Záhada ve Zvučné

Byl den jako každý jiný,
pomalý a zdechle líný.
Až v tu osudnou minutu,
ztratilo se ticho v jekotu.
-
"Kabuto, poběž sem kvapně!
Je tu narušitel jasně!"
"Co se tady děje, šéfe?
Právě jsem si dělal kafe."
Pohled měl dosti ospale nabroušený
a Orochimaru značně vyděšený.
-
Bělostný prstík na cosi ukazuje,
"Co to je?" se nervózně dotazuje.
Kabuto skloní se k podivné věci.
Dlouho radili se, co stím, všeci.
-
"To je telefoní sluchátko!" zvolal Kimimaru.
"A kde máš od toho drát?" optal se Orochimaru.
"Kabuto, prozkoumej to! Hned!
Co když je v tom nějaký jed!"
-
Kabuto kouká jak vyoraná myš,
napětím chvěje se celá skrýš.
"Není to magnet?" nadhodil Kimimaru znovu.
"To asi těžko, nepřitahuje to nic z kovu."
"Vypadá to jako U, ale drobet kulatější."
Kimimaru je čím dál tím více otravnější.
-
Tayuya se přidala do zkoumání,
dodala svojí myšlenku do hloubání:
"Hele a není to takové to za krk?"
a snažila se si to nacpat na krk.
-
"To si nemyslím." ozval se Kabuto,
"ale mohl by to vědět Naruto."
"Tak na co ještě čekáme?" zvolal Oro,
"Jedem!" zavelel a popadl kolo.
-
"Naruto Naruto!" volal celý tým bezdechu.
Dlouhou cestu tlačili Oriho ve spěchu.
Naruto odlepil očko od rámenu,
zvědav, kdo pídí se po jeho jménu.
"Slizoune, co tu chceš?" tázal se rázně
a pomyslil si: "S rámenem je tak krásně."
-
"Prosím, jen ty nám můžeš poradit s tímhle dárkem."
"Hem, a nebyl u toho náhodou hrnek s mlékem?"
"Hrnek s mlékem?" ten tam byl taky šéfe.
Nalil jsem si ho do toho mého kafe."
-
"No tak v tom případě je to nad slunce jasné,
je to pečivo v těchto krajích velmi vzácné.
Nazývá se rohlík a Karlovarský,
Ten je z nádherný republiky Český."