NFFORPG - Okolní svět
Vložil Jaden, Po, 2011-11-28 15:50 | Ninja už: 6539 dní, Příspěvků: 3468 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
... zde se nacházíme ve všech ostatních zemích, které nepatří k velkým vesnicím. Jedná se o menší země, území či vesnice, které se rozhodly jednat na vlastní pěst a starat se o sebe samy...
(Tato místnost slouží adminům jako místnost pro plnění misí, pro mise, které se nedějí ve vesnicích či přilehlém okolí. Psát zde mohou pouze osoby, které se mise účastní, nebo admini. Jakékoliv nemístné komentáře budou okamžitě mazány a majitel komentářů bude potrestán!)
Kasai Otoko
Kasai přesně obkreslil pečeť, ne že by byl hrr ji použít, přece jen její průběh se mu příčil, ale doufal, že se z toho později bude dát něco vytěžit. Když dokončil přesný náčrt, tak složil svitek a schoval si ho za opasek "jistě pokud už po nás nebudete ni chtít, tak by jsme se rádi prošli po vesnici, už dlouho jsem nestavěl sněhuláka" řekl a pousmál se "ale měli by jsme si dojít pro nějaké teplejší oblečení, není to nejhorší, ale přece jen přituhuje, tak můžeme vyrazit" řekl a s Hasashim a týmem vyrazili zpět.
Teruki Akiharu
Teruki mierne prižmúril oči, ako sa mu naskytol celkom zaujímavý pohľad. Končekmi prstov jemne prešiel po stene tunelu, na ktorej sa trblietal zlatý prášok. Bolo jasné, že ten tunel niekto alebo niečo vytvoril a Teruki si bol istý, že ninja, ktorý bol za to všetko zodpovedný ide po zlate, už len zistiť pravý dôvod a nájsť ho.
Nakoniec uznal za vhodné, že videl dosť, otočil sa a vrátil sa späť pred baňu, kde ho čakal jeho sprievodca.
"Videl som dosť, ďakujem za vašu pomoc," mierne sa mužovi uklonil. "Teraz sa vrátim k vášmu vodcovi. Ešte raz vám ďakujem."
S tým sa otočil a rozbehol sa späť.
Keď sa dostal do budovy, kde sa predtým stretol s Magishom, bral schody po dvoch. Po pamäti našiel miestnosť, kde uložili Qasewa a dúfal, že tam nájde aj Magisha.
"Prepáčte, asi som to prepočul, ale...prežil nejaký banník ten útok alebo máte nejakého svedka?" Opýtal sa muža a ustarane pozrel na Qasewa, ktorý asi jediný poznal útočníka.
"Je nejaká šanca, že sa preberie v najbližších hodinách?"
Země světla
Hasashi, Katsuo Shinichi
Hasashi se jen pousmál od ucha k uchu nad Kasaiovou poznámkou.
"Pokud si tak přeješ, tak si posluž, ale pochybuji, že tuto pečeť někdy využiješ. Ale moc ji prosím neukazuj... Nech si ji pro sebe..."
Vysvětlil a jakmile zkontroloval celou pečeť, nechal jej si ji obkreslit.
"Nuže, to by bylo asi pro dnešek vše, se vším jste se snad smířili, cestu taky znáte, se vším jste se snad smířili, základy rituálu jsem vám objasnil, bližší informace vám sdělíme zítra během rituálu. No...
A pokud již nemáte nic na srdci, myslím, že bychom jsme se mohli vrátit zpět do chrámu, bude nejlepší vás na zítřek nechat pořádně připravit, myslím to i po psychické stránce...
Ještě jsem si vzpomněl na tu poznámku s omrtvením atd...
Ne něco takového není možné, jelikož se z těla odčerpává životní síla, není možno ji nijak utlumit, ani vědomí...
Nuže, jestli tedy nejsou dotazy, vydáme se zpět..."
Přešel pod bránu a počkal na ostatní.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Kasai si vyslechl Hasashiho a zase byli tam kde zkončili "jistě přesně sem jsme došli také, démon je velmi mocné a silné zlo, chtělo by to někoho se silnou povahou a nezkrotným duchem, aby neobrátil svou moc proti slabším a tím by napáchal ještě větší škody" řekl a zase poklesl "Hasashi měl pravdu, o které všichni věděli, pokud by se démon zmocnil hostitele, tak by napáchal velké škody na životech a tím se tomu dá zabránit, jen obětováním jednoho jediného života. Kasai z toho byl špatný, ale raději přešel k Hasashimu a prohlížel si pečeť "velmi zajímavá pečeť takovou ve svém repertoáru nemám, nevadilo by vám, kdybych si ji nakreslil, jsem totiž specialista na pečetění démona a já budu ten hlavní co vám bude pomáhat s pečetěním" řekl a připadal si tak trochu povýšeně, nad ostatní jeho partnery, ale v podstatě měl pravdu. Začal si tedy co nejpřesněji obkreslovat pečeť "možná tu pečeť budu moci nějak vylepšit a naučit se o ní něco více" řekl a kreslil dál.
Země světla
Hasashi, Katsuo Shinichi
Jakmile to vše poslouchal, začalo mu z toho všeho být nějak na nic, cítil lítost za tu holčičku a zároveň bezmoc, jelikož pro ni nemohl téměř nic udělat...
Kasaiova námitka ho velmi potěšila, byl rád, že alespoň on to nezkoušel, tohle byla jedna z jeho vlastností, kterou na něm obdivoval a záviděl mu ji. Jelikož se snažil do poslední chvíle, to on neuměl, vždy se radši slepě podřídil, a proto se tak nesnášel...
Hasashi vytáhl další křídu a dále pokračoval v kreslení kruhu.
"N, musím uznat, že tomu moc nerozumím, ale asi tím myslíte, že by ten démon byl v lidské bytosti? No... popravdě, jde z toho strach. Někdo s takovou mocí, kdyby se to zvrtlo, tak by to bylo hodně ošklivé, ale tímto způsobem zase musí zemřít. Obojí je takové problematické, řekl bych. A upřímně řečeno jsem rád, že já za tohle nezodpovídám, jen dělám, co mi řekne Nirioki, na tohle jsem tady ještě malý pán a upřímně bych za to nechtěl přebírat zodpovědnost, je to jen o tom zvolit menší zlo. Ale, možná se vám to bude zdát předpojaté, ale asi bych byl radši za náš rituál, jelikož je to o něco bezpečnější, sice za vysokou cenu, ale i tak. Tak to chodí i v přírodě, slabší jsou sežráni silnějšími atd... A Ač se nám to nelíbí, prostě to tak je..."
Dovysvětlil Hasashi a konečně dokončil pečeť.
Postavil se před ni a přeměřoval ji okem, jestli je vše jak má být.
Katsuo se jen zadíval na zvláštní obrazec a radši už nic neříkal, na tom, co Hasashi řekl, bylo něco pravdy...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shinju Nishi
Země světla
Mlčky šla za ostatními. Strašidelné místo jí nahánělo husí kůži, ale nezastavila se a prošla branou až k soše. Před ní se zastavila a pořádně si jí prohlédla. Byla opravdu obrovská. To se ale dalo čekat, musí to přece udržet běsnícího ocasého démona, a to není jen tak. Na chvíli si představila, jaké by to bylo, být bijju a zůstat uvězněná v tomhle, a na chvilku i Rokubiho politovala. Pak ale zavrtěla hlavou, on si to přeci nezasloužil, je to jen obrovská masa chakry. Raději se otočila k Hasashimu, aby sledovala, co dělá a jak připravuje místo na provedení rituálu. Jak poslouchala průběh pečetění, líbilo se jí to čím dál tím méně.
'Chudák holčička,' politovala malou Merui. Nebyl ale na další přemýšlení čas, neboť Kasai položil zásadní otázku. Musela vědět, co na to řekne.
Kasai Otoko
Kasai poslouchal Hasashiho a pousmál se "no není to nic zvláštního jen se naučíš něco dalšího o svém těle a jeho nových možnostech" řekl s úsměvem a když přišli před bránu, tak musel uznale pokývat hlavou "no tak musím říci, že je to působivé" řekl a šli dál až uviděl onu sochu, kde byl Rokubi zapečetěn "tak proto se ji nepokusili převézt, je opravdu obrovská" řekl si a když jim Hasashi řekl, že bude dělat pečetící kruh, tak hned poodešel a dodal "jistě chápu, dělat pečetě je docela složití" řekl a pak si vyslechl vše o rituálu. Vše bohužel bylo přesně tak jak si představoval "kdybychom jí aspoň mohli uspat, nebo dát nějaké anestetika" řekl si a pak když dořekl vše kolem rituálu, tak se ho zeptal "a co si o tom myslíš ty Hasashi, kdyby tu byla jiná možnost, aby nebyla Merui obětována a démon byl zapečetěn, co by jsi v takové chvli dělal" zeptal se velmi opatrně, nechtěl hned něco naznačovat, tak se jen tak zeptal.
Země světla
Hasashi, Katsuo Shinichi
Hasashi každého zvlášť pozdravil a jakmile byli připraveni vyšel z chrámu a pomalu to namířil pryč z vesnice, do opuštěnější části lesa, který byl u vesnice.
Cestou se otáčel na ostatní a snažil se konverzovat.
"Takže, vy jste z Kirigakure? Trochu daleko, ale myslím, že když už jste vážili takovou cestu, tak to snad bude stát za to. Navíc jste ninjové, to musí být velmi zajímavé. Chtěl bych vědět, jaké to je..."
Jen tak prohazoval fráze a do hodiny došli na velmi podivné místo, octli se u jakési brány.
"Prosím nelekejte se, možná to tu působí trochu strašidelně, ale to je účel, aby sem nikdo nelezl, nic vám tady nehrozí, tedy... Pokud nepočítáme démona že... Hehee.."
Zasmál se a vyšel schody a prošel až kousek za bránu. Přišli na menší betonový plac, který byl lemován mnoha lampiony, znaky na zemi a všude kole byl velmi hustý les, skoro jako by ten les tvořil neprodyšnou stěnu, která oddělovala tohle místo.
Téměř u konce tohoto placu byla socha. Byla asi 10m vysoká a podivně svítila. Jako by měla jakýsi povrch z namodralé záře.
Hasashi přišel kousek k soše a ukázal na ni.
"Tak tady to máte, není se čeho bát, pokud je tato záře kolem, jsme v bezpečí, horíš by bylo, kdyby tady nebyla... I když, není tady většinu času... Abych to uvedl na pravou míru, tato energie se objevuje, pouze jeli v blízkosti jakási specifická forma energie. Jak že jí to říkáte, čačka? Čaka? No, vy to budete vědět nejlépe... Každopádně, tady na této velké ploše budu muset nakreslit velký pečetící kruh, který musí být do puntíku přesný, aby se vše povedlo. Ale to není vaše starost, vy se klidně dívejte a ptejte se na co chcete."
Hasashi vytáhl z kapsy několik podivných jasně modrých kříd a začal kreslit velké kruhy na zem a při tom se snažil mluvit na ostatní.
"Tak a teď se asi ptáte, jak to vše bude probíhat... Nuže, vezmeme to pěkně krok po kroku. Nejdříve sem přijdeme s Merui, udělám modlitby a takové ty formality, to zapere asi 30 minut a poté se pustíme na samotný proces pečetění.
Musím vás upozornit, že to není nic pro slabé nátury, nebo mi to alespoň bylo řečeno...
Merui o tomhle všem neví, myslí si, že bude povýšena na princeznu, jak tomu sama říká a my ji v tom necháváme, je to lepší, než kdybychom ji řekli, že zemře, proto to bude trochu drastické v průběhu pečetění.
Posadíme ji doprostřed pečetě, kterou nakreslím, a poté to začne. Pečetění se mohou zúčastnit 3 osoby najednou. Takže to bude Nirioki, já a někdo z vás. Pečetění trvá asi 6 hodin, takže se nebojte, že se nevystřídáme, je to prý celkem náročné. No, v první části uvolníme starou pečeť, tady tu modrou energii, kterou můžete vidět kolem sochy, jakmile to uděláme, má démon největší šanci utéct, proto musíme jednat rychle. Druhá část je odebrání životní energie z oběti, čili z Merui, asi se vám to nebude líbit, prý je to doprovázeno křečemi, křikem a nevýslovnými muky, takže se toho sám trochu bojím a v poslední části novou energií obalíme sochu, přičemž uzamkneme démona v soše na dalších 10 let..."
Vysvětloval, zatímco kreslil pečeť.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Kasai poklonil hlavou "jistě počkáme zde na vašeho učně" řekl a když odešel, tak se konečně projevil Katsuo "už jsem si mylsel, že jsi hlady snědl svůj jazyk" pousmál se a pak se nad tím zamyslel "no Nirioki z toho není moc nadšem, tedy z toho rituálu, jde to na něm poznat, že je utrápený, nezdá se mi, že by to myslel nějak špatně, ale....." nedořekl, protože přišel Hasashi "děkujeme za přivítání, já jsem Kasai Otoko, tohle je Katsuo Shinichi a Shinju Nishi" řekl a pak se také musel podivit jako katsuo nad jeho úsměvem a když odešel, tak k němu šeptl "no Nirioki vypadal zdrceně, ale jeho to snad těší" řekl Katsuovi, ale to už také vyrazili za Hasashim. Když došli před bránu, tak se protáhl "tak kudy to bude Hasashi" zeptal se ho a čekal kudy se vydají.
Shinju Nishi
Země světla
Během jídla nevydala ani hlásku, jen poslouchala. Přesně jak slíbila. Poté, co dojedli, akorát tiše poděkovala za pohoštění.Když pak Nirioki odešel, pomalu prohrábla Rakkimu srst.
,,Nebuď tak podezřívavý, myslím, že se zbytečně strachuješ," zareagovala na Katsua. Pak jen seděla a čekala, až přijde Niriokiho učeň.
Nemuseli čekat dlouho, za chvíli se opravdu otevřely dveře a ona v nich spatřila mladého muže. Zdál se vcelku milý. Trošku podezřele se usmíval, ale nejspíše chtěl jenom zahnat myšlenky na to, co ho zítra čeká. Snad. Shinju ale pokrčila rameny a vstala. Však se to dozví, až bude potřeba. Zatím není potřeba někoho podezřívat, všechny odpovědi přinese čas. Počkala, až vyjdou i kluci, a zařadila se za ně.
Země světla
Nirioki, Katsuo Shinichi, Hasashi
Jakmile si Nirioki povšimnul, že všichni posnídali, i když už bylo celkem pozdě, bylo už spíše poledne, někdy by řekl, že v chrámu čas ubíhal několikrát rychleji než kdekoliv jinde, postavil se a řekl ostatním, aby zde počkali.
"Nyní vás předám svému studentovi, Hasashi zde přijde do chvíle. Vystřídám ho a půjdu hlídat Merui, jakmile se uvolní, hned tu přijde a vezme vás na místo."
S tímto se Nirioki uklonil a odešel z pokoje, jakmile tak dělal, Katsuo využil situace.
"Něco tady smrdí a to jídlo to nebude... Nějak se mi pořád nechce něco líbit, ale vem to čert, asi už jsem taky paranoidní, leze mi to všechno na hlavu..."
Nedokončil svoji myšlenku a zavrhnul ji.
Nirioki mezitím přišel do pokoje, kde přebýval Hasashi s Merui, ta spala na posteli, byla po včerejší noci dost unavená a Hasashi seděl před postelí a díval se z okna.
"Hasashi, je na čase připravit rituál, vezmi sebou naše hosty a vše jim vysvětli, já se postarám o Merui."
Hasashi sebou trochu trhnul, když mu řekl něco o hostech, ale nakonec se zvedl a přitakal.
"Jak říkáte."
Pomalu se odebral do místnosti, kterou mu sdělil Nirioki a jen nahlédnul dovnitř.
"Zdravím vás, my jsme se ještě neviděli, já jsem Hasashi, učeň Niriokiho a vemu vás na přípravu rituálu. Jste všichni připraveni? Jestli ano, pojďte za mnou a vyrazíme."
Dořekl, a počkal na ně u vchodu do chrámu.
Katsuo se zaměřil i na něj, na mnicha vypadal až moc mladě, ale musel uznat, že vypadal sympaticky, nějak moc se usmíval, na to, co se tady mělo zítra odehrát...
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Kasai se rád pousmál "budu rád když se něčemu přiučím i když je to jaké to je" řekl a trochu zase poklesl, když si zase vzpomněl, co se vlastně děje. Když ho Nirioki ujistil, že o existenci Rokubiho ve zdejších končinách nemá nikdo ani zdání, tak se pousmál "tak to je jen dobře, je to docela zvláštní, ale když jsme ho měli my pod nosem ty roky a nevšimli si toho, tak proč by na to přišel kdokoli jiný" řekl a zase si ukousl masa. "jistě budeme rádi, když se více seznámíme s postupem rituálu a budeme vám nápomocni" řekl i když se mu to hodně příčilo, ale vycítil, že Nirioki je na tom úplně stejně. Kasai dojedl své jídlo a opřel se o ruce "no musím uznat, že vám zde vaří velmi dobře, je to lepší než jídlo z konzerv, ale pořád je to boží dar" řekl a zase se neradostně pousmál "takže co budeme nyní dělat" zeptal se Niriokiho a čekal co bude dál.
Země světla
Nirioki
Jakmile se Kasai zmínil o pečetících technikách, Nirioki se zaradoval.
"No vidíte, to se možná i něco přiučíte, i když pochybuji, že takovéto techniky přidáte do svého repertoáru. No každopádně ohrožení nehrozí, jediní, kdo o démonovi ví, jsem já a Hasashi a oba ho známe pod svým jménem a víme, že musí být tam, kde je. Žádní ninjové zde moc necestují a když se náhodou někdo najde, nezajímá se o naše tradice a zvyky, tudíž ani o našeho démona... Což mi připomíná, že jste jediní, kdo ví, jakého démona zde vězníme, slibte mi, že si to necháte pro sebe!"
Upozornil je a pokračoval.
"Celý rituál s vámi dnes projde Hasashi a on i připraví veškeré věci na samotný rituál, rituál není až tak moc složitý, jako spíše náročný na energii a čas. Celý proces trvá přibližně 6 hodin, což musíte uznat, je celkem dost dlouho. A pokud bychom se o to pokoušeli pouze my 2, neměli bychom šanci, a kdo ví, co by se semlelo..."
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Kasai se trochu nevesele pousmál "jistě to chápu, víra začíná být pro většinu nepodstatná spíše se upínají k materiální víře, ale bohužel, můžeme jen doufat, že poznají tu pravou cestu" řekl a když se nioriki zmínil o tom, že jim budou nápomocni, tak jen dodal "no já se specializuji na pečetě, takže pokud by jste potřebovali s pečetěním pomoci jsem vám k službám, ale chtěl bych se zeptat máme čekat nějaké ohrožení rituálu" zeptal se a pokračoval "když jsme už i my poznali, že onen démon je Rokubi, nezjistil to někdy už někdo a nesnažil se ho získat pro sebe, přece jen víme, jaká je moc Bijju velká" zeptal se a přikusoval jídlo.
Země světla
Katsuo Shinichi, Nirioki
Katsuo se taktéž uklonil a nechat Kasaie, přeci jen vyřídilku měl lepší než on. On raději uvažoval.
Sám poté přešel do místnosti se "skromnou stravou" a vzal si suši a pár plátků masa. S Niriokim ještě téměř vůbec nemluvil, takže nevěděl, co si o něm myslet. Proto nechal mluvit ostatní a začal si ho přeměřovat pohledem a zkoumat jeho výřečnost.
Nirioki polknul sousto a zadíval se na Kasaie.
"Máte pravdu, je to poněkud náhlé, ale abych pravdu řekl, už nás není tolik, co nás bývalo, já sám jsem poslední z tzv. staré školy a poté je tu ještě Hasashi, ten je v mém učení necelý půl rok, je velmi šikovný to ano, ale chybí mu zkušenosti a to nesmíme opomenout. Mnichové začínají vymírat, co si budeme namlouvat, tento svět vždy řídili a budou řídit ninjové, proto je pro nás velkou poctou pozvat někoho, jako jste vy, ninje, kteří svůj osud zkombinovali s vírou. V dnešní době je to něco velmi neobvyklého... Navíc při rituálu nám budete velmi užiteční." Vysvětlil a opět se pustil do jídla.
Katsuo jen letmo pozvedl obočí a na brýlích se mu odleskl paprsek světla.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Shinju Nishi
Země světla
Když potkali Niriokiho, sklonila hlavu, jednak na pozdrav a také aby se omluvila. Nemyslela si, že udělala něco špatného, ale bude lepší, když si kněz bude myslet, že je jí to líto. Pak se vydala na jídlo za ostatními.
Jako poslední se usadila ke stolu, kde, podle ní, leželo jídlo, které vypadalo velmi chutně. Kromě jídla pro sebe vzala i něco pro Rakkiho, který se usadil vedle ní. Jemně zamručel na znamení díků, když mu maso podala. Pak oba poslouchali, o čem mluví. Po včerejší zkušenosti už se do toho nechtěli moc zapojovat, tak jen jedli a čekali, až to nějak skončí.
Kasai Otoko
Kasai si ještě vyposlechl Katsua a musel mu dát za pravdu "jo asi by jsme to měli nechat zatím plavat, uvidíme jak se to celé vyvine" řekl a když narazili na Niorikiho, tak se uklonil a když Nirioki skončil s omluvami, tak se uklonil ještě jednou "my se omlouváme, jsme vaši hosté a chtěli jsme vám měnit vnitřní záležitosti, vy prosím odpusťte mě, ale musíte pochopit, že tohle je pro nás hodně velký šok, ale budeme akceptovat vaše tradice, ale nejsem lhář a nemám rád přetvářku, proto budu raději, když budete vědět, že z toho nejsem moc nadšený" řekl a když vešli do jídelny, tak se pousmál "i kdyby to byl suchý chléb, byli bychom vám vděční Nirioki" řekl a pustil se do jídla, které se mu nezdály moc skromné, ale jen v klidu jedl dál a pak se ještě zeptal "ale chtěl jsem se vás zeptat, proč zde vlastně potřebujete nás, když tenhle rituál provádíte už řadu desetiletí, tak proč jste najednou zavolali nás o pomoc" zeptal se Kasai a čekal co se dozví.
Země světla
Katsuo Shinichi, Nirioki
Katsuo ještě chvíli něco brblal a pak se ještě rozhodl něco dodat.
"Je to celkem logické, že Nirioki chce rokubiho udržet v kameni, odpadá tak riziko, že by mohl někdo jeho sílu využít ke svým účelům, ať dobrým či zlým. Ale jako mnicha ho pravděpodobně učili přemýšlet hlavně o tom špatném a tuto možnost eliminovat, navíc nemůže tohoto démona zapečetit do té malé holčiny, co kdyby se chtěl mstít? Děti jsou sice nevinné, ale démoni v nich ne. A pokud by měl být jinchuuriki shinobi, tak koho tu mají? Nikoho, jsme tu jen my a to jen jako návštěva. Takhle to prostě je, buď mu nabídneme vhodného hostitele, o kterém tedy opravdu netuším, nebo se bohužel musíme přizpůsobit, mně osobně se to nelíbí, ale není možné, abychom vše napravili a vytvořili tak perfektní svět, to bohužel není prozatím v našich silách. Takže, abych to tak shrnul, jsme pěkně v háji a s Niriokim bych o tom raději nemluvil, ne dokud se nedovíme něco, co by nám mohlo nějak pomoct."
Vysvětlil a poté se vydal jako poslední za ostatníma. Ačkoliv se tu moc nevyznali, pořád někam postupovali, nevěděli však kde. Jakmile došli někam do prvního patra, objevil se před nimi Nirioki a letmo se uklonil.
"Dobré ráno, přeji vám další příjemný den strávený v naší vesnici. Doufám, že se vám včerejší slavnost alespoň od pohledu líbila, ještě než něco řeknete, chci se omluvit za své chování, je na mne vyvíjen určitý tlak a taktéž jsem pouze člověk, takže se za své včerejší hrubo chování musím omluvit. Zajisté ale pochopíte, že se snažím dělat to nejlepší pro zabezpečení naší vesnice."
Ještě jednou se uklonil a poté ukázal na dveře vpravo.
"Určitě jste po ránu hladoví, tudíž se odebereme do této místnůstky, kde už by měla být připravena snídaně."
Sám přešel ke dveřím, otevřel je, vešel do čtvercové místnosti s pár dekoracemi a na zemi bylo mnoho zdobených misek s jídlem všeho druhu od suši, rýžových kuliček až po pokrmy s hovězím masem.
"Není to nic moc, ale snad vás tímto pohostíme."
Pronesl ve dveřích a sám se šel sednout ke stolu a vzal si zelený čaj a trochu rýžových kuliček.
Země vln
Popis prostředí
V dlouhém tunelu, který vede snad až půl kilometru pod zem, si můžeš všimnout podivných zlatých úlomků a prášku, který je sem tam patrný na stěnách tunelu. Navíc se tunel větví na více chodeb a v každé vidíš, že jsou zde velké díry na stranách tunelu, s největší pravděpodobností místo, kde bylo surové zlato, předtím, než bylo odstraněno.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Teruki Akiharu
Teruki pohľad roľníka jednoducho odignoroval, jeho názor ho nezaujímal, chcel len čo najskôr dokončiť misiu a vrátiť sa do Konohy.
Keď sa dostali do bane a Teruki vstúpil sám dnu, neveriacky sa rozhliadol naokolo. Nad tou spúšťou, čo po sebe niekto zanechal, len pokrútil hlavou. Len pre istotu skontroloval baníkom, ktorí sa na seba ešte podobali, pulz, ale nakoniec sa radšej sústredil na preskúmanie okolia.
Podarilo sa mu nájsť akýsi konár, ktorého vrch obmotal látkou, ktorá kedysi bola oblečením pre nejakého baníka. ten ju ale už potrebovať nebude, narozdiel od Terukiho.
Z kapsy, prichytenej na opasku, vytiahol zapaľovač a látku zapálil. V jednej ruke držal provizórne vyrobenú pochodeň a v druhej pre istotu kunai.
Pristúpil k jednej z veľkých dier a opatrne sa nahol dopredu, keďže sa mu veľmi nechcelo skákať do neznáma. Nakoniec ale vykročil do jednej z dier.
Teruki Akiharu - klon
Klon mlčky pozoroval dianie, nič nijakým spôsobom nekomentoval a keď k nemu nakoniec Magisho prehovoril, len stisol pery k sebe až úplne zbeleli a krátko prikývol.
Pohľadom zablúdil ku Q-vovi a potom znovu pozrel na muža.
"Cením si vašu starostlivosť a ďakujem vám za to," hlboko sa mužovi uklonil. "Nechám ho vo vašich rukách a budem sa sústrediť na misiu."
Hneď na to sa klon rozplynul.
Kasai Otoko
Když se tedy rozhodlo, že se půjdou najíst, tak se už mohl trochu pousmát "snad přijdeme na jiné myšlenky, ale zajímalo by mě proč nás tu potřebují, když je to vždy co 10 let a nevšiml jsem si, že by potřebovali posily" řekl Kasai a nakonec všichni vyrazili z pokoje, ale hned u chodby ve tvaru T se zarazil a podíval do obou směrů "víte kudy je jídelna" zeptal se, ale nečekal kladnou odpověď včera byli najedeni a tak nepotřebovali vědět, kde se jídelna nachází.
Shinju Nishi
Země světla
Poslouchala, o čem kluci mluví. Zdálo se logické, že jinchuurikim by se měl stát shinobi. Někdo, komu se dá věřit a ví se, že nesběhne nebo nebude využívat sílu bijuu pro válčení, když tedy válka nevypukne.
V tom případě nejsem tou správnou osobou. Doopravdy neplánuji strávit celý život v Kiri. Trochu se to kříží s mými plány, prolétlo jí hlavou. No, každopádně, teď to řešit nebudou. Jak řekl Kasai, měli by se nejdříve najíst a promluvit s Niriokim. Přes záda si přehodila svou zbraň, kdyby se něco náhodou zvrtlo, člověk nikdy neví. Pak čekala na své společníky, aby se k nim mohla připojit.
Kasai Otoko
Kasai také chodil po místnosti s Katsuem, přemýšlel a poslouchal to co říká Katsuo, ale zase došli na slepý bod "já vím, řekl zapečetit démona do někoho je hrozná věc, hlavně pro hostitele" řekl a pak dodal "a navíc já bych se do toho nehrnul a hlavně do toho nikoho nenutil, já mám v sobě více temna, než bych potřeboval a i s tím mám problémy bojovat" dořekl a přemýšlel dál "myslím, že z prvu Nirioki nepochopil naše záměry, zapečetit Rokubiho do té holčičky je stejné jako jí poslat na smrt, nevíme, zdali to u obyčejného člověka vyjde, přece jen, tady nemají lidi podklady učit se ninjutsu a navíc..." odmlčel se "Nirioki se bojí aby se neopakovala historie a Bijju se nestal mocenskou silou, která devastuje milióny životů, pořád to má to proradné pro a proti. Když vytvoříme z někoho Jinjurikiho, tak tahle vesnice nebude muset dál obětovávat další mladé životy, ale pokud se zase Jinjuriki nechá strhnout na špatnou stranu a začne působit bolest, tak to bude ještě horší, než jeden dětský život za 10 let" řekl Kasai a zastavil se "myslím, že by jsme se měli jít první najíst a pak si zkusit v klidu promluvit s Niriokim, uvidíme jestli bude sdílný s námi o tom hovořit" řekl Kasai a šel si přehodil přes hrudník košili a zbytek ošacení, krom vybavení toho zde nebylo potřeba.
Země světla
Katsuo Shinichi
Jakmile se probudil i Kasai, nechal bublin, s Shijun si toho zatím moc neřekl, ale nechával tomu čas. Byl poněkud tichý a člověk ho musel poznat, aby jej začal vnímat jako společníka či kamaráda, ale na to už byl Katsuo zvyklý.
Poté se začal Kasai zmiňovat o podivné oslavě a Katsuo se poněkud zamračil, vybalil na něj zbytek a Katsuo, ač to tedy nedělá dost často na dlouhou chvíli mlčel a chvílemi i valil oči.
V hlavě mu to začalo šrotovat, jako by měl v hlavě nějaký strojek, jehož kolečka se poháněla a kroutila.
"Hm... Věděl jsem, že z té mise nevznikne nic dobrého, bylo to šíleně narychlo, něco se muselo stát...
Takže povídáš Rokubi jo... Hmmm." Zabrblal, zvedl se a začal chodit po místnosti sem a tam.
"Tak Rokubi, ten je opravdu mocný, my tři dohromady bychom mu neudělali ani odřeninu, navíc... Lei se vyslovil jasně, podle toho, co jsi řekl. A ten Nirioki nechce od svého rituálu odstoupit... Hmm... Zapeklitá situace. Ale přeci jen, je tu v sázce život..."
Opět na chvíli utichl a drbal se na bradě, jeho mozek teď pracoval na 120%.
"No. Váš nápad s jinchurikim je pochopitelný, ale zvážili jste všechny pro a proti? Pokud bychom jej zapečetili do té dívky, kdo ví, jak by to dopadlo, navíc nemůžeme rozhodovat o životech ostatních, protože poté bychom se chovali přesně jako Nirioki.
Ale, musím uznat, že jeho pohled na věc má také své opodstatnění. Je lepší, aby byl démon uvězněn a zůstal v jakési formě stáze, než aby chodil po vesnici a každodenně ohrožoval vesnici... No, vidím to takhle. Buď za ním zajdeme a navrhneme mu zapečetit démona do lidské bytosti, nebo budeme muset zatnout zuby a pomoci jim v jejich rituálu. Tak jako tak, jsme tu jako hosté, nepřísluší nám měnit jejich tradice, ač je to natolik barbarské... Ale, je tu jeden problém, pokud mu chceme nabídnout zapečetění do živé osoby, musíme mít hostitele... A to je dle mého největší problém. Kdopak chce mít v sobě démona? Ty Kasai? Nebo snad ty Shinju, kdo si na sebe vezme takovou tíhu a ohrozí své bližní? Tohle není jen tak jednoduché, jak se zdá, každý čin přináší důsledky a já se obávám, že pokud nebudeme jednat opatrně, budou tyto důsledky strašlivé..."
Domluvil a postavil se k oknu.
"Jak to teď vidíte vy?"
Země vln
Lékaři, Magisho, Doprovod
Magisho se zadíval na ninju a poté přitakal, bude nejlepší, když se o jeho studenta postarají oni a on mezitím půjde prohledat ono místo, sami ještě ani nevědí, co se tam stalo. Jakmile získlal od ninje přibližnou polohu, lékaři okamžitě vyběhli i s nosítky.
"A o vás se postará doprovod, který vám zařídím, dovede vás na místo určení a tam vás nechá pracovat."
Odešel z jakési jeho ordinace a po chvíli se vrátil s obyčejným rolníkem, kouzlo těchto lidí bylo, že svou zemi znali skrz na skrz. Rolník se jen podíval na ninju, přeměřil si ho ošklivým pohledem a poté pokynul k tomu, aby vyrazili.
Snažil se najít nejkratší možnou cestu, avšak nebyl tak rychlý jako ninjové, takže jim cesta zabrala asi 45 minut. Jakmile dorazili k dolu, rolník se před dolinou zastavil a pravil:"Dolů já nejdu, mám strach, co tam je a když se nikdo neozýval, nic dobrého tam určitě nečeká. Počkám tady, ale dál nejdu."
Umanul si a založil si ruce v bok.
Pokud šel ninja dolů, mohl uvidět napáchané zvěrstvo. Asi 2 dny staré mrtvoly, které už byly hodně cítit. Jakýsi jinak oblečený muž, asi strážník, který byl probodnutý a ležel o něco dále od dolu a řady jakých si chuchvalců masa, které ještě před 2 dny byli ještě dělníci. O pár desítek metrů dál si mohl všimnout na zemi rozházených shurikenů, které byly rozházeny všude možně, bylo možné i vyčíst trajektorii útoku. Navíc byly v zemích jakési velké díry, které byly tak hluboké, že nešlo vidět, kde končí, zdálo se, že vedou do dolu. K prozkoumání by však musel skočit do nich a se zdrojem světla dojít až na konec.
Mezitím, co muž dorazil s ninjou k místu určení, doběhli lékaři ke Qasewovi a Terukimu klonu. Jakmile uviděli Qasewa, zděsili se, divili se, že vůbec žije. Rychle prověřili životní funkce a zkontrolovali si, zda veškerá zranění, které klon popsal, sedí. Bohužel to byla pravda. Uvolnili Qasewovi dýchací cesty, jelikož se mohl udusit vlastní krví a poté ho rychle přivázali k lehátku, s dopravou zpět jim byl hodně nápomocný klon.
Jakmile dorazili do Magishova sídla, vtrhli do ordinace a tam už čekal Magisho. Jakmile viděl Qasewa, zděsil se.
"Ach... Bože můj, není divu, že horníci nemají šanci... Pokud tohle udělá ninjovi..."
Přehodili Qasewa na tamější lůžko a Magisha se pustil do práce. Nejdříve přišel na zlomeninu levé končetiny, poté zjistil, že díky bohu žádné vnitřní orgány nebyly probodnuté zlomenými kostmi, maximálně pochroumané, to mělo na svědomí krev, kterou se Qasew dusil, ale tu díky bohu odstranili.
Jeho dech byl velmi slabý, ale musel mu omrtvit alespoň zlomeninu dolní končetiny, jelikož bolest musela být nesnesitelná. Navíc mu dal přičichnout jakési podivné rostliny, což mělo za účinek zlepšení dýchání.
Poté přešel ke klonovi a zadíval se na něj s ustaraným pohledem.
"Tohle je velmi vážné, ale pokusím se udělat, co budu moct..."
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Kasai Otoko
Byla to docela krušná noc pro Kasaiho, ne jen, že zase měl zlé sny z jeho minulosti, ale dokonce se do jeho můr vloudila další můra o tom jak Rokubi vše demoluje, nakonec v jeho snu na něj dopadl ocas Rokubiho a v tom se najednou probudil a rychle se zvedl. Byl celý zpocený a zadýchaný "tedy ty sny mi dávají zabrat" řekl pak se porozhlédl po pokoji a zjistil, že Katsuo i Shinju jsou už vzhůru "přeji dobré ráno bando" řekl a protáhl se a jen tak v kalhotách přešel k oknu a podíval se z okna ven "divím se, že tě to neprobudilo Katsuo, zajímavá oslava toho jak někdo zemře" řekl Kasai a zase se dostal do špatné nálady. Když se podíval na Katsua a jeho nechápavý výraz, tak si povzdechl a přel doprostřed místnosti a rozhodil rukama "včera jsme měli pěkný rozhovor, Nioriki, ten mnich co nás uvítal se mi zdá v pohodě, ale co není v pohodě, tak jejich rituál zapečetění démona, jo mimochodem jsme zjistili, že ten jejich démon je vlastně Rokubi" řekl a začal přecházet po místnosti "také jsme se dozvěděli, že každých 10 let konají rituál zapečetění Rokubiho, ale vždy u toho obětují jedno dítě" řekl a zastavil se zády k jeho kolegům "spojil jsem se s Leiem-sama, ale ten nám dal rozkaz nezasahovat do rituálu, pokud by o tom sami nesouhlasili, ale když jsme se zmínili o tom udělat z někoho hostitele Bijju, tak se ještě více rozhněval" řekl vše co se dozvěděli a beznadějně se podíval na Katsua "já nechci aby kvůli tomu zemřela ta holčička, ale to si budeme muset promluvit s Niriokim, tedy byl bych rád, kdybys to udělal ty, my se Shinju jsme na něj moc dobrý dojem neudělali" řekl a čekal co Kasai na to.
Teruki Akiharu
"Bohužiaľ. S najväčšou pravdepodobnosťou áno. Chlapec má početné zranenia, neviem presne určiť ich rozsah, nie som liečiteľ, ani medik." Prehovoril Teruki úplne pokojne a nasledoval muža. "Obávam sa, že vás budem musieť poprosiť, aby ste sa o jeho prevoz sem postarali vy. Ako som povedal, nie som medik a myslím, že by som mu iba uškodil. Zrejme budeme potrebovať nejaké nosítka. Qasew-kun je v bezvedomí, má sotva hmatateľný pulz a s dýchaním to tiež nie je žiadna sláva." Vysvetlil Teruki mužovi. "Ja by som radšej šiel skontrolovať baňu, z ktorej sa vám nik nehlási, predsalen sme tu pre to."
Shinju Nishi
Země světla
Probudilo ji, když se Rakki zavrtěl. Uvolnila ruku, kterou měla přehozenou přes jeho hřbet, a lišák vylezl zpod pokrývky, aby s mohl protáhnout. Za chvilku ho následovala i sama Shinju. Viděla, že venku už je světlo, přesto nemohlo být moc hodin. Všimla si, že Katsuo už je vzhůru a fouká si bubliny.
,,Dobrý ráno," popřála rozespale a promnula si oči. Trošku se protáhla, a pak se i ona vyhrabala zpod deky a natáhla si kalhoty. Pak si kolem pasu obepnula pás se zbraněmi, luk ale zatím nechtěla ležet. Čekala, až se vzbudí i Kasai, a zabavovala se čtením jednoho ze svitků, který měla s sebou.
Země světla
Katsuo Shinichi
Usnul na celou noc a brzo ráno se zase vzbudil, bylo něco kolem šesté hodiny ranní a on se pomalu začal protahovat a všiml si, že ostatní ještě spí. Pomalu se vysoukal z postele a hodil na sebe svoje kimono, pěkně si ho poupravil a procházel se po pokoji, přešel k oknu a všiml si, že je venku pár lidí a celkem dost velký nepořádek, on sám spal jako zabitý a měl celkem hlad, avšak bylo mu blbé jen tak někam jít, takže chtěl počkat, až se vzbudí ostatní a poté posnídají hromadně. Zastavil se však u okna a se zamračeným obličejem se díval ven.
Že by nějaká oslava nebo co? To jsem byl tak vyřízený, že mě to neprobudilo? Znělo mu v hlavě. Nakonec se stejně posadil a opřel se o svou postel a jen tak si pro radost dělal bubliny, dával pozor, ať neletí na jeho kolegy, nebo neprasknou nad nimi, aby je jemná sprška kapiček neprobudila.
Země vln
Magisho
Jakmile se ho ninja zeptal, zda by mohl pomoci, zděsil se.
"Co to?! Proč? Neříkejte, že ho našel... To je pacholek, okamžitě ho doveďte sem, o patro níž, je tady malá vyšetřovna, doufám, že mu tam budeme moci dostatečně pomoci. Pojďte, není čas váhat, musíme zatím vše připravit."
Vyzval ninju a sám kolem něj proběhl, nechal otevřené dveře a seběhl o patro níž, hned dveře pod jeho kanceláří, najednou byl v jakési vyšetřovně, vypadalo to jako u doktora, lehátko uprostřed, plno vybavení, obvazy, skalpely, člověk by si řekl, že je to asi nějaký chirurg.
"Máte štěstí, řekněme, že jsem trochu zběhlejší v lékařství, takže se připravíme a uvidíme, co budeme moci udělat."
Připravil si všechny nástroje, obvazy a anestetika.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~
Teruki Akiharu
"Gomene, Magisho-kun," mierne sa uklonil po úteku Qasewa a odolával nutkaniu vyraziť za chlapcom. "Je len trochu..." Odmlčal sa na pár sekúnd. "Ohnivý do všetkého..."
Bolo mu jasné, že s Qasewom sa bude musieť vysporiadať neskôr. Snáď sa chlapec dovtedy nedostane do problémov.
Teruki sa pozrel na Magisha. "Samozrejme, že sme tu kvôli vám. Pôjdem do tej bane, odkiaľ sa vám nik nehlási. Ak tam niekto prežil, možno bude mať dôležité informácie. Alebo možno zastihneme toho, čo za tým všetkým stojí. Máte ešte nejakú ďalšiu mapu alebo ma tam môže niekto odviezť?"
Kým čakal na odpoveď, spravil pečate a vedľa neho sa objavil jeho klon, ktorý rovnako ako Qasew predtým, vyskočil z okna.
Teruki Akiharu - klon
Klon nečujne dopadol na zem a vyskočil na rovné nohy. Zamyslene sa rozhliadol naokolo a nakoniec sa rozbehol jedným smerom. Tam narazil na malý obchodík, kde sa ihneď zastavil.
"Nebežal týmto smerom nejaký mladý pomätenec?" Opýtal sa obchodníka.
Staručký muž na Terukiho prekvapene vyvalil oči. Pohľad mu skĺzol na Terukiho čelenku obviazanú okolo pravého ramena a znovu na Terukiho tvár. Nakoniec ale predsalen zdvihol ruku a ukázal jedným smerom.
"Arigato." Teruki sa mierne uklonil a rozbehol sa tým smerom.
Teruki v ducho nerozvážne konanie svojho študenta preklínal a dúfal, že ho nájde skôr, ako sa dostane do problémov, ale to, čo našiel rozhodne hovorilo o opaku.
Chlapec ležal nehybne a na prvý pohľad sa zdalo, že už ani nie je na tomto svete. Teruki k nemu ihneď pribehol.
"Baka," zašomral a rýchlo skontroloval chlapcov tep. Najskôr necítil nič a takmer spanikáril. Ale potom sa zhlboka nadýchol, vydýchol a opäť ukazovákom a prostredníkom nahmatal tepnu na krku.
Prižmúril oči, aby sa mohol lepšie sústrediť a naozaj. Pocítil slabý tep. Žiadna sláva, ale stále lepšie, akoby našiel len rozkladajúcu sa mŕtvolu. To by sa ťažko vysvetľovalo nadriadeným.
Hneď na to sa opatrne nahol nad chlapcovu hruď, aby zistil, či dýcha. A to bol ďalší bod k tomu, aby sa Teruki upokojil.
Qasew žil. Či to bolo pre Terukiho šťastie alebo nie, bolo teraz jedno.Dôležité bolo chlapca zachrániť.
Teruki Akiharu
Skutočný Teruki v kancelárii zalapal po dychu a znepokojene pozrel na Magisha.
"Prepáčte moju drzosť, ale potreboval by som vašu pomoc," hlboko sa mužovi uklonil. "Chlapec, ktorý prišiel so mnou sa dostal do problémov a ihneď potrebuje lekársku pomoc. Dúfam, že mi s tým môžete pomôcť. Môj klon vašich lekárov k nemu privedie." Zadíval sa na muža spôsobom, akým sa díva človek, ktorý očakáva bezpodmienečný súhlas.
Země světla
Nirioki, Hasashi, Merui
Niriokimu to taky nedělalo dobře, ale bylo to pro vesnici. Když něco navrhla Shinju, zamračil se a zadíval se na ni. Její návrh ho opravdu vytočil.
"Co to slovo znamená? To je to, co jste říkal vy?" Zadíval se na Kasaie...
"Zapečetit toho démona do živé bytosti? Copak to je lepší? Neumíte si představit, jak silný ten démon je. Nemůžete vědět, co to s tou dívenkou udělá! A co když ji to přemůže? Je ještě mladá a slabá? Co se stane pak? Budovali jsme celou vesnici a udržovali ji po 60 let, aby to pak všechno zničili cizáci?! Nikdy! Nemůžu a ani nehodlám měnit naše tradice! A vy byste se nad sebou taky měli zamyslet, nemyslíte, že je lepší zemřít, než v sobě mít takové zlo? Lidé by ji nenáviděli, a kdyby ji něco udělali a démon se uvolnil... Mělo by to nedozírné následky!"
Rozezlený vstal a přešel ke dveřím.
"Stmívá se, je čas na večerní rituál, dám vám čas se rozmyslet, buď nám pomůžete, nebo se do toho nepleťte!"
Řekl jim rozzuřeně a poté odešel z pokoje. Šel do patra níž a šel do pokoje, kde byla Merui a Hasashi.
Jakmile přišel do pokoje, jeho tvář se rozjasnila a on se mile usmíval.
"Jsme připraveni, Hasashi?"
Zadíval se na dívenku a pohladil ji po hlavě.
"Je čas na večerní pochod, ať je vše připravené, jdu informovat vesničany, ať se sejdou a připraví vše potřebné. Poté Nirioki odešel do vesnice informovat vesničany o průběhu a organizaci.
Hasashi se jen usmál od ucha k uchu.
"Je to tady, tvoje velká chvíle, všichni se ti budou klanět, protože jsi princezna. Sama uvidíš."
Merui se rozzářila a začala šíleně tleskat. Hasashi ji převlékl do slavnostních šatů a vše mohlo započít. Spolu šli do domu hlavy vesnice a hodinu po nich dorazil i Nirioki a prozradil, že vše je připravené, průvod mohl začít. (2:00 až 3:00)
Dveře se otevřely a kolem cesty bylo velké množství lidí, všichni oblečeni v jednoduchém kimonu a ženy vedle cesty měli v rukou hole s rolničkami, kterou bouchli o zem tehdy, když Merui udělala nový krok. Merui musela jít velmi pomalu a řekli ji, ať je velmi vážná. Ona sama si to užívala, všude bylo plno ohníčků a barevných věcí. Mniši šli před i za ní, a tak je prostě následovala. Celý pochod trval asi hodinu a půl, poté došla Merui i s mnichy k velké soše, tato část už ale nebyla tak dobře osvětlená, bylo to spíš takové potemnělé místo. Zde už ani nebyli žádní vesničané, jakmile zde mniši s Merui došli, Nirioki zastavil a podíval se na Hasashiho.
"Vezmi ji zpět do chrámu a ulož ji ke spánku je pozdě, zítra musí odpočívat."
Hasashi přitakal a vzal Merui do náruče a spolu s ni došel zpět do chrámu a uložil ji ke spánku, sám si poté šel zdřímnout, jeho posily měly dorazit až zítra v noci...
Nirioki se mezitím dostavil zpět do centra vesnice a spolu s ostatními po tomto vykonaném náboženském aktu začali oslavovat. Alkohol, ohňostroj a vše co k tomu patří. Avšak Niriokiho to nijak nerozveselilo, jelikož věděl, co se pozítří odehraje...
Těsně před půlnocí se sám vrátil do chrámu a šel přespat do svého pokoje, který měl v přízemí, mnichy z Kirikagure dne už nechtěl vidět.
~ Má chlouba, můj malý splněný sen ~