Nirenghan-04-Temná osobnost

Bylo přesně 11:30, když jsem čekala na Sakuru a Saie, než dorazí. Naším úkolem bylo dostavit se do Zvučné a získat co nejvíce informací o Zerovi. Jméno starce, který nám je měl předat, bylo Montaro. Neměla jsem chuť vydávat se na mise, ale musela jsem. Byl to jediný způsob jak zesílit a zachránit Sasukeho.
,,Ahoj Arisu!'' zvolala Sakura vesele.
,,Ahoj, jdeš pozdě.'' sykla jsem, ale pokusila se o úsměv.
Zanedlouho přišel i Sai a tak jsme se mohli vydat na cestu.

Když jsme dorazili do Zvučné, bylo opravdu těžké Montara najít. Ptali jsme se skoro všech, jestli starce neznají, ale nikdo nám nepomohl. Až na jednoho mladíka, který nám poradil kudy jít.
,,Montaro bydlí vysoko v horách, mezi dvěma vrcholy, kde má malou chatku.'' řekl chlapec a utekl.
Vydali jsme se tedy směrem, kterým nám poradil.
Byli jsme už vysoko v horách, když se Sakura zeptala.
,,Co když bude ten Zero opravdu silný natolik, že ho nikdo z nás nedokáže porazit. Co budeme dělat?'' její hlas byl viděšený.
Neodpovídala jsem. Tuto otázku jsem si kladla pořád dokola. Když jsme doběhli do chatky, stařec už nás vítal.
,,Tak jste konečně dorazili! Pojďte honem dovnitř, i stromy tu mají uši.'' jeho hlas byl chraplavý.
Chatka byla celkem prostorná, ale hodně stará. Posadili jsme se na koberec naproti sobě.
,,Já jsem Montaro, vy musíte být ze Skryté Listové.'' jakmile to dořekl, zadíval se na moje znamení.
,,Ano, já jsem Sakura, a tohle je Sai a Arisu.'' řekla a ukázala naším směrem.
,,Arisu.......'' vzdychnul Montaro, ale nic víc neřekl.
,,Řekněte nám prosím co nejvíce informací o Zerovi.'' naléhala jsem.
Měla jsem divný pocit, že se něco stane. Proto jsem to chtěla uspěchat.
,,Dobrá tedy. Zero je potomek úplně obyčejné rodiny. Když se narodil, neměl žádnou Kekkei Genkai. Vždy si přál být silný, ale jelikož neměl ani talent a byl líný, moc mu to nešlo. Ale jednoho dne, ho unesli ninjové ze Zvučné vesnice a zanesli ho ztracenému nukeninovi, jménem Kenji. Kenji se věnoval experimentování s lidmi stejně jako Orochimaru. Zero byl jeden z jeho experimentů. Vložil do něj Kekkey Genkai všech rodů, které jej mají a vytvořil tak démona Masaru, díky kterému má Zero obrovskou zásobu chakry. Je zcela nemožné, aby ho porazil normální člověk.'' jakmile to dořekl znovu se mi zadíval do očí.
,,Co máme tedy dělat?'' zeptal se Sai.
,,No, nejsem si zcela jistý, ale možná by tu byl jeden způsob, jak Zera porazit. Ale ten je příliž nebezpečný.'' vzdychnul.
,,To nevadí, prosím řekněte nám jej.''
,, Museli by jste......'' Montaro nedořekl větu.
Všechno se seběhlo během jedné vteřiny. Bylo to děsivě rychlé, dokonce ani já jsem tomu nestačila zabránit. Montarova hlava dopadla před nás. Všichni jsme uskočili a Sakura zapískla. Bylo to hrozné. Zvedal se mi žaludek a i když jsem Montara neznala, měla jsem výčitky svědomí. Dokonce jsem se ani neodvážila podívat na vraha, který stál za ním. Byla jsem si jistá, že vím kdo tam stojí.
,,Tajemství jsou od toho, aby zůstali tajemstvím. Dědeček to zřejmě nechápal.'' uslyšela jsem Zerův hlas, ale stále jsem nevzhlédla.
,,Tak koho z vás zabiju jako dalšího? Růžovlásku?'' zeptal se ironicky a chytnul Sakuru za bradu.
Vypadalo to, že je stejně viděšená jako já, protože se ani nepohnula.
,,Nebo divnýho kluka co nemluví?'' přešel k Saiovi.
Narozdíl od nás, Sai okamžitě zareagoval a chystal se Zera probodnout kunaiem.
,,Smůla. Jsi moc pomalej.'' řekl Zero a chytil jeho ruku.
Sai pustil Kunai.
,,Anebo .......'' Zero se podíval na mě a odmlčel se.
Zřejmě byl překvapený, že mě tu vidí. Cítila jsem jeho pohled a tak jsem zvela hlavu a zadívala se mu do očí. Ale cosi ve mně hrklo. Jeho oči byly stejné jako minule. Svítivě modré. Nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděla. Stříbrné vlasy se mu třpytili v záři měsíce, která pronikala oknem do chatky. Byl překrásný.
,,Arisu? No opravdu, tebe bych tu nečekal.'' zazubil se a vydal se ke mně.
,,Nepřibližuj se.'' sykla jsem a doufala, že se zastaví.
,,Ale notak krásko, nebuď tak ukvapená.'' procedil skrz zuby.
Když stál těsně přede mnou, klekl si a chytil mě za bradu.
,,Jsi opravdu krásná. Vrátím se pro tebe.'' řekl a jeho rty se přibližovaly k mím.
Byla jsem jako opařená. Nedokázala jsem se ani pohnout. Když se jeho rty dotkly mích, zmizel. Prostě se vypařil.
,,Arisu, jsi v pořádku?'' přiběhla ke mně Sakura celá viděšená.
Ale já jsem nedokázala odpovědět. Stále jsem myslela na jeho rty, které mně přiložil na ty moje. Bylo to jiné než se Sasukem. Zerovi rty byly ledové a jakmile se dotkly mích, projel mnou zvláštní pocit. Nedokážu to lépe popsat, ale bylo to....... jiné.
,,Ano, jsem v pořádku.'' odpověděla jsem celá rozklepaná.
,,Musíme se vrátit do Konohy a všechno říct Narutovi.'' řekl Sai a vydal se ven.
Následovali jsme ho, ale on nebyl jediný kdo na nás před chatkou čekal.
,,Ahojky.'' řekl muž v černém kimonu.
Měl zelené vlasy, spadlé po ramena a usmíval se. Bylo vidět že se baví. Druhá osoba, co stála vedle něho byla žena. Měla dlouhé blonďaté vlasy a zelené oči.
,,Ty jsi Arisu jo?!'' ozval se její pronikavý hlas.
,,Ano.'' odpověděla jsem.
,,Promiň krásko, ale asi tě budu muset zabít. Moc přitahuješ mého pána a to se mi vůbec nelíbí.'' vysmívala se mi.
,,Abych nezabila já tebe.'' procedila jsem skrz zuby.
,,Cos to řekla?!!'' zařvala.
,,Uklidni se Mitsumoto. Zero přeci říkal, že je nemáme zabít, jenom jim dát co proto.'' usmál se ten muž.
,,To já přeci moc dobře vím Eriku.'' odsekla a uskočila od něj.
,,Ale myslím že nevadí, když ji zabiji a řeknu že to byla nehoda.'' usmála se.
,,Moc si věříš stařeno.'' provokovala jsem.
Moc dobře jsme věděla, že ji to rozzlobí. Podle jejího vzhledu jsem soudila, že je jí zhruba kolem 30 let a Zerovi mohlo být tak nanejvýš 19. Muselo ji to naštvat.
,,Ty krávo!!'' zařvala a rozběhla se ke mně.
Cestou se jí kolem ruk vytvořila chakra, která byla vidět.
,,Uvidíme.'' usmála jsem se.
Měla jsem chuť bojovat.
Sai a Sakura se pustili do boje s Erikem. Teda doufám, že se tak jmenoval.
Mitsumoto se mě snažila zasáhnout jejími pěstmi, ale já jsem bez problémů uhýbala. Cítila jsem se silná, nevím kde se to ve mně vzalo. Byla jsem mnohem rychlejší než předtím, a dookonce jsem dokázala pěstí odrazit její útok. Ale jak to? Co se to semnou děje? Jediná věc která mě napadá je, že by mně Zero tou pusou předal nějakou sílu, ale proč by to dělal? To je nesmysl.
Bojovali jsme dlouho.
,,Vážně už mě nebavíš.'' řekla jsem a vrazila jí pěstí do břicha. Mitsumoto odlítla několik metrů a narazila do jedné ze skal. Zřejmě se musela uhodit do hlavy, protože byla celá od krve.
Podívala jsem se směrem, kde bojovala Sakura se Saiem proti Erikovi, ale oni dva leželi vyčerpaní na zemi. Hledala jsem Erika, když jsem si všimla že podpírá Mitsumoto.
,,Jsi vážně super Arisu. Zavidím Zerovi, že tě bude mít.'' jakmile to dořekl, zmizel.
Nechápala jsem ho, ale rozhodla jsem se to neřešit. Přiběhla jsem k Saiovi a Sakuře. Sai byl v bezvědomí a Sakura ležela vyčepaná na zemi. Co mám dělat? Neovládám žádné lékařské techniky a dokonce už ani nemám věčný nápoj.
,,Potřebuješ pomoct?!'' zeptal se hlas zamnou.
Nevěděla jsem kdo to je a tak jsem popadla kunai a otočila se. Byla jsem překvapená. Zamnou stáli dva muži, zrhuba ve věku čtyřiceti let.
,,Ano prosím, musím je ihned dostat do vesnice na ošetřovnu.'' odpověděla jsem a vzala Sakuru do náruče.
,,Ukaž dej mi ji.'' řekl jeden z můžu a vzal mi Sakuru.
Druhý popadl Saie.
,,Kdo jste?'' zeptala jsem se po chvíli běžení k vesnici.
,,Já jsem Hanasaki a tohle je můj bratr Tudurei. Zrovna jsme byli na cetě do vesnice, když jsme si všimli jak tu sedíš a nevíš si rady. A tak jsme okamžitě přiběhli na pomoc.'' řekl Hanasaki a mile se usmál.
Vypadá to, že jsou to opravdu hodní lidé.
,,Moc vám děkuji. Já jsem Arisu.'' řekla jsem a pokusila se o stejně milý úsměv.

Když jsme doběhli do vesnice, ošetřovna nebyla daleko. Hanasaki a Tudurei mi pomohli uložit Sakuru a Saie na lůžko a rozloučili se semnou. Byla jsem jim vděčná. Vážně nevím co bych si bez nich počla. Ale nevím co bude dál. Sice jsme dostali nějáké informace o Zerovi, ale žádnou radu jak ho zabít. Začínám si myslet že je to beznadějné. Co když Sasukeho neokážu zachránit? A proč na něho přestávám myslet? Ta poslední otázka mě tížila nejvíc. Neznala jsem totiž odpověď.
Když se Sakura a Sai uzdravili, vydali jsme se zpátky do Konohy. Nepospíchali jsme, protože ani jeden z nás neměl náladu vrátit se do Konohy s nevydařenou misí. Mlčeli jsme, když v tom na nás letělo několik shurikenů. Okamžitě jsem zareagovala.
,,Suiton: Suijinheki Jutsu!'' vytvořila jsem pečetě a kolem nás se utvořila vodní stěna, která okamžitě kunaie zablokovala.
Když jsem ji odkryla, stáli před námi tři ninjové. Hrklo ve mně, protože ty tváře jsem znala.
,,Ahoj princezno! Dlouho jsme se neviděli.'' ozval se hlas dívky, která stála uprostřed.
Měla dlouhé bílé vlasy, svázané do dvou copů. Poznala bych tu tvář snad všude. Byla to jediná dívka s kterou jsem se ještě ani jedenkrát nebavila.
,,Emi?'' vyjekla jsem překvapeně.
Emi byla sestra Shiny a patřila k Chakiře. Ale co tady dělá? Když jsme uviděla dva muže co stojí vedle ní, přejel mi mráz po zádech. Byly to dvojčata Chinhoorovi. Takashiro a Rai.
,,Jsi překvapená že mě vidíš? Jistě tě zajímá proč jsem tady.'' řekla a zlověstně se usmála.
Okamžitě jsem přejela očima dvojčata, ale neviděla jsem jejich radostné úsměvy jako předtím. Tentokrát byly drsné a nemilosrdné. Naháněli mi strach.
,,Co chceš Emi?!'' odsekla jsem vztekle.
,,Víš Arisu, nikdy jsem proti tobě nic neměla, do té doby, než kvůli tobě zajali Sasukeho-samu. Musíš tvrdě zaplatit za to, co jsi provedla!'' tentokrát už mluvila vážně.
,,Kuchiose no Jutsu!'' vykřikla a vedle ní se objevil obrovský býk.
,,Chceš mě porazit s tímhle?'' řekla jsem výsměšně.
Pamatovala jsem si, že její technika je ovládat různé summony, ale tohle mi přišlo směšné.
,,Aby jsi se nedivila ty nádhero!'' odsekla a býk se vrhl na mě.
Hodila jsem po něm několik kunaiů, ale on zmizel a objevil se tak rychle za mnou, že jsem nestačila zareagovat. Nabral mě rohama a odhodil několik metrů. Jen díky Kazuku, který jsem měla připevněný na zádech mi je neprobodl.
,,Pěkné!'' usmála jsem se.
,,To ani zdaleka není moje síla.''odsekla a býk se na mě znovu vrhnul.
Odrážela jsem jeho útoky, ale byly opravdu hodně silné, tudíž jsem nedokázala zaútočit. Nechtěla jsem Emi zabít, protože její sestra byla moje kamaárdka, a já nechtěla aby byla smutná.
Použila jsem nirenghan, ale i tak pro mě bylo těžké vyhýbat se jejím útokům.
,,Jsi tu z vlastní vůle?'' zeptala jsem se po chvíli.
Pořád mi nešlo do hlavy, že by něco takového chtěla udělat sama od sebe. Je to přece Shinina sestra. Zarazila se, to bylo poznat.
,,Tak co Emi? Odpovíš mi?'' naléhala jsem.
,,Jak jsi to poznala?!'' řekla nudným hlasem.
,,To není důležité. Kdo tě poslal?!'' zeptala jsem se i přesto, že jsem znala odpověď.
,,To není důležité.'' ušklíbla se ironicky.
Dvojčata mezitím zaútočila na Sakuru a Saie. Nevím proč, ale zdálo se mi, že je v klidu zvládnou. Zaměřila jsem se tedy na Emi.
,,Pokud mi to neřekneš, do deseti sekund tě zabiju.'' byla jsem si sebou jistá.
,,A jak bysto asi chtěla udělat?'' zeptala se výsměšně.
Použila jsem tedy nirenghan a býka který stál opodál probodla třiceti meči. S hlasitým řevem zmizel.
,,Hm, zajímavé. Dobrá, poslal mě Zero-sama.'' usmála se.
,,A ty ho posloucháš?! I přesto že unesl Sasukeho?!!'' tentokrát jsem zvýšila hlas já.
,,Ano poslouchám ho! On je vyjímečný! Vůbec nic o něm nevíš Arisu!'' řvala.
Snažila jsem se uklidnit.
,,Proč tě poslal?'' byla moje další otázka.
,,Abych tě zabila.'' odsekla s ironickým úsměvem.
Tuto odpověď jsem nečekala. Vlastně mě to opravdu hodně překvapilo.
,,Došli ti slova Arisu?'' smála se.
Neodpovídala jsem.
,,Kuchiose no Jutsu.'' provedla ruční pečetě a vedle ní se vytvořili čtyři lvi.
Byli mnohem větší, než normální lvy a měli černou barvu. Vlastně, všechny summony které vyvolávala měli černou barvu. Ale všimnula jsem si toho teprve teď. Najednou se oba dva rozběhli proti mně. Byla jsem naštvaná. Ani nevím proč, ale něco ve mně vřelo. Zero mě chce zabít? Ale proč jsem z toho tak rozzuřená? Cítila jsem přívan obrovské energie a chakry. Oči se mi sami proměnily v nirenghan. Ale tentokrát to byl jiný nirenghan. Viděla jsem s ním naprosto všechno. Všechny její slabiny, svaly které má slabé, dokonce i krev která jí proudí tělem. Musel to býl nejvyšší stupěň nirenghanu. Ale jak je možné že se u mě projevil? Bylo mi to jedno. Měla jsem chuť zabíjet. Jedním pohybem ruky jsem zastavila tlukot lvích srdcí. Všichni summoni se skáceli s řevem k zemi. Emi byla viděšená. Užívala jsem si to. Zvedla jsem ruku do pravého úhlu a roztáhla prsty. Nad Emi se ve vzduchu objevilo 15 mečů. Věděla jsme co přijde a i když mě v hloubi duše něco nutilo, abych přestala, neudělala jsem to. A potom se to stalo. V mysli se mi objevil jeho obraz. Sasukeho oči mi pronikavě hleděly do těch mích. Nemluvil, jen se na mě díval tím zklamaným pohledem. A to bylo mnohem horší. Okamžitě jsem přestala a nirenghan zmizel. Podlomily se mně nohy a spadla jsem na zem. Těžce jsem oddychovala. Co se to semnou stalo? Jako bych byla úplně někdo jiný. Ale on, on mě vrátil zpátky. Skoro jsem zapomněla na jeho andělskou tvář, kterou tolik miluji. Víčka se mně začala pomalu zavírat, až jsem nakonec upadla do bezvědomí.

Z pohledu Sakury

Kolem Arisu se vytvořila obrovská fialová chakra. Bylo to něco jako když Narto vypustí kyuubiho chakru ven. Šel z ní strach. Jako by bylo úplně někdo jiný. Během vteřiny, zabila všechny lvy a těď se nad její soupeřkou sklánělo mnoho mečů. Jenom jsem čekala kdy dá pokyn, aby se do ní zabodly. Jakoby to ani nebyla ona. Ale potom se něco stalo. Arisu se podlomily nohy a skácela se k zemi.
,,Arisu!'' vykřikla jsem a okamžitě se k ní rozběhla.
Byla v bězvědomí a zcela vyčerpaná. Co se to s ní proboha stalo?
,,C-Co to bylo? Co j-je sakra z-zač?!!'' řvala ta holka třepavým hlasem.
Vstala jsem a zatla ruce v pěst.
,,Měli by jste odejít!'' zvýšila jsem hlas.
Nejdříve se na mě pohrdavě dívala, ale potom pohlédla na Arisu a její výraz se změnil. Byl plný obav a pochybností.
,,Emi, je konec. Půjdeme.'' vedle dívky se objevili muži s kterými jsme bojovali a popadly ji kolem ramen.
,,Ale pamatujte si, že to ještě zdaleka není konec.'' byly poslední slova jednoho z nich.
Jelikož byla Arisu pouze v bězvědomí, nebylo třeba ji nijak ošetřovat. Zato Sai a já jsme byli pěkně domlácení. Ošetřila jsem nám rány a Sai si přehodil Arisu na záda.
,,Je čas vrátit se do Konohy!''