Příběh Akihira Kazuki - Začátek ( Část 2.) Díl 2.

Na ulicích Kiri se začínali otevírat stánky a lidé se probouzeli do krásného nového dne. V ulicích byl klid a vesničani se jen tak procházeli. Nikam nespěchali. Až na jednoho.
"Z cesty!" Někdo zakřičel a dívka, která zrovna přecházela přes silnici málem ani nedokázal uhnout před velmi rychle běžícím mladíkem. Nedíval se okolo a skoro do ní vrazil. Přibrzdil, pootočil se hbitě do prava a odrazil se od ležící desky na zemi, která mu dodala dostatečný ráz, aby přeletěl překvapenou a vyděšenou dívenku.
"To bylo o fous!" Oddychl si Akihiro, ale moc se nezdržoval. Krátce se otočil na dívčinu a ve spěchu se omluvil.
"Pardon!" a pádil dál.
"Dnešní děti nemají vůbec žádné vychovaní!" Zaslechl ještě, ale to už zahnul zase za roh a sprintem pokračoval v cestě.
"To nechápou, že jdu dnes poprvé na akademii?" Pomyslel si Akihiro.
"Musím tam byt první!" Zakřičel a ještě víc zrychlil tempo.

Po asi deseti minutách konečně zahlédl střechu akademie. Dychtivě se usmál a trochu zpomalil, aby se hned první den neztrapnil.
"Nemůžu tam přeci vletět jak splašený a udýchaný p**se!" Nasadil klidné a pohodové tempo a dokráčel si to až k budově. Kolem už bylo spoustu dětí a jeho strašně štvalo, že to nestihl jako první. Jak byl tak zamyšlený, nevšiml si hrbolku před ním a jak dlouhý, tak široký se natáhl na zem. Kluci si toho všimli a málem se začali smíchy válet po zemi. Holky se jen pochichtávali.
"A mám po nástupu!!" Zavrčel.
V tom se mu před obličejem objevila malá pěkná ručička. Zaklonil hlavu nahoru a uviděl hezkou menší dívku. Měla sytě hnědé oči a bodavě červené vlasy na krátko střižené. Její úsměv a úžasně růžové tváře ho hřáli u srdce. Vše krásně doplňovali modro bíle šatičky s krajkovími lemy.
"Vypadá jak anděl!" Zazářil Akihiro.
"Jmenuji si Nakimi Kazumi." Představila se a přátelsky se na něj usmála.
Rychle stiskl její ruku a nechal se vytáhnout na nohy.
"Ehmm.....Mockrát děkuji. Jmenuji se Akihiro Kazuki." Dívenka překvapeně povytáhla obočí.
"Kazuki? Ty patříš do rodiny Kazukiu. No pááááááni! Slyšela jsem o vás, ale ještě jsem se z nikým od vás nesetkala, ale vím, že jste vysoce postavení lidé."
Jen jsem se polichoceně začervenal a šel se spolu s Nakimi postavit k ostatním do řady. Chtěl jsem si s ní popovídat a dalších věcech a trochu se víc poznat, jenomže v tu chvíli se otevřeli dveře od budovy a z nich vyšlo osm Chuuninu s jedním jouninem uprostřed.
"Všechny vás tu vřele vítám." Promluvil ten uprostřed.
"Je tu zas po roce znovu přijímání nových učňů. Všichni jste prošli vstupním testem a teď budete rozřazeni do osmy tříd a ke každé třídě bude přidělený jeden chuunin. Ten se stane vašim učitelem až do skončení závěrečné zkoušky, kdy se stanete pravoplatnými geniny. Nebudete to lehké. Budete se muset naučit spoustu věcí, které by měl správný dobrý ninja vědět. Ale já věřím, že to zvládnete. Jsem šťastný, že tu dnes mohu přivítat tolik mladých tváří, jenž se stanou další silnou generací ninju v naší vesnici. Přeji vám mnoho úspěchů a doufám, že budete všichni spolu dobře vycházet!" S touto větou to zakončil a zašel i s dalšíma šesti chuuninama zpátky do budovy. Zbylí dva tam zůstali a začali rozdělovat studenty do tříd 1A, 2A, 1B, 2B, 1C, 2C , 1D, 2D .
Když už byli asi skoro v polovině, uslyšel svoje jméno:
"Akihiro Kazuki - 2B." Postavil jsem se do řady k ostatním a vyčkával.
Po asi dalších pěti minutách zaslechl její jméno.
"Nakumi Kazumi - 2B." Srdce mu náhle radostí povyskočilo.
"Bude se mnou ve třídě!!!" Jeho štěstí neznalo hranic. Postavila se vedle něho a čekala s ním na rozřazení dalších dětí. Byl to nepopsatelný pocit, když stála vedle něho a když cítil její teplo.
"Bože asi jsem se zamiloval!" Prolítlo mu hlavou.
"Co to zas plácám! Uklidni se a chovej se jako dospělý!" Neustále si opakoval.
"To se lehko řekne, ale hůř udělá, když je tak pěkná." Odsunul se radši trochu stranou a začal myslet na něco jiného.

Po dvaceti minutách už byli konečně všichni rozřazeni. Vyrovnali se pořádně do řad a postupně je všechny odvedli do jejich tříd. Bylo jich dohromady asi třicet. Všichni si začali sedat a Akihiro si vybral lavici úplně až nahoře hned u okna. Nakumi vešla do třídy mezi posledníma a tak nebylo divu, že už nezbývalo skoro žádné místo. Teprve potom si uvědomil, že jediné volné místo je vedle něho.
"To je ale štěstí! Snad jí to nebude vadit!"
Když uviděla prázdné místo vedle mladíka, kterého dnes ráno potkala, rozzářila se a rychle vyběhla až na horu za ním.
"To je náhoda co? Jsem ráda, že sedím vedle tebe!" Řekla. V tu chvíli se musel začervenat jako rajče.
"Ona je ráda!!!!" Div štěstím nevyskočil z kůže.
Pak ho z jeho radosti vytrhl hlas jejich učitele.
"Dobrý den studenti." Představil se.
"Já jsem Neru Tokihiro a jsem váš nový učitele. Nejprve než začneme něco dělat si řekneme co vás budu učit. Pak se asi všichni jednotlivě představíme, abychom se lépe poznali."
"Nejprve co budeme probírat bude jen samá teorie, tak se moc netěšte. Je to začátek a nějak to musíme přetrpět. V boji se to určitě moc nevyužije. Na to nebudete mít vůbec čas, ale je to takhle v osnovách a já je měnit nemohu. Potom bychom se mohli vrhnout na základní poučení o zbraních. Například, jak je využívat, ovládání a ostaní věci. Tady bude i konečně nějaká zábava. Budeme si to zkoušet na cvičištích za akademií. Dále pak se naučíte všechny pečetě, k čemu slouží, jak je využívat a další. Nakonec necháme užívání čakry, která je ze všech věcí, které ninja musí umět, ta nejtěžší. Naučíte se koncentrovat čakru a využívat ji k různým účelům. Zároveň se naučíte úplně základní jutsu techniky. Jak genjutsu - například uvolnění, styl boje - taijutsu, tak i ninjutsu. Doufám, že vás toho naučím co nejvíce, a že spolu budeme dobře vycházet."
"Tak teď k tomu představování."
"A je to tady." Pomyslel si.
"Já začnu" Řekl učitel a pokračoval."Jsem Neru Tokihiro. Jsem chuunin ze skryté mlžné vesnice. Učím na akademii už osm let. Je mi třicet devět a nemám rád nezodpovědný lidi. To by snad mělo stačit. Teď vy!"
Pomalu se začali všichni představovat až došla konečně řada na Akihira. Postavil se a začal.
"Jsem Akihiro Kazuki. Pocházím z rodiny Kazukiu, kteří kdysi bývali velmi mocný a uznávaný klan. Je mi osm let a chci se stát slavným ninjou!" Učitel se jen malinko pousmál.
"No výborně. Můžeš se posadit. A tvoje sousedka?"
"No..." Pomalinku se postavila.
"Já jsme Nakumi Kazumi. Pocházím z klanu Kazumi, který ale nemá nic moc specifického. Je mi sedm let a mám ráda zvířata. Chtěla bych se stát dobrou kunoichi." Trochu se začervenala a posadila zpět.
"Tak to bychom snad měli. Pro dnešek to bude vše. Zítra se tu sejdeme v osm hodin ráno. Příděte v čas." a odešel pryč. Akihiro pak doprovodil Nakumi až domů. Cestou si hodně povídali a zjistili o sobě vše možné. Nakonec se rozloučil a rychle běžel domů. Byl to nádherný den a doufal, že se to takhle bude opakovat pořád.
"Mám novou kamarádku!" Pousmál se a pokračoval v cestě....

Nakonec den dopadl dobře a Akihiro byl šťastný, že si našel přítele. Vytrvejte a počkejte si na další díl - Příběhu Akihira Kazuki....