Mise v Dark Tower 7 Trénink začíná

„A sakra!“zaklel.
Ve dveřích stál Keramos (jak jinak) jehož výraz by nebylo rozumné komentovat.
„Číslo dvacet osm. Postav se.“
Kosuke se poslušně postavil.
„Jako člen rady starších tě odsuzuji za jeden z největších přestupků k trestu ... však ty víš.
Manika vyletěla jako střela.
„To není pravda! Tohle nepatří k největším přestupkům! Zákony jsem četla několikrát!“
Keramos se zamračil. „Já jsem tady zákon slečno. Nemyslete si, že když jste urozeného původu, tak si tu budete beztrestně vyskakovat.“
Kluk, co seděl úplně na konci stolu se taky postavil.
„Pane. Beru trest na sebe.“
„S tebou to nemá co dělat Yusuke.“řekl Keramos.
„Mýlíte se pane. Měl jsem ho zastavit. Je to stejně tak moje chyba, jako jeho.“
Kosuke střelil pohedem směrem k Yusukemu.
„Yusuke... tohle ne..“
Keramos nasadil jeden ze svých samolibých úsměvů.
„Nuže dobrá. Očekávám, že se do třiceti minut dostavíš do místnosti šest set dvanáct.“
Všichni kolem zalapali po dechu.
„Rozumím pane.“řekl a obrátil se k dívce která už stála taky.
„Dano. Mohla by jsi prosím vyřídit všechno okolo kódu XYZ? Slíbil jsem výzkumnému oddělení, že to budou mít do večera na stole.“
„Jistě.“odpověděla odměřeně a odešla.
Manika pošeptala Kosukemu do ucha: „Drž se.“a nasupeně odkráčela taky.
Kosuke se obrátil k Narutovi. Usmíval se.
„Mám to u tebe jasný?“
Naruto se usmál taky. „Jo. Asi ti dlužím hodně.“
„To si piš.“

Nakonec zůstal v místnosti jen tým Konoha–Kazekage a kluk jménem Narumi.
Nikomu nebylo do jídla, ani do řeči.
„Ileka s Ekéliou tu budou co nevidět.“řekl po chvíli.
„To pochybuju. Po takové nakládačce.“pomyslel si Naruto.
„Můžu se zeptat co mělo znamenat to, že je Manika urozeného původu?“pokusila se Sakura navázat rozhovor.
„Je dcerou naší královny.“odpověděl stroze Narumi.
„Princezna? Co dělá tady?“
„Ach jo!“povzdechl si.
„Nejsem si jistý kolik vám toho můžu říct. Nejspíš by vám to měla říct sama. Je to tak, že naše vládkyně, právoplatná dědička trůnu temnoty, se někde ukrývá. Dokonce se říká, že je někde tady v Dark Tower, ale protože není nikde k nalezení, musel ji nahradit někdo jiný. Takže náš současný král a jeho žena jsou, dá se říct jen náhražka královské rodiny. Každopádně jsou oba elfové, takže to nikomu nevadí. Víte, Elfové jsou takzvaná vyšší rasa.
Královna měla jistý... ehm.. poměr s jedním sloužícím. Bohužel byl člověk, takže když se královně narodila dvojčata Manika a Adriana, a Manika nevypadala jako elfka, musela být odstraněna. Kam jinam strčit nechtěnou dceru než sem? Každopádně královnin podraz musí vyjít brzy najevo, protože Adriana sice zdědila elfí podobu, ale ne schopnosti. Ty má zase Manika.“

Dveře se otevřely. „Tak jdete trénovat?“
„Ekélio. To je dost, že jsi tu.“
„Kde jsou všichni?“zeptala se.
„Keramos zase vstal levou nohou.“
„Co se stalo?“ V jejím hlase byly slyšet obavy.
„Yusuke je zase v místnosti šest set dvanáct a dvacet osm má svých problémů taky dost.“
„Dana v tom s nima nejede? To se divím. Většinu trestů stejně vždycky slízne ona.“
„Hej,hej,hej..! My jsme tu taky.“ozval se Naruto.
„Jo má pravdu.“přidal se Gaara.
„Ty umíš mluvit?“podivil se Narumi.
„Tak dost! Můžete mi sakra vysvětlit co je zač ta místnost šest set dvanáct?!“ zařval Naruto.
„Dvacet osm se nezmínil?“
„Jmenuje se Kosuke!“
„Vážně? Odkdy?“
„Tyy!!...“
„Tak dost!“okřikla je Ekélia.
„Narumi, chovej se k hostům jak se patří, a ty Naruto se snaž ovládat.“ Na chvíli se odmlčela.
„Vlastně nevíme co v místnosti šest set dvanáct je. Jediný kdo přežil a nezcvokl se je zatím Yusuke.“
„A to jste se ho nezeptali?“
„Jistě, že ano ale... jeho odpověď nám moc nepomohla.“
„Co odpověděl?“skočila mu Sakura málem do řeči.
„Peklo...“
„Tak už pojďte.“naléhala Ekélia.
Všichni už vycházeli ven. Jen Sasuke vytáhl z kapsy malou narůžovělou tabletku a hodil ji do sklenice s vodou. Překvapivě rychle se rozpustila. Vypil obsah sklenice a následoval ostatní.
„Co to bylo?“zeptala se Hinata.
Sasuke se zarazil.
„Tys mě viděla?“
„Já se ptala první.“
Zamračil se.
„Vitamíny... na posílení imunity.“odpověděl naštvaně.

„Tak už mi konečně řekněte co budeme trénovat!“řval Naruto, sotva zahlédl Kerama.
„Netrpělivý. Dlouho nepřežiješ.“podotkl Keramos a dotkl se prstem země.
Objevil se podobný průchod jako ten který vedl do Dark Tower.
„Naruto a ten s tou vázou na zádech.. Půjdete dolů běhat.“
„NANI?!!! Jenom běhat?!“vztekal se Naruto.
„Dole je poušť.“dodal Keramos, jako by Naruta ani neslyšel.
„To zní snadně.“řekla Sakura.
„V čem je háček?“ptal se pohotově Sasuke.
„Slunce tam dvacet čtyři hodin denně nezapadne. Teplota neklesá pod čtyřicet stupňů a nikde žádná voda. Nesmíte se zastavit, protože jinak dostanete ošklivou ránu elektřinou... Otázky?“
Samozřejmě se ozval Naruto.
„To jste tak Blbej? Myslíte si, že mě nějaká elektřina donutí běžet?“
„Myslím, že ano. Čtvrtá rána je nastavena tak, aby okamžitě zabila.“
Všichni vytřeštili oči.
„A kdy jste nám to chtěl říct?“zeptal se nevěřícně Naruto.
„Jo... ještě něco. Elektřinou dostanete i když vaše rychlost klesne pod šest kilometrů v hodině.“dodal, a hodil je dolů.
„Vy pojďte se mnou.“
„Pane?“ozvala se Manika.
Sasuke s sebou trhl.
„Kdy sakra přišla?!“
Manika bez vyzvání pokračovala.
„Chtěla bych požádat o povolení vzít výcvik Sakury do vlastních rukou.“
Kerama to zjevně překvapilo.
„Pročpak?“
„Objevila jsem v ní jisté nadání pro medicínu. Myslím, že by byla schopná mě dokonce předčit.“
Keramos se zamyslel.
„Dobrá. Myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Jak to myslíte?“
„No jestli budeš stíhat svůj trénink, práci, výuku mladých mediků a ještě ji?“
„Zvážila jsem to pane. Věřte mi.“
„Tak tedy dobře. Vy dvě můžete jít.“
Když byly dostatečně daleko, řekla Manika: „Zachránila jsem tě od nejhoršího, ale nečekej, že se budeš flákat.“

Keramos poslal Ekéliu a Narumiho někam za chlápkem jménem Aikai, a zůstal tam už jen se Sasukem a Hinatou.
„Vy dva teda jdete se mnou.“
„Jak dlouho tam chcete Naruta nechat?“zeptala se opatrně Hinata. Viditelně se o něho bála.
„Plánoval jsem tak tři dny, ale myslím si, že to nevydrží ani do večera.“
„To se přece nedá!“vyjekla.
„Nepodceňuj ho. On to zvládne.“řekl Sasuke.

„Tak a jsme tady.“oznámil Keramos.
„Tělocvična?“řekl Sasuke.
„Zklamaný?“
„No... Čekal jsem trochu víc.“
Na zemi byly nakreslené dva čtverce. V jednom stála plastová figurína, a nad druhým visela další. Umělýma rukama se držela hrazdy.
„Tohle bude váš úkol.“
„Podcením to moc, když se zeptám: Nic víc?“řekl Sasuke.
„Pochopitelně. Podívej co se stane když ten systém zapnu.“
Keramos zatáhl za páku, a visící figurína se pustila. Ve chvíli kdy se dotkla plochy čtverce se objevila klikatá elektrická chapadýlka, která okamžitě začala olizovat tu stojící.
Plast se během pár sekund rozpustil. Miniaturní blesky zmizely, až když Keramos vysadil figurínu zpátky na hrazdu.
Hinata na to vyděšeně zírala.
„Líbí?“zachechtal se Keramos.
„On je vážně šílenec.“pomyslel si Sasuke.
„Ty, Sasuke!“
„Ano?“
„Stoupni do toho druhého.“
„Do kterého?“
„Do toho obaleného plastem.“
Sasuke měl srdce až v krku. Pomalu došlápl. V té chvíli se ocitla v elektrické kleci visící figurína, která se vzápětí pustila. Sasuke naštěstí stačil vyskočit dřív, než dopadla, a elektřina tak zlikvidovala jen zbytky polorozpuštěného plastu.
Keramos se začal hystericky chechtat.
„Takže to chápete? To je dobře!“
„To nemůže myslet vážně!“panikařila v duchu Hinata.
„Takže na svá místa. Slečna na hrazdu. Sasuke?“
„Co?“
„Zkuste to radši na rukou, nebo tu reakci zpustíte rovnou.“
Následoval další šílený chechot.
Keramos počkal až se Hinata pověsí, a nechal je tam samotné.