Why?

Why?

,,Proč si mi dala kopačky, zrovna teď?"
,,Proč si mě opustila zrovna teď, když sem ti chtěl něco říct?"
,,Proč si mi řekla, že už se mi nikdy nevrátíš?"
,,A... Proč mám teď takový pocit prázdnoty?" na posteli seděl modrooký blonďák, který už dávno nebyl dítě, bylo mu přesně dva a dvacet let. Postrádal cosi pro něj velice drahého.
V tu samou chvíli seděla modrovlasá a dlouhovlasá dívka u okna a koukala se na úplněk.
,,Promiň mi to... Nevěděla sem, jak dál." přemýšlela a na zem upadla slza z jejích světlounce modrých, až skoro bílých očí...

Druhý den ráno vstal blonďák, jménem Naruto z postele a pořád ho napadaly ty stejné otázky jako včera. Chtěl se Hinaty zeptat na tolik věcí, ale ona mu to nedovolila, řekla, že už jí nikdy neuvidí, proč to řekla? Když se konečně vydal na procházku, aby si pročistil hlavu, tak potkal svou nejlepší kamarádku Sakuru.
,,Naruto... je mi moc líto, co se stalo..." posmutněla Sakura.
,,Já... já... budu v pořádku..." řekl Naruto a hlas měl takový roztřesený, jako by se měl každou chvilku rozbrečet.
,,Ne, Naruto. Nebudeš, je to vidět." řekla mu upřímně Sakura.
,,Vadilo by ti nějak kdybych si o tom s tebou promluvil?" zeptal se jí Naruto.
,,Nevadí, stejně teď nemám nikam namířeno." usmála se Sakura. Naruto se s ní chvilku procházel po Konoze, až pak zastavil u lavičky a posadil se na ní. Sakura se posadila vedle něj.
,,Tak, můžeš začít." pobídla ho Sakura.

,,Sakuro, co myslela Hinata tím, že už se nikdy neuvidíme?"
,,Naruto... mohlo být tisíce důvodů proč to řekla. Kdy se začala chovat takhle divně?"
,,Vlastně už to jsou... asi dva měsíce."
,,Dva měsíce a ty ses jí na nic nezeptal?"
,,Myslel sem, že jí to přejde, ale nepřešlo. A když mi dala kopačky, celý sem se zhroutil."
,,Naruto... Zkus ještě chvilku počkat a po nějaké době se já zeptat."
,,Sakuro-chan. To není tak jednoduché, respektuji slova, co Hinata řekla. Když mě nechce vidět, tak nemusí."
,,Naruto prober se! Proč by se Hinata začala zničeho nic chovat takhle? Něco se muselo stát!?
,,Možná, že mi Hinata něco stále tají."
,,Určitě ano, Hinata byla vždy milá a do tebe zamilovaná až po uši. Musel být nějaký důvod."
,,Děkuju za radu, Sakuro." usmál se Naruto a Sakura mu úsměv opětovala.

Avšak Naruto netušil, že se zrovna tou samou cestou prochází Hinata. A neměla vidět to, co viděla. Bylo to strašné, hned den co se s ním Hinata rozešla si Naruto našel náhradu. Hinata si dala ruku na pusu a začala potichu vzlykat. Tak moc jí to bolelo, tak moc jí bodalo u srdce. Rozeběhla se s brekem domů, vešla a hned za sebou bouchla dveřmi. Spadla na postel a brečela do polštáře.
Dveře se rozrazili a v nich stála už patnáctiletá mladší sestra Hinaty, Hanabi.
,,Hinato, co se děje, proč pláčeš?" zeptala se Hanabi a bežela si k ní sednout na postel. Hinata ale byla stále zabořená do polštáře a brečela. Hanabi jí pohladila po jejích dlouhých černých vlasech, na kterých se odrážel modrý odlesk.
Hinata zvedla své světlé uslzené oči a podívala se na Hanabi, která, jak bylo vidět, měla strach o svou starší sestru. Hinata si sedla a utřela si slzy, ale pořád jí bylo do breku.
,,Hanabi... už dál nemohu. Nemohu to držet přede všemi v tajnosti. Slib mi, že to nikomu nepovíš." mluvila otřeseně Hinata.
,,Slibuji." kývla na souhlas Hanabi. Hinata se k ní jen naklonila a potichu jí její tajemství pošeptala do ucha.

Hanabi vykulila oči a mile se usmála.
,,Ale Hinato-chan, to je snad dobrá zpráva ne?" řekla Hanabi své sestře.
,,Ne není. Nemůžu mo to říct. A ani ty ne. Dneska jsem Naruta viděla se Sakurou." posmutněla Hinata. Hanabi se ale nedala a stále se jí pokoušela povzbudit.
,,Třeba spolu jen mluvili." říkala Hanabi.
,,Možná, ale možná taky ne." odpověděla Hinata.
,,Vždyť víš, že je Sakura zblázněná do Sasukeho. Jen tak by se ho nezřekla." to byla Hanabina poslední slova a odešla. Hinata opět osamněla v pokoji.
,,Třeba má Hanabi pravdu, co když dělám chybu? Co když to se Sakurou-chan, byla jen náhoda." přemýšlela Hinata a koukala se z okna. Na nebi už byli už červánci a začínalo se stmívat. Když už vykoukli hvězdy, tak Hinata ležela v posteli a koukala se na ně. V té tmě byly vidět jen její slzy, na které svítil měsíc. Po velkém snažení usnout, se konečně Hinatě začali klížit oči.
Nic hezkého se jí nezdálo.

Brečela a běžela za Narutem a když už ho měla na dosah ruky, tak se za ním vynořila Sakura a políbila ho. Hinata se rozbrečela a rychlím škubnutím se probrala.
Všimla si, že jí i doopravdy tekly slzy.
,,H-Hanabi-chan má pravdu, měla bych mu to říct, než se něco takového stane." utřela si slzy Hinata a oblékla se. Po chvilce vyšla z pokoje a odmítla i snídani. Byla pevně rozhodnuta říct to velké tajemství Narutovi, ale když zaklepala na dveře u jeho bytu, tak nikdo stále neotevíral. Hinata jen povzdechla a bylo jí do breku. Otočila se směrem zády ke dveřím a odkráčela si to ven. Když už byla na ulici, tak se teprve dveře otevřely a v nich stál rozcuchaný blonďák.
,,Huh? Kdo tu mohl být takhle brzo?" podrbal se na hlavě a rozhlížel se kolem. Zase se otočil a šel se nasnídat.
,,Měl bych poslechnout Sakuru-chan. Vážně bych si s Hinatou měl promluvit." přemýšlel Naruto a napil se mléka.Když konečně dosnídal se vydal na menší procházku. Cestou potkal Leeho.
,,Ah, tlutoobočnatec. Ohayo." usmál se Naruto, ačkoli to byl úsměv falešný.
,,Ahoj, Naruto. Jak se vede? A proč jdeš sám?" vyptával se Lee.
,,Nic moc Lee..."
,,Lee? Naruto, co je s tebou, nikdy si mě neoslovil jménem." upozornil ho Lee, najednou si toho všiml i Naruto a zamyslel se.

,,Radši mu to nebudu říkat... Nechci svými problémy zatěžovat ostatní, stačila Sakura-chan." popřemýšlel o tom chytře a nakonec uvážil, že se mu nesvěří.
,,Promiň tlustoobočnačtě, ale už musím jít." zakřenil se Naruto a odešel.
,,Jít? Kam? Žádné mise přece nemáme." zapřemýšlel nahlas Lee a koukal se směrem, kterým Naruto šel.
Hinata seděla u jezera a házela kamínky do vody. Napadalo jí tolik myšlenek, proč naruto neotevřel.
,,Třeba dostal misi a je mimo Konohu, nebo tam také mohl někoho mít." zamyslela si Hinata a schoulela se do klubíčka, nevěděla, co má v tuhle chvíli dělat.
,,Neměla bych na to myslet..." uvážila Hinata a zvedla se ze země, už byla na cestě domů, když v tom uviděla toho, na kterého pořád myslí.
,,N-Naruto-kun..." koktala Hinata. Naruto jen posmutněl a podíval se jí upřímně do jejích světlých očí.
,,Promiň Hinato, nechtěl sem porušit to, cos mi řekla." řekl a zmizel v oblaku kouře. Hinata se jen rozeběhla.
,,Ne Naruto! Tak to není!" stihla ještě zakřičet, ale to už Naruto neslyšel. Hinata se jen rozbrečela a opřela se o nejbližší strom. Později už šla i s brekem domů.

Zase práskla dveřmi od svého pokoje a brečela.
,,Hanabi, co se děje tvé sestře? Poslední dobou ani nejí..." zeptala se matka Hinaty a Hanabi.
,,Mami, to ti nemůžu říct, slíbila jsem to, ale možná se to brzo dozvíš." uvědomila jí Hanabi a odsunula se od stolu, bylo zřejmé, že šla za Hinatou do pokoje. Když zatáhla za kliku, tak viděla to co včera. Hinata zase ležela na posteli a jak jinak opět brečela.
,,Ah, Hinato, takhle to už nejde. Podle toho, že brečíš si myslím, že si to Narutovi neřekla." řekla Hanabi a sedla si k Hinatě na postel.
,,Ne... Neřekla jsem mu to." posmutněla Hinata a otírala si slzy.
,,No, možná budeš mít příležitost mu to říct." usmála se mile Hanabi a Hinata se na ní jen udiveně koukala.
,,Musíš mi upřesnit, co tím myslíš." řekla Hinata.
,,Na tenhle den si se přece těšila, Hinato. Copak si nevzpomínáš?" ptala se jí Hanabi.
,,Počkat, vím, že sem na něco myslela, ale už nevím na co." přemýšlela Hinata.
,,Dneska je ohňostroj! Těšila ses na něj, protože ses tam dala s Narutem dohromady!" zaradovala se Hanabi a Hinata se jen pousmála.
O cněkolik hodin později přišla Hanabi oblečená už v kimonu a vážně jí to slušelo.

,,Také pro tebe jedno mám." usmála se Hanabi a podala jí překrásné fialové kimono a na rukávech mělo růžové lístky.
,,Pomůžu ti do něho." navrhla jí Hanabi, Hinata jen souhlasně kývla a pomalu se oblékala do kimona, ale nevypadala moc nadšeně. Hanabi si toho všimla a chvilku jí přestala čeast vlasy.
,,Nesmíš se tvářit jako na pohřeb, moc ti to v tom sluší." usmála se Hanabi a vzhlédla k Hinatě.
,,Já... Moc oceňuji, co si pro mě v poslední době udělala Hanabi..." rozplakala se štěstím Hinata a objala svou mladší sestru. Krásnou chvilku sourozeneckého vztahu překazil Neji.
,,Hinato? Hanabi? Jste už připraveni? Vyrážíme." řekl za dveřmi Neji a šel nejspíš za svým strýcem a zároveň otcem Hinaty. Dívky společně vyšly z pokoje a vydaly se na ohňostroj.
,,Naruto, nesmíš být tak smutný." povzbuzovala ho Sakura.
,,Já se jinak chovat už nemůžu. Bez Hinaty to není ono." posmutněl ještě víc Naruto.
,,Já myslím, že to za chvilku bude ono." usmála se Sakura.
,,Huh? Co tím myslíš?" zeptal se Naruto.
,,Podívej kdo tu je, a zdá se, že na tebe čeká." ukázala Sakura na černovlasou dívku, která se mírně usmívala.

Naruto neváhal a šel hned za ní.
,,Hinato, já vím, že si mi říkala ať tě nechám být a plně to respektuji, ale nemůžu to bez tebe vydržet." vychrlil ze sebe Naruto. Hinata mu jen na tvář přiložila svou studenou a bílou ručku a usmála se.
,,Naruto, myslím, že jsem to já, která udělala chybu." začervenala se. Hinata ale chtěla i přesto mluvit dále.
,,Měla sem ti to říct hned, jak sem to zjistila. Naruto já jsem....TĚHOTNÁ." zdůraznila poslední slovo Hinata, ale Naruto jí jen odezíral ze rtů, protože právě v tu chvíli vypukl ohňostroj, ale Naruto stejně rozumněl. Nejprve byl v šoku, ale nakonec se mu obličej roztáhl do širokého úsměvu. Chytl Hinatu za pas a políbil jí.
,,Ani nevíš, jak jsem šťastný, že jsme zase spolu a i to maličké." usmíval se na ní Naruto. Hinata se rozplakala, ale tentokrát štěstím. Druhý den to věděla celá vesnice. O půl roku později se stalo to, co se stát mělo.
Hinata porodila zdravou dcerku Naruko, měla světlé oči po Hinatě a styděla se stejně jako ona, avšak po Narutovi zdědila vlasy a vůli se nevzdát. Kdo-ví, možná to dotáhne tak daleko jako její otec, který se stal hokagem.

Konec...