné větrné čepele, které se chovaly nevyzpytatelně a vydávaly odporný až kvílící vzduch. Tato obrovská vlna čepelí nyní letěla na Qasewa, její účinky byly opravdu velmi destruktivní. Kameny na zemi se začaly měnit na kamínky a štěrk pod náporem těchto větrných čepelí.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
Technika zřejmě nebyla ještě na takové úrovni, aby dělala to, co dělat měla, takže nezabrala. Sotva zalapal po dechu po dechu, byl sražen k zemi obrovskou silou. Cítil se bezvládně, jakoby měl zachvíli umřít, ten obrovský tlak neustále sužoval jeho tělo i když bylo po všem. V bolestech se přetočil na záda, právě teď byl jeho soupeř nad ním. Využil svého předchozího tahu, když připevnil rozevřené svitky na opasek. Oba ruce obalil chakrou a pleskl doprostřed svitku, na symbol. Ze svitků začala tryskat 90% HCL, která se shlukovala do dvou velkých koulí, které Q tvořil. Mezitím začal v ústech shromažďovat chakru pro jeho další techniku.
"Suiton: Mizzu Rappa" proti Ginovi vyplivl proud vody a rázem tleskl rukama k sobě přesně naproti Ginovi. Kyselinové koule se tak smíchaly s vodou a přímo letěly na Gina.
"Futton ninpo: 30% HCl: Suirou no Jutsu" všechna masa vody a kyseliny vržená na Gina se spojila do velké koule, která obalila Gina, jeho ruka však byla v roztoku kyseliny také.
Země světla
Nirioko, Hasashi, Merui, Neznámá osoba
Hasashi došel s malou Merui do chrámu a hned ji položil na zem. Mile se na ni pousmál a šel ji připravit její pokoj. Jakmile byl připraven, nejdříve ji vzal do lázně a vysvětlil ji, že se musí umýt a očistit se.
Merui to okamžitě přijela, opatrně vešla do menšího bazénku naplněného teplou vodou a zůstala zde asi půl hodiny. Hasashi celou dobu stál před místností a dbal na to, aby se ji nic nestalo. Jakmile byla hotova, vybídl ji, aby se oblékla do krásného bílého kimona a vzala si do ručky svou hůl, s kterou přišla. Vysvětlil ji, že je to něco jako její žezlo. Merui to okamžitě akceptovala a všude chodila s touhle třpytící se holí.
Jakmile byla připravena, odvedl ji do jejího pokoje a řekl ji, ať si prozatím htaje.
Sám poté zamkl pokoj a šel do vyššího patra.
Zaťukal a vešel do místnosti.
"Nirioki-san?"
Mnich seděl na zemi a kolem voněly vonné tyčinky. Bylo zde jen pár květin, pár polštářů, ale i přes to tento pokoj působil podivně uklidňujícím dojmem.
"Ano, Hasashi? Copak se děje?"
Optal se klidným hlasem.
"Merui-chan, je očištěna, oblečena a myslí si, že celý ceremoniál je hra. Zamkl sem ji do jejího pokoje, kde teď nyní je a řekl jsem jí, ať si hraje."
Starý mnich přitakal a lehce pokynul rukou, že může odejít.
"Bude lepší, když si bude až do konce myslet, že je to pouze hra. Bude to pro ni mnohem jednodušší a pro nás konečně také..."
Hasashi přitakal, zavřel dveře a sám zmizel někde v dolních patrech chrámu.
"Ach, co se to děje... Copak je to za časy, když se musí obětovat duše mladých, aby staří mohli bdít nad ostatními... Dělám to tak nerad... Ale je to tradice. už po mnoho let."
Zastěžoval si mnich a pomalu vstal, jeho kolena už nebyla v nejlepším stavu. Přešel k oknu a zadíval se na nebesa.
"A až přijdou mnichové z Kirigakure... Trhá mi to srdce takto je využít, ale bohužel nemáme na výběr, co kdyby se démon vrátil. To nemůžeme riskovat... A navíc, to dítě je náš příslib..."
Ač si to nechtěl přiznat, zaleskly se mu oči a on se opět posadil doprostřed místnosti a pokusil se dále meditovat.
O 2 patra níže, ve sklepeních se Hasashi skryl do malé místnosti. Sloužila jako sklad potravin, ale to Hasashimu úplně stačilo. Udělal 2 pečetě a poté čekal. Do několika málo minut e objevila silueta neznámé postavy a její 2 pronikavé oči.
Hasashi padl na kolena a začal se klanět.
"Vše jde podle plánu, můj pane, Merui už je v našich rukou, vypadá to, že nenastanou žádné komplikace."
Postava chvíli mlčela a poté promluvila chladným hlasem.
"Pleteš se, můj služebníku, zanedlouho dorazí mniši z Kirigakure... Nirioki pro ně poslal. Ale neboj se, vše nezůstane na tobě. I tobě jsem zajistil menší výpomoc, najal jsem pár ninjů z jedné nejmenované organizace... Dorazí pravděpodobně Přespříští noc. Budeš je čekat v lesní chatrči, která je tady za vesnicí, přesně o půlnoci! Musíš je někam schovat a poté je podle potřeby využít, sám víš, jaký je náš plán, proto ti nechávám velení, udělej, jak uznáš za vhodné, jediné o co žádám je úspěch."
Hasashi se trochu podivil, ale poté poděkoval a přitakal.
"Rozumím můj pane, budu připraven..."
Neznámá osoba kývla a poté zmizela. Hasashi se trochu oklepal z jeho nadřízeného, šel trochu strach, ale poté se vzpamatoval a šel zpět za Merui. Musel to zahrát velmi přesvědčivě.
Katsuo
... asi 2 km severně od vesnice Mayoboshi ...
Po dlouhém a pro Katsua vyčerpávajícím cestování konečně doletěli do cílové oblasti. Letěli přibližně den a půl a pro Katsua to bylo opravdu náročné, protože celou tu dobu na rozdíl od svých kolegů nemohl usnout. To pro něj byl trochu větší problém, protože spánek pro něj byl opravdu důležitý.
Jakmile mohl na zemi spatřit vesnici začali pomalu klesat a bublina se schovala mezi stromy a těsně nad zemí praskla a ostatní dopadli na nohy.
"Omlouvám se, ale domnívám se, že by bylo lepší, kdybychom tam došli pěšky. Doletět tam a objevit se jen tak uprostřed vesnice by nebylo zrovna nejrozumnější a vzbudili bychom příliš pozornosti."
Katsuo vypadal i poněkud ztrhaně, protože, ač to nechtěl přiznat, potřeboval si odpočinout a trochu se vyspat, ale nejprve museli dorazit do vesnice.
"Takže? Doufám, že se mnou souhlasíte a nyní se vydáme do vesnice a najdeme zdejší mnichy..."
Země vln
Gin Keshiro
Jakmile Qasew použil svou techniku, byl Gin poněkud zaskočen.
"Tak ty umíš používat i jutsu, dokonce suiton... Vodní element."
Ač mu to tak ze začátku nepřipadalo, technika, kterou vyvolal, mu kladla odpor, nemohla e rovnat s jeho plnou silou, ale ani se mu nelíbilo, že mu to něco dělá.
"Kdo by to byl řekl do malého cvrčka... Ale máš smůlu, proti Ginovi, Drtihorovi to nemá cenu!"
Ještě více přimáčkl Qasewovi krk a prásknul s ním o zem, využil vlastní váhy a zarazil ho tak silně do země, že se kolem něj vytvořil menší kráter.
Z východu z jeskyně se už konečně doozývaly pro Gina otravné výkřiky bolesti a hrůzy.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Qasew Aragi
"Huustýýýý" spadla mu brada při pohledu na polozlatého hada, který vypadal fakt cool. Pak, přesně jak očekával, následoval rychlý útok. Při tvrdém stisknutí jeho krku nasucho polkl a jako by z něj vypadla nějaká hláska. Nemohl pořádně mluvit než si na nápor zvykl.
"Že se budeme koupat..." jeho ruce byly stále volné, čehož samozřejmě využil a začal skládat pečetě. Tygr, krysa, tygr. Teď byl ten okamžik, kdy se ukáže, jestli je jeho tréning u konce.
"Suiton: Mizu no Tatsumaki" ze země těsně kolem něj vyvalil obrovský válec vody, který začal rotovat a odrážet od sebe všechno, co mu stojí v cestě. Síla rotace nebyla ještě tak silná, jako být měla, ale i přesto technika plnila svůj účel a on jen doufal, že odletí. Stále ve válci, vytáhl z kapsy 2 svitky, které rozdělal, nic s nimi ale zatím nedělal a jen si je připevnil k opasku. Do ruky si pak vzal jednu z jeho speciálních bomb a čekal, co se stane.