Madara a Hashirama – Legendy Konohy opět spolu, část 15. Hlavní boj

Teď již nebylo možné určit výši boje, protože teď už každý používal svoje silné techniky, ale ještě bylo brzo na to, aby se vytasili se svými nejsilnějšími technikami.
Na obou byla znát únava z toho tříhodinového boje, ale to netušili, že se ten boj protáhne na ještě delší s velice překvapivým koncem…

Jak Madara tak Hashi předváděli tomu druhému, že oni jsou výkvět tehdejších shinobi, protože oba dva patří k těm nejsilnějším shinobi své doby a bylo to znát, že i Sanninové by proti těm dvěma měli problémy, aby se vyhýbali všem útokům a nevím jestli by měli čas na patřičnou odpověď, ale to se nikdy nezjistí, protože Sanninové a tito dva shinobi patří do jiné éry.

„Vzdej se!“ křičel Madara na svého bývalého nejlepšího přítele.
„Ne, nikdy, muž, který vezme svá slova není muž, ale zbabělec!“ řekl v odpověď Hashi a měl naprostou pravdu.
„Á tak takhle je to! Ty jen nechceš přiznat, že jsem silnější než ty a nechceš přenechat svému kamarádovi místo, co?“ Madara se neustále snažil vyprovokovat Hashiho, aby nad sebou ztratil kontrolu, ale na tomu Hashi nehodlal skočit, i když to bylo těžké. Náhle mu v mysli vytanula vzpomínka na jejich první setkání a na to jak mohl tušit, že se stane právě tohle? Vždyť byli tak nerozluční přátelé… Slibovali si, že nikdy mezi nimi nebudou hádky, ale pouze zdravé kamarádské soupeření…
Ale jak se říká, tak nikdy neříkej nikdy a ještě k tomu si Hashi uvědomil jednu věc, kterou měl vidět už na začátku a to temnotu v Madarově srdci, kterou jako přítel nechtěl vidět, ale jako nepřítel ji viděl, tak jasně, až Hashi na sebe dostal takový vztek, že kdyby si toho všiml daleko dříve, tak by to nemuselo zajít až tak daleko, ale to už se také nedozvíme.
„Tady nejde o to, jestli jsem silnější nebo ne. Tobě už není pomoci a je mi líto, že jsi díky mě skončil zahořklý a tvrdě jdoucí za svým cílem a s pomýlenou představou o světě.“ Hashi to myslel naprosto upřímně, ale kýžené odpovědi se nedočkal.
„Spíš mě je líto tebe, že nevidíš jak zkažený svět je a také to, že jedině Uchihové jsou vyvoleni, aby to napravili a vládli světu.“ Konečně se Madara přiznal ke svým skutečným cílům.
„Opět mylná představa,“ povzdechl si Hashi a než se konverzace mohla dál vyvíjet, tak Madara opět zaútočil tentokrát vodní technikou a Hashi tento útok lehce odrazil ovšem tento útok byl jen na odvození pozornosti, protože se na něho z druhé strany řítilo asi patnáct kunaiů a shurikenů...

Tobi a Sarutobi vše pozorně pozorovali a teď mohli vidět jak oba protivníci stojí klidně a s jistotou si něco říkali, ale na tu dálku neslyšeli co.
„Tenhle boj vejde do dějin,“ řekl prorocky Sarutobi.
„Podle čeho tak soudíš?“ zajímal se Tobi.
„Nevím jen mám takový zvláštní pocit v žaludku,“ dále to nespecifikoval.
„Řeknu ti další tajemství, ale byl bych ti vděčný, kdybys to nikomu neříkal. Jinak by mě měli za blázna.“
„Jistě, Tobirama-sensei,“ souhlasil Sarutobi.
„Tak, ještě než můj bratr pojal nápad založit Konohu, tak jsem také měl takový divný pocit v žaludku, když mi řekl, že ho čeká ještě pár těžkých rozhodnutí a myslím, že jedno vidíme na vlastní oči, i když se to nezdá, tak můj bratr vnitřně trpí, že nemohl pomoci svému jedinému příteli, kterému mu v minulosti svěřil svůj život nesčetněkrát a pokaždé se na něho mohl spolehnout a teď jsou z nich nepřátelé a toho ničí,“ poznamenal Tobi se smutkem v hlase. Když zemřel Izuna, tak mu bylo líto toho, že byl zmařen život jednoho z jeho kamarádů a přátel ve zbrani.
Jenže teď nebylo na takovéto myšlenky čas, protože viděli jak se na Hashiho řítí kunaie i shurikeny…
„Bratře, vyhni se jim,“ prosil jeho mladší bratr.

Všech patnáct shurikenů a kunaiů se zabodlo do Hashiho těla, ale následně bylo poznat, že je to jen další dřevní klon a pravý majitel se objevil za Madarou a pod krkem měl kunai.
„Tak dostal jsem tě,“ řekl vítězně Hashi.
„Ne, to já!“ ozval se Hashiho zády Madara.
„Jak myslíš, tak mě zabij!“ oznámil zcela klidně Hashi.
„Jak je libo,“ řekl Madara a zabodl kunai do Hashiho těla, které opět byl klon.
„Začínáš mě s těmi klony pěkně s**t,“ utrousil naštvaně Madara.
„To si nemyslím, spíš tě štvu tím, že pokaždé padneš do mé léčky,“ poznamenal Hashi a opět měl pravdu.
Jak to, že mě vždycky prokoukne? Zděsil se Madara.
„Víš proč? Protože bojuješ se vztekem a nenávistí v srdci a proto nikdy nevyužiješ všechen svůj potenciál a talent, který jsi dostal při narození a navíc tě mám přečteného,“ odpověděl Hashi jakoby mu četl myšlenky.
On umí číst myšlenky? Opět se zděsil Madara.
„Neboj já neumí číst myšlenky,“ ujišťoval ho Hashi.
Na to ti tak skočím, myslel si Madara.

Tobi si tak oddechl, že se Hashi, tak elegantně vyhnul všem zbraním a pak na něho dostal vztek, takhle děsit bratry to se nedělá!

Madara se nad tou větou, kterou slyšel od Hashiho ani nepozastavil. Neměl na to čas ani prostor, ale kdyby byla jiná situace, tak by se nad těmi slovy zamyslel…
Hashi se musel smířit s tím, že Madara je už dávno ztracený a že jedině smrt mu přinese klid, ale kdyby věděl jak moc se plete…
Boj, který započal již před šesti hodinami a pořád nebylo jasné, kdo má navrch nebo, kdo prohrává jednou se štěstí přiklonilo na stranu Hashiho a hned na stranu Madary.
Byli zkrátka na stejné úrovni.
Řízením osudu nebo to byla pouhá náhoda, ale oba dva soupeři mysleli na tu stejnou věc a tu, že dětství patřilo a bude patřit k těm nejšťastnějším.

„Hashi,“ volal Madara.
„Ano,“ otočil se po hlasu svého kamaráda.
„Mám pro tebe novinku,“ hlásil Madara.
„A jakou?“ chtěl vědět Hashi.
„Zítra nastupuji do školy a budu se učit techniky, které umí otec, i když už umím naši techniku.“ Pochlubil se Madara.
„Tak to ti gratuluji a můj otec mě učí sám, tak do školy chodit nemusím, ale budu ti držet palce,“ řekl povzbudivě Hashi.
„Děkuji a já ti také budu držet palce,“ oplatil mu to Madara.

Ale na vzpomínky nebyl čas, neboť tu probíhal tuhý boj, který se již pomale, ale jistě blížil do svého konce…