Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Masamoto Tenno
Předpokládal, že takhle nějak to skončí. Místo aby se rozplácl na zemi tak provedl parakotoul a přistál v dřepu.
Následně se otočil a sledoval děj za sebou. Napadlo ho, že by se možná mohl ukrýt v korunách stromů.
Jenomže mířit na takovou dálku by mu asi moc nešlo a blíž už žádné stromy nezůstaly.
Napadla ho ještě jedna věc. Saitou se teď soustředil na Mika, to znamená, že Tenno měl dost prostoru na útok ze zálohy.
Pokud šlo jednoduše z vody na zemi vytvořit klona, proč by to nešlo i s jinou technikou.
Udělal několik pečetí a koncentroval vodu na kousek od Saitoua.
"Suiton:Ao hachi" pokusil se o to. Dělal to poprvé, takže si rozhodně nemohl fandit, že by ustřelil pouzdro s katanou. To by k ničemu nebylo a navíc ta kulka stejně letěla na senseiovu nohu. Nebyla vystřelena plnou silou, ale i tak to mohlo slušně zabolet.
Miko
Země železa
"Uvidíme!" Zašeptal Miko, když se na něj Saito rozeběhl. Meč zatím netasil, takže dojde na pěsti a kopy. V tom nemohl být horší než ten ronin.
Udělal úkrok stranou a pozvedl ruce. Pravačkou odrazil ránu pěstí do strany a levačkou zatlačil na Saitoovo rameno čímž umocnil jeho pohyb směrem vpřed a postrčil jej tak za sebe.
Miko se otočil, poodstoupil o jeden a půl kroku zpět a zůstal v bojovém postoji. Adrenalin se mu dostával do krve, potěšení z boje narůstalo.
"Umím toho dost!" Řekl a prsty vyzval Saitoa k dalšímu útoku.
Hashu Saito
Země Železa
"Tenno tedy první." pomyslel si a otočkou se vyhnul seknutí drápů i chakře. Pak se rychle skrčil a podkopl Tennovi nohu na které stál, zatímco se ho snažil kopnout z otočky. Miko celou tu dobu stál jen tak a koukal. "Miko, jak ses někdy mohl něco naučit? Když tam budeš jen tak stát, nikam se nepohneš a nic nevyzkoušíš... a dostaneš." Jakmile to dořekl, okamžitě prudce vyrazil na Mika a rozehnal se po něm pěstí.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Fajn, to je dobrej základ, ale na Hirashin no jutsu zapomeň. Jednou jsem se na to koukal a je to něco tak složitého, že to ani já nechápu a to jsem byl považován za poměrně dobrého." řekl a jako na povel zahnul do lesa. Po asi minutě chůze se zatavil na mýtině a rozhlédl se kolem. "Tohle posatčí, teď začneme s první lekcí, mělo by to být jednoduché. Jelikož neumíš žádné jutsu začnu od toho základního: Henge no jutsu. Jedná se o techniku proměny. Soustřeď chakru na povrch svého těla aby to vypadalo jako já. Začni." řekl s klidem a posadil se naproti Mahirovi.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Mahiru šel za svým senseiem, který se rozhlížel kolem sebe. "No, jak bych to jen řekl. Čakru umím ovládat, celkem dobře. Umím pomocí ní vylézt na strom, nebo jít po vodě. Mé taijutsu, no kdybych se měl ohodnotit, na stupnici od jedné do desíti, tak asi čtyři. Více trénuji rychlost než sílu. A snažím se ovládnout ty dvě katany, ale moc mi to nejde. A co se týče mého ninjutsu, tak je na nulové úrovni. Sice jsem zkoušel jedno justu. Kromě těchto katan jsem po rodičích zdědil, ještě tento divý trojcípí kunai a tento svitek." Vytáhl s kapsy věci a ukázal je senseiovy. "Jenže je to justu třídy S, takže mi to potrvá hodně dlouho, než ho ovládnu. A jmenuje se to ... jo tady Hiraishin no jutsu." Dořekl a schoval věci zpět do tašky. Nádech se a pokračoval. "No dál, jednou jsem si koupil, takový čakrový papír, který ukáže váš živel. A jak jsem do něj pustil čakru, tak se rozpůlil, tudíž mám náklonost k fuutonu. No a to by tak byly, mé schopnosti. Já vím není to nic extra, ale věřte mi, že udělám cokoliv abych zesílil a dosáhl svých a vašich cílů. Cokoliv." Ukončil Mahiru své hodnocení a přičemž poslední slovo zdůraznil.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Miko
Země Železa
Saitou evidentně nepochopil otázku a vyběhl na ně s nějakou deb*lní rozcvičkou, která měla být jen ubohou parodií skutečného boje.
Nebylo v tom nic jiného, než to, že se Saitou chtěl zase jen před nimi předvádět.
A Tenno jako poslušný pejsek samozřejmě ihned udělal co se mu řeklo, jen proto, že se mu to řeklo.
Bylo to nechutný a na něčem takovém se Miko podílet nehodlal.
Jen založil ruce na hrudi a čekal až pejsek dostane přes čumák.
Masamoto Tenno
Následoval senseie. Pravidla rozcvičky se evidentně změnily. Ale bojovat po boku někoho, kdo by ho s největší radostí strčil do rány senseiovo katany a svedl to na náhodu, se mu moc nechtělo.
Nakonec ale přece jen vytáhl drápy a prodloužil čepele vzdušnou chakrou.
Obloukem sekl na Saitův trup a využil pohybovou energii k tomu, aby dal sílu kopu z otočky na břicho.
V těhle situacích si člověk už ani tak moc nepředstavoval, jak moc soupeře zraní, ale spíš jak moc bude bolet dopad.
Hashu Saitou
Země Železa
"Klidně okamžitě." pronesl a seskočil zpět na zem. Pak klidným korkem vyrazil na mýtinu, která se značně rozrostla. "Fajn, včera jste měli od rozcvičky pohov, protože jsme byli unavení, já tedy ano. Ale dneska vás před tím už nic nezachrání." řekl s úsměvem a natáhl si rukavice. "Takže standartní podmínky: dva na jednoho, zkuste mě zabít, já vás šetřit moc nebudu." řekl s úsměvem, vytáhl katanu a zabodl ji do země před sebe čekajíc až ti dva začnou.
Ami Kanura
Hranice Země Ohně
"Moje jméno je Ami, zbytek není podstatný." řekl a vyrazil dál po cestě. "Brzo, brzo začneme, jen mi řekni, učil ses už někdy něco? Práci s chakrou? Ninjutsu? Taijutsu?" zeptal se ho a začal se rozhlížet, kde by mohli uhnout z cesty, protože rozhodně nechtěl toho kluka trénovat někde na cestě. jeho představa byla nějaké klidné místo daleko od lidí a svědků, a nejlépe daleko od Konohagakure.
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Chvíľu už neveril, že to Cara zvládne. Vyzerala vystrašene a šokovane. Pustiť ju však nemienil. Lútosť nepripadala do úvahy - buď splní zadanie alebo ju utopí.
Cara si zrejme uvedomila, že nevinným pohľadom na Hajina nezapôsobí a keď zavrela oči, bolo jasné, čo robí. Trochu to síce trvalo, no nakoniec Hajin pocítil jemné škubnutie, ktoré sa vytratilo rovnako rýchlo, ako sa objavilo. Podmienky však splnila a Hajin vytrhol ruku z vodnej gule, ktorá sa v tej chvíli rozpadla. Vôbec sa nezaujímal o to, či Cara stihne zareagovať.
"Môžeš si oddýchnuť, povedzme na tri hodinky. Radím ti, vstaň na čas," prehovoril opäť svojím klasickým, chladným tónom.
Láska a mier!!!
Mahiru Mazekani
Hranice Země Ohně
Mahiru stál jako opařený. Stále si v hlavě přehrával slova toho muže. "Já ti dodám sílu, abys zabil ty dva muže, ..." Nic jiného jakoby neslyšel. To byla ta slova, která chtěl slyšet. Udělal by cokoliv aby se pomstil, klidně by i šel za samotným bohem smrti. "Já, no. Dobrá budu rád když mě budete učit a klidně vám pomůžu s vaším cílem." Chvíli se odmlčel, podíval se po neznámém a mírně se usmál. "Sensei." Podíval se na nebe a zavřel oči. "Konečně jsem našel někoho kdo, mě bude učit. Těšte se, jdu si pro vás." Pomyslel si Mahiru a podíval se po svém senseiovi. "Mimochodem, jak se jmenujete, sensei? A kdy začneme." Zeptal se mladík a čekal na odpověď svého učitele.
narusaku 4ever
Ať si říká každej kdo chce tak Madara a Itachi to jsou velcí páni
Kurama nej démon
Itachi, Madara, Naruto, Minato a Kurama. Nej pětka.
Miko
Země železa
Téměř ihned za ním vylezl z budovy i Tenno. Všichni byli navyklí na brzké vstávání.
Na pozdrav toho pitomce neodpověděl. Byla to jen zdvořilostní hláška, kterou lidé nemysleli doopravdy vážně. On třeba měl pěkně pos*ané ráno.
Zachrčel a odplivl si do sněhu.
Svírající pocit ho neopouštěl. Naučil se svým pocitům a instinktům důvěřovat když cestoval sám. A párkrát se to vyplatilo.
Odlepil se od zdi a došel za Saitoem, který evidentně jen civěl někam do blba.
"Jak dlouho ještě budeme čekat?!" Zeptal se tiše, ale důrazně.
Dnešek bude fakt zas*anej den, prostě to cítil.
Cara Amnell
Tesne za hranicami Zeme Vody
Bol to dlhý a náročný deň, ktorého koniec sa zdal Care nekonečne ďaleko. Keď jej muž sľúbil, že chôdza po vode bude jej posledná dnešná skúška, takmer natešene sa usmiala a bez premýšľania vykročila za ním. Chôdza po vode, jasné, že niečo také vedela, veď nebola úplne neschopná a učil ich to sensei hneď na začiatku.
Keď sa ale jeho prsty ovinuli okolo jej krku, vytušila, že to nebude až také jednoduché, ako si myslela. Šokovane sa zadívala na Hajina a chcela ho kopnúť, udrieť alebo spraviť hocičo, aby ju pustil. Aké to bolo nemilé prekvapenie, keď zistila, že sa nemôže pohnúť.
"Čo-?" dostala zo seba šeptom a nechápavo sa zadívala na muža, ktorý ju držal v akejsi vodnej guli, ktorá jej bránila v akomkoľvek pohybe pokúsila sa zhlboka nadýchnuť, ale nemohla. Pokúsila sa pohnúť, ale nepodarilo sa jej to.
Zdesenie sa odrážalo v jej očiach, keď jej Hajin určil podmienky a Cara v tej chvíli neverila, že sa vôbec niekedy z tej gule dostane. Nemala predsa dosť síl na niečo také, okrem toho nemohla dýchať, panika sa šírila jej telom a nemohla sa sústrediť na nič, nie to ešte aby sa sústredila na chakru.
Jedno však vedela a to, že nechcela umrieť takto. Nechcela umrieť bez toho, aby pomstila smrť svojho tímu. Chcela odčiniť, čo napáchala a keď dnes umrie, umrie ako zločinec, ako vrah a to nemohla dopustiť.
Zavrela oči, aby sa mohla lepšie sústrediť. Pomohlo by, keby mohla normálne dýchať, ale pokiaľ dýchala pomaly, vzduch sa jej do pľúc dostal, takže to sa dalo zvládnuť.
Sústredila sa na svoju chakru, ktorá prúdila celým jej telom. Presúvala ju do rúk, do dlaní a končekov prstov a keď mala pocit, že jej je dostatočne veľa, vypustila ju do vody.
Masamoto Tenno
Ráno ho čekalo konečně příjemné probuzení. Po několika dnech neklidného spánku se probudil bez myšlenek na smrt nebo jiných nočních můr. Navíc s vizí toho, že brzy přijde člověk, který mu umožní stát se ještě silnějším.
Hodil na sebe oblečení, zamkl pokoj a odešel ven z budovy.
Jakmile uviděl Saitoua a Mika, zamířil k nim.
"Dobrý ráno přeju." byl optimističtější než obvykle. A byl to skvělý pocit.
Miko
Země železa
Vykašlal se na jakýkoliv trénink a místo toho nabrousil všechny čepele co měl u sebe.
Nevěděl, jak dlouho mu to trvalo, ale ihned jak skončil tak ulehl ke spánku.
Probudil ho jakýsi nepříjemný pocit a on se na prázdno ohnal vojenským nožem, který svíral pod polštářem.
Ztěžka oddechoval. Dlouho, dokud se jeho dech nezklidnil. Nepříjemný pocit ale stále přetrvával. Bylo to, jako kdyby jej cosi svíralo.
Ihned jak vstal, k pocitu se přidaly následky včerejší meditace. Rýma a pálení v krku. Nachlazení bylo přesně to, co člověk nepotřebuje v téhle zapomenuté zemi plné sněhu a studeného větru.
Dal si horkou sprchu a hodil do sebe prášek proti chřipce.
Oblékl se jak nejtepleji mohl, sebral všechny věci a sešel dolů do přízemí.
Vycítil Saitoua kousek od ubytovny. Vyšel tedy ven a s rukama v kapsách se opřel o zeď budovy.
Saito Hashu
Země Železa
Když dojedl, oba kluci už dávno odešli, nechápal kam tak spěchají, ale to byla jen a jen jejich věc. Když se vrátil na místo kde se měli setkat, ani jeden z nich tam nebyl, ale místo neslo známky, že tam ještě někdo před chvílí byl a trénoval. "Aspoň tak..." pomyslel si a posadil se na pařez, kde předtím meditoval Miko. Měl před sebou problém, Tenna. Ten kluk měl talent, to určitě, ale jeho taijutsu mu dělalo starosti. Už nad tím chvíli uvažoval, ale bude muset něco udělat s těma drápama, protože jak jeho úroveň stoupala, začaly být stále větší přítěží. Neměly dosah, zbytečně moc ostří, nepohyblivé, každá rána se převáděla přímo do ruky bez možnosti pružení a mnoho dalších chyb. Kdyby Mika trochu vycvičil, jedinou ranou by Tenna srazil, protože Tennovi drápy by mu jednoduše zlomily ruku. Nakonec tyto myšlenky uzavřel s tím, že si s ním o tom zítra promluví. Nakonec využil příležitost, že byl sám a odložil svůj meč stranou, načež jakoby ze vzduchu vytáhl jiný, mnohem prostší než všechny předtím co kdy měl. Samotný vzhled vyjadřoval za jakým účelem byla ta zbraň vytvořena, zabíjení. Chvilku si s ní hrál mezi prsty a poté začal trénovat. když skončil, v okruhu dvaceti metrů nebyl jediný stojící strom, zato všechny byly čistě useknuté na zemi a na celém prostranství ani jediná tříska. "Ještě to není." pomyslel si když pohlédl na své dílo. Nakonec se unavený sebral a šel si lehnout. Když vyšlo slunce, Saito stál nad vchodem do ubytovny a sledoval východ slunce.
Tanaka Koru
Sídlo Samuraiů
Muž sedící v plášti na malé stoličce a popíjel z malého hrníčku čaj. Naproti němu napůl seděl a napůl ležel a napůl seděl Taiken Hashu celý v obvazech a páskách. "Už je to chvíle co jsme se naposledy viděli, že Koru-san?" začal po chvíli mlčení Taiken, ale rozhodně se cítil nepohodlně.
"Vidím, že můj žák ti polámal pár kostí Taikene, copak, to na tebe dopadlo stáří tak tvrdě?"
"Dalo by se říci, každopádně tvůj žák už není samurai, naučil se ninjutsu a to pěkných pár."
"Pokrok nezastavíš Taikene, říkám ti to pořád, samuraiové jsou už slabí..."
"Ne, jen ten pitomec je moc silnej..." Na chvíli zavládlo mezi oběma muži ticho.
"Už to není tvůj syn?" přerušil ticho nakonec Koru.
"Ne... ale pořád jsem na něj tak trochu hrdý... každopádně, to není důvod proč jsem tě povolal zpět z tvého odpočinku. Pravidla znáš a tohle bylo moc na to abych mohl ostatní kapitány umlčet..."
"Rve mi to srdce... Můj bývalý žák... Teď bude někde u té jeho ploché hory."
"Tam? Není hloupej, je jasný, že tam nepůjde, to je moc zjevné.."
"A proto tam je, no nic, uzdrav se brzo, já vyrážím."
Kanura Ami
Hranice Země Ohně
Když ho chlapec trošku řízl, nehnul ani brvou, jen pustil jeho katanu a olízl si krev z prstu. "Ty: Zabít dva muže? Nesnaž se být vtipný, je to patetické, jak se na tebe dívám, nezabil bys ani králíka, natož člověka... ale s tréninkem bych ti mohl pomoci, ovšem, nic není zadarmo. Tak co, přijmeš moji výuku? Já ti dodám sílu, abys zabil ty dva muže, zato ty pak pomůžeš mě s mým cílem, co ty na to?"
Pokud nereaguju tak prokrastinuju! Pokud mě už opravdu potřebujete rušit, tak to zkuste jindy ^^
Kenzo koukal, jak si ten kluk odskočil a ihned po něm vypustil dva šípy. Jeden z nich byl rychlejší a měl zvláštní barvu. I když letěly velmi rychle, pro Kenza nebyl problém se jim vyhnout. Vzhledem k tomu, že šípy letěly ve stejné výšce a dráze, uskočil hbitě na stranu. Šípy prosvištěly kolem. Jeden z nich se zapíchl o stromy v dálce a ten druhý si dokonce prorazil cestu stromem. „Vedení chakry." řekl si potichu „alespoň něco umí."
Kenzo stál a sledoval chlapce, jak na něj míří lukem.
„Budeš stát a mířit, nebo budeš bojovat?" křikl na něj. Vytáhl si kunai a připravil se na útok.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Michi Uta
Na okamih sa zarazil keď im Goku povedal, že končia. Všimol si však, že Goku polavil v obrane a stal sa tak snadným cielom. Prekúsol bolesť a vyskočil na obe nohy, namieril katanu čo možno najpresnejšie na krk. "Polavil si ... kamenná hava." Michi mal čo robiť aby sa držal na nohách vďaka tomu kolenu ktoré si vyhodil pri chytaní Tenshi. "Myslím, že sme vás dokázali dostať." Oznámil Gukuovy rozhodne. "Len tá noha bude problém ... je zrejme len vyhodená no i tak nebudem môcť dlhšiu dobu s ňou hýbať." Michi sa zhlboka na dýchol. "Jashin stál predsalen pri mňe až do samotného konca boja."
Masamoto Tenno
Oklikou se vrátil na tréninkové místo. Postavil se doprostřed louky, nasadil si drápy a začal se sestavou. Pár pohybů se mu opravdu líbilo. V kombinaci s některými kryty představovaly smrtící kombo.
Stejně to nemělo cenu, protože si hodně částí sestavy nepamatoval.
Nakonec to vzdal. Sedl si a začal znovu procvičovat techniku vodního klona. Vytvořit ho nezabralo moc dlouhou dobu.
Ale ty pohyby pořád nešly moc dobře.
Pořád to nevypadalo přirozeně. Rozpustil ho a dělal jednotlivé pohyby sám, přičemž se na každý z nich soustředil. Takhle tam šaškoval asi půl hodiny.
Pak to zkusil s klonem. Teď, když už věděl, to šlo lépe. Ale senseiův klon to dělal sám od sebe.
To už by tady ale asi sám nevymyslel. Byl unavený. Vrátil se na pokoj, převlékl se a zalehl do postele.
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Boj? Tady a teď?" zděsil se Akira a říkal si pro sebe: "Sakra, přímej boj 1v1 je pro mě asi to nejmíň výhodný co může bejt. S lukem tady moc šancí nemám. Musim do toho dát prostě všechno..."
Akira popoběhl trochu dál od Kenza a natáhl svůj černý luk. "Tak teda dobrá!" zakřičel chlapec "budeme bojovat!" dodal už potichu a vystřelil dva šípy najednou. Jeden z nich byl posilněn ohnivou chakrou a tak letěl rychlejc a byl mnohem průraznější. Akira nečekal, že by se Kenzo nechal trefit, ale musel zkusit alespoň vystřelit, před tím, než se bude muset pustit do boje s taijutsu a ninjutsu. "Mám docela odstup, měl bych bejt schopnej bejt připravenej na souboj na blízko, dřív než mě praští." řekl si Akira, natáhl luk a čekal co bude dál.
Kenzo v klidu ležel ve stínu stromů a díval se na oblohu bez mraků. Vlastně to byl příjemný den. Jako stvořený na výpravu. Už věděl, kam půjdou, ale jestli tam něco objeví, to se uvidí. Jen doufal, že ho ten chlapec nebude moc zdržovat.
Když se ten kluk objevil, Kenzo se na něj usmál a pověděl: „Koukám, že jsi splnil vše, co jsem ti řekl. Tak se dovybav zbraněmi a zbytek mi předej."
Chvíli počkal, potom se sám vybavil a řekl chlapci, že je na čase vyrazit.
„Mé jméno je.." na chvíli se zarazil „Prostě mi říkej Kenzo."
řekl a mávl nad tím rukou. Začal se prodírat lesem, aniž by chlapce vyzval, aby ho následoval.
Nějakou chvíli mlčky šel, dokud nenarazili na celkem rozlehlé pusté místo uprostřed lesa. Tam se zastavil a otočil se na kluka.
„Teď mě poslouchej. Tady si ověřím, jestli jsi vůbec k něčemu, nebo budeš jen přítěž. Nebudeš mi ukazovat své techniky, nebo mluvit. To mě nezajímá." Podíval se na mladého kluka před sebou a dodal trochu důrazu na poslední slovo. Dal si ruce v bok a pokračoval. „Tady a teď budeme bojovat. Budeš se snažit mě zabít. Jestli na tobě poznám, že se málo snažíš, nebo že nechceš bojovat, můžeš se rovnou sbalit a jít." Odmlčel se a rozhlédl se po terénu. „Můžeš použít co chceš, kromě taktiky vyhladovění nepřítele,samozřejmě. Jestli jsi nadějný alespoň trochu, vezmu tě s sebou."
Potom si líně protáhl končetiny a řekl: „Můžeš začít."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Zvěř v životě neporcoval, ale kolikrát u toho pozoroval svého otce. Postupně vzal všechny tři těla mrtvých zvířat a začal je stahovat z kůže. Práce to byla poměrně obtížná, ale Akira byl připraven udělat cokoliv a tak se do ni pustil s vervou sobě vlastní. Když měl zvířata stažená, tak se dal do porcování. Neměl pořádný nůž a tak porcoval kunaiem. Trvalo mu to trochu dýl, ale nakonec připravil maso na tři dny a dal ho do batohu. Zbytek masa vzal do vesnice, kde ho za nějaký peníz prodal do hostince. Z hostince se vydal do menšího obchodu, kde měli od všeho něco a nakoupil tam kunaie a shurikeny, přesně jak po něm Kenzo chtěl. Nějaké peníze mu ještě zbyly protože nákup nebyl zas tak velký. Ve vesnici neměli moc ninja vybavení. Akira se vydal do lesa, kde na něj měl Kenzo čekat.
Kenzo rád viděl,že ho chlapec vyslechl a odešel. Měl alespoň chvíli zase sám pro sebe. Pár hodin ještě poseděl a když cítil,že začíná mít dost, odebral se do pokoje. Prakticky ihned usnul. Druhý den vstal něco málo před jedenáctou. Ještě rozespalý vykonal ranní rituály, jako opláchnutí obličeje,mytí zubů a snídaně. V hostinci bylo pusto,protože ve vesnici již všichni pracovali. Bylo mu to jedno,stejně chtěl jen zaplatit.
Když zaplatil,odešel k mohyle,kde čekal na toho kluka. Říkal si,že by nebylo špatné mít s sebou někoho,kdo by za něj mohl shánět potravu. Uvidí,jestli vůbec dorazí.
Když bylo slunce přímo nad mohylou,mladík se dotáhl i s nadměrným úlovkem na smluvené místo. Když Kenzo viděl tu hromadu masa, trochu mu cukaly koutky u úst smíchy,ale nechtěl nic dát znát. Přišel k rozzářenému chlapci a řekl:,, Udělal jsi na mě dojwm,chlapče. Jen nevím,jak chceš tohle všechno nést s sebou na cestě." Obcházel poraběné kusy a přemýšlel. ,,No,uděláme to takhle. Ty teď tu zvěř stáhni z kůže,tu si necháme vyčinit. Maso naporcuj tak,aby nám vyšlo na tři dny a hoď do tohohle batohu." Sáhl si pro batoh ze zad a podal mu ho. ,,Zbytek masa prodej ve vesnici a za peníze nakup kunaie a shurikeny,pokud nějaké někde najdeš." Potom se podíval k lesu v nedaleku. ,,Budu čekat támhle v lese. Až přijdeš,promluvíme si."
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Dobrě." řekl jen Akira a začal se zvedat od stolu.
"Zvěř lovim od malička. To pro mě bude hračka. Paráda." říkal si Akira v hlavě a ještě než odešel, tak řekl směrem na muže, který mu právě zadal lovecký úkol. "Zítra se tedy uvidíme, mé jméno je Akira. Vaše jméno mi můžete dyžtak říct až vám zejtra přinesu nějakou ty zvěřinu. Zatim na viděnou." Akira odešel z hostince a zamířil do lesíku, kde si udělal oheň a vytáhl svoji přikrývku. Na spaní pod širákem byl už zvyklý. Bylo to sice nebezpečné, ale Akira byl připraven se bránit a od oné události už měl stejně špatné spaní a tak ho vzbudil sebemenší rachot. Usínal s dobrými pocity z právě prožitého dne a vzpomínkou na svoji rodinu. Zdálo se mu, že srovnává některou velkou vesnici se zemí nějakou hodně silnou technikou...
Vzbudil se hodně brzo. Ohniště po sobě uklidil a sebral svoje věci s tím, že půjde ulovit nějaké to zvíře. Mohl by mít i smůlu, protože zrovna nebyla nejlepší lovecká sezona a nevěděl jak na tom jsou místní lesy, ale Akira si věřil. Natáhl luk a začal se plížit lesem potichu jako kočka, přesně jak ho to učil jeho otec. Netrvalo dlouho a narazil na první zvíře. Celkem velký kus zajíce před rudovlasým klukem a jeho šípem neměl sebemenší šanci a skončil přišpendlený ke stromu u kterého postával. "Tak to by byl první." špitl si Akira.
Zhruba za hodinu se naskytla další příležitost a to v podobě orla, který se majestátně vznášel nad lesem. "To by byl dobrý úlovek. Bylo by vidět, že umim trefit i letící cíl." říkal si Akira, ale orel mu uletěl. Avšak za chvíli se objevil divočák. Akira položil zajíce stranou a za jedním keřem si na divočáka počíhal. Prasetem prohnal dva rudé šípy protože jeden nestačil a měl tak druhý úlovek. Akira měl teď problém s tím, jak ulovenou zvěř nést a tak přivázal oba kusy k sobě a táhl je po zemi, což nebyl zrovna nejtišší způsob. Akira si říkal, jak je katon nepraktický element, že kdyby ovládal třeba doton, tak si mohl udělat nějakou podložku. Třetí úlovek na sebe nenechal dlouho čekat. Akira se teď musel držet dál protože už se nepohyboval tak tiše a tak z poměrně velké dálky zamířil na jednu menší srnu. Akira ji skolik na první šíp, který ji proťal krční tepnu a srna byla hned mrtvá. Přivázal ji k praseti a zajíci a svůj úlovek dále táhl za sebou. Blížilo se poledne a Akira se i s úlovkem objevil před mohylou, kde měl být očekáván.
Kenzo možná vypadal,že si chlapce moc nevšímal,ale pilně poslouchal. V těchto končinách se nevyznal a moc si toho nepamatoval. Možná by se mu ten chlapec mohl hodit,ale předtím si ho musí ozkoušet. Kdyžtak ho někde setřese.
,,Tak poslouchej. Jestli umíš střílet z luku, mohl by jsi umět lovit zvěř." Řekl Kenzo a upřel na mladíka svůj pohled. Moc se mu nezamlouvalo,že si ten kluk sedl k jeho stolu,ale třeba z toho něco vytěží. Sáhl si pro lahev,aby si dolil sklenici,ale láhev zela prázdnotou. Luskl prsty,aby si přiobjednal další. Prohrábl se ve vlasech a opět začal mluvit:,,Zítra ráno vstaneš a půjdeš do lesů. Ulovíš tam alespoň tři zvířata, která doneseš na kraj vesnice k té mohylé na severu. Budu tam sedět a čekat na tebe. Pokud to zvládneš, můžeš jít se mnou. "
Hostinský přinesl lahev vína a dal ji na stůl. Kenzo si dolil,vzal sklenici a řekl;,, odcházím chvíli po poledni." Po těchto slovech se napil a čekal na reakci mladého chlapce.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Jsem ještě mladý a sám zřejmě nezesílím. Potřebuju aby mě někdo učil a předával zkušenosti." odpověděl Akira na první otázku. Na tu druhou se mu odpověď nehledala lehce. Podrbal se na hlavě a přisedl si ke stolu toho muže, aby nedělali v hostinci divadlo.
"Chápu, že mě asi nepotřebujete, že si vystačíte sám a že i možná máte rád samotu. Můžu vám však nabídnout, že vám budu krejt záda. Jsem výtečnej střelec.." Akira zaťukal na svůj černý dračí luk a pokračoval: "...a přeci jen se to ve dvou líp táhne, řekl bych a samozřejmě bych vám pomáhal se vším, s čím byste potřeboval.." Akira se opřel o židli a čekal na mužovu reakci.
Kenzo si klidu popíjel místní výborné víno a nasával okolní klid. V této vesnici se mu líbilo,snad hlavně kvůli svému klidu. Možná z toho důvodu zde zůstal tak dlouho.
Jeho klid však pominul ve chvíli,kdy do stejné krčmy vešel jeden mladík. Očividně nebyl zdejší a pořád se rozhlížel kolem sebe. Několikrát zavadil pohledem i o Kenza. Nechal to být,nezdál se být nebezpečný.
Kenzo by s klidem popíjel dál a chlapce si nevšímal,ale ten kluk nakonec přišel k němu a začal svůj monolog. Kenzo si jej prohlížel. Nic zajímavého na něm nebylo. Kromě luku. Jak ho tak poslouchal,věděl,že jeho poslední večer o klidu zase tak klidný nebude.
Nechal chlapce domluvit a potom se začal ptát:,, Jestli jsi vychovaný,jako shinobi,na co potřebuješ mě? A jestli já jsem shinobi,který má být dost silný na tvůj dohled a tréning,na co budu potřebovat já tebe,chlapče?" S tou otázkou se ani nepodíval do jeho očí a napil se vína.
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
Akira jedl kuřecí maso s rýží a hleděl si svého. Když dojedl, tak ještě chvíli seděl a dopíjel své pití, jelikož na přespání v hostinci peníze neměl a ven se mu ještě nechtělo. Všiml si, že v hostinci sedí i nějaký podezřelý týpek a kupuje si jednu láhev vína za druhou.
"Ten vypadá zajímavě...musim s nim hodit řeč, snad nebude moc protivnej." řekl si Akira pro sebe a zvedl se od stolu. Svůj účet už zaplatil, ale ještě se nehodlal odejít. Přišel ke stolu kde seděl ten muž a spustil.: "Dobrej, jen mě tak napadlo když sem vás zahlídl, že nebudete asi ten typ co by se někde zdržoval. A tak sem se chtěl zeptat jestli nehledáte společníka na cesty...byl jsem vychovanej jako shinobi a tak z vás cejtim silnou chakru..byl bych rád, kdyby ste mě něco naučil.." řekl Akira a snažil se neznít moc drze a vlezle. Nerad by to od toho ninji schytal.
Kenzo byl ve vesnici již celé dva týdny.
Snažil se, vzpomenout si na cokoli,ale jediné, co si pamatoval,byla ta vzpomínka,která mu vyplavala během boje v kobce hluboko v lesích.
Peněz mu už moc nezbývalo. Za ty, které měl, koupil sloušné oblečení a výbavu na cestu. Zbytek projedl a propil.
Během těch dvou týdnů zjistil mnohé, ale vzhledem k absenci knihovny,nebo starých svitků, nebyl vůbec schopný najít to jméno, které měl jediné,jako vodítko. Rozhodl se,že za poslední peníze nakoupí jídlo a vodu na cestu na pár dní a vyrazí na cestu.
Místni mu během večerů v krčmě vyprávěli různé věci. Jeho však zajímala jediná věc a tu nejspíš najde pouze ve větší vesnici. Rozhodl se pokračovat v cestě.
Dnes ještě přespí v tomhle hostinci a zítra vyrazí o vesnici dál.
Kdo ví,jak dlouho bude na cestě. To by neškodilo na rozloučenou naposledy ochutnat vína z místní vinice.
Pohodlně se usadil a objednal si první a ani zdaleka ne poslední lahev "na rozloučenou"
Mé první FF:
http://147.32.8.168/?q=node/108484
Goku
Země ohně, les nedaleko Konohy
Goku se spokojeně pousmál, když viděl, že jeho protikrok vyšel. Michi ho svým protiútokem ani trošku neohrozil.
Když ale Goku spatřil, že má Michi něco s nohou, zarazil se.
„Vou vou vou vou vou!“ zvedl dlaně na znamení smíru, „to by stačilo! Končíme! Měl to bejt jen cvičnej souboj, ne že se při něm zmrzačíte!“ mluvil k oběma naléhavě a starostlivě, jakoby si vůbec neuvědomoval, že to je on, komu celkem solidně crčí krev z dlaní.
Akira Surudoime
Země Ohně, vesnice poblíž Konohy
"Dlouho jsem tu nebyl. Omlouvám se vám." řekl nahlas Akira a položil květinu na práh dveří jeho bývalého domu. Byly to už 4 roky, co byla jeho rodina povražděna a jedinému jemu se podařilo utéct. Tehdy měl pouze deset let. Dnes byl přesvědčen, že by mohl dělat mnohem víc než tehdy a třeba i masakru zabránit. U rodného domu, nebo spíš lesního srubu, který teď ležel v lese ladem a zcela opuštěn se po těch letech zastavil poprvé. Bylo to poprvé co vůbec namířil své kroky zpět ke Konoze. Mířil do jedné blízké vsi, kde slyšel, že by mohl sehnat nějakou práci a trochu si přivydělat. Akira vešel do srubu a pro jistotu natáhl svůj luk. Ničemu a v nic nevěřil. Nechtěl být nepřipravený, kdyby se něco semlelo, ale sám tušil, že ve srubu žádné nebezpečí už nečíhá. Ve srubu posbíral fotky své rodiny a dal se na cestu. Rád viděl po těch letech alespoň jejich tváře.
Do vesnice se dostal celkem rychle protože jeho bývalý dům od ni nebyl příliš vzdálen. Akira dostal hlad a tak se rozhodl, že se v tamním hostinci nají. Peněz moc neměl. Většinou jídlo kradl, ale dnes se rozhodl, že se pořádně nají. Sedl si ke stolu v hostinci, objednal si a doufal, že na tomto místě najde nějakou prácičku a nebo ještě líp nějakého nukenina, co by se o něj postaral a vzal ho do učení.
Hajin Tori
Tesne za hranicami Zeme Vody
Cara vyzerala naozaj unavene. Začínala zrejme dosahovať svoje limity. To však Hajina nezaujímalo. Snažil sa ju donútiť tie limity prekonať. Na to však bola potrebná oveľa "silnejšia" motivácia, než len prázdne slová. Chcelo to čin.
"Unavená, hmmm," premýšľal, ako ďalej. Plán už mal, len ako ho vykonať? Mohol to jednoducho spraviť násilnou cestou, z toho by sa však nič nenaučila. Rozhodol sa jej dať radšej lekciu klamstvom.
"Dobre, už ťa k tomu nútiť nebudem. Dáme si poslednú vec," vykročil smerom k vode a pokynul jej rukou, aby išla za ním, "skús sa trošku prejsť po vode. Uvidíme, ako si na tom s kontrolou. Ak nespadneš, môžeš ísť spať," samozrejme, klamal. Keď Cara prišla bližšie, Hajin rýchlo zložil pár pečatí, pevne chytil Caru za krk a vyslovil "Suirou no Jutsu". Okolo Cary sa začala formovať voda. V priebehu sekundy sa zformovala do tvaru gule a začala brániť Care v akomkoľvek pohybe, prehovorení, či nádychu. Hajin pustil jej krk, ruku však z vodnej gule nevytiahol.
"Zahrajme si hru: ak dostaneš do vody dostatočne silný náboj nato, aby som ho cítil, pustím ťa a nechám ťa spať. Ak sa ti to nepodarí, ostaneš tam, kde si, ale spať ťa nechám taktiež. Zobudiť sa však už nie," začal sa diaboľsky smiať.
Sayuki Sato
Zem Ohňa
Nespala dlho. Teda skoro vôbec. Bola trénovaná spať " len na jedno oko ". Súboj, ako sa zdalo, sa už rozbehol. Bohužial sa odohrával dymovej clone. Na jednu stranu ju sklamalo, že z boja nič neuvidí, na druhú stranu ju potešilo, že tí dvaja niesú až tak neschopní. Používať v boji dym nebol Gokuho štýl, takže to museli byť tí dvaja. A v súboji s niekým silnejším sa musí bojovať práve takto - z úkrytu. Bolo jasné, že im to nedáva šancu na výhru, ale o to predsa nešlo.
Keďže sledovať súboj nemohla a pliesť sa im do toho zatiaľ rozhodne nechcela, obehla nastražené pasce. Nechcela predsa riskovať, že ich Goku porazí včas. Nič sa však nechytilo. Mohla niečo uloviť aj sama, stopy po divokých zvieratách boli všade navôkol, ale to by trvalo príliš dlho. Rozhodla sa, že dnes bude večera bez mäsa.
"Ajaj," chytila sa za hlavu, "zdá sa, že sa predsalen nenaješ, Goku."
Láska a mier!!!