Blbá minulost čast2: příchod

Zbývalo jen pár kilometrů a už půjde o život. Satoshi věděl, že mu by těžko minulost odpustili. Satoshi přemýšlel ve své maringotce kterou táhli koni. Rozhodl se, že až budou u Konohy, že radši zůstane uvnitř.

Přišel večer a koně si potřebovali odpočinout. Satoshi ležel na posteli a přemýšlel. Když mu do maringotky někdo vlezl
„SATOSHI!!“ byla to Riku.
„Hej co se zase děje?“ zeptal se naštvaně Satoshi a v duchu proklínal Riku.
„Ale mám se tě zeptat jestli nechceš něco k večeři,“ odpověděla Riku.
„Jo jasně tak můžeš odejít,“ řekl Satoshi a Riku s úsměvem odešla. Satoshi se oblékl a šel si dat večeři. Kuchař Kidimaro vaří pro zaměstnance, větší hnusy by se fakt jest nedali. Zatímco rodinka Morina si jedla celkem co chtěla. Vždycky něco nakoupili ve vesnicích, ale zaměstnanci, nedostávali skoro, žádný peníze, ale aspoň měli ošacení a celkem dobrou postel. Satoshi šel pomalu k maringotce kde se podávalo jídlo. Když v tu chvíli narazil na 27letého chlápka. Měl hnědé vlasy a modré oči a byl poněkud menší než Satoshi. Byl klaun stejně tak i jeho brácha. Shimitachi a Kashi, byl s nima legrace, ale jak kdy. V tu chvíli ho někdo chytl za ruku a odváděl ho pryč. Brzy si všiml, že někteří lidé na něj závistivě koukají. Okamžitě se podíval na člověka, který ho odváděl. Byla to Riku.
„Hej kam sakra jdeme?“ zeptal se Satoshi.
„No dnes budeš jíst u nás,“ odpověděla Riku.
„Tak tohle nemůžu přijmout,“ řekl překvapeně Satoshi.
„Tohle neberu půjdeš“ zavrčela Riku.
„Tohle je fakt špatné. Už tak jsem jím stejně vzal toho až moc,“ pomyslel si Satoshi a podíval se na Riku.
„Hele, já prostě nechci, není ti to jasný. Tak ti to vysvětlím, chci jíst totéž co ostatní,“ řekl Satoshi a v tu chvíli ho Riku pustila.
„Tak si běž jest totéž co ostatní,“ řekla Riku a naštvaně odkráčela.
„Ty jsi fakt hlupák, Satoshi, co já bych za to dal abych mohla jíst s nima u stolu,“ ozval se mu za zády ženský hlas.
„Sirio, říkal jsem ti aby ses za mnou tak neplížila,“ naštval se Satoshi. Siria měla fakt neobvyklé jméno, byla to 38leté žena se zelenýma vlasy.
„Ale no tak nebuď ke mně tak hrubý. Jsou to dva roky co ses u nás objevil, ne? Přišel jsi k nám a byl jsi na pokrají smrti. Celou tu dobu se o tebe starala rodina Morinu a strašně si tě oblíbili, obzvlášť Riku. Nechápu proč je nemáš tak rád?“ usmála se Sirie.
„Hele, já jsem jím celkem vděčný, ale prostě už jsem si od nich toho vzal až moc,“ vysvětlil Satoshi a odcházel pryč. Satoshi naštvaně zamířil ke své maringotce a šel spát.

Druhý den ho probudilo drcání maringotky. Zdá se, že již vyjeli, Satoshi se podíval s okna.
„Sakra, jak dlouho jsem spal,“ pomyslel si Satoshi. Viděl totiž domy, domy Konohy. Všude stáli lidé. Většina z nich koukala nejspíš na ty klauny nebo tak něco. Satoshi se chvíli díval po těch lidech a pak ho spatřil, Uchiha Sasuke. Satoshi si nasadil kapuci, tak aby mu nebylo vidět do tváře a vyšel ven nikoho nezajímalo, že tu je někdo v kápi. Sasuke byl zase obklopen dívkami. Pak si Satoshi všiml Naruta, který byl významně potěšen tím, že tu je Cirkus.
„Satoshi, nevím proč rád do velkých vesnic nosíš kapuci, ale chci jen vědět, proč jsi včera nepřišel?“ ozval se za ním Tsubaki.
„No nechtěl jsem, neměl jsem hlad,“ řekl Satoshi.
„A co teď nemáš náhodou teď hlad?“ zeptal se Tsubaki.
„Ne vůbec, já fakt hlad nemám,“ odpověděl Satoshi a v tu chvíli mu zakručelo v břiše. Satoshi se praštil do břicha, „já fakt hlad nemám nevím co se děje.“
„Jak chceš,“ řekl Tsubaki a šel zas pryč. No zdá se, že lidé Konohy je vítali rádí.

Brzo se rozdělalí stany a večer mělo začít první představení a Satoshi tam zas přišel v kápi.