Šťastný den! 3.kapitola - TenTen

Tenten se ráno probudila dobře vyspaná.
"Kolik je hodin?"
Mrkla na hodiny, pak vyjekla.
Na posteli u nohou nečekaly nakládané švestky, které jí tolik nechutnaly, ale měla je každý den připravené k snídani. Místo toho tam byl balíček cukroví manjuu a sezamové knedlíčky dango.
Nasnídala se a pak si řekla: "Nikdy nemiň cíl." To je její oblíbená věta.
Šla se obléct a v skříni našla úplně novou zbraň. Byl to krásný, těžký kovový meč, měl krásné zdobení. Tenten si ho připečetila do svitku a pomyslela si, kolik ji dnes asi ještě bude čekat překvapení. Popadla vše co potřebovala a vyrazila ze dveří. To ale neměla dělat, kousek přede dveřmi stála maličká veverka. Tenten v běhu veverku nějak přeskočila, ale spadla.
"Auuuu! Co tu, kruci, dělá ta veverka?"
Veverka měla na krku lísteček.
Tenten si přečetla: "Čekám na tebe na mostu."
Bylo to napsáno krásným písmem. Že by... Neji?
"No nic," řekla si a běžela k mostu. Tam nebyl, najednou však zafoukal vítr, Tenten před poryvem přivřela oči a ucítila nějaké rty na svých. Ani za to nemohla, políbila ho také a objala ho kolem krku.
"Tenten?"
"Ten hlas znám," blesklo jí v hlavě!
"Lee?"
Ustoupila o krok dozadu. Lee by měl být za smrtelné výpravě za Akatsuki.
"Lee!" Objala ho.
"Jen ať mě neudusíš," smál se šťastně Lee.
Potom ji pozval do restaurace na její oblíbené dango a dlouho si povídali. A doprovodil ji domů. Cestou mu Tenten pořád vysvětlovala další spojitosti mezi Akatsuki a vším možným, povídala a povídala... Jejím koníčkem je totiž vyprávění a vysvětlování.
Rozloučili se, znovu se objali a dali si pusu. A tak to šlo den za dnem, až jednou...

Kdyby jste za pár let přišli do Konohy, určitě někde cestou potkáte malou Leeo-Tenten nebo malého Tenteno-Lee.