Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Saito Hashu
"Nebude co vidět, vyhrajeme." konstatoval Saito zcela vážně. "A musíš tomu věřit, jinak tě dostanou." poznamenal nakonec a pokračoval v cestě. Sledoval jak Tenno si hrál s větví a přemýšlel, jestli je to z nervozity nebo se jen opravu nudí. Osobně se přikláněl k té první možnosti.
Taiken Hashu
Muž se zjizvenou tváří, nepříjemným výrazem a hodně ostrým mečem u pasu pocházel po místnosti a na každou věc v místnosti. Byly to přesně tři roky co ten skrček odešel a on měl každý rok v tuhle dobu špatnou náladu. Ano, nikdy se neměli rádi, ale byl to slibný mladík, možná je trochu moc horlivý, časem by se naučil velet a byl by z něj někdo, teď je z něj nic na útěku... a to ho pálilo v hlavě. Přešel ještě jendou po pracovně a posadil se za stůl, aby se trochu uklidnil, ještě měl práci.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,Co máte proti mávání na cizí lidi? Divil by jste se, kolik lidí při tom jde poznat." mávla nad tím rukou a nechala slovo Michimu, avšak musel mluvit za jejího nenávistného pohledu. ,,Už zase...?" otřásla se při té myšlence, jelikož jí celé to jeho vyznávání přišlo nesmyslné, nechutné a celé takové podivné. ,,Ne, na to zapomeň." zachumlala se ještě víc pod masku, Michi mohl tušit že se teď tváří uraženě. ,,Možná by jsi ho neměl otravovat a hledět si svého. Navíc tady trčíme díky tobě, kdyby jsi nebyl tak strašně tvrdohlavý tak jsme teď někde kde je aspoň sucho." zamyšleně se podívala na neznámého. ,,Hranice? Promiňte, ale netušíme vůbec, kde jsme."
Mizuki wa tsuihō
Země Ohně
Mizuki se na ně uznale podíval a uznal ,že nejsou tak malý jak se zdají.
" Nejsem bandita máte pravdu ,ale nepotřebuji pomoci." Mizuki si všiml jablka ,které po něm chlapec hodil. Mizuki nezaváhal a bleskově nabodl jablko na špičku katany. " A vy pomoc nechcete, nějaký průvodce by se vám určitě hodil. Jinak lovcům dlouho utíkat nebudete." Prohodil Mizuki směrem k nim a zlověstně se mu zablesklo v očích. Mizuki vstal a vykoukl z pod střechy ,aby se podíval jestli déšť aspoň trochu nezeslábl.
Michi Uta
Zem ohňa
Zahľadel sa na Tenshi štýlom "Štuchni do mňa ešte raz a prídeš o prst" no potom prešiel pohľadom Mizukiho. "Bandita hovoríte ? To mi trocha nesedí viete ? Ako bandita by ste sa zbytočne nevypytoval na dve deti ktoré sa len tak spolu túlajú krajinou bez ochrany." Zrazu z vrecka vytiahol menšie jablko na ktoré sa zahľadel no potom ho pohodil smerom k Mizukimu. "Ale keď sa na to pýtate ... niesme až tak mladé deti." Prirodzene si začal napravovať masku ktorá mu zakrývala polku tváre. "Na druhú stranu ... keď je aspoň trocha inteligentný počkal by si až za mesto kde by nás dostal." Pre každý prípad siahol pravou rukou po rukoväti katany. "Ale čo tu pohľadáva taký samotár ako vy ? Nepotrebujete snáď nejakú pomoc ?" Spýtal sa dosť uštipačne pričom sa usmial no to nikto nemohol vidieť cez jeho masku. "Tenshi ? Čo s ním spravíme ? Môžeme ho obetovať Jashinovy, že ?"
Masamoto Tenno
"Jistě, jak prosté. Prostě půjdeme jeden na sto a uvidíme, jak to dopadne." usmál se a pomalu šel vedle senseie.
Tenhle výlet měl dvě pozitiva. Zaprvé uvidí senseie v pravé akci a za druhé, jak už bylo zmíněno několikrát předtím zhodnotí svůj dosavadní trénink.
Tvrdý, nelítostný a únavný trénink. Prohlížel si krajinu kolem. Byla krásná, všude klid, jen by tu nemuselo být tolik sněhu.
Ze země sebral malou větvičku a za chůze si s ní pohrával.
Přetáčel si ji mezi prsty, ohýbal tak, aby se nezlomila a pohazoval si s ní.
Saito Hashu
Saito počkal až za ním dojde Tenno a pak vyrazil. "Plán? Asi bych jeden měl. Základ? Přežít, všechno ostatní je druhotné. Představuju si to tak, že tam vlezem předkem ať se jich na nás nalepí dost. Já je zlikviduju do určité míry, zybtek nechám tobě, ať ukážeš co v tobě je. Buď proto opatrnej, samuraiové nejsou možná tak silní jako shinobi, ale pořád jich bude mnohem víc a jsou dobří v týmovém boji. Já zatím půjdu dopředi a zbavím se kapitánů, nechám ti jednoho jako takovou výzvu a sám pak půjdi za tátem. Jasný? Jo a ještě jedna věc, nezabíjej je pokud to nebude zcela butný, nechci s nima být nanože. Tak jim nařezej pár svalů, zlom pár kostí a omrač je, mají sice zbroje, ale pořádná šlupka do hlavy je jako kladivem do zvonu." řekl Saito zatímco klidně kráčel zasněženou krajinou.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
Pokýval hlavou. Dnešní den začínal velice zajímavě. Pesimisticky by mohl říct, že doufá, že nebude jeho poslední.
Zvedl se od stolu a rychle si pobalil vše do batohu a batoh hodil těsně před za vchod. Došel až na místo, kde sensei čekal.
"Senseii? Vysvětli byste mi prosím pro cestě plán? Jestli tam jenom tak vlítnem a budeme sekat kolem sebe, nebo to bude cílené?" pořád totiž dost dobře nechápal, jak že to všechno provedou. Děsili ho ti generálové, kapitáni nebo jak je Saitou nazval.
Nishi Yauri
Nishi sa zahľadel do mikroskopu. "Zaujímavé veľmi zaujímavé."podotkol. "V prípade ak by sa ti podarilo aplikovať tie gény na celý rozsah DNA podarilo by sa ti niečo o čom shinobi ani len nesnívajú... Jeden ninja by mohol mať Kekkei všetkých klanov na svete. "Z nadšením skonštatoval Nishi."Samozrejme ak by si dokázal získať dostatok vzoriek DNA z každej Kekkei. Čítal som isté knihy od človeka ,ktorý sa o niečo podobné pokúšal ale bol uvrhnutý do nemilosti a považovaný za zradcu ,psychopata či dokonca šialenca čo sa hrá na boha." Nishi sa na chvíľku zastavil a uprene sa pozrel na Dekirua. Chvíľku váhal no potom povedal. " Čisto pre istotu ty si úplne v poriadku však? Chamtivosť a chtivosť po sile z teba neurobili blázna však?"
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Mizuki wa tsuihō
Země Ohně
Mizuki odpočíval ,když k němu přistoupily dvě postavy. Měl dojem ,že jedna z těch postav byl chlapec a jedna dívka. Mizuki se na ně pomalu otočil a všiml si jak na něj dívka mávla a usmála se. Mizuki opětoval její úsměv a mávl na ní. " Co dělají "malé" děti na hranicích se zemí deště ?" Zeptal se jich Mizuki a doufal ,že z toho nebude koukat nějaká nepříjemnost. " Máte docela odvahu mávat na cizí lidi u hranic. Kdybych byl bandita ,už by jste tu nebyli." Řekl s úšklebkem Mizuki a zvědavě se na děti podíval.
Dekiru Kagayaku
"Ukáž to." zarmlal a podišiel k mikroskopu. Pritisol oko k okuláru a zaostril. Nishi mal pravdu, boli tam stopy náznaku DNA.
"Máš pravdu. Je to vzorka z laboratórnej myši, stará asi tak desať rokov. Všimni si tie drobné striebristé čiastočky vedúce po štruktúre." Mikroskop uvolnil opäť chlapcovi.
"Mala to byť jedna z umelo vypestovaných DNA modifikovaných s Kekkei Genkai, no všimni si, že gény nepostupujú po celej štruktúre, niektoré časti tam sú holé. Aby sa schopnosť stala kontrolovateľnou a bezpečnou, je potreba celého pokrytia." vysvetlil.
Tenshi H. Bakuhatsu
Země Ohně
,,To je počasí, sakra." pronesla nespokojeným tónem hlasu, který měla vlastně vždy v přítomnosti Michiho. ,,Říkala jsem, že sem nemáme chodit." dloubla do něj naštvaně a zadívala se na oblohu. ,,Takhle tu ztvrdneme ještě několik hodin.. A mě to už teď nebaví." stěžovala si mu pořád dokola a okopávala špičkou boty zem pod sebou. ,,Ne, Michi ví vždycky všechno nejlíp, Michi si nepotřebuje nechat poradit." mumlala si pro sebe uraženě, ale dost nahlas, aby to slyšel Michi. ,,Takhle snad nepršelo ani u nás." sklonila se k zemi, opřela se o zeď domku, pod jehož širokou střechou stáli a znuděně se rozhlédla okolo po městě. ,,Samozřejmě, nikdo tady není. Proč by tu taky někdo by-" zarazila se v půlce věty, když si všimla příchozího Mizukiho. ,,Oprava, je tu jeden blázen." ukázala Michimu jeden prst, aby se ujistila, že chápe, že je tam opravdu jen jeden blázen podobný jemu. Pobaveně se usmála a na Mizukiho jen tak ze srandy mávla. Pak znuděně svěsila hlavu na stranu a přemýšlela, jestli má Michimu propíchnout ruku jednou z dýk. Nebylo by to poprvé, ono by mu to vlastně ani moc nevadilo. Měla o Michim celkově dost špatný názor a dnešek k lepšímu vůbec nepřispěl. Spíše naopak.
Saito Hashu
Než Saito odpověděl, přejel palcem přes ostří katany, kterou právě držel v ruce, kontrolujíc její ostrost. Olej, kterým jsou natřeny zjevně funguje dobře. pomyslel si a otočil se na Tenna. "Sbal si věci, je možnost, že odsud budeme zdrhat pěkně rychle, tak tu nic nenechej, pokud vše půjde dobře, stejně se osdud přesuneme pryč, není tu moc zásob a dlouho bychom zde tak jako tak vydrželi. Až budeš mít sbaleno, sejdeme se venku. Pak vyrazíme." řekl a zastrčil katanu do pochvy, kterou si připevnil vedle té, co měl už u pasu, pak sebral druhou, kterou si našel už předtím a vyšel před úkryt čekajíc na Tenna.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Nishi Yauri
Nishi nasledoval Dekiruho naspäť do jeho domu. Nevedel prečo sa vracajú. Keď prišli do domu Dekiru otvoril staré dvere a kývol na Nishiho nech ide dalej. Nasledoval ho. Po zostupe dolu po niekoľkých schodoch Dekiru otvoril ďalšie dvere. To čo bolo za nimi Nishiho ohúrilo. Kompletne zariadené laboratórium.
„Neuveriteľné“ dodal Nishi na Dekirove slová. Pomaly sa prechádzal po miestnosti a skúmal obsahy každej jednej nádobky, ktorá tam bola. „Neuveriteľné.“ Zopakoval. „Tieto látky sa v prírode hľadajú len veľmi ťažko ba niektoré už ani neexistujú. Ako sa ti podarilo sa k nim dosať?“ Otázka bola len formálna a Nishi na ňu ani nečakal odpoveď. „Je to zvláštne ale niektoré roztoky nepoznám ani ja. Prečítal som veľa kníh a v Klanovom Laboratóriu som strávil veľa času ale toto... toto vyzerá ako krv no krv to nie je....“ Nishi sa hlboko zamyslel pričom študoval ďalšie skúmavky. „No nič pozriem sa nato.“ Nishi vzal skúmavku na ktorej bolo napísané H2O. Vzal neznámu látku a kvapol ju na sklíčko ,nato dal kvapku vody a položil sklíčko pod jeden z mikroskopov. „Zaujímavé... Neviem presne čo to je ale vyzerá to ako DNA možno časť DNA...“ Nishi pri svojom malom pozorovaní a v zápale z nového neznáma, úplne zabudol na to ,že Dekiru sa stále nachádza v miestnosti.
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Masamoto Tenno
Otevřel oči a jako mrtvola zůstal ležet a chvíli se koukal do stropu. Dneska konečně otestuje své schopnosti. Dnes to přijde. Svalil se z postele a znovu si zkontroloval vybavení. Kunaie, drápy. To bylo všechno. Cítil se dobře. Zároveň si ale uvědomoval, že tohle už není jen tak, tady už půjde o život. Nakonec se ale oblékl a odešel z pokoje.
"Dobré ráno." pozdravil. V jeho hlase byla slyšet radost. Byl důvod. Od počátku nebojoval s nikým jiným, než se senseiem a teď měl možnost předvést svoje schopnosti i proti někomu jinému.
"Itadakimasu." řekl a sedl si k jídlu.
"Tak? Kdy vyrazíme?" položil otázku, kterou sensei musel čekat.
Mizuki wa tsuihō
Země ohně
Mizu byl kousek od hranice s hranicemi země deště. "Už je to dlouho co na hranicích pršelo, dlouho jsem tu nebyl doufám ,že to tu ještě poznám. Zamířím do města a trochu se zkusím usušit." Řekl si Mizu nahlas a pokračoval směrem k nejbližšímu městu. Město bylo kousek ,ale cesta v dešti po štěrkové cestě nebyla zrovna rychlá a příjemná ,promočený Mizu se sotva loudal. "Už bych neměl tak často chodit za hranice do země deště nedělá mi to dobře." Pomyslel si opět Mizu a pomalým , loudavým krokem pokračoval v cestě. Mizu dorazil někdy kolem poledne do města. Všechny podniky byly zavřené , kvůli velkému dešti . Mizovi tedy nezbylo nic jiného než zalézt pod okraj střechy na lavičku , kde bylo celkem sucho a odpočívat. " To nemůžou nechat otevřenou aspoň jednu hospodu ,kde by se dalo ohřát a usušit. Kdyby viděli v jakém počasí se obchoduje v zemi deště." Řekl si Mizu pro sebe a trochu se pousmál.
Saito Hashu
Saito vztával ráno brzy. Na tenhle den se už nějákou dobu těšil a rozhodně nehodlal si ho skazit tím, že by byl unaven. Když vyšel ráno ven, byla ještě tma a tak si zašel k blízkmu potoku, kde se umyl a vrátil se. Pak se řádně upravil, nachystal snídani, sbalil vše potřebné a vybral si dvě katany k té jedné, co obvykle nosil u sebe. to co měl momentálně k dispozici sice byla druhá liga, ale jediní, o koho by je mohl zlomit byli kapitáni nebo vyšší a na ty si dá pozor.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Dekiru Kagayaku
Skúmavo podišiel k papieru a zahľadel sa naň.
"Toto ujde." zamrmlal a zvesil terčík. Netrafil sa síce do stredu, no ak by miesto mriežky bolo súperova hlava, určite by dotyčný nadšený nebol.
"Inak máš pravdu, táto technika je zväčša na oslepenie a ľahké zranenia, nie na zabíjanie. Kyselinu použitú v masívnych útokoch tiež schvaľujem, no bez mierenia by si mohol spraviť viac škody ako úžitku." vysvetil.
"Mimochodom, všimol som si že ti ide Katon. Na tom môžeme začať stavať a k Suitonu sa dopracujeme neskôr." rázne kývol chlapcovi nech ho následuje. Zamieril to späť k vile. Vstúpili do vnútra a Dekiru otvoril masívne dvere na prízemí. Ovanul ich pach zatuchliny. Zápalkou podpálil jednu z fakieľ v držiakoch na stenách. Sňal ju z neho a osvetlil tak strmé schodisko smerujúce smerom dole. Na schodoch bola značná vrstva prachu.
"Už pár mesiacov som tu nebol." povedal smerom k Nishimu a pokračoval dole. Tam ich čakali ďalšie dubové dvere. Otvoril ich hrdzavým kľúčom. To čo bolo za nimy sa ale vôbec nehodilo k interiéru domu. Bolo tam bezchybne vybavené chemické laboratórium. V skúmavkách boli rôzne látky, nechýbali veci ako kahany, pracovné stoly a podobne. Dekiru zapol svetlo a miestnosť ešte viac vynikla.
"Je ti zcela k dispozícii. Tie tvoje kyseliny si tu môžeš miešať do sýtosti." vyhlásil a potom sa uškrnul. "Som možno čudák, no veda je moja sradcovka."
Nishi Yauri
Nishi medzitým ako Dekiru išiel pre terče sa rozhliadol po sklade. „No nie je to nič moc ale mohlo to byť horšie.“ zamrmlal si tak aby to Dekiru počul. Podišiel pár metrov smerom od Dekirua. Vytiahol svitok celkom ho roztiahol a položil na zem. Vzal kus omietky a položil ju na svitok tak aby sa znova nezrolovala. Začal čítať .Ako pomôcka mu slúžil prst ktorým si ukazoval kde práve hladí. Po niekoľkých riadkoch sa mu prst zastavil a Nishi si potichu opakoval. “Základom je pomer.... Základom je pomer.... Pomer... Hmm To sa ľahko povie! 50 ku 50? to je skoro nemožné.“ Nishi sa zahľadel na jeden z pilierov asi 20metrov od neho. Zložil ruky do pečate , ktorá bola na svitku a začal sa sústrediť. Asi po 10sekunách sa napriahol a pokúsil sa o niečo čo vyzeralo ako keď sa snažíte sfúknuť sviečku 20metrov od vás. Z úst mu však vyblakol len malý oblak ohňa. Ten letel asi 10 až 15 metrov kým sa rozplynul. Nishi sa celkom rozkašlal. „Toto nebol správny pomer tak toto fakt nebol.“ To bolo tak 100 k 0.“ Po nevydarenom pokuse sa Nishi rýchlo obrátil ku Dekiruovi akoby sa nič nestalo pričom sa snažil zakryť obrovskú potrebu zakašlať. „ Takže ja sa budem musieť tú kyselinu nielen vyfrknuť ale ju aj zamieriť to sa radšej nemôžme zamerať na vysoko objemové striekanie kyseliny a prebiť kvalitu kvantitov?“ Nishi dobre vedel ,že zamieriť Kyselinu nebude taký problém ako ju vytvoriť no nemohol to dať najavo. „ Predsa len viac je viac.“ Dodal a s umelým úsmevom sa však zamyslel. „Ak sa mi podarí prísť na to ako dať do pomeru Katon a Suiton aj s mojim handicapom budu ostatné techniky hračka. Pokiaľ si pamätám 90% technik o ktorých som si čítal sa zakladajú na princípe tejto techniky. Musím to dokázať. Katon zvládam. Ten suiton... čo sním? Ak sa mi podarí daž ho na lepšiu úroveň... aspoň trochu... Ach prečo sa nemôžem učiť techniky Katonu?“ Nishi sa vzápätí otočil bez čakania na reakciu Dekiruho a znova sa začítal do svitku. V hlave sa mu slová zo svitku ukladali podľa dôležitosti od najdôležitejších po tie menej. „Takže sústredením vodnej čaky a pomalým pridávaním ohnivej....... .........Ohnivá čakra nesmie prekročiť limit , ktorý udáva čakra vodná.“ Nishi sa nachvíľku zamračil. „ Ale veď tu sa v podstate píše ,že môj Katon je mi na nič!.“ Nishiho vrásky na čele sa zvýraznili od zamračenia ,ktoré dávalo najavo ,že Nishi vôbec nie je tak spokojný ako by sám chcel ...Pokračoval v čítaní. „ Synchronizáciou oboch elementov vzniká tok žeravej tekutiny...... ........ Jednoduchý tlak ústnej dutiny na tento tok spôsobí vystreknutie kyseliny...........“ Po opätovnom dočítaní Nishi zložil svitok a podišiel k jednému z terčov. Svitok polozil vedľa terčov a vzal jeden terč. Ten pripevnil kunaiom o stĺp a odstúpil asi 10metrov po ďalej. Pozrel sa na Dekiruha a zahlásil :“Pozeraj sa ako sa to robí!!!“ Nadýchol sa....vydýchol...znova sa nadýchol a išiel na vec... Pozrel sa smerom k terču a mierne sa zamračil, stlačil nahromadenú čakru suitonu a katonu dokopy a vydýchol s maximálnym sústredením sa na udržanie správnej kombinácie sily. Z úst vypľul tenký prúd hustej tekutiny ,ktorý dopadla na terč. Chvíľu to vyzeralo ako by terč len niekto oblial špinavo-zelenou vodou, no asi po 5sekundách sa z terčíku začalo dymiť, čo bolo znakom spáleného papiera. „No tak táto kyselina by asi niekoho nezabila ale v podstate som to dokázal...“ Z úsmevom dodal Nishi a pozrel sa neisto na Dekiruho.
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Dekiru Kagayaku
Po chlapcovej poznámke sa zamyslene poškrabal na hlave. "Nó, ja moc netrénujem, mám dosť starostí s chodom dediny a na tréning si spomeniem len málokedy. Ale snáď tu niečo nájedme."
Potom pokynul Nishimu aby šiel za ním. Chvílu obaja blúdili po zcela vyľudnenej dedine. Dekiru si nikdy nepamätal že by to tu nejak extra prekypovalo životom, no dnes tam bolo menej ľudí ako zvyčajne.
Chvíľu blúdili uličkami až napokon konečne objavil vyhovujúce miesto. Bol to priestranný sklad ktorý bol už zopár rokov nevyužívaný.
"Myslím že toto bude stačiť." poznamenal a roztvoril hlavné dvere.
Sklad nebol ideálne miesto pre tréning, no aj za toto bol Dekiru vďačný. Vnútri bola cítiť zatuchlina, no bolo tam aspoň denné svetlo.
"No, život potulného shinobi nieje ľahký." usmial sa na Nishiho a vstúpil dnu. "Idem sa pozrieť či tu nájdem dáke cvičné figuríny." zakričal a stratil sa v postranných miestnostiach.
V jednej z nich našiel čo hľadal. Balík úplne jednodých papierových terčov. Papier na ktorom boli vytlačené mal rozmery asi 50x50 centimetrov. Vzal ich všetky a vrátil sa k Nishimu.
"Takže, nemáme tu figuríny, no máme tu toto." ukázal mu terče.
"Keď zvládneš súvislý prúd kyseliny, budeš s ním skúšať triafať tieto terče. Chápeš, tá technika by bola nanič, keby si prúd nevedel správne nasmerovať." objasnil podstatu tréningu.
Nishi si vzal svitok do ruky a pomaly ho rozvoril. Prečítal si nadpis s názvom techniky a nachvíľu sa zamyslel. Bola to jedna z techník klanu Yauri. „Odkiaľ vzal tento svitok? Niekoľko som ich videl v klanovej knižnici ale tie mu boli len podobné... Má ich tento čudák viac alebo to je len jediný? Čo ak má v zásobe nespočetné množstvo techník klanu Yauri?...Po krátkej pauze a zablysknutiu v Nishiho očiach pokračoval Nishi v čítaní... Čítal v potichu a popri tom si miestami niečo mrmlal popod nos. „Uživatel nahromadí čakru... ...... ......stlačením.......... ......... vytryskne prúd........ ...... s koncentráciou... ak však nedosiahne potrebnú stabilitu....... .....“ Po niekoľko minútovom hladení do svitku Nishi zakončil čítanie vetou... „ Technika klanu Yauri.“ Pozrel sa na Dekiruho a z ušklebom sa ho opýtal : „ Toto nieje vaša technika však? No to je jedno ak mi pomôže pri tréningu tak mi je jedno odkiaľ je alebo nieje.“ Zroloval svitok a dal si ho do vnútorného vrecka Kimona pričom mu zaštrngotali skúmavky otierajúce sa jedna o druhú. Opatrne vykročil krok od Dekiruho a poobzeral sa okolo seba. „ Vidím tu vela domov ale žiadne cvičisko, máte tu niečo ako dojo alebo len kúsok rovnej zeme kde trénujete? Nieže by som bol vyberaví ale niesom jeden z tých čo trenuju v lese hodiny udieraním do kôre stromu. Viete som viac teoretik. Potrebujem podmienky kde...“ Tu sa Nishi zasekol. Spomenul si ,že nikdy predtým poriadne netrénoval okrem dokonale vybaveného doja klanu Yauri. Nevedel si predstaviť tréningové pole ine ako plne figurín a pomôcok. „Kde trénujete vy?
Naruto Abudai [canceled] open New project >>>
My Last Hope
Shinobi Wars [canceled] open New project >>>
Naruto Shadows [canceled] open New project >>>
Shinobi Generation Unleashed [canceled] open LAST project >>>
Shinobi Risings [Alpha version]
Masamoto Tenno
Něco takového i očekával. Jistě, s věcma je to vždycky lehčí, než s živou hmotou. Znovu to tedy uzavřel do vězení a přidal tlak jak nejvíc to šlo.
Nicméně to nebylo dost. Trochu povolil, aby to následně znovu stlačil. Ale ani tentokrát se mu to nepovedlo rozdrtit. Bylo to dost pružné.
Úplně zrušil techniku. ZAčal přemýšet. Připomenul si, že záleží na jednom momentu překvapení, na ničem jiném.
"Suirou no Jutsu." pronesl opět do vzduchu a vítr nesl jeho slova dál. Tentokrát do toho dal opravdu hodně síly.
Byl si jistý, že tentokrát se to povede. Ne, opět se mu to nedařilo. Nádech, výdech a znovu.
Vztek nad tím, jak dlouho už to trvá byl pro tu kouli osudný.
Ve vodním vězení se držely kousky dřeva a on se vyžíval v tom pohledu.
Potom ji zrušil a s majestátním- "Hotovo." vešel do úkrytu. Zítřek se blížil a on už se ho nemohl dočkat.
Katsumi Mortewa
Následovala další rána do čela. Pfff. Co komu udělala!? Ten chlap měl jediné štěstí, že tohle už nebolelo, teda nějaká ta bolest tu byla, ale nic kvůli čemu byste museli řvát jako o život.
Zhluboka se nadechla a počkala, až bolest odezní, chtělo se jí spát. Kvůli cestě sem musela vstávat (velmi) brzo a to rozhodně nemá ve zvyku, takže pokud jí někdo nenakopne, tak si dá dvacet. Anebo ne. Ještě vydrží, třeba Yuu navrhne pauzu, koneckonců, už toho vytrpěli dost. Takže na to právo mají.
We live alone, we die alone. Everything else is just an illusion. (Orson Welles)
Saito Hashu
"Jo není to špatný, ale kdyby to byl člověk, mohl by se cukat a v horším případě skládat pečeti, takže teď vztoupíš do poslední fáze. Ta už není tak těžká. Rozdrť to." řekl když vykoukl ven ze dveří a poprvé za celý den spatřil Saito sluneční světlo. sám moc na ranní vztávání nebyl a tak byl po několik dnech unavený, přičemž on chtěl být čilý až si zaskočí na návštěvu.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
"Dobře. Dobrou noc." řekl a jakmile se donutil vstát, odešel do svého pokoje. Zalehl a usnul.
Ráno se nasnídal a vyrazil ven. Jeho nedočkavost by se dala přirovnat k tomu, když malé dítě čeká na narozeninové dárky. Postavil se nad pletenou kouli a uzavřel jí do vodního vězení. Pořád se ale o kousek pohnula.
A rávě ten malý pohyb by nepřítel mohl použít k úniku. Zručil techniku, znovu posbíral vodu a pokusil se to udělat lépe. Ale nešlo to. Výsledek byl úplně stejný.
Voda, pečetě, samotná technika. Odhad měl docela dobrý. Po třech hodinách už se koule skoro nehýbala.
Utřel si pot z čela. Dělal to hodně rychle, takže to bylo sice víc vyčerpávající, ale jemu to pomáhalo.
"Suirou no Jutsu." vykřikl a koule se za chvíli ocitla ve vodní bublině. Tentokráte se ani nepohla.
"Senseii? Takhle nějak by to mělo být že?" řekl nahlas.
První půlka dne byla celkem náročná. Podle slunce odhadoval, že jsou tak dvě hodiny odpoledne.
Saito Hashu
"Nebudou tam žádní ninjové, ale samuraiové, takže bys měl mít stálou možnost úniku, pokud se nenecháš obklíčit. Většina z nich by měla být zhruba na tvé úrovni, ale pozor na poručíky, ti by ti mohli pěkně ublížit. Poručíka poznáš podle toho, že má hnědou zbroj a na helmě rohy. Pak jsou tam ještě kapitáni, ti nemají zbroj a pokud někoho takovho uvidíš, utíkej a hodně se modli, protože proti těm nemáš šanci. Nakonec je tam velitel a jeho stráž, ale ty navštívím já, takže ty nejspíš moc neuvidíš. Jestli to dokončíš zítra tak tam zajdeme pozítří a pak už to tu asi opustíme, nebude tu úplně bezpečno." řekl Saito a s tím se otočil a šel spát.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
S vděkem přijal večeři. Senseiův návrh se mu líbil.
"To nezní jako špatný nápad. Zítra bych jí měl dokončit." vyjádřil nahlas svůj názor.
Třásly se mu ruce, proto se posadil na kámen.
"Ale povězte, sensei, budou tam i nějací ninjové na mé úrovni? Nebo jen ti na vaší?" zeptal se.
Zaprvé ho to zajímalo ze všeho nejvíc a potom aby řeč nestála.
Saito Hashu
Saito celou dobu poslouchal co Tenno dělá a když skončil, donesl mu misku s večeří ven. Dal mu jí a postavil se vedle něj, zírajích na obzor. Chvilku tak stál a nakonec promluvil. "Tenno co kdybychom, až dokončíš tuhle techniku, zašli navštívit ozbrojené síly zdejší zemičky, koneckonců, měl bych jít pozdravit tátu." řekl s úsměvem a čekal co na to Tenno řekne.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Trochu nejistě s díval na to, co mu sensei podával. No, když mu to pomůže se naučit tu techniku...
„Dobrá, děkuju.“ kývl, vzal si to a odešel zpět na místo, kde trénoval. Za tu dobu už bylo solidně promáčené. Postavil TO proti sobě na zem a zadíval se na to.
„Teď tě utopim.“ řekl si v duchu a složil pečetě. Uzavřel TO do velké koule a pokusil se zvýšit tlak. Než se o to pokusil, TO už plavalo po kraji. Zachovej klid.
Uvolnil techniku a pokusil se o to znovu. Ani tentokrát se mu však nepodařilo udělat cokoliv proti tomu, aby TO vyplavalo.
Jak už to tak bývá, při soustředění sem tam zabloudíte myšlenkami někam jinam. On zabloudil k tomu, jak na tom teď je. Ovládá pár silných technik, má silného senseie, ale nikoho jiného. Právě proto se chtěl tolik dostat do nějaké společnosti, protože ta samota ho pomalu začínala stresovat.
Složil pár dalších pečetí a znovu uzavřel věc do vodního vězení. I tentokrát se jí podařilo vyplavat. Už měl chuť vzít do ruky drápy a rozseknou to vejpůl. Sedl si chvíli na kámen, ať si nervy odpočinou. Bylo tu docela hezky. Ale jako obvykle bez lidí. Poslední člověk, na kterého si pamatoval, byl ten, co řídil schůzi v kolonii.
Chtěl se setkat s ostatními učedníky, změřit s nimi své síly. Ale okolnosti to chtěli jinak. Jemu to nějak nevadilo, ale opravdu už to chtělo někoho sobě rovného. Ne někoho, kdo o tolik převyšoval jeho schopnosti. Ono bylo sice dobré mít proti sobě někoho silnějšího, ale to nešlo do nekonečna.
To už ale znovu stál na nohou a tvořil vodní vězení. Bez viditelné známky zlepšení.
Kolem páté hodiny večer už to dokázal udělat tak, aby s TO nedostalo úplně na kraj. Teď se to volně vznášelo přibližně ve tří čtvrtinách. To si odpočinul podruhé. Pokrok mu trochu zlepšil náladu. Ale jinak byl úplně vynervovaný. Když sensei říkal „trochu stresující“, rozhodně si pod tím Tenno nepředstavoval tohle. V návalu vzteku vyskočil z kamene, složil pár pečetí a namířil proti tromu. „Suiton-Ao Hachi.“ vypálil to s takovou vervou, že to proletělo tři stromy.
To ho trochu uklidnilo. Ale věděl, že nesmí přestat. Tu techniku chtěl mít zvládnutou co nejdřív.
Když se blížila desátá hodina, už to bylo o mnoho lepší, ale zítra ráno to ještě musel dodělat.
Dneska už na to opravdu neměl ani sílu, ani nervy.
Saito Hashu
Celou tu dobu co Tenno trénoval, Saito si pletl z větviček jakýsi podivný tvar, až z toho vzniklo něco jako kruh, ikdyž poněkuď hrbatý. Když za ním přišel Tenno, jen kývl a podal mu kouli. "Je to ze dřeva takže tahle koule se bude snažit vyplavat nahoru, tvůj trénink spočívá v tom, že ji budeš držet uvnitř. Jasné? Zezačátkuto bude poněkud stresující, ale časem se to podá." řekl Saito a šel vařit večeři.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Masamoto Tenno
"Dobře." kývnul a odebral se na místo. Poskládal pečetě a pod dlaněmi se mu vytvořila vodní bublina. Stále všek neodpovídala jeho představě. Vpustil do ní víc vody. Následně praskla. Sebral tedy víc vody a vytvořil bublinu najednou. Ale podle toho, co věděl by ta bublina měla být kulatá. A takle byla spíš do tvaru skumavky. Každopádně se to snažil udržet. Šlo to, ale jakmile se pokusil s tím cokoliv jiného udělat, opět se to nepodařilo. Nemělo cenu se stresovat. To by ho akorát zpomalilo. Sebral tu vodu znovu, znovu se pokusil o vytvoření bubliny dokonalého tvaru. Nešlo to snadno. Hotový s tím byl až k páté hodině večer. To už dokázal udržet tvar a byla to pro něj dostatečná velikost. Přišel tedy za senseiem a celou techniku mu ukázal.
"Jste spokojen? Pokud ano, jak mám zvýšit tlak v té technice?"