Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Miko
Stařík mu evidentně pomoci nechtěl a zaměstnat už vůbec ne. Tak nějak to čekal. Se samuraji byli vždycky houby kšefty.
Už se chtěl zvednout ze židle, když jeho pozornost upoutalo něco venku. Bylo to takové zachvění, nárůst silné energie. Zaslechl zvuk bortícího se kamení.
Opět se ušklíbl. "No...vypadá to, že máte návštěvu."
S tím se zase pohodlně uvelebil v křesle.
Masamoto Tenno
"No něco na tom bu..." nestihl to doříct a už musel skočit. Na větu, kterou si poskládal z toho, co zaslechl zareagoval okamžitě.
Snažil se použít co nejlepší maskování, zklidnil dech a čekal.
Do drápů už měl vpuštěnou chakru.
Už je to tady. Musel uznat, že senseiův sek byl impozatní. Na druhou stranu, ten vlk byl udělaný hezky.
O tom ale bude přemýšlet až jindy, teď se přišel bavit.
Kouhei
Sunaate
Kouhei sledoval počínání trojice. Bylo zábavné sledovat jejich strach a opatrnost.
Pak mu jeden z nich předložil svitek a pero.
Kouhei protočil oči v sloup, ale nakonec si od nich svitek s perem vzal a napsal do něj: „Jmenuji se Jinjiro a hledám talentované shinobi. Konkrétně, mistra v Suitonu."
Když dopsal, vrátil svitek muži a zadíval se na něj, jeho pohled už zdaleka nebyl tak milý, jako před chvilkou: „Doufám, že to vyřídíte rychle...."
Pak se krátce odmlčel.
„Nicméně, do Gozentani jít musím. Nebojte se, s vaší organizací to nemá nic společného, nebudu dělat problémy." Dodal ledabyle a trochu šíleně se pousmál. Pak vykročili spolu s druhou osobou dál a prošli kolem trojice.
„Na brzkou shledanou, pánové." Zvedl Kouhei ruku na rozloučenou.
Saito Hashu
Když nezadrženi rpošli hlavním vztupem, Saito se otočil za chůze k Tennovi. "Vždycky sem tudy nerad chdil, připadalo mi, že lezu vlkovi do chřtánu... tohle sem chtěl vždycky udělat." S tím vytasil katanu, kterou měl v ruce, bleskově do ní přenesl chakru a jediným plynulým máchnutím nad hlavou usekl vlkovi polovinu tlamy. "Teď rychle pryč!" houkla a popoběhl, aby mu an hlavu nespadlo několik tun kamení. "Tady zasav, schovmese v prachu a až se sem seběhnou stráže, překvapíme je."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Oazu Jinjiru
Před sídlem Kaitovy bandy
Protočil panenky. Skupina svou práci dělala opravdu důkladně, což jim nemohl mít za zlé, jenže už ho to tak trochu štvalo. Nechtěl jim ale ublížil, ale už delší dobu vypouštěl chakru z nohou do okolí pod ním a pod třemi zvědy.
"Tak potom mu půjdu naproti" usmál se a luskl. Ze země vyrazily šlahouny popínavého břečťanu a začly se točit kolem objektů a připevňovat je k zemi, nebylo jich moc, každého pevně držely pouze dva břečťany, které se omotaly kolem noh a pak kolem celého těla. Jejich ruce byly připevněny k tělu, takže nemohli nijak pečetit.
"V zemi je jen trocha chakry, takže sevření vydrží přibližně 10 minut, pak břečťany uvadnou, tak se fakt nebojte, nic se vám nestane" snažil se je trochu uklidnit, protože byli určitě v panice z toho, co se jim právě stalo. Mlčky je obešel a vyrazil znovu do údolí. Rostliny však značily přítomnost ještě jednoho shinobiho, nicméně on se o něj prozatím nezajímal, věděl, že jeho zajímá právě on.
Masamoto Tenno
Zavrtěl hlavou, když sensei ten plášť vytáhl, nicméně neřekl nic. Udělal vše podle instrukcí.
"Jak daleko ještě zajdeme? No nic. Usmívej se, kráčej, usmívej se, kráčej." opakoval si pořád dokola a snažil se tvářit neutrálně.
Ještě že ho napadlo si ten plášť pořádně držet, jinak by mu poryv větru odhalil zbraně a to by byl začátek konce.
Hlídky na ně zatím nereagovali. Byl napnutý, připravený kdykoliv vyrazit.
Periferním viděním sledoval okolí a čekal na jakýkoliv signál.
Kaitouov poslíček(Oazu)
Neďaleko sídla Kaitouovej bandy
Nemohli veriť tomu, čo práve počuli.Pozná Kaitoua?Niekoho, kto ich sídlo prakticky neopúšťa?Bolo to vôbec možné?
Po niekoľkých dlhých sekundách sa spamätali.
"Ak naozaj Kaitoua poznáte, určite už vie, že ste tu a niekoho za vami pošle.Mal by tu byť každú chvíľu.Máte poslednú šancu povedať nám pravdu, pretože v prípade, že sa nás snažíte oklamať, pocítite Kaitouov hnev!" predniesli sebaisto, ale necítili sa tak.Nevedeli, čo majú v takejto situácií robiť, takže len improvizovali.
Kaitouova práva ruka - Hajin(Oazu)
Sídlo Kaitouovej bandy
"Dve neznáme osoby sa so mnou chcú stretnúť v ten istý deň, " ozval sa veľmi hlboký hlas z jedného konca veľkého sálu "mal by si to skontrolovať, Hajin."
"Tss, ako si želáte." Chladne zamrmľal Hajin a odišiel z miestnosti.Bol rád, že mohol konečne oddísť.Muž, s ktorým sa predtým rozprával nebol nikto iný, než Kaitou.Ten mu ale strach nerobil.Ozajstnú hrôzu mal z jeho elitného zabijáka, respektíve z jeho elitnej vrahyne.Preto ho nasledovná chvíľa dočista vyviedla z miery.Objavila sa mu za chrbtom a naklonila ústa k jeho uchu.
"Jeden z nich je Oazu Jinjiru.Už s nami spolupracoval, takže sa k nemu správaj s úctou.Najprv vyrieš jeho." Po tomto monológu zase zmizla.Bolo mu jasné, že v skutočnosti za ním nestála a bolo to len jej Genjutsu, v tom bola majsterka.Srdce mu stále bušilo, ale nestrácal čas a ponáhľal sa smerom k Oazovi.Približné súradnice poznal, takže netrvalo dlho a našiel ho.Spolu s ním tam boli aj ďaľšie tri osoby, pravdepodobne vyjednávacia skupina.Začul ich poslednú vetu a preto ostal skrytý.Predpokladal, že Oazu ich za toto napadne a Hajin chcel zistiť niečo o jeho schopnostiach, preto zatiaľ nezasahoval.
Láska a mier!!!
Oazu Jinjiru
Poblíž sídla Kaitovy bandy
Pousmál se. Opravdu si dbali na svou utajenost, aby se nikdo nedostal tak blízko do srdce jejich organizace.
"Jsem Kaitův známý, on ví, že se objektem jednání máme setkat zrovna tady, proto Vás prosím, zaveďte mě tam..." odvětil a sklonil se k zemi. Vyrašila malá, bílá orchidej, kterou jim předal.
"Kaito bude vědět, o co se jedná" mrkl na ně a otočil se zpátky na krajinu.
"Jak je tu bez těch sviní krásně" povzdychl si a oblízl si horní ret. Už by zase chtěl někoho zabít, už mu zase chyběl ten pocit mocnosti nad vším...
Kaitouov poslíček(Oazu)
V blízkosti Gozentani
Zdalo sa, že dnes sa všetko podarí vyriešiť mierovo.Aj tento " návštevník " zrejme neprišiel vyhľadávať nepríjemnosti.
"Prejdeme rovno k veci," predniesol a začal vyberať svitok s perom a podal ho Oazovi.
"Stručne popíšte kto ste a čo od Kaitouova chcete.My mu správu doručíme a následne doručíme jeho odpoveď vám."
Láska a mier!!!
Oazu Jinjiru
V blízkosti Gozentani
Trochu unavený z cesty se přiblížil k blízkému cíli. Už zdálky viděl průvod, který za ním zřejmě půjde. Znal poměry v bandě, věděl, že je zde několik schopných senzibilů, kteří jeho obrovskou chakrovou přítomnost zaregistrovali.
"Poslové nového světa" zvolal na skupinku.
"Jsem rád, že jste mě přišli přivítat, jdu si pro nějaké informace, a taky něco hledám" vše jim už řekl, protože by se stejně ptali a připojil se k nim.
Kaitouov poslíček(Oazu)
V blízkosti Gozentani
Ubehlo už niekoľko hodín odkedyšiel veliteľ diplomatickej skupiny doprevádzaný dvoma ďaľšími členmi vyjednávať.Vtedy sa stalo niečo nemysliteľné.Obdržali ďaľšiu správu od skupiny senzibilov.
"Ďaľší narušiteľ?!Tak skoro po tom prvom?!To nie je možné!" prešlo im hlavami a trvalo dlhú minútu, než uvedomili, čo majú robiť.Keďže bol veliteľ preč a svojho zástupcu zobral so sebou, mali ísť naproti druhému narušiteľovi traja najstarší, ktorí akurát pracovali.A tak sa aj stalo.
Láska a mier!!!
Oazu Jinjiru
Kusagakure no Sato, Země trávy
Neslyšně se snesl z budovy na zem. Naklonil se nad tělo osoby, která vypadala dost ztrhaně, jako bandita.
"Chudáku, si obětí tohoto světa" povzdychl si, vystrašený muž se na něj šťastně podíval.
"Zach-, Zachráníte mě že?" řekl udýchaně. Oazu jen mlčky kývl a ruku položil na zem.
"Kai" řekl tiše. Nastalo zase ticho, pak jen puknutí země. Do vzduchu se vymrštily dva šlahouny, které se nad tělem ubožáka spojily do jednoho a zastavily se. Proces se nyní vrátil zpátky, jako jeden šlahou teď mířily zpátky do země. Připevnily krk prvního z mužů k zemi a stále tahaly níž a níž, jenže to kvůli krku nešlo. Zubožený bandita se šktil, lapal po dechu a křičel. Oazu se postavil a nohou mu bezcitně dupl na zátylek. Z úst vyletěl poslední proud krve a tělo se zachvíli přestalo hýbat.
"Ty, ty vrahu!" vykřikl druhý z mužů. Nastalo ticho. Oazu se otočil a v mžiku se objevil nad tělem muže, byl to shinobi, poznal to podle čelenky na tváři.
"Ty sv**ě jedna Konožská" ruce položil znovu na zem, tentokrát ale vyletělo několik ostrých zemních tesáků. Propíchly mu dlaně obou rukou, oba lokty. Jeden byl veden mezi orgány na břiše, další dva procházely stehny a poslední jeden pravým lýtkem.
"Zabili jste mi všechny, všechny, proto zabiju i tebe" muž už měl ve tváří jen výraz smrti. Oazu natáhl ruku k obloze. Začala se obalovat hlínou až utvořila další bodec. Pak prudce trhnul a probodl mu srdce.
"Zhnij" korunku tomu dodal tím, když mu ještě plivl do tváře.
"Nenávidím vás, vás všechny čelenkové sv**ě" zařval na celé kolo. Ke konci chyběl už jen detail. Naposledy přiložil ruku k zemi. U dvou těl se objevily dva květy lilií. Jeho vizitka. Tak si podepisoval své mrtvoly, tak si podepisoval své umění vražd. Pomalu opouštěl svou rodnou vesnici. Ještě chtěl dojít na náměstí. Rozhodl se totiž, že svůj život změní, že svět zbaví těchto prohnaně odporných, hnusných a hlavně sobeckých ninjů, začal očišťovat svět od této sviňárny. Došel na místo hlavního náměstí. Chvíli nostalgicky pozoroval zbytky chrámů, pak ale začal skládat pečetě a jakoby se snažil něěco přivolat. Následovalo plesknutí rukou o zem a ze země se vynořil nejdříve sloup z hlíny, na kterém začaly postupně růst květiny až do tohoto stavu. Jednalo se o další z jeho značek. Sloup očištění. Nyní bylo vše dokonáno, mohl vyrazit na cestu.
Za pár dní byl den srazu. Bylo na čase znovu spojit síly se svým starým přítelem. Vyrazil proto do Gozentani. Tam se měli setkat. Cesta byla pro něj skvělá. Žádný z odpadků společnosti nepotkal, nemusel se proto zdržovat a už za 2 dny byl poblíž onoho místa setkání, nespěchal a věděl, že on je hledat nemusí. Někdo si jej určitě najde...
Kaitouov poslíček
Sunaate
Slušnosť neznámej osoby ich prekvapila, ale strach nepominul.Bol to niekto, kto sa nebál vkročiť na Kaitouove územie a to nemohlo znamenať nič dobré.Aspoň podľa ich názoru.Ich názor bol ale bezcenný.
"To dáva zmysel, konieckoncou sme najlepším zdrojom informácií v okolí.Nanešťastie je Kaitou veľmi zaneprázdnený človek a nemôže sa stretnúť s každým, kto si zažiada." Predniesol ten, čo rozprával doteraz a ďaľší dvaja začali niečo ťahať z vrecák.Jednou rukou mávali na Kouheia, aby si nemyslel, že ťahajú zbrane.Jeden podal Kouheiovi Svitok a druhý pero.
"Prosím, stručne popíšte kto ste a o čo sa jedná v tejto správe.Jeden z nás s tým ihneď pobeží za Kaitouom a ešte dnes by ste mohli dostať odpoveď."
Láska a mier!!!
Mizuki wa tsuihō
Země Ohně
Mizukiho potěšila poznámka o jeho rychlých změnách výrazů. "Dobře a jsme domluveni asi by jsme měli odejít kousek za město, nebylo by dobré aby jsme trénovali tady." Prohlásil Mizuki a zjistil ,že přestalo pršet. MIzuki vyšel z pod střechy a zamířil si to rychlím krokem z města. Mizuki nevěděl jestli jdou za ním a neohlížel se. Za chvíli byl venku z města a vstoupil do lesa. Šel ještě trochu hlouběji ,aby byli dostatečně skrytí. "Tak teď potřebuju vědět jaký ovládáte element ,jestli to nevíte , tak to budeme muset zjistit s pomocí těhle papírků ." Řekl bez okolků a ani se za ně neohlédl a nevěděl jestli za ním šli.
Kouhei
Sunaate
Kaitouovi nohsledi? Tím líp. Pousmál se Kouhei.
„Ale jistě pánové, sháním se po pár informacích a věřím, že Gozentani je to pravé místo, kde je hledat," pronesl s milým výrazem Kouhei.
Dekiru Kagayaku
Po Nishiho otázke sa mu na čele objavili jemné vrásky. Zhlboka sa nadýchol a spustil.
"Pozri sa na svet okolo nás. Konflikt medzi Konohou a Kiri, štátny rozvrat v Sune, Lovci a plno ďalšej zberby. Neuvedomili sme si, ako sme si všetko toto svinstvo pripustili k telu a teraz nato doplácame. Lenže ako to zastaviť ? Preto môj otec založil túto organizáciu. Preto pokračujem v jeho sne, ideály. Obaja chceme, aby sa svet Shinobi stal lepším miestom pre všetkých. A tá najjemnejšia cesta vedie po chodníku vedy, jednou z mála neskopromitovaných odvetví ľudskej mysle. A kto okrem nás má toľký potenciál aby sme tento sen zrealizovali." obrátil sa k Nishimu a jemne sa usmial.
"Nejde mi o nadvládu nad svetom. Mojím cieľom je mysle otvárať, nie ich kontrolovať."
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,Takže jsme došli až tak daleko. Vidíš, zase jsi to pokazil." dloubla do Michiho vyčítavě. ,,Uctívač? K tomu má daleko. Je to akorát pitomec, který se tváří, že něco dělá." představila Michiho tomu neznámému. ,,Nabídku? Chcete snad někoho unudit kecy o nějakém neexistujícím bohovi? Pokud ano, na to je on expert." nasadila ironicky pochvalný výraz a poklepala Michiho po rameni. ,,Víte že celkem rychle měníte výrazy?" zvědavě si ho prohlídla. ,,Fajn, já to beru. Cokoliv je lepšího než toulat se nevím kde s tímhle pitomcem." otočila se na Michiho. ,,Aby bylo jasné, tím že jsem souhlasila já, souhlasíš i ty. Něco mi ještě dlužíš." ukázala na něj a tázavě nadzvedla obočí.
Kaitouov poslíček
Sunaate
Reakcia narušiteľa ich zaskočila.Už dlho sa k nim takto blízko nikto nepriblížil.Pochopiteľne sa začali trochu báť, ale nedávali to najavo.Boli na takéto situácie pripravený.
"Zdravím" na chvíľu sa odmlčal a zhlboka sa nadýchol.
"Pri všetkej úcte, Gozentani je územie Kaitouovej bandy a prístup do tejto oblasti majú jedine členovia.Musím vás požiadať o udanie dôvodu vašej návštevy!" po tejto vete jeden z nich zavrel oči, akoby čakal, že na mieste zomrie.
Láska a mier!!!
Mizuki wa tsuihō
Země Ohně
"Ano jste na hranicích." Řekl Mizuki a chvilku se odmlčel a pokračoval. "Takže ty si uctívač Jashina a si tak mladý ,ale myslím že tě Jashin před lovci neochrání. Dávám vám nabídku a nebudu jí opakovat. Chi být vaším učitelem a naučit vás jak přežít a navíc vypadáte schopně." Mizuki se ušklíbl ,ale hned na to se zatvářil velmi vážně. "Tak co berete to ?"
Kouhei
Sunaate
Kouhei s Ryuujim pokračovali dál přes Sunaate, když tu Kouhei zpozorněl.
V dálce před nimi zahlédl mezi křovinami a pár stromy tři postavy.
„Kdopak to asi je?" řekl Kouhei v podstatě sám pro sebe a oba pokračovali v chůzi, směrem ke třem postavám.
Když se k nim přiblížili dostatečně blízko, Kouhei se mile usmál: „Zdravím, pánové! Promiňte, ale jdu správným směrem do Gozentani?"
Kaitouov poslíček
Sunaate
Pofajkával ďaľšiu zo svojich odporných cigariet a vychutnával si šťavnaté mäso z uloveného diviaka.Pochutnávali si na ňom aj ďaľší členovia Kaitouovej bandy.Bolo ich tam celkom šesťnásť a všetko to boli muži.Týchto šesťnásť mužov vždy posedávalo niekoľko kilometrov od najbližšieho úkrytu Kaitouovej bandy a tvorili prvú Kaitouovu obrannú líniu.Ich úlohou bolo zastaviť nepriateľa diplomatickou cestou.Veliteľ skupiny si naposledny potiahol a zahasil cigaretu, keď zazrel letiaceho poštového holuba smerom od neďalekej skupiny senzibilov.Holub im doniesol správu zase odletel.
"Poplach páni, neidenfikovaný narušiteľ!"
Všetci muži prestali vo svojej činnosti a okamžite začali s prípravami.Traja z nich vyrazili smerom k narušiteľom.Zvyšok sa rozpŕchol na všetky strany a ukryl sa.
Láska a mier!!!
Taiken Hashu
Taiken se na něj ošklivě podíval. Nelíbil se mu, ale musel uznat, že v tom klukovi neco je, jakási divoká sebejistota, dovolující mu jednat takto s osobou jasně nadřazenou. Znovu mu připoměl jeho syna. "Ne chlapečku, kdyby bylo debilní počsí, tak bys tam venku umrzl," poznamenal a také se usmál se stajným efektem jako ten kluk před chviličkou, jakoby se mu snažil ukázat, že i on má jizvy. Pak si vzal tu fotku a prohlédl si ji. "Ne, neznám ji, ale to není nic překvapivého. Jestli se chceš dozvědět jestli tu opravdu byla, poptej se první až třetí jednotky, mají na starosti hlídaání okolí, takže pokud ji někdo viděl, bude to někdo z nich."
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Miko
"Nemám páru, jak se chovají kluci mého věku." Řekl a ušklíbl se. Díky jizvě na tváři se mu ale na obličeji objevila spíše jakási grimasa.
Pracně sundal oba meče ze zad a opřel je o židli, na kterou se posadil. Pořádně se uvelebil a hodil si nohu přes nohu.
"Soráč za ty mokrý boty, ale venku máte dost deb*lní počasí. Teď k věci, jmenuji se Miko a jsem žoldák, dělám za prachy černou práci. Své služby nabízím různým lidem, jako třeba Vy. V poslední době jsem dost slevil a nechávám se platit i informacemi, které by mohly vést k nalezení této dívky..." Sáhl do kapsy svého kabátu, vytáhl fotku a samurajovi ji ukázal. Bohužel aniž by to věděl, tak opačnou stranou.
Oazu Jinjiru
Země Trávy, Ruiny Kusagakure no Sato
Zahalená postava seděla na střeše jednoho z domů a sledovala 2 podivné útvary. Vypadaly jako sloupy z trávy, obalené dalšími květinami, které byly právě v rozkvětu. Občas se ozval tlumený křik, ovšem jeho původ nebyl jasný. Vesnice zela prázdnotou, byl zde pouze on, on ze svou hrou. Vražedné ticho přerušil jen další tlumený výkřik.
"Už den, den poznávají mé věrné přítelkyně, už den se jich dotýkají, už den musejí dýchat jejich krásnou vůni, už den trpí!" ďábelsky se zasmál, ozvěna jeho smích rozšířila i do nejzazších koutků poničené vesnice. Tleskl. Travnaté sloupy začaly mizet. Nejdříve rozkvetlé květiny opadly, pak jakoby uschla i tráva, a když už tráva neměla podpěrnou funkci, ze sloupů vypadly i dvě zohavená torza těl, které byly obtočené šípkovou růží. Trny v nich byly bez milosti zabodlé a kaulom se stále utahoval.
"Jak bolestivé" povzdychl si. Klid přerušily další zoufalé výkřiky bolesti od dvou, patrně ještě živých lidí.
Kouhei
Sunaate
Oblast, kde na písky pouště Země Větru navazuje pevná půda a lesy. Liduprázdno je zde naprosto normální věc. Kdo by se zde také mohl procházet? Kór, když se o tomto místě traduje, že zde sídlí skupina banditů tak prohnaných, že je ani elitní shinobi ze Suny nedokázali vypátrat. Ale jejich útoky na kupce ustály a tato oblast je teď klidná.
Tedy skoro, její tradiční nečinnou auru narušovala dvojice postav, zahalených v šedivých cestovních pláštích, s kápěmi přes hlavy. Stín jim částečně skrýval tváře.
Jedna z postav vzhlédla a její tvář odhalilo světlo. Byl to černovlasý muž, s chladným pohledem a nezaujatým výrazem.
„Ještě se pěkně projdeme, Ryuuji,“ pousmál se Kouhei a prohodil k postavě jdoucí vedle něj. Ta bez reakce pokračovala dál v chůzi a stejně tak učinil i Kouhei.
Jejich cíl, Gozentani, byl ještě den cesty vzdálený.
Saito Hashu
saito se najednou zastavil. Už ušli celkem velkou vzdálenost a před nimi se tyčili Tři vleci, sídlo samuraiů. Ikdyž se to zdálo být nemožné, Saito odkuďsi z kimona vytáhl plášť a hodil ho Tennovi. "Nasaď si ho a nasaď si drápy. Ruce prozatím drž pod pláštěm, ikdyž skutečnost, že nesu tři katany asi nevypadá jako zrovna gesto přátelství, tvoje drápy by to asi dorazily. Zatím neútoč, nech to na mě dokud ti neřeknu." s tím Saito vyrazil. Všiml si, že po stranách ho doprovází podezřívavé pohledy hlídek, ale neměli důvod na něj útočit.
Taiken Hashu
Dva samuraiové dovedli nějákého kluka k němu do kanclu, sám si nebyl jistý o co jde. Pravda, sice měli sjednanou schůzku, ale Taiken neměl sebemenší potuchy o co jde. "Posaď se," vyzval ho klidně a sám se posadil za stůl. "Takže, domluvil jsi si schůzku a mě by zajímalo o co tu vlastně jde. Nepřipadáš mi jako někdo, kdo by se choval jako kluci tvého věku, takže..o co tu jde?" Byla to přímá otázka a dle Taikonova výrazu bylo jasné jedno, chtěl přímou odpověď, jinak nebude milý.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Nishi Yauri
"To je dosť pravdepodobné ale všetko je o správnej kombinácii aj dve mínus dajú znova plus...Predstavte si napríklad kekkei ,ktoré by malo samo-liečivé schopnosti a ak by ho telo prijalo mohli by sme nakombinovať iné kekkei napríklad na regeneráciu chakry... Neviem ako by sa to dalo sú to len úvahy ale to je na vede úžasné ,že z myšlienky cez pokusy a omyli sa dostaneme k závratnému výsledku....“ Na chvíľu sa pousmial a ďalej pokračoval. Vo svete bolo už veľa ľudí ,ktorí si privlastnili kekkei implantáciou častí DNA priamo do tela... To je tá jednoduchšia cesta. Samozrejme nato treba viac ako len gény.“ Zasmial sa. “Zohnať niečiu ruka alebo oko nieje také ľahké ako krv alebo vlas však?“ Z humorom sa opýtal Nishi pričom odpoveď na jeho rečnícku otázku nečakal. „Prečo si vlastne prestal z výskumom a načo si založil túto organizáciu ,ktorej som pravdepodobne členom už aj ja?“
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Masamoto Tenno
Kromě hraní s větvičkou zaháněl nudu a nervy (patrně nejhorší kombinace jakou může člověk mít) ještě opakováním si instrukcí. Pár samurajů, jeden kapitán.
To znamená, co nejmíň se unavit, aby ho kapitán nesejmul na jednu ránu. Nezabíjet, pouze, těžce ranit. Nenechat se obklíčit, bacha na skupinový boj.
Všechno? Na zbytek si snad vzpomene. Podařilo se mu (omylem) zlomit větvičku. Dva kroky dál našel delší klacek, který posloužil stejnému účelu. Nemohl se dočkat, až tam budou.
Dekiru Kagayaku
Nad chlapcovov poznámkou si len povzdychol.
"Vysvetlím ti to na príklade. Keby som bol ctižiadostivý blázon bažiaci po moci, toto miesto by určite nevyzeralo takto. Žijem tu sám v tejto polorozpadnutej vile a všetky peniaze investujem do správneho chodu dediny. Navyše, o výskum som už pár mesiacov ani nezakopol." Vzal vzorku krvi a uložil ju na miesto. "Inak malá poznámka. Nepredpokladám že by jedinec dokázal ovládnuť viac ako jednu várku buniek Kekkei Genkai, zcela určite by nastal kolaps organizmu vedúci k smrti. Jedine že by dotyčný mal obrovskú zásobu chakry a imunitu na úžasnej úrovni."
Miko
Zjizvený mladík s bílými vlasy stál mokrý uprostřed velkého sálu. Byl rád, že už nemusel být venku. Sníh mu nepřipadal zrovna příjemný.
Byl si vědom toho, že samurajové všude kolem něj jej obezřetně pozorují a mají ruce položené na jílci svých mečů, okamžitě připraveni tasit a eliminovat jakoukoliv hrozbu.
Jako vždy přitahoval nevítanou pozornost. Až příliš. Dnes to ale nebylo nijak důležité, byl zde jen na návštěvě, nic více. Jestli vznikne nějaká dohoda, to se teprve uvidí.
Popošel několik kroků vpřed. Halou se ozýval zvuk jeho okovaných bot.
Bylo to směšné, celá jednotka samurajů nespouštěla oči ze sedmnáctiletého kluka. Pravda, s dvěma obouručními meči na zádech a jizvou pros celý obličej, ale stejně.
"Předpokládám, že bych mohl jít dovnitř ať na mě ten starouš nečeká...he? Určitě mě dva z vás rádi doprovodí."
Dva ze samurajů se zařadili vedle něj a opravdu ho doprovodili až ke dveřím, podle všeho k místnosti, kde se měl se starým samurajem setkat.