Kdo jsem? 07

Vím vím, je to už doba co mi vyšel šestý díl. Snad se na mě nezlobíte:D.
Tenhle díl je celkem dlouhej, tak doufám, že u něj neusnete:D.

Přeji hezké čtení

Kdo jsem? - část 7

„Pokud mu věříš ty, tak už nemám žádné námitky. Máš ho na starost. Do té doby než se rozhodne jinak, patří do tvého týmu. A teď už byste měli jít spát. Zítra v šest ráno vyrážíte. Uvědomím ostatní, že budeš velitelem téhle akce,“ popřál jim dobrou noc a tím ukončil celou jejich debatu.

DEN POTÉ V KONOZE

V Konoze bylo slunečno a lehce pofukoval větřík. Kakashi zrovna chvátal za Tsunade-sama. Ještě nevěděl proč, ale pravděpodobně šlo o něco velkého. Zavolala si k sobě totiž všechny chuininy a jouininy z vesnice.
Protože lidí, co mněli přijít bylo mnoho, tak se schůze konala na střeše budovy Hokage.
Všichni už tam byli nastoupení, když hokage přišla. Byli tam opravdu všichni známí. Počínaje Kakashim, Yamatem, Kerenai, Gaiem a konče nejmladšími chuininy vesnice Konohamarem a jeho týmem.
,,Toto je pouze informativní schůze.“Začala Tsunade-sama.,,Před jednou hodinou ke mně dorazila správa od jednoho našeho zvěda. Před dvěma dny byla země Vodopádů napadena jejich sousedem Travnatou zemí.“
Všichni byli překvapeni, ale mlčeli a dál poslouchali svého vůdce.
,,Neznáme moc podrobností, ale nevěřím, že by skrytá Travnatá zaútočila bez podpory někoho jiného. Což mě vede k myšlence, že už v tuhle chvíli je do toho zapleteno víc zemí. Než se nadějeme, mohl by se tenhle konflikt rozhořet v další velkou ninja válku. A to nesmíme dopustit. Pokud se jim tenhle konflikt vymkne z rukou. My ho potlačíme za použití síly. Chci aby jste byli kdykoliv připraveni. Může to přijít klidně zítra a zrovna tak to nemusí být nikdy. Rozuměli jste mi všichni?“
,,Hai!“Ozvalo se sborově.
A potom Tsunade-sama zavelela rozchod.
,,Co si o tom myslíš Hinato?“ zeptala se ji Sakura, která byla jedna z mála s kterou se teď Hinata bavila.
,,Souhlasím s Tsunade-sama. Určitě je za tím ještě někdo jiný. A jakmile ostatní země zjistí, že jsou některé jiné oslabeny, tak na ně zaútočí a bude válka.“ řekla jí svůj názor Hinata.
,,Taky si myslím. Nevypadá to vůbec dobře.“ potvrdila její názor Sakura.

,,Hele, nezajdem spolu na ramen?“ navrhla jí Sakura.
,,Ne, promiň, ramen mi ho připomíná.“ odpověděla jí Hinata a ani se na ní nepodívala.
Sakura teď taky na chvíli zmlkla. I když na něj často myslela, tak se přes to jakš takš dokázala přenést. Naruto jí moc chyběl,ale už se s tím smířila. Hinátě se vůbec nedivila.V ěděla, že byla do Naruta zamilovaná a taky to, že se dali při té misi konečně dohromady. Protože jí to Hinata všechno nedávno řekla.
Ona na tom byla stejně. Taky ztratila svou lásku a trvalo jí dost dlouho, než se přes to dostala. Teď, když o tom přemýšlela, tak to byl právě Naruto, kdo jí z toho dostal. Věděla, že na něj nikdy Hinata nezapomene, ale taky věděla, že časem to přebolí.
,,Tak co kdybychom si dali jen nějaké dango? Co myslíš, Hinato?“ přišla s novým nápadem Sakura.
,,Ano, to bychom mohli.“ souhlasila Hinata.
V dango krámku potkali zbytek týmu Kurenai ,kteří je pozvali ke svému stolu. Hinatě se k nim sedat moc nechtělo.
Kiba jí totiž už nějakou dobu dával najevo, že k ní něco cítí.
Hinata ho měla ráda, ale pouze jako svého dobrého kamaráda. Jenže Sakura k nim hned zamířila, a tak neměla na vybranou a šla za ní.
Seděli tam a dlouho si povídali o blížící se hrozbě. Až už bylo dost pozdě a všichni se rozešli domů. Kiba nabídl Hinatě doprovod domů. Chvíli se ho snažila slušně odmítnout, ale Kiba se jen tak nedal.
Nakonec tedy svolila, aby jí doprovodil. Kiba se celou cestu snažil o rozhovor, ale Hinata mu to moc neusnadňovala.
Už byli u vchodu do sídla Hyuga. Hinata se rozloučila a otočila se k odchodu, když jí najednou Kiba chytil za ruku a otočil.
Už už se nahýbal, aby Hinatu políbil.Hinata se trochu lekla a lehce ucukla hlavou dozadu. Byla v rozpacích, nevěděla co má dělat, cítila se tak osaměle. To, že ještě neutekla dovnitř svého domu si Kiba vyložil tak, že je jen v zmatená a ještě se nepřenesla přes ztrátu její blízkého člověka a tak se k ní znovu nahnul a dal jí něžný a hřejiví polibek na tvář.
Poté popřál Hinatě dobrou noc a ztratil se za rohem.
Hinata tam stála jako opařená. Jeho pusa jí začala hřát po celém těle. Nevěděla co se to s ní děje. Miluje přece Naruta, i teď ho stále miluje, jenže...
On bohužel zemřel. Nedalo se s tím nic dělat. Prostě tu už není. Opustil ji a už se nevrátí. Nikdo nikdy nezaplní tu bolavou mezeru v jejím srdci.
Do očí jí opět po dlouhé době vhrkly slzy.
Na Naruta nikdy nezapomene, to bylo jisté, ale možná,...možná by mohla otevřít své srdce i někomu dalšímu.
S těmito myšlenkami se odebrala na kutě.

JEŠTĚ TEN VEČER BLÍZKO HRANIC TRAVNATÉ ZEMĚ

Kai a jeho muži se skrývali v lese a čekali, jaké správy jim přinese zvěd, kterého před půl hodinou vyslaly.
Než se vrátil, tak uběhlo ještě dalších patnáct minut.
,,Kai-san. Je jich tam opravdu hodně. Jsou v přečíslení, tak tři na jednoho. Nic nedělají. Vypadá to, že ještě na něco čekají, než vyrazí na naši vesnici. A ještě něco. Nejsou tam jen ninjové z Travnaté, ale také ninjové ze skryté Dešťové.“ dokončil svůj výklad ninja.
,,Cože?!? I skrytá Dešťová? Tak to je špatné. Jestli se proti nám spojily dvě země jsme ve velké nevýhodě. Ihned pošli správu Kaienovi-sama! Napiš mu vše, co jsi viděl a požádej ho o posily. Nesmíme dopustit, aby se dostaly až k vesnici.“ rozčílil se Kai.
Naruto byl celou dobu zticha a poslouchal.
Pochopil, v jaké jsou situaci, a beze slova si sedl do tureckého sedu, dal si ruce k sobě a ani se nehnul.
Všichni se na něj dívali a nechápaly, co to dělá.
Po chvíli co na něj zíraly to už Kai nevydržel a zeptal se: ,,Co to děláš Naruto?“
Naruto nejdřív neodpovídal. Pak se postavil a podíval se na Kaie.
Ten se nejdřív trochu lekl, protože místo do Narutovích očí se díval na nějaké jiné. Chvilku je pozoroval a potom mu došlo, že vypadají jako žabí oči. Ostatní si toho všimli, a vylekali se zrovna tak jako Kai.
,,Co to j...“ Chtěl se okamžitě zeptat Kai, ale Naruto ho přerušil.
,,Je jich opravdu zhruba třikrát víc než nás, ale necítím mezi nimi žádnou obzvlášť silnou chakru. Je jich hodně, ale všechno to jsou ninjové nižší úrovně. Pravděpodobně byli určení pouze k tomu, aby obsadily hranice. Myslím, že bychom to mohli zvládnout i bez pomoci.“
,,Co to říkáš? Jak víš, že mezi nimi není nikdo moc silný?“ zeptal se ho Kai Sensei.
,,V tomto stavu cítím všechny chakry i úroveň všech ninjů v okolí a to i na velké vzdálenosti.“ vysvětlil jim Naruto a Kai,Yuyu,Miya,Kika a vůbec všichni na něj nevěřícně koukali.
,,Mám dokonce plán k útoku. Jestli si ho chcete poslechnout Kai Sensei?“
Kai na to jen kývnul a tak Naruto pokračoval dál.
,,Já zaútočím sám se svými stínovími klony zepředu. Počítám, že se na mě vrhne velká většina z nich. V té tmě jim bude chvíli trvat, než zjistí, že to je jen jeden ninja. Vy všichni se mezitím dostanete nepříteli do zad. Až budete moci tak na ně zaútočíte. Neměli byste mít problém porazit ty, co zůstanou vzadu. Těch bude maximálně čtvrtina. Myslím, že pozornost toho zbytku můžu dostatečně zaměstnat, tak na patnáct minut. To je dost dlouhá doba. Až skončíte s těmi vzadu, přijdete mi na pomoc a dorazíme společně i ten zbytek.“
Naruto skončil a většina ninjů na něj koukala dost divně. Jako kdyby si mysleli, že se zbláznil.
,,To je šílenství! Kdo vůbec jsi? Nikdo nemůže zvládnout takové množství nepřátel sám, a to ani na pět minut. Natož na čtvrt hodiny!“To na Naruta začalo pokřikovat pár ninjů. A ty ostatní souhlasně mručeli.
,,Tak dost! Mlčte, tady velím já a jen já rozhodnu co je hloupost a co ne!“ okřikl je Kai tichým, ale přesto rázným hlasem a v tu ránu všichni mlčeli jak na pohřbu.
Teď se Kai otočil k Narutovi.
,,Ten plán se mi líbí. Ale jsi si jistý, že je dokážeš zaměstnat tak dlouho?“
Na to se Naruto jen zeširoka usmál.
,,Jednoznačně. V nejhorším případě zemřu, ale slibuji vám, že svůj úkol splním.“
Dál už se ho Kai na nic nevyptával. Byl pravděpodobně o dost silnější než on sám, a tak měl v jeho schopnosti důvěru. Než se rozdělili, tak ještě Yuyu, Miya a Kika popřáli Narutovi hodně štěstí a doufali, že ho ještě uvidí živého.
,,Nebojte se holky. Mě se tak lehko nezbavíte.“ řekl Naruto a povzbudil děvčata svým úsměvem.
Potom se od nich Naruto oddělil a zamířil rovnou k nepříteli. Když už měl Naruto jejich tábořiště na dohled, tak se zastavil a udělal něco okolo šedesáti svých klonů. A potom už s nimi vyběhl s hlasitým řevem na nepřítele. Netrvalo dlouho a vyběhla na něj taky asi šedesátka ninjů. Rychle jen zkontroloval všechny čakry, a jak očekával, v táboře jich zůstala jen malá část.
Bylo jich tam zhruba dvacet, což bylo, o deset míň než kolik mužů s sebou měl Kai.
,,Tak první část plánu vyšla,“ říkal si v duchu Naruto.
Pak už se hned dal do boje. On i jeho klony začali používat různé ohnivé, vzdušné nebo vodní útoky. Pár z nich používalo i rassengan.
Těmihle lehčími útoky dokázal už odstranit asi deset protivníků, ale většina klonů už zmizela.
Když nepřátelé zjistily, že to jsou jenom klony a že se v jejich táboře bojuje, došlo jim, že tento boj slouží jen na rozdělení jejich sil. Naruto si všiml asi třiceti mužů, kteří spěchali zpět k táboru.
,,Ksakru, rozdělili se!“ řekl potichu.
To jim ovšem Naruto nehodlal dovolit. Nechal zmizet všechny své zbývající klony, čímž vznikla oblaka páry, která je donutila zastavit a počkat než zmizí.
Jakmile se oblaka rozestoupila, uviděli před sebou skutečné já svého protivníka. Hned na to se na něj vrhli.
Naruto se rozhodl, že nejdřív použije žabí kata.
Shromáždil obrovské množství sage čakry a když už byli blízko, udeřil před nimi do prázdného vzduchu. Přírodní energie, která se stala Narutovou součástí a všechny obklopovala, je srazila na zem. Ti, co byli v předních řadách, zůstaly na zemi ležet mrtví. Zůstalo jich už jen něco přes dvacet. Rychle se vzpamatovali a tak se Naruto znovu zapojil do boje.
Teď už Kai se svými ninji porazil všechny, co byli v táboře, téměř beze ztrát a chvátali Narutovi na pomoc. Když už byli dost blízko, tak Kai všem rozkázal, aby zastavili. Protože viděl jak se v Narutově ruce formuje něco velmi zářivého a domyslel si co to je.
A taky měl pravdu.
Během chvilky se po celém okolí rozlehl ten nezaměnitelný skřípavý zvuk.
,,Ale co to říkáte Kai-san?! Musíme jít tomu klukovi pomoct, dřív než bude pozdě!“ vykřiklo několik mužů.
Kai jim chtěl říct, ať prostě stojí na místě a nic nedělají, ale předběhla ho Yuyu.
,,Jen mlč a dívej se!“
Potom už nikdo ani necekl a pozorovali Narutův boj.
Tomu se mezi tím mluvením v ruce dokončil rassen shuriken a vrhnul ho přímo doprostřed mezi své nepřátele. Je to stejné jako předtím. Pomyslel si Kai. Nastal velký výbuch, který se potom změnil na obrovskou rotující kouli zářivě bílé čakry, která pohltila velkou většinu nepřátel.
,,A je po všem.“ poznamenal nahlas Kai. A měl pravdu. Všichni co přežili, se ihned vzdali.
Aby taky ne. Zbylo jich, že by se to na prstech dalo spočítat. Nemohli pochopit, co se to stalo a jak mohli prohrát proti jednomu ninjovi.
Ale nebyli samy, kdo byl vyjevený.
Kaiova skupina nejspíš oněměla úžasem. Jen z nich občas někdo vykřikl slova jako neuvěřitelné nebo úžasné.