Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kumo no mizu
Kumo se přestal pokoušet a změnu toku chakry ve vodě a snažil se pomoct Toshihirovi.„Když neuhnete tak skončíte jako ten strom.”Křikl Kumo na Akira. „Mizu no nagare” a Kumo opět složil pečeti a nahromadil chakru do hrudníku tentokrát se snažil opravdu hodně. Mezi tím co hromadil chakru plaval ke břehu na proti Akirovi když byl devět metrů od břeh uvolnil chakru a z jeho úst vystříkl proud vody ve tvaru jehlice. Proud mířil přímo proti Akirovi. Akira by opravdu dopadl jako ten strom a tak Kumo jen čekal jak Akira zareaguje.
Toshihiro Ameyuri
Hned potom co je sensei hodil do vody viděl o co se Kumo pokouší."Nemá to cenu je určitě ne vyšší úrovni než ty" řekl a rychle se ponořil, aby se moc nenapil vody."Mám nápad, počkej tady" řekl Kumovi a odebral se stejným způsbem jako poprvé, ale opačnou cestou. Nyní když byl dva metry od břehu tak se nadechl a rychle se potopil. Poté se co nejrychleji rozběhl k ohništi a k batohu. Z batohu stihl vzít dva kunaie a shurikeny a od ohniště si vzal tři klacky na které se maso nabodávalo."Kumo chytej doufám že ti to pomůže" zakřičel na Kuma."Jste možná na vyší úrovni, ale pokud neuhnete trefím vás do hlavy" řekl a hodil po Akirovi ostrý klacek velikou rychlostí, protože měl v nohách i rukách chakru. Chtěl se podívat jestli Akira uhned, ale to už ho další provázek táhl do vody."Uvidíme jestli se vyhne" řekl si sám pro sebe s úšklebkem.
Kumo no mizu
Kumo se snažil zbavit vodního provazu svazujícího jeho nohy ,ale nešlo to.
Kumo byl v půlce jezírka a měl se znovu dostat zpátky na břeh. „Můžu při tom na tebe útočit Akiro?” Zeptal se Kumo udýchaně a trhaně Akira a znovu se ponořil než přišla další vlna která by ho smetla.„ Toshihiro vidíš ty jeho ruce co jsou ponořené do vody. Pomocí chakry ovládá vodu, nevím jestli to bude fungovat ,ale můžeme se pokusit narušit proudění jeho chakry do vody.” Řekl udýchaně Kumo a schoval se před další vlnou. Když přešlo pár vln tak Kumo nahromadil chakru do rukou a pokusil se o totéž co dělal Akira, ovládat vodu pomocí chakry. „Přece jenom ovládám Suiton a tak bych jeho chakru ve vodě měl být schopen potlačit. Kumo uvolnil chakru z rukou a cítil jak vodou pulzují vlny jeho a Akirovi chakry. Kumo na chvíli přestal a vynořil se nad hladinu aby zjistil jestli to funguje.
Akira Yakuza
Pozoroval jak se oba dva dostávají ven a navzájem reagují."Možná sem vám měl říct,že tréning spolupráce spočívá v tom zvládnout vydržet na břehu."Sotva to dořekl už měli oba chlapci omotanou nohu slabím provazem vody. A hned na to byli oba vzmrštěny asi tak 10 metrů do vzduchu tak do čtvrtky jezírka,Akira trochu přidal chakru a jezero ještě více rozběsnil." Váš úkol je dostat se na souš,a zvládnout vzdržet aspoň dvě minuty na souši"Yakřičel na ně a vztvořil zatím největší vlnu,která se řídita příma na ně dva
Toshihiro Ameyuri
Vidělo co Kumo dělá a trochu ho překvapilo, že neposlouchá Akiru v tom, že mají spolupracovat, ale on si našel lepší způsob jak se dostat pryč. Potopil se a soustředil do rukou chakru. Rukama se zahrabával do země a posouvál se dál a dal. Musel lézt hodně rychle, protože mu mohl kdykoliv dojít kyslík. Byl asi tak metr od břehu a kyslík mu začal docházet a on veděl, že už cestu "nedošplhá" a tak začal rychle přemýšlet. Byla to jedna z jeho dorbých vlasností dokázat byt klidný i v takových situacích. Přemýšlel až si najednou vzpomněl na přeskok popelnice. S ovládáním chakry od té doby celkem pokročil, přece jen vodopád ho přivedl i na hrabání se v zemi. Chytil se tedy pořádně země pod vodou a skrčil se tak aby se nohy dotýkali země a soustředil do nich maximální množství chakry. Odrazil se jak nejvíc dovedl a díky soustředěné chakře letěl až na melčinu a zbytek cesty ve vodě, která mu byla jen po kotníky došel k Akirovi trochu udýchaný z nedostatku kyslíku.
Kumo no mizu
Kumo vyplaval a zavřel pusu aby mu do ní nenacákali vlny.„No popravdě nevím ,asi to nedokážu budu plavat.” Řekl Kumo Toshihirovi a začal plaval kraulem na břeh.„ Kumo překonával vlny a dával jsi pozor aby si zbytečně nelokl vody, která byla stále rozbouřená. „Ty ovládáš Raiton a já Suiton. To znamená že společně jsme schopní zesílit si navzájem útoky a popravdě bych se chtěl užívání Raitonu sám naučit a náš pravdu protože by si nás usmažil kdyby si do vody poslal elektrický náboj.” Kumo se usmál na Toshihira a pokračoval rychlými tempy ke břehu. „Tak jsem tady.” Zavolal energicky Kumo na Akira který na ně čekal. Kumo sám čekal jak to vyřeší Toshihiro jestli zkusí chodit po hladině nebo bude plavat.
Toshihiro Ameyuri
Z Kumovi odpovědi usoudil, že ani on nemá žadný plán."Bohužel taková jutsu neovládám a ikdybych ovládal, tak bych nás zabil, protože mým živlem je Raiton" řekl s usměvem Toshihiro a poté se jako Kumo potopil, ale vynořil se dřív i přes to, ale jen poznal několik slov."Asi máme spolupracovat a dostat se společně ven, tak jsem aspoň já senseie pochopiů" řekl Kumovi."Mám nápad jak se odsud dostat" řekl ještě Toshihiro, než se na něj řítila další menší vlna a on musel zavřít pusu."Ale musím se zeptat, dokážeš soustředit chakru do nohou a rukou ?" řekl Kumovi Toshihiro a čekal.
Kumo no mizu
Kumo si taky všiml jak se Akira zvedl a tak ho nechal být ,ale potom najednou uslyšel jak něco Akira mumlá a voda se stala celkem divokou.„Ne, nemám žádný plán. Snad jenom by jsme se mohli ponořit a doufat že nás to nesemele. Jaký ovládáš Element? Jestli Vítr tak bys to mohl odrazit ,ale na to asi nemáš jutsu co?” Křikl Kumo směrem na Toshihira. Vlna už byla blízko a tak Kumo zadržel dech a ponořil se do hloubky a mířil ke dnu. Kumo čekal až vlna přejde. Kumo ze dna uslyšel že Akira něco říká ,ale nerozuměl mu, přes vodu nepronikla žádná jednoznačná slova. Kumovi se podařilo rozpoznat některá slova. KUmo poznal slovo spolupráce a vylézt na břeh a z toho usoudil že má vylézt z vody na břeh.
Toshihiro Ameyuri
Poté co viděl Kumovu techniku, tak hned chtěl aby ho Akira naučil nějakou Raiton techniku a on ji mohl trénovat, poté Toshihiro si všimnul jak Akira vstává, ale nic neříkal a nechal ho v klidu jíst a dál se bavil s Kumem ve vodě, až se najednou ocitli celkem daleko od břehu a voda začala být divočejší. Poté co slyšel Akirova slova mu došlo, že je to nějaká jeho technika a začal přemýšlet."Máš nějaký plán Kumo ?" zeptal se"protože jestli ne tak rychle něco vymyslíme" pousmál se dokonce i v takovéto situaci.
Akira Yakuza
Začetl se do knihi natolik,že ani nevnímal co dělají ty dva,vyrušilo ho až to když naskákali do vody,díval se na ně a se vzpomínkou na dobu když byl v jejich věku se jen pousmál a otočil se směrem k ohni,vztal a šel k ohni vzal si pár kusů masa a snědl je,sice nebyly úplně správně udělané nevadilo mu to.Poté ho trochu zaskočilo co udělal Kumo.Uvědomil si že aspoň Kumo nebude úplný začátečník takže aspoň bude mít Toshihiro někoho kvůli komu bude makat ještě víc."Tak jo vzhledem k tomu,že máte jeden z vás souiton a jeden reiton,naučím vás asi jako první nějakou společnou techniku."Řekl Akiro s úsměvem počkal si až budou oba trochu dál od kraje.Přišel na břeh jezírka dřepl si a obě ruce položil na hladinu vody."Suiton: Suishouha" Tiše se ozvalo z Akirovích úst ,byl klid asi 3 vteřiný poté se začla voda bouřit,začli velké vlny,když v tom se zvedla jedna asi 15 metrů velká,tkerá pohltila Kuma i Toshihira,a rozbouřila jezírko ještě víc,jezero teď bylo plné vln a peřejí."Část 1. Spolupráce, až budete oba venku z vody,uvidíme co bude dál"Řekl Akira a zase se tak priblble pousmál.
Kumo no mizu
„Tohle byl opravdu dobrý nápad.” Řekl kumo a otoč se na Toshihira. „Chceš něco vidět, jestli jo tak se koukni na tamten strom.” Kumo ukazoval na strom cca šest metrů od nich. Kumo se soustředil a začal skládat pečetě : Beran,Králík,Opice a Kůň a zároveň hromadil chakru do hrudníku. Když se Kumovi zdálo že to stačí a aby nevyplýtval moc chakry tak uvolnil chakru. Kumovi z úst vystříkl proud vody ve tvaru jehlice a zasáhl strom. Když Kumo jutsu ukončil což bylo po několika vteřinách ,protože nechtěl plýtvat chakrou. Kumo ukázal Toshihirovi na díru ve stromě, díry měla průměr kolem 15 centimetrů a proud vody jí vyvrtal asi do poloviny tloušťky stromu. „Co ty na to Toshihiro?” Zeptal se Kumo Toshihira a čekal na jeho reakci.
Shin Makahira
(Lovci)
" Dobře a s tím či dokážeme stejný úder a stejnou bolest udělat ninjům?"
to bylo hlavní pokud existovalo něco co by mu mohlo dát výhodou boji s ninji bral to i kdyby to mělo ohrozit jeho život, pevně doufal, že jeho tělo vydrží ještě hodně neúspěchů a rozhodně se nemínil vzdát dokud se bude moc zvednout ze země a znovu se pokusit ten útok vykrýt a vůbec pochopit. Tentokrát věděl kam úder pude a zhruba tušil kdy, ne že by měl moc šancí zareagovat ale i tak se mu podařilo posunout mentorův úder asi o půl centimetru v pravo. Hned potom se svalil na zem vlna bolesti mu přišla o něco slabší,ale dost možná to bylo proto, že na ní byl připraven, než že by skutečně slabší byla. Zvednout se bylo mnohem obtížnější dokonce když se zvedal musel na chvíli v kleku oddechovat a odpočívat,aby se mohl zvednou. Přesto zvedl ruce uklidnil v nich třes a zaujal obrané postavení.
" Znova."
řekl odhodlaně, jeho motivace byla jasná pokud je tohle zbraň proti ninjům musí se to naučit používat, buď to a nebo zemřít při snažení se o to.
nebojme se temnoty neboť i za tou největší tmou čeká úsvit.Otázkou je zda se ho dočkáme celí."
[hide=Skrytý obsah]Toshihiro Ameyuri
"Já mu to nějak zabalím, aby mu to nevychladno" řekl Toshihiro Kumovi a tak taky udělal. V odřezané kůži, kterou použili na odkáladání masa zbylo pro Akiru ještě dost, tak ho do kůže zabalil a vzal s jeleních nohou poslední zbytek provázku a lehce jí zavázal. Poté vzal z blízkosti ohně dva kameny a dal je na zem, málem se popálil ale to mu nevadilo, když kameny otočil tak, aby nejteplejší strana mířila nahoru, tak na ně položil kůži s masem "bude to mít teplé" pronesl ke Kumovi, aby mu objasnil co dělá."Jak jsem říkal něco s trénovaním chakry, ale netuším co takže chození po vodě, nebo stromech to být může. Toshihiro přijal nabídku nato, aby šel do vody a začal se svlékat. Nebyl otočený zády ke Kumovi, aby Kumo neviděli jeho obrosvkou jizvu s mladí, a když už si celý seblékl tak šel za Kumem. Měl na sobě jen trenýrky "Krásně chladné" řekl ještě ke Kumovi."Zajímalo by mě kdy konečně vstane" řekl ještě rychle a na chvíli se potopil celý a potom se znova vynořil.
Katsumi Mortewa
Lovci (Tým Seito)
Seděla na zadku. Teď už celá šťastná z toho, že bolest přešla. Vážně za to byla vděčná a doufala, že už to nikdy nezažije.
Tak tohle je to legendární chi? Ptala se sama sebe v duchu. Myslela jsem, že to bude pro zneškodnění nepřítele a ne sebevražda. Uvažovala a na tváři už nějakou dobu měla zaražený výraz, který jasně dával najevo její momentální pocit. Zmatení. Ani pořádně nevěděla, co ji tak zaskočilo. Možná účinnost toho „chi“? Nebo možná to jak ji to celou vykolejilo?
„Další?!“ Zopakovala vyděšeně, hlas jí přeskočil o oktávu výš, a nad tou představou se otřásla. Na krátký okamžik si dovolila zavzpomínat na tu ničivou bolest a téměř neúnosné pálení. Na to jak myslela, že ji to zabije. Na to, jak musela křečovitě svírat mikinu, aby to vůbec zvládla. Znovu se otřásla.
„Můžete mi laskavě říct kolik lidí todle… todle… No vy víte… Přežilo?!“ Vyhrkla na Seita bez většího zamyšlení nad tím, co říká. Bylo to spíš takové bezmyšlenkové uvolnění podráždění, doopravdy ji to ani moc nezajímalo.
„Fajn,“ šeptla s tím, že když už sem přišla. Tak už bude muset unést co největší kalibr. Trochu neochotně se postavila a vyčkávala. Připomínalo jí to dobrovolné čekání na smrt.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Kumo no mizu
Kumo počkal až Toshihiro nandá na kůži jídlo a pustil se taky do jídla. Chvíli jedl a byl už sytý když si všiml že Akira pořád spí. „Neměli by jsme ho taky vzbudit a nechat mu trochu jídla aby jsme nemuseli lovit dalšího jelena? Nevíš co má být tím tréninkem kontroly a ovládání chakry, mohlo by to být chození po vodě nebo po stromech. Řekl Kumo směrem k Toshihirovi a usmál se. Chvíli na to si sundal trička a skočil do jezírka ,ale to ho čekal šok jezírko bylo opravdu chladné asi ho napájel nějaký chladný pramen,ale stejně bylo to schlazení příjemné. „Pojď za mnou.” Vybídl Kumo na Toshihira a opřel se o kraj jezírka.
Yuu Seito
Všichni byli vždycky stejní, všichni chtěli vědět co se to děje v jejich tělech. A on, jako spousta před ním, měl vysvětlení. "To byla chi. Tahle energie je pro člověka zpočátku nepřirozená, proto ten pocit v celém těle. Ale po čase s tělo zvykne, bolest se zmírní až úplně odezní, pak budete moci příjmout chi do svého těla." řekl naprosto monotóním tónem, což svědčilo o tom, že tuho otázku čekal. Však když se před pár lety učil jako oni, také se takto ptal. "Rád vidím, že všichni žijete..." začal, ale když ten kluk vztal, byl poměrně překvapen, ten kluk měl potenciál a reagoval lépe než většina ostatních. Když ho vyzval k další ráně, Yuu neváhal a znovu ho udeřil do čela prstem. "Další?" zeptal se dívek, když skončil se Shinem.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kimura Kaya
Tým Seito(Lovci)
Chladným, nič nehovoriacim pohľadom sa rozhliadla naokolo. Už ju to mierne rozčulovalo a keď si predstavila, že je to len začiatok, ani len si nechcela predstaviť, čo bude robiť neskôr.
Nakoniec pohľadom zastavila na mužovi, ktorý ich mal trénovať a zamračila sa. Už-už sa ho chcela opýtať, či by mohli začať s tréningom a nie s týmito opletačkami, keď jej prstom ťukol do stredu čela. Zamračila sa ešte viac, ale náhle sa výraz jej tváre zmenil. Z nahnevaného prešiel do bolestivého.
Bolesť sa šírila celým jej telom, nevítaná, prudká, neznesiteľná... Kaya prižmúrila oči, do ktorých sa jej nahrnuli slzy a bezmocne sa zosunula na kolená. Hlavu ukryla do dlaní a zaťala zuby, lebo tá bolesť bola na ňu až príliš. Jej telo ovládla triaška a Kaya sa nezmohla na nič. Keď hrozilo, že skončí na zemi, tvárou zaborená do zeme, stihla ešte pred seba vystrieť ruky a skončila na všetkých štyroch.
Po chvíli, ktorá sa jej zdala ako celá večnosť, bolesť postupne pominula a Kaya ostala nehybne stáť na všetkých štyroch. Opatrne otvorila uslzené oči a zhlboka sa nadýchla. Prvý nádych sa jej ale zasekol v hrdle a mladá žena sa rozkašľala.
Keď sa jej konečne podarilo nadýchnuť, posadila sa a zo zeme sa zahľadela na ich mentora. "Č-čo do p***le..." vydýchla roztrasene a vyštverala sa na rovné nohy.
Toshihiro Ameyuri
Jejich povídaní o minulosti přerušila jediná věc, která je dost silná a to byl hlad, protože oba měli hlad, tak upustili úplně od řečí a minulost a soustředily se jen na jelena. Toshihiro opět vzal ten stejný kunai, kterým zabil jelena, a dokonce jej i naporcoval a s ním odřízl kus kůže jelena "Tady můžeme dávat hotové" řekl a ukázal na kuži na kterou okamžitě přemýstil ještě horké, ale i tak velice chutné kusy jeleního masa. Už se chtěl pustit do jídla, ale předtím se napil vody a poté si kus uřízl "Je ještě lepší než předtím" řekl s úsmevěm Toshihiro a potom šel zbytek jelena zabalit opět do jeho staré kůže a přitom zbytky lana použil nato aby tu kůži svázal a ona vše držela."Jídlo nám vystačí aspoň ještě na dva dva dny" řekl ještě ke Kumovi a začal jíst.
Kumo no mizu
„Celkem s tebou cítim protože mě se stalo to samé ,ale v Kiri. Taky jsem o všechny členy rodiny přišel.” Kumo pootočil jelenem jako to před chvílí udělal Toshihiru a pokračoval. „ Ale v Kiri jsem vyrůstal až do svých devíti takže mám nějaké ninja základy takže jsem dokončil akademii. Pitomé konspirační teorie.” Kumo se znovu napil aby zchladil svoje rty které vysoušelo slunce a oheň. Kumo si utrhl kousek masa z jelena a prohlásil. „ Už je hotový můžeme začít podávat na stůl.” Když to dořekl usmál se na Toshihira a čekal na jeho reakci.
Toshihiro Ameyuri
"Já osobně o nich vím taky, netuším kdo je vede, kdo v té skupině je, ale nejjednoduší je jim říkat lovci, loví nás tak se to jméno hodí" řekl a ke kůži už nic neříkal, protože jak zjistil, tak to byl jen momentální návrh. Otočil si kusy jelena a pokračoval v mluvení "Víš taky nepatřím mezi lidi, kteří rádí mluví a ani mezi ty co se rádí svěřují, ale myslím si, že bych ti to časem říct musel, ale zatím ti řeknu jen část" řekl Toshihiro posadil se a nadechl a ani nečekal na Kumovu reakci jen okem kmitl po Akirovi a zjistil, že ten asi stále spí."No celá má rodina je mrtvá, pocházela z místa na hranicích kdysi slavné Iwagakure a Vodopádové, ale nenaviděl jsem je" řekl Toshihiro konec věty tak chladně jak jen mohl a čekal co nato řekne Kumo.
Kumo no mizu
„Víš já jsem taky nic nedělal ,ale jen mě to napadlo. Taky se tímhle světem nukeninů potloukají nějací lidé kteří loví nás ninji (shinobi),ale přesně nevím jak se jmenují.” Kumo se těšil že ochutná toho velkého jelena a že ho zároveň Akira pochválí.Kumo dostal taky žízeň a tak se napil a vyndal svou knihu a taky začal číst a čekal až se jelen uvaří. Jelen jedl jen jednou bylo to během jeho první dnů v divočině a na útěku. „ Jinak toho taky moc nenamluvím ,ale teď jsem šťastný že s vámi můžu cestovat. Řekneš mi něco o sobě Toshihiro, když máme oba volnou chvíli.”
Toshihiro Ameyuri
Původně toho kluka moc nemusel, ale začínal si na něj zvykat. Potom po něm Kumo hodil jeho láhev, on ji chytil a ihned se pohotově napil "Díky" pronesl ještě před dalším lokem a poté láhev zavřel a zbylo mu v ní přibližně sedmdesát pět procent původního obsahu a ten schoval zpět do batohu. Poté jen sledoval jak se maso peče."To bude dobrota" řekl si sám pro sebe, ale stále litoval to, že zabil jelena s tak velkým parožím."Já jsem nikdy nic z kůže nedělal" přiznal se Toshihiro a přitom se podíval na své ruce a viděl, že jeho masivní stříbrný prsten je špinavý a tak jej otřel do pláště."Ale jestli chceš můžeme něco zkusit" poznamenal ještě Toshihiro.
Kumo no mizu
Kumo si v duchu oddechl že to bude "jen" ovládáni chakry a vzal kus masa a nabodl ho na klacík vzal dva klacíky které byli do tvaru vidliček a na ně položil klacek s masem. Hned jak Kuma poprosil Toshihiro a vodu pohotově mu ji hodil a doufal že ji chytí a křikl na něj „Tady jí máš”. Potom vzal Kumo další klacíky a začal na ně nabodávat další kousky masa. Na každý klacík asi tři kousky a klacíky pokládal na ty co měli tvar vidliček. „Mohli by jsme z těch kůží něco vyrobit jestli budeme mít čas. Co ty na to ?” Řekl Kumo Toshihirovi.
Toshihiro Ameyuri
Chvíli odpočíval a pak chtěl Kumo vedět co budou dělat."Dokáže říct i kratší větu" řekl si Toshihiro sám pro sebe a lehce se usmál."Netuším co to bude přesně, ale bude to opět o ovládání chakry" odpoveděl na Kumovu otázku. Toshihiro měl také hlad a tak si vytáhl stejný kunai, kterým dal jelenovi smrtelnou ránu a přežízl provazy co mu držely nohy pohromadě a potom ho svlékl z kůže, ale kůži pod ním nechal aby se jim maso neušpinilo. Mezitím Kumo ostříl vetvičky aby se na ně dalo naboudnout maso. Toshihiro hodil do ohně pár větviček a fouknul do něj, aby se víc rozhořel, protože budou potřebovat opéct maso a určitě nikdo u toho nechce strávit dlouhou dobu. Potom se podíval na Akiru a viděl, že ten si pořad čte."Máš pro mne tu vodu v mé láhvi prosím" zeptal se Toshihiro Kuma, protože měl žízeň.
Kumo no mizu
Chvíli potom co Kumo rozdělal oheň si všiml že Toshihiro přitáhl velkého jelena.„ Toshihiro ty už jsi s Akirem trénoval,tak mi prosím prozraď co budeme trénovat.” Kumo se těšil že bude konečně po dlouhé době trénovat a tak by byl nadšený z jakéhokoliv tréninku. „ A nezačneme už rožnit toho jelena mám docela hlad,” otočil se Kumo na Toshihira a čekal co z něj vypadne. Kumo se potom otočil a vzal jsi delší klacky který vedle něj ležely a začal ho řezat menším nožíkem ,protože kunaje by se zbytečně ztupili. Kumo řezal klacky do špičky aby mohli nabodnou kusy jelena.
Toshihiro Ameyuri
Ještě několikrát se napil a potom hodil prázdnou láhev Kumovi k nouhoum."Jestli by jsi mi doplnil byl bych rád" řekl s lehkým úsměvěm Toshihiro a přitom zaslech, že mohou vyrazit kdy se jim zachce a proto tedy vzal z batohu ještě kunaie celkem jich měl deset, několik středních kamínků a ještě asi deset metrů tenkého, ale silného provazu, který kdysi dávno našel."Provazu moc nemám, dřevo budu moct svázet jen tak aby drželo" řekl si pro sebe Toshihiro a mezitím vzal několik velkých kamenů a udělal z nich kruh "Tady nahážu dřevo" řekl jen mírně nahlas, aby to všichni veděli a poté už vyrazil, protože chtěl být rychle hotov jelikož chtěl znova trénovat. Hledal nějaké větvičky a trhal je ze stromů a pokud to nešlo, tak je odřízl kunaiem. Trvalo mu asi pět minut nasbírat dost větviček a když je konečně našel začal je pomocí lanka zvazovat. Za minutu je dokonale svázal a použil nato jen tři metry."Sedm metrů na lov, to je hodně dobré" chválil se Toshihiro a nechal na zemi ležet větvičky a šel na lov. Po chvíli viděl krásného a osamělého jelena s velkými parohy, který byl na malé mýtínce."Bude to určitě silák" řekl si pro sebe. Tam kde nyní stal zabodl do země tři kunaie a před kunaie asi metr natáhl mezi dva stromy lano , aby měl jistotu, že jelen poběži správně, tak zbyvajících pět metrů lana použil nato, aby na ně mohl pověsit pár kunaiů, které by jelenovi "ukazovali" cestu. Lano tedy obmotal kolem stromů, které byli na druhé straně od jelena a na ně pověsil šest kunaiů a pro sebe si nechal jen jeden. Obešel si tedy celou mýtínku okolo jelena a vyběhl na něj s křikem. Jelen se dal naštěstí na ústup a bežel přímo k jeho malé pasti, pravděpodobně ho odlesky kunaiů zajimaly a tak bežel dál a najednou zakopl a nastražené lanko , které ale bohužel přitom i přetrhl,ale naštěstí dopadl přímo na tři kunaie, jeden se mu zabodl do hlavy a ten také sebou táhnul, druhý se mu zabodl do břicha a ten po zemi také chvílí táhnul a jediný třetí zůstal na svém místě, protože do něj si jelen zabodl nohu."Je mi líto, ale muselo to být" pošeptal ještě se lehounce vzmýtajícímu Jelenovi do ucha a zasadil mu smrtelný úder do krku a poté mu odstranil parohy a nechal je ležet na zemi jako památku kde Jelena zabil. Ze stromů sundal jen čtyři metry lana a kunaie, kunaie si dal zpátky do kapsiček a lanem omotal jelenovi nohy a potom si vzal jednu příliš nevelikou větev a šel provlékl ji jelenovi mezi svázanýma nohama a hodil si jej narameno, Jelen byl sice tak težký že často třel o zem, ale to nevadilo, protože Toshihiro už věděl že za chvíli bude na jejich stanovišti u Jezera. Toshihiro cestou vzal ještě větvičky, které tahal po zemi, protože by je společně s Jelenem asi neunesl. Potom jen přišel zpět na jejich stanoviště vedle kamenného kruhu, který udělal a jelena dal na zem."Tady je jídlo a dřevo" řekl unaveně Toshihiro, protože Jelen byl velice težký a nebýt toho že chakra mu dovoluje dokonce i nosit težší věci než by mohl, tak by je asi nedonesl."Co bude teď" zeptal se vítězoslavně Toshihiro a nasadil usměv.
Kumo no mizu
Kumo si taky zapamatoval jméno toho druhého byl to Akira. Kumo teda na nic nečekal a vzal svoji láhev a nabral trochu vody v jezírku. „Tak to bych měl” řekl si pro sebe a rozběhl se najít v lesíku nějaký křemen.KUmo dlouho hledal ,ale nemohl nic najít a ještě k tomu nemohl klečet kvůli modřinám od pokusů o čtení za pochodu. Hledal asi půl hodiny když se mu podařilo najít kamínky který vypadaly jako křemeny.Kumo dál hledal suchá stébla trávy a další suché větvičky na oheň. Za chvíli toho měl plný baton a tak se vrátil na mýtinu.Kumo dal větvičky a suchá stébla na hromadu a začal tlouci kameny a sebe. Chvíli kameny nic nedělali ,ale po chvilce začali házet jiskru a Kumovi se podařilo asi za hodinku rozdělat oheň.
„Tak tady to máte vodu a oheň” prohlásil Kumo pře Akirem vítězoslavně a čekal jak bude reagovat.
Akira Yakuza
"Říkej mi Akira a nemusíte se mě ptát na takovéhle povolení,prostě běžte,až budete připraveni"Řekl Akira a sklidným polousmátým obličem se zase opřel a sledoval krajinu,chvíli se díval na jezero před ním pak na les,vzdálené kopce i lesy.Po chvíli si vzal knihu a opět se do ni začetl,četl poměrně často protože měl čtení rád a jelikož měl takovou povahu že mu nevadilo se flákat tak rád polehával s knihou.Hned začal číst a ani si nevšiml co dělají ti 2,konec konců mu to bylo celkem jedno."Až se vrátíte připravíte oheň a jídlo,budem moc pokračovat s tím co sme začali....ty to uvidíš"Dodal směrem k novému
Kumo no mizu
Kumo na Toshihirův úsměv zareagoval úsměvem a snažil se zapamatovat jeho jméno. Toshihiro byl zároveň trochu tajemný ,ale na druhou stranu chápal že nechce pořád někomu vypravovat svůj příběh. Kumovi bylo celkem jedno jestli je Toshihiro a tak už ho nechal být. Po chvíli se otočil i ten druhý muž a prohlásil že musí obstarávat vodu,jídlo,dřevo a oheň. To není tak hrozné, když nás bere pod svoji ochranu. Pomyslel si Kumo. Hodinu šli a mezi sebou nemluvili. Ten druhý šel na před a četl si knihu. Asi za hodinu a ten druhý zahnul na zarostlou cestičku. kterou prý den druhý znal. Kumo šel cestičko a co chvíli uhýbal větvičkám které ho švihali přes obličej a trup. Šli celkem krátkou chvíli a před nimi byla menší paseka s celkem velkým jezírkem. Kumo uslyšel slova toho druhého že tu dnes zůstanou a chtěl si taky lehnout ,ale když uviděl čtyři prsty vzpomněl si na to pravidlo. V tu chvíli také zaslech Toshihira jak říká že přinese jídlo a dřevo. „Dobře tak já obstarám vodu a oheň” řekl nahlas a vyndal svou láhev. „Chtete taky doplnit vodu do láhví? Jestli se smím zeptat jaké je vaše jméno?” První větu adresoval Kumo oběma ,ale tu druhou směřoval pouze k tomu to muži který se mu zatím nepředstavil a byl tím kdo si ho vzal pod svou ochranu. Kumo taky vyndal kunaje a čekal co jim na jejich reakci, na jeho signál ten muž řekne.
Toshihiro Ameyuri
Chvíličku šli a Akira potom zvedl čtyři prsty, Toshihiro to pochopil tak že kdykoliv jim dá znamení, nebo něco a čtyřech řekne tak budou muset jít pro jídlo, dřevo, oheň a hlavně vodu."To bude nudné" řekl si sám pro sebe Toshihiro a šel s Akirou dál, až došli k nějaké staré hnusné cestě, kterou prý Akira znal. Toshihiro byl menší než Akira a tak se ho naštěstí vetvičky, kterými začaly po chvíli procházet, ani nedotýkaly a tak sem u po dlouhé chvíli naskytl pohled na další jezírko."Nenavidím tu hnusnou vodu" řekl si pro sebe a vzpomínal na ty ošklivé deštivé dny, naštěstí si konečně mohl odpočinout tak si sundal batoh a vypil poslední zbytek vody, kterou měl v láhvi, ale ještě dřívě než si Toshihiro stačil lehnout, tak Akira zvedl nad hlavu čtyři prsty."Čtyřprsté pravidlo" řekl si humorný název sám pro sebe "Donesu dřevo a jídlo" řekl už nahlas a vytáhl si s batohu kunaie a ze země posbíral pár kamenů a jen čekal kdy sensei řekne, že mohou jít.