Šachmat

Tichá hudba doznívá
Kde končí noc i den
Pláč se stále ozývá
Kde dávno roztříštěn byl sen

A tam malá duše sedí
Objímajíce kolena naříká
Její oči jen na zem hledí
Byla její vina tak veliká?

Že uznání a lásku chtěla
Přátele, co darují jí slunce světlo
Vážně se tím tak provinila?
Z jejího těla již vymizelo teplo

Jako jezdec z koně sražena
Neprosila, vstala, šla dál
Nenávistí, žárlivostí zkažena
Sama jako bez dámy král

Jako každý, jako pěšec začínala
Její úděl - v první linii stát
Na druhou stranu se nedostala
Nikdy se nedokázala dámou stát

Jak sama, jak slabá byla
Svému účelu nedostála
Na obětování se nehodila
Střelci za sražení nestála

A tak jí slzy stékají
Dál zamlžují pohled na nebe
Lidé kolem si jen šeptají
Vždyť... já se dívám na sebe

Hvězda zablikala a zhasla
Však neznámená to nic
Smrt v podobě věže přišla
Jen rychlý šachmat a nic víc