Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Kimura Kaya
Tým Seito
Kaya mlčky sledovala dianie okolo seba. Bolo je jasné, že muž ju vezme na vedomie až bude chcieť on a tak po prvom zakašľaní len trpezlivo čakala, čo sa bude diať ďalej.
Chladným, nič nehovoriacim pohľadom si premerala ostatných dvoch, čo prišli. Bolo jej jasné, že ich sem priviedol rovnaký alebo podobný dôvod ako ju. Možno, že raz sa dozvie aj ich príbehy, rozhodne ale nemala v pláne pýtať sa ich na to.
Keď muž prehovoril, stočila pohľad k nemu. Po celý čas, čo rozprával, z neho neodtrhla oči a pozorne počúvala každé jedno slovo, ktoré vyslovil. Akonáhle prišiel čas na to, aby prehovorili oni, mlčala a čakala, kým prehovoria iní. Nie, že by ju ich rozhodnutie mohlo nejak ovplyvniť, rozhodnutá bola už dávno predtým, ako sem prišla.
"Prijímam," prehovorila ako posledná.
Nishi Yauri
Nishi bol zaskočený. Jeden rozpráva o jednej veci druhý o druhej... Nishi mal v hlave hrozný zmätok.Ticho rozmýšľal:"Aký lovci ? Okom to rozprávajú? Aká dračia hora? Čo tu odo mňa vlastne budu chcieť? Očo im ide?" Skôr ako stihol vydať jedinú hlásku už držal v ruke klúč a nenápadne mu naznačovali ,že má odísť.
Nishi si v zmätku pomyslel: " No čo zajtra sa uvidí aj tak som z celej cesty uplne unavený... Noc spánku mi nezaškodí a navyše , kde inde by som tak rýchlo našiel senseia? No nič počkám do zajtra."
"Tak dobre." povedal "Idem sa trocha usušiť a pospať si dúfam ,že ma tam nebude čakať nijaké dalšie prekvapenie!"Nishi sa na sekundu zamračil aby dal najavo ,že čudných vecí má dosť.
Vyšiel von z miestnosti na chodbu a až celkom von pred dom.Vonku pršalo ešte viac ako predtým."Super ak tu ulicu nenájdem rýchlo budem mokrý ako myš..." Rýchlo sa snažil rozhliadnuť po okolí či niečo neuvidí.
"heruéka" Zakričal. Opodial si totiž všimol užšiu uličku.
"To bude asi ono." Zamrmlal Nishi a rozbehol sa knej. Behal sem a tam dokým nenašiel číslo 12. " Tu je to!" Rýchlo vbehol dnu. Bola to malá izba bez zariadenia iba so starou postelov a stoličkou no to si vtej chvíli Nishi nevšímal. Šaty prehodil cez starú stoličku a padol do postele ako zabitý.
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Katsumi Mortewa
Lovci (Tým Seito)
Na příchozího chlapce vůbec nereagovala, bylo jí to vlastně docela jedno. Ale co ji potěšilo, bylo, že ten muž přestal hrát na flétnu a začal se jim věnovat. Díkybohu za to! Mluvil k nim zvláštním hlasem, Katsumi nebyla typ holky, co by poslušně poslouchala, ale z jakéhosi neznámého důvodu tohohle muže poslouchala. Jeho řeč jí ale přišla tak trochu…, jak to říct? Taková, no… Zvláštní.
Nad jeho řečí i trochu zapřemýšlela. Talent? Ona má talent? Jo, možná že i jo. Ale zajímavý příběh? Cože? Co je na jednom lehkomyslném bratru zajímavého? Nad tím zakroutila očima a ušklíbla se.
Pak přišla jeho otázka, jestli souhlasí s „obchodem“. Ten kluk souhlasil, ne že by ji to nějak potěšilo, ale nechala to být.
Nevstávala jsem tak brzo a nešla sem tak dlouho, abych to teď odmítla. Pomyslela si.
„Jo, “ zamumlala odpověď. A znovu si promnula obličej, pořád byla trochu unavená. Nálada se už naštěstí zlepšila.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Shin Makahira
(Lovci)
Začínal mít pocit ,že možná není správně hraní na flétnu nebylo to co čekal. Pravda dotyčný měl silný hlas a zněl opravdu dobře tak dobře že z jeho hlasu byla síla přímo slyšet. Jenže proč říkal, něco co bylo tak zřejmé? Že by snad existovala možnost ,že sem někdo zabloudí? Na jeho vkus v tom bylo moc řečí a málo plánu, každá minuta mohla hrát svou roli a oni jí plýtvají proslovy a otázkami. Jako by snad měli jinou možnost teď když jsou tady potom co vše pro to museli udělat. Jistě mohl se zajímat kolik jich je a jestli zeptat se na Saiga. Ale proč se ptát ,když den začíná a muže se trénovat.
"Příjímám."
zněl odhodlaně a lehce naštvaně, lovci zatím neukázali moc a to co viděl se mu nelíbilo.
nebojme se temnoty neboť i za tou největší tmou čeká úsvit.Otázkou je zda se ho dočkáme celí."
[hide=Skrytý obsah]Toshihiro Ameyuri
Potichu žasl nad tím co Akira udělal, ale moc se tím už nezabýval dostal úkol a ten splní a při představě, že z jeho umem to zabere celkem dlouho mu došlo, že jeho sensei určitě nepatří mezi nejhloupější, když ho nechá trénovat a on se bude rochnit, nad touto myšlenkou se pousmál. Začal tedy tím že si začal představovat chakru, to byla určitě nejlehčí část. Nyní se jí snažil usměrnit do pravé ruky. Po hodině špatných pokusů poprvé cítil lehké zabrnění, ale to nedokázal dlouho udržet, a tak to skoušel ještě hodinu a výsledek se dostavil nyní brnění začlo hned po chvilce soustředění. Nad svým dvouhodinovým výsledkem se pousmál. Teď přišla ta težší část jak pochopil z Akirova vyprávění a ukázky, nejen že musí chakru udržet, ale poté ji musí i vypustit. Zezačátku začal zjišťovat, že udržet chakru bez toho aby vyprchala není tak snadné. Tři hodiny od začátku tréninku, už dokázal chakru na rukou udržet celkem dlouho, ikdyž si řekl že to za hodinu musel být minimálně stovky pokusů, protože zezačátku se mu stávalo, že chakru neudržel ani pár sekund. Nyní nadešla poslední část tréninku a tak to skusil, držel pěst a do ní soustředil chakru a velikou rychlostí bouchnul do země, nic se nestalo až nato, že Toshihira bolela ruka. Opakoval to tedy ještě několikrát a něco se změnilo, v zemi byla malá prasklinka nesrovnatelná s Akirovým kráterem."Akira" řekl si v duchu a podíval se na senseie, který spal, tak si tedy řekl, že nevyužije možnost rady, ale že to skusí dál. Po mnoha pokusech se konečně dostavil žádoucí efekt, v zemi vytvotvořil menší kráter a to mu dodalo odvahu skoušet to dal. A teď po čtyřech a půl hodinách tréniku bylo splněno, kráter sice nebyl tak velký jak od Akiry, ale podle něj dostatečný."Konečně" zařval s posledních sil, až vzbudil spícího Akiru.
Yuu Seito
První přišla dívka. Poznal to podle jemných kroků, které dopadaly postupně, což svědčilo že kýve bokama, což byla dobrá věc. Seito nereagoval na její odkašlání, ani na to od druhé dívky. Až když přišel chlapec,dohrál poslední tón a jediným pohybem schvoval flétnu do rukávu svého roucha. Levou rukou zvedl meč a přejel všechny pohledem, který zcela jasně vykazoval, že hodnotí nově příchozí. "Nuže... asi již máte představu o co tu jde. Jste tu, protože máte talent. Talent se učit, talent bojovat za správnou věc, ale jste tu hlavně protože máte v sobě jednu společnou věc: skálopevnou nenávist!" promluvil jemným a zároveň poutavým hlasem, který jako by v sobě skrýval kouzlo. Kouzlo, při kterém žádný z posluchačů nemohli poslouchat nic jiného než jeho hlasi i kdyby duněly hromy a vedle nich by pochodovala armáda. "Vaše příběhy jsou pozoruhodné, jsou ovšem jen vaše a pokud budete chtít, vašimi zůstanou... nyní, jste tu aby jste se učili vznečenému umění. Navrhuji vám obchod. Já nabízím sílu, vy nabídněte pomstu. Tak co, příjmáte?" Kouzlo toho hlasu neutichalo, naopak sílilo čím více muž hovořil.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Lu Yamashi
Lu se ohříval u ohně a klidně předal oblečení Dekirovi "jo díky" řekl a pak když se k němu naklonil, tak udělal to samé a poslouchal. Když mu vše dopověděl, tak se Lu pousmál a dodal "ale láká tě to co" řekl a pak se napřímil a podíval se na kluka "těší mně Nishi a neboj tady Dekiru je tu dost často zavřen, tak se potřebuje trochu pobavit" řekl a pak když se Dekiru zmínil o Linee tak se pousmál "jo to by jí prospělo, ale je to v pohodě, na dračí hoře se může protahovat až až" řekl s úsměvem a pak se podíval na Nishiho a po otázce se na něj trochu upřeněji podíval "no poslíček je trochu hanlivé, já přece nejsem žáden poslíček" zasmál se a pak nechal mluvit Dekirua. Když domluvil, tak přitakal a dodal "výhradně nejsme vrazi ani jiná verbeš tam venku, ale musíme se přizpůsobit dnešní době, jak Dekiru říkal časy se mění, venku jsou lovci, kteří nás z mě nepochopitelného důvodu chtějí zabít" pousmál se a pokračoval "a co se týče tvých schopností, tak to neměj strach od toho tu jsem já abych tě něčemu naučil" řekl a když mu Dekiru dal klíč, tak dodal "zatím jdi a zabydli si já tě zítra vyzvednu můžeš jít" řekl Lu a čekal jak Nishi odejde.
Dekiru Kagayaku
Zachcechtal sa. "Heh, a na čo sem prišiel asi Lu ? Bude ťa učiť, klasika. A k tým úmyslom," tvár mu trocha potemnela "som si istý že ich zvládneš. Niektoré budú ľahšie, iné ťažšie, no ubezpečujem ťa, že vás nikdy nepošlen na misiu, ktorú by ste nemohli splniť. Samozrejme, krádeže, vyšetrovanie, donášky, to bude rutina. Ale nemôžem garantovať že vražda s opodstatneným účelom sa nevyskytne." chvílu sa odmlčal a vážil slová a potom nasadil trochu odcovskejší výraz. "Je mi ľúto keď sme ťa vyplašili. No, svet shinobi není čo býval. Lovci, vojna, intrigy, to všetko v mojej generácii nebolo. Lenže doba sa zmenila. Teraz, ak človek chce nastoliť slobodu, mier, musí sa dopustiť rovnakých činov ako jeho protivníci." Potomto filozofickom prejave si povzdychol, no potom sa znovu usmial. "Verím že si trochu zmätený. Zariadil som ti ubytovanie v centre mesta. Je to byt [url=čislo 12]http://ghostwalker2061.deviantart.com/art/Dark-Alley-89601939[/url]. Môžeš ísť." Hodil mu do dlane klúče.
Nishi Yauri
Nishi sa mierne pousmial keď zistil ,že naňom pokusi robiť nebudú ale tento úsmev nebol ten pravý ,priateľský. Bola to len skrivená tvár ,ktorá mala črty úsmevu.
"No dobre..." Nishi nestihol ani dokončiť súhlas na znak toho ,že všetko doposiaľ pochopil , keď niekto vošiel dnu. Nishi započul vŕzganie dverí a hneď nato mu na rameno dopadlo niečo mokré a studené. Bola to neznáma osoba len v nohaviciach.
Nishiho rýchle schladenie jeho ramena jemne myklo no kým sa otočil postava už bola pri ohni a niečo mrmlala.
"To sú tu teda spôsoby, jeden ľudí straší iný neklope čo bude ďalej?" Nishi bral svoju otázku ako rečnícku a nečakal na odpoveď divná postava mu v tomto dome prišla normálna , niečo ako polonahý majordómus.
" Mimochodom ešte sa vrátim naspäť ja budem váš poslíček ? Alebo to bude obnášať aj iné účely, veď viete vraždy ,krádeže či iné .. ehm.. zákerné úmysli. Lebo ak ano... " Po tejto vete nasledovala menšia pauza akoby sa to Nishimu ťažko vravelo." Lebo ak ano ,tak ja niesom až tak zdatný ninja . Popravde som len na úrovni Gennina. Takže viac alebo lepšieho ninju asi nepremôžem. "
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Shin Makahira
(Lovci)
Nedalo se říct, jestli jeho stopy zanechávali v sobě část sebevědomí z toho že byl vybrán, ani nějakou pýchu, nebo snad náznak zvýšeného ega. Vlastně naopak pro Shina byl výběr jen větší zodpovědností, učit se pro to kvůli čemu tady je, celou cestu moc se svým doprovodem nemluvil ,vlastně většinu cesty mlčel a dával pozor kde se co šustne. Potřeboval to jeho hlad hledal zvuky zvěře jeho strach a zlost hledali případné náznaky ninjů, i když mu muselo být jasné ,že ninjové by se v těhle končinách nacházeli jen s těží. V těch chvílích kdy i shin potřeboval spát a cítil se aspoň trochu bezpečný se spíš ptal na to co bude, opatrně aby nepřestřelil, neb moc dobře věděl, že má mluvit málo, nejlepe jen když se ho dotážou. Tak jako tak cesta s jeho doprovodem probíhala celkem klidně, pokud někde zastavili, Shin cvičil, případně se vydal na průzkum, tedy pokud jeho tělo neumdlelo únavou.
Nevěděl kolikátý den mu bylo oznámeno, že za pár hodin budou na místě. Vstali za rozbřeskem a šli celkem ostrým tempem. To však Shinovi moc nevadilo, ten kdo se nechá složit pochodem si nezaslouží pozornost.Na místo dorazili nějaký čas po rozbřesku a samozřejmě jako poslední. To Shina trochu štvalo a ještě trochu víc ho štvalo to co viděl.
" 2 dívky tady...no hezké."
pomyslel si ale nekomentoval to. Ani nekomentoval nějaké dotazování a představování, vlastně na sebe moc neupozorňoval a to ani vzezřením působil celkem obyčejně možná měl jen o trochu více svalů a jizev, možná byl malinko vyšší ale to bylo tak dalších 10 kluků v každé vesnici. Jeho oblečení bylo obyčejné světle hnědé tričko a zelené plátěné kalhoty obé trochu potrhané a trochu špinavé. Na nohách měl obyčejné tenisky a nebít batůžku na zádech a k němu připevněnému vaku z něž koukali 3 tyče. Shin se na nic neptal nebylo to třeba pokud tohle bylo to místo, není potřeba se ptát pokud je to past ,nebo test byl připraven.
nebojme se temnoty neboť i za tou největší tmou čeká úsvit.Otázkou je zda se ho dočkáme celí."
[hide=Skrytý obsah]Dekiru Kagayaku
"Lu !" zaburácal keď sa objavil ďalší člen. "Som rád že ťa vidím !" Velkým krokom k nemu priskočil a ľahkým pohybom odhodil jeho mokré šaty na vešiak pri ohni. "Hej, je to ten nový. Vysvetlujem mu princípy." ozrejmil situáciu. Naklonil sa trochu bližšie k Luovi a šepol : "Považuje nás za šialených vedcov a podozrieva ma za to že mu chcel potiahnúť jeho Kekkei Genkai." Sám pre seba zachechtal. "No, Nishi toto je Lu Yamashi, a bude tvoj sensei." povedal smerom k mladíkovi. Potom sa otočil späť k Luovi a narovinu sa spýtal : "Nepotrebuje si Linea trochu oddýchnuť ? Viem, tvoja starostlivosť je bezchybná, no aj tak keby si chcela prevetrať krídla, môže. Veď, miestny sú na rôzne zvláštnosti zvyknutý." Kútikom oka na Lua žmurkol. Vedel že toho chalana takto strašiť je neetické, no Dekiru bol človek čo sedel mesiace bez nálady v kresle, a trocha zábavy nikdy nezaškodilo.
Akira Yakuza
"Dobrá tedy,myslel sem že to zvládneš snadněji,ale to nevadi"Řekl Akiro a s mírným úsměvem udělal krok k Tohihirovi."K vyvynutí minimálně průměrného Genjutsu je docela dlouhá cesta kord,když neumíš skoro nic,začneme tedy pomalu.Nejdříve ti vysvětlím v čem genjutsu spočívá a poté ti ukážu první část tréninug.... Skrátka řečeno Genjutsu spočívá v tom že ovládneš tok soupeřovo čakry a tým mu vytvoříš iluzi jakou chceš,problém je v tom že neumíš ovládat ani svou chakru natož nějakou cizý.Nejprve tě naučím ovládat svou chakru a využít jí v Taijutsu poté budeme pokračovat.Jako první věc si musíš uvědomit a představit tok své chakry a poté ho zkusit trochu usměrnit.Začneme něcím jednoduchám ale myslím si že i to ti zbůsobí problém" Řekl Akira a stoupl si na kraj pramene.Sedl si na břeh a rozevřenou ruku položil na zem,poté se napřáhl a zvolna udeřil do země,nic se nestalo asi 3 vteřiny poté země popraskala a pod Akirovo Pěstí se vytvořila asi půl metrová díra."Zvládl bych větší díru,ale myslím že to nemá smysl,teď to zkusíš ty.Nejprve zkusíš 1. a jednoduché cvičení,ale i to ti udělá dost velký problém.Funguje to tak že nashromáždíš chakru do určité části těla a poté ji při úderu vypustíš.Nejprve zkusíš nashromáždit chakru do ruky.Podívej"Řekl Akira přišel k Toshihirovi chytl ho za ruku a pomalu mu do ruky vysílal svou chakru"Cítíš brňení jako když si přeležíš ruku viť? Zkus tohle s vlastní chakru,zavři oči představ si svůj tok chakry a snaž se ji usměrnit do ruky,až se ti tam začne hromadit začneš cítit brnění,možná se ti stane že se ti omylem uvolní a přestane tě brnět ruka,ale musíš se naučit udržet chakru v ruce."Řekl Akira mrknul na Toshira popošel kousek dál sundal ze sebe šaty a naložil se do lázně."Nějaký čas ti to zabere.Až budeš připraven pokračovat řekni mi"Dodal Akira a už jen klidně odpočíval v pramenu
Katsumi Mortewa
Lovci (Tým Seito)
Sebevědomými dlouhými kroky kráčela cestičkou a sem tam nakopla nějaký ten povalující se kamínek a přemýšlela, jestli je nutné, aby tam šla tak brzy. Jako by nestačilo tam přijít v normálních hodinách a ne tak brzy ráno. Katsumi by to vyhovovalo víc než dost. Alespoň by se pořádně vyspala a nebyla by teď v tak špatné náladě. O tom, že se nevyspala zrovna nejlíp, nevypovídala jen její nálada, ale také černé kruhy pod očima. Nevrle si mnula obličej a drbala se v trochu rozcuchaných černých vlasech, ty se jí vlnily téměř až do pasu. Katsumi na sobě měla klasicky bílé volné tílko a černé kraťasy. Jen červenou mikinu si dnes vzala na sebe, místo toho aby si ji uvázala kolem pasu. Velká změna.
Ať pohlédla na cokoliv, držela si svůj zamračený otrávený výraz. Ale je dost možné, že tohle špatné naladění brzy pomine. Vlastně je to víc než pravděpodobné.
Očima přejela z cesty na jakéhosi muže, stál tam jako socha pár metrů od ní.
„Hej ty!“ Zavolala na něj. „Potřebuju za Yuuem Seitem, nevíš o něm náhodou něco?“
Muž jen přikývl a vedl jí k hledanému, ona jen mlčky šla za ním a přemítala nad tím, jestli ten muž opravdu ví, kam jde. Z dálky už slyšela jakýsi zvuk, který jak se jí podařilo o chvíli později identifikovat, patřil právě flétně Yuua Seita.
Před ní už tam stála nějaká černovláska, odkašlala si, aby si získala pozornost Seita. A proto si Katsumi odkašlala, aby si získala pozornost jak černovlásky, tak i konečně nalezeného Yuua Seita.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Yasushi Maeda
Muž s maskou
Yasushi Maeda. Meno muža, ktorý opustil svoje dieťa a manželku, svoju rodnú dedinu, svojich priateľov a rodinu. Meno muža, ktorého cesta za sebazdokonalovaním prinútila obetovať všetko, pre dosiahnutie vyšších cielov. Meno muža, ktorého vždy flegmatický pohľad a správanie, dokázalo vytočiť do nepríčetnosti už desiatky ľudí.
Meno muža, ktorého siluetu ste mohli zahliadnuť na prašnej ceste, po ktorej kráčal nevedno kam.
Odkedy opustil posledný nocľah, prespával pod holým nebom. Výhodou bola finančná nenáročnosť, nevýhodou to, že sa musel mať neustále na pozore. V týchto pohnutých dobách človek nikdy nevedel, kedy sa mu bude niekto pokúšať podrezať krk.
Spomalil krok a vychutnávajúc si čerstvé jablko, ktoré vytiahol z brašne prehodenej cez plece, si prezeral prírodu naokolo. Jeho cieľ neležal nikde, kam by sa mohol dostať len po prašnej ceste.
O . o<-->o . O
Toshihiro Ameyuri
Jednání Akiry ho zaskočilo, ale čekal ho."Dobrá znovu to skusím" odpoveděl Akirovi a stále přemýšlel jak se dostat do takové výšky. Najednou si řekl, že skusí to samé jen s větším rozběhem a tak to tedy udělal. Rozběhl se jak z největší dálky a jak nejrychleji mohl, odrazil se o něco výše, než předtím a povedlo se jen díky rozběhu chytl ručník a chytře s ním trhnul tak, že spadl i jeho batoh. Po velice tvrdém dopadu na zem byl trochu pomlácený, ale šťastný že to dokázal."Myslím si, že bychom mohli začít s tréninkem senseii" řekl Toshihiro s důrazem na slovo sensei a čekal jak na to Akira zareaguje.
Lu Yamashi
Vítr, chlad, to vše se točilo pouze ve vysokých výškách, zde se dokázali dostat pouze ptáci, ale také něco velkého, něco mnohem většího než ptáci. V mraku se najednou objevilo velké křídlo, velké natolik, že by moc lidí nepoznalo co to bylo a hned zase v mraku zmizelo. Najednou se, ale z mraku vyřítilo to stvoření celé, bylo velké a nyní člověk mohl poznat, že jde o draka, o fialového draka letícím po obloze a také jeho majitel Lu Yamashi, seděl drakovi na krku a držel se co nejblíže k drakovu krku "rychleji Lieno" zavolal vesele Lu a drak odpověděl "jak je libo" řekla Linea, máchla křídly a tak zvýšila svou rychlost "jooooo" volal Lu a v tom Linea začala dělat různé vývrtky a změny směru a Lu se jen bavil. Pak Linea vystoupala nad mraky a tam jen máchala křídly a tak zůstala na místě "měli by jsme se vrátit, dnes si Dekiru poslal pro ty nové lidi a mě požádal abych je trénoval a hlídal" řekl a Linea se ušklébla "jo to bude zábava" řekla a Lu se trochu otřesl zimou "to jo, ale nebute takové pokud tady zmrznu, takže hurá domů" řekl a Linea najednou svá křídla složila k tělu a Lu se jí silně chytl, protože věděl, co přijde. Drak najednou začal padat střemhlav dolů a Lu měl menší problém se udržet, ale na podobné skopičiny byl zvyklý a tak vydržel, dokud Linea neroztáhla křídla a nenamířila to k Mayonaka no sōgen. Když přiletěli do vesnice, tak přistáli na náměstí, počasí bylo na draka, pršelo jak z konve a Lu byl celý promočený "no bezva to bude úroveň" postěžoval si Lu a Linea na něj jen vyplázla jazyk "jo to máš blbé" řekla a zmizela v obláčku kouře "jo tobě se to mluví na hoře draků by se mi také líbilo" řekl plácl mokrými rukávy o tělo a šel do sídla jako zmoklá slepice. Když vešel do předsíně, tak se oklepal jako pes a setřepal ze sebe dost vody a šel dál. Šel rovnou do pracovny Dekira, cestou si svlékl horní část oblečení, takže tam byl jen v kalhotách, mokré oblečení si přehodil, přes rameno a šel dál. Když došel k pracovně Dekira a chtěl otevřít, tak uslyšel nějaké hlasy na chvíli se zarazil a poslouchal. To co slyšel mu vehnalo do úst úsměv "jo lidi s Kekkei Genkai z něj budou mít hrůzu" řekl si a pak otevřel dveře "ale všemu bych nevěřil kluku, tenhle chlap je pořádný maniak a já jsem jeho poskok bububu" řekl Lu plácl kluka mokrou rukou po rameni a zasmál se "teda povím vám, že venku to je na pytel, člověk promokne na to ta ta" řekl a přešel ke krbu "Dekiri to je ten nový o kterém jsi mi říkal? čekal jsem jich trochu více, no co bude větší zábava" řekl a hřál se u ohně.
Kimura Kaya
Tým Seito
Ani príliš vysoké, ani príliš nízke dievča s dlhými čiernymi vlasmi a ofinou, ktorá jej padala do očí, kráčala prašnou cestičkou. V čiernych kožených nohaviciach, pevne stiahnutom korzete a čižmách, ktoré jej siahali do polovice stehien, nepôsobila ako dievča z dediny. Okrem toho na oblečení bolo vidieť, že už to bola nejaká doba, odkedy bolo prané, čo značilo, že žena zrejme bola na cestách už nejaký ten piatok. Cigareta v ústach, kapsička, pohupujúca sa na opasku, a katana dopĺňali dojem, že táto mladá žena sa o seba vie postarať aj sama.
Zastala a rozhliadla sa naokolo. Mala namierené k Lovcom a dúfala, že šla tým správnym smerom. Modrými očami preletela okolie až si všimla nejakého muža.
Ešte naposledy si potiahla z cigarety, zahodila ju na zem a zašliapla opätkom.
"Zdravím," prehovorila vyrovnaným hlasom, keď k mužovi prikývla, "som Kaya Kimura, hľadám Yua Seita."
Muž si ju premeral pohľadom, nakoniec len krátko prikývol a rukou jej naznačil, aby ho nasledovala.
"Toľko k privítaniu," zašomrala si popod nos Kaya a poslušne kráčala za mužom, ktorý ju priviedol k dlhovlasému mužovi, hrajúcemu na flautu.
Muž sa uklonil a zase zmizol. Kaya si prekrížila ruky na hrudi a modrými očami pozorovala muža, keď si ju ale stále nevšímal, odkašľala si, aby upútala jeho pozornosť.
Akira Yakuza
Pozoroval na co se Toshihiro chysta a byl zvědavý jak to dopadne.Po prvním pokusu Toshihira se jen zasmál a pozoroval co bude dělat Toshihiro dál.Toshihiro to hned po prvním pokusu vzdal,to Akira docela zaskočilo."Chceš trénovat a položí tě tohle,myslím ši že tréning zvládneš všechen hned?" Zeptal se Akira vyskočil na větev vedle věcí sedl si na ni a pozoroval Toshihira."Dokud ty věci nesundáš dolů náš tréning nezačne"Řekl klidně a prste, ukázal Toshihirovi na les,který byl hned vedle nich
Yuu Seito
Bylo ráno, ráno onoho dne, kdy to všechno začalo. Slunce svítilo, ptáci zpívali a sem tam se mezi stromy mihla nějáká ta vysoká. Stín údolí halil propast skrývajcí se za domem a muž, sedící na schdech, začal hrát svoji píseň na flétnu jako každé ráno, ikdyž věděl, že žádné další ráno už nebude jako tohle. Yuu dohrál a přejel si nostalgicky rukou přes hruď až nahmatal tlustou jizvu přes prsa. Bylo tomu sice jen pár měsíců co poprvé potkal prvního shunobiho od doby co ho nechali jít a už ten ho málem zabil. Jeho ruka sklouzla a jemně přejela přes zdobnou pochvu meče, toho meče se kterým rozsekl páteř ninjovi, který mu způsobil tu jizvu. A dnes měli příjt noví, kteří jednoho dne budou jako on. Muž zvedl pohled a usmál se. na cestě už viděl dvojce, vždy jeden muž a jedno dítě, jak kráčí údolím směrem k domu. "Třeba budou lepší." pomyslel si a pružně se postavil. Několikrát se s klidem nadechl a pak sestoupil ze schodů. Zkušený pozorovatel by si možná všiml že jednu nohu nezvedá, nýbrž ji tahá za sebou. Když došel dolů, znovu zvedl flétnu a začal opět hrát.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Dekiru Kagayaku
Na okamih sa mu v očiach mohol zvláštny výraz. Dal by sa označiť ako zmes prekvapenia, údiva a trocha lačnosti. Dúfal že si to Nishi Yauri nevšimol. "Neboj, na pokusy ťa použiť nemôžem, aj keby som chcel. Nemám vybavenie, ani dostatočné poznatky." povedal s vykriveným úsmevom. "I keď..." zasmial s trocha diabolskejším výrazom, no len preto aby chlapca trochu uzemnil. "Fajn, takže si vyjasníme posledných pár vecí. Prvá skupina čo v organizácii pracovala nezomrela za utajovaných okolností. Bez okolkov ti poviem, že zomreli pre zlú kompatibilitu ich DNA a Kekkei Genkai. Ale to bolo dávo, teraz je iná situácia. Prichádza vojna, a keby zasiahla aj nás, pre výskum by to znamenalo katastrofu. Preto som ťa zavolal, aby sme uzavreli dohodu. Ja ti poskytnem výuku, stravu, ubytovania a podobne, a ty budeš pracovať. Samozrejme, nie na výskume ale budú to veci ako donášky, obchody, a tak. A sľubujem že na tebe experimenty robiť nebudem." povedal po dlhšom monológu. Ten chalan mu mohol byť užitočný, a to s jeho Kekkei Genkai.... to bolo len malé bezvýznamné plus.
Toshihiro Ameyuri
"Jsem to ale hlupák, ztratil jsem obezřetnost" nádával si v duchu Toshihiro a přitom přemýšlel jak se dostat do výšky tří metrů. Kdyby se na strom rozěbehl a skočil, tak by se to určitě nepovoedlo, protože sám o sobě veděl, že vyskočí dost vysoko, ale ke svému batohu a ručníku nyní ne. Zkusil tedy jedinou věc, která ho napadla, velice rychle se rozěběhl ke strom a odrazil se od něj přímo k větvi, ale bohužel jeho ruka jen lehce olízla ručník, a tak se zřítil přimo do vody. Poté co vynořil hlavu z vody ho ani nenapadlo zkoušet to znovu, a tak tedy zahnal všechny svou hrdost."Je to moc vysoko tam nedoskočím" konstatoval směrem k Akirovi a čekal jak mu odpoví.
Akira Yakuza
Seděl na větvi a asi po 5minutách přišel Toshihiro a nevědomky se naložil do pramene."Che ani si mě nevšimnul,ještě se toho musí dost učit" Řekl si a usmál se.Seskočil z větve přišel k Toshihirovim věcem vzal je i a ručníkem a přehodil je přez větev na které seděl,byla asi tak 3metry vysoko."Seber si věci a budeme moc začít tréning,nebo se tu chceš celej den takhle válet?"Zeptal se Akira s mírným zamračenim,pokrčil se v kolenech a v dřepu sledoval jak si půjde Toshihiro pro věci."To máš jako trest za nepozornost,byl jsem tu už 10 minut před tebou" dodal
Toshihiro Ameyuri
"Připrav si věci na trénink" řekl si opět sám pro sebe, tahle větě se mu proháněla hlavou dobrých 30 minut, poté ho napadlo, že si ke klasickým věcěm, které nosí výtahne z batohu ručník. Poté co mu to došlo mu zbývalo 10 minut, rychle tedy došel k lázním převlékl a na posledních 5 minut, které by měli chybět do Akirova příchodu si lehnul do vody a čekal dokud Akira nepřijde, strašně se těšil ikdyž veděl, že to bude dřina.
Akira Yakuza
"Dobrá tedy něco málo tě naučím,vidím že jsi celý nedočkavý na Genjutsu,začneme ale trochu jinak genjutsu neni jen tak musíš umět perfektně ovládat tok své chakry aby bylo genjutsu úspěšné,jdu zařídit ubytování a ty si připrav věci potřebné pro tréning,za 1 hodinu se sejdeme u pramene u kterého sme se již potkali."Řekl Akira dal ruce v pečetě a zmizel.Došel k ubytovně,kde si na recepci zamluvil pokoj,nechal si v pokoji věci zamkl ho a pomalou chůzí vyrazil s ručníkem k pramenu,kde měl domluvený sraz.Cestou si ještě prohlížel vesnici a přirodu okolo,když uplynulo když dorazil k pramenu ještě tam Toshihiro nebyl,měl 10minut čas.Vyskočil na jednu z větví u stromu ve kterém byl ještě zabodlí kunai z Toshihirovo hodu."Doufám že nepřijde pozdě,nemám to rád" Zapřemýšlel pro sebe posadil na větev opřel se o kmen tak že mu 1 noha vysela dolu a v poklidu čekal na Toshihira
Toshihoro Ameyuri
Toshihiro byl velice rád zato, že ho Akira chce něco naučit."Budu rád když to spojíte s první tréninkem a můj největší zájem je o Genjutsu a poté o Ninjutsu" dořekl vše v jedné větě."Jsem velice rád, že mi pomůžete" dodal ještě, protože konečně našel někoho kdo ho bude trénovat, někoho kdo poněm nebude chtít jen hlouposti, ale dokáže z něj udělat člověka, který bude schopen dobře bojovat. A potom už přemýšlel co jej asi Akira bude učit a jestli to bude težké.
Akira Yakuza
"Hm,uvidíme jaké budou podmínky,ale myslím si že bych tě něco dokázal naučit" Řekl s klidným hlasem a na věk ani nereagoval."Máš nejvyšší čas něco začít dělat,je spousta ninju kteří pylují už od pěti let,já osobně jsem začal v 6 letech,ale co nikdy není pozdě začít.Blížíme se ke konci vesnice"Pronesl Akira a ukázal prstem před sebe,aby bylo vidět že asi za půl kilometru končí vesnice."Dnes ještě přespím tady v té vesnici a zajdu si do lázná.Jestli chceš můžeme to spojit s tvým prvním tréningem,ale řekni mi chtěl by si se orientovat spíše na Ninjutsu a taijutsu nebo na Genjutsu,já osobně tě víc naučím z první varianty,ale je to na tobě" Zamumlal Akira a zabočil přímo k jedné z ubytoven u lázní
Toshihiro Ameyuri
Celé vyprávění poslouchal a nenechával se rušit, aby mu nic neuniklo."Dobrá budu vám vykat" řekl a pokračoval dále"bohužel jsem nenašel jěště nikoho kdo by mě dokázal učit, a tak ještě neovládám žádné techniky" dodal a poté co došli k obchodu s masem na špejli a Akira mu jedno nabídl, tak si jej vzal."Díky" řekl ještě, než se poprvé zakousnul."Je mi osmnáct" ještě dodal a čekal na Akirovu reakci.
Akira Yakuza
Procházel tržištěm a zároveň poslouchal Toshihira."Hm zajímavý,jen prosím torchu zdvořilosti,budu radši když mi zatím budeš vykat...Raiton? To náš docela štěstí já krom jiných živlů ovládám i raiton co se týče genjutsu umíš už nějaké? Dříve jsem se specializoval na boj pomocí Genjutsu,ale poté jsem objevil svůj talent v jiných oborech." Pronesl dlouze Akira a zastavil se u ochodu s masem na špejli."Dva prosím" Požádal kuchaře a ten mu během pěti vteřin přidělil dvě špejle s masem.Akiro zaplatil a s klidným tempem pokračoval."Na vem si jednu,vypadáš hladově"Řekl Akira a nabýdl Toshihirovi jednu špejli s masem."Co se týče mě,nepotřebuješ vědět podrobnosti vše důležité se dozvíš,tedy ještě uvidíme..." S úsměvem pronesl Akira "A kolik ti je let? Typuju tak 15?" Dodal a pokračoval směrem pryč z tržnice
Toshihiro Ameyuri
Akirova mírná chvála ho potěšila. Chtěl aby se mu představil, tak vstanul a šel s ním na tržiště."Jak se jmenuji to už víš, pocházím z jedné velké rodiny, kterou pro mé štěstí vyvraždily, mojí nejlepší vlastností je Genjutsu a o svém elementu toho moc nevím, ale kdysi jsem ve své rodině slyšel něco o Raitonu" řekl nejdelší větu v životě a vydechl."Koupel je nejlepší v noci" odpoveděl na další otázku a mirně se usmál a doufal, že to Akirovi jako odpoveď bude stačit."A nechtěl by si se mi také představit ?" zeptal se slušně.
Akira Yakuza
"Dobře tak aspoň úplný začátečník to nebude,nebude s ním aspoň tolik starostí"Řekl si s úsměvem Akira a upřel pohled na Toshihiro"Zkus se mi troch upředstavit Toshihiro a pak uvidim co s tím budu moci dělat,řekni mi kolik ti je odkud pocházíš,jaké máš dovednosti a jestli znáš svou podstatu chakry?"Zeptal se s úsměvem Akira a zatím co čekal na odpověď se zvědl z lásně vzal si osušku osušil se a obvázal si ji kolem pasu."Krásně to dát si takovouhle koupel po ránu nemyslíš?" S klidem dodal a poté se převlíkl do svých normálních věcí."Jdu se podívat na tržnici můžeš jít se mnou a něco mi zatím o sobě říct." Dodal ještě vzal si věci a klidným tempem se vydal k tržišti a čekal jestli Toshihiro vyrazí za ním