O štěstí

Krásná tvář, až překrásná, snad božská; jakoby na něj hleděla malá očka samotného božského díla, jeho pláč jakoby zpěvem andělů, baculaté malé prstíčky jako by nebeská láska natahující se blíž. Jeho zjev - jeden zářící zázrak…

Když je člověk dítětem, je zvědavý a ptá se na všechno, co ho zajímá, a je mu jedno, jestli ho snad lidé nazvou nevědomým, nestydí se - to je krása dětství.
Jako malý kluk slyšel mnohokrát větu jako: „Stálo při něm štěstí!“, avšak nikdy ji nechápal. A když se pak zeptal, jak vypadá štěstí a kdy že navštěvuje, odpovědí mu byl úsměv. Nic víc.
Po dlouhá, další léta se na ni znovu nezeptal, snad si onehdy řekl, že ta otázka ostatním nějak ubližuje, protože za tím úsměvem, který tehdy vytvořila s opožděnou rychlostí jeho matka, se skrývalo něco špatného - nebyl čistý, ale nejistý.
Když se pak jeho věk blížil k desátému roku a on pochopil, že to, co jej učí v akademii, není nic, co by bylo pro dobré účely, zeptal se znovu; nenachytal toho muže, kterého si oblíbil - ani nevěděl proč - a který se později stal jeho mistrem. Usmál se na něho svým, již mírně vrásčitým úsměvem- nyní čistým a jistým - a obrovské dlaně položil na jeho ramena.
„Štěstí není nic, co by si mohl vidět, vlastně nikdo neví, jak štěstí vypadá. Někteří ho popisují jako krásnou vílu s kouzelným proutkem.“ a jeho tvář pokryl mírný ruměnec, „Avšak jisté je to, že tě navštíví jen, pokud ona chce. Štěstí je vrtkavé jako lanový most ve větru, může s tebou třeba kráčet celou cestu, ale na konci tě opustí rychle jako pára.
Dám ti jednu radu, hochu, nikdy se na něho nespoléhej, nikdy nevěř, že vydrží dlouho, jednou musí skončit…“
Řekl toho více, avšak to nyní důležité není, nechci vám totiž vyprávět o jeho hrdinských skutcích na bojišti, kdy právě štěstí bylo jeho přítelem, ani popisovat, jak poznal ženu, kterou již navždy miloval - toho dne při něm stálo štěstí snad největší.

Žena, která se stala součástí jeho života, zářila jako slunce, ať už to bylo jejím úsměvem nebo dlouhými rudými vlasy.
Miloval ji, její neuhasínající optimismus, odvahu, smích, sílu - věřte nebo ne mnohdy měl možnost ji poznat. Zemřel by za ni, s jistotou by za ni položil život.
Jeho láska k ní se prohlubovala den co den, velikost jeho jména rostla, jeho síla se zvětšovala, moudrost jeho ducha byla jasnější a jasnější; považoval se za nejšťastnějšího člověka světa, ačkoli byl ninjou…Avšak pravda to nebyla, ne úplná, štěstí mu nezjevilo svou veškerou přízeň, až do jednoho dne.

Zprvu myslel, že snad na sál vtrhne a bude běhat, máchat rukama, kopat a skákat, cokoliv, aby své ženě pomohl. O minutku později to však zvolil za safra špatný nápad a prostě jen tiše vstoupil do místnosti.
Ležela na posteli, nohy rozkročené, tváře rudé a pěsti, svírající kus prostěradla, zaťaté největší silou; ihned k ní přiskočil, chytl jednu její dlaň a druhou rukou jí hladil zlatavě rudé vlasy.
Nevěděl, jak dlouho v místnosti byli, přišlo mu to jako několik dní. Nakonec se však pokoj ponořil do pláče, do dětského pláče.
Položili jí jejich dítě do náruče a ona zapomněla na všechnu slabost a on na veškerou nejistotu.
Miminko nejdříve plakalo, ale po chvilce se utišilo, pohlédlo na ni a jako by se usmálo. Pak na něj, na svého tátu. Kluk, malý klučina to byl. Mladý muž jej sledoval:
Měl krásnou tvář, až překrásnou, snad božskou; jakoby na něj hleděla malá očka samotného božského díla, jeho pláč jakoby zpěvem andělů, baculaté malé prstíčky jako by nebeská láska natahující se blíž. Jeho zjev - jeden zářící zázrak…

„Ano,“ pošeptal si muž v duchu, „malý zázrak, nebeský dar…štěstí, naše největší štěstí.“
Od toho dne mohl s jistotou prohlásit - avšak skromně -, že je dítětem štěstěny: Láska k jeho ženě se prohlubovala stále více a více, den co den, velikost jeho jména rostla, jeho síla se zvětšovala, moudrost jeho ducha byla jasnější a jasnější a byl otcem, otcem malého syna, blonďatého syna.
Den co den děkoval za všechno, co má, a s věčným úsměvem na tváři si hrál se svým malým, blonďatým synkem a těšil se na všechny společně strávené dny.
Jen on, jeho žena a syn.
Minato, Kushina a malý Naruto.