Začátek všeho

Tolik lidí, tolik krve, tolik křiku... Kolik lidí už zemřelo? Já měl být mezi nimi. To já měl padnout jako první. Od čeho jsem Hokage? Abych se díval, jak moji lidé umírají? Ne! Já přece musím bojovat! Jenže jak? Žádné jutsu není tak silné, aby mu alespoň ublížilo. No ták. Mysli, Minato, mysli! Je to moje povin... Mám to! Třetí! Kde je sakra Sarutobi? Určitě bojuje...

„Hokage!“
„Hokage je tady!“
„Kde je Sarutobi?“
„Pomoc, prosím!“
„Kde je Třetí?“
„Yondaime Hokage? Že nás ochráníte před tou liškou, že ano?“
Malá holčička chytla běžícího Hokageho za plášť.

Copak jí můžu říct ne? Copak ji můžu říct, že pokud se mi nepodaří ho zastavit, nedožije se dalšího dne? Jsem přece jejich Hokage. Oni ve mě věří. Doufám, že vědí, komu věřit, protože já si zrovna teď moc nevěřím...

„To víš, že zachráním, maličká. Kde máš rodiče? Tak se utíkej schovat!“
„Yondaime! Yondaime, zastavte to!“
„Sarutobi!“
„Co je Minato?“
„Musím Kyuubiho zapečetit!“
„Jak?“
„Mám techniku!“
„Jakou?“
„Vyvolám Boha smrti!“
„Zabije tě to!“
„To je jedno.“
„Do koho?“
„Cože?“
„Do koho Kyuubiho zapečetíš?“
Zmatek... Tak by se dala popsat situace, která byla nedaleko od Konohy.

Sakra! Potřebujeme nějaké malé dítě. Ale čí? Kdo by dobrovolně zničil svému dítěti život? Nikdo. Ale... Přece musí být i jiná možnost. Přece... Přece nemůžu vzít vlastního syna. Láska k synovi a manželce nebo láska k vesnici a lidu? Sen o rodině nebo sen o bytí Hokagem? Otec nebo Hokage... Ať už se rozhodnu jakkoliv, někomu ublížím.

„Musí to jít i jinak!“
„Nejde to... Je mi to líto. Nevím o žádném jiném způsobu.“
Jeden z devíti ocasů mohutné lišky právě způsobil menší tornádo.

Jsem Hokage a Hokage brání svou vesnici a svůj lid do posledního dechu. A Hokageho rodina musí... Hokageho rodina musí být na vedlejší koleji. Když je potřeba, je obětována.

„Dojděte pro Naruta.“
„Pane?“
„Dojděte pro mého syna!“
Slzy začaly smývat prach z tváře mladého Hokageho.

Co já jsem to za otce? Zničím život vlastnímu synovi! Co mi na to řekne Kushina? Bude mě až do smrti nenávidět. No, alespoň že už budu žít jenom chvíli.

„Co chceš dělat s naším synem?“
„Kushino, já...“
„Je pravda, že do něj chceš zapečetit tu zrůdu?“
„Já... Nemůžu jinak.“
„Proč si nevzal dítě někoho jiného? Proč zrovna náš syn?! Je to přece tvoje dítě!“
„Kushino, prosím...“
„Nenávidím tě! Nenávidím!“
„Prosím, Kushino-sama, neříkejte to.“
„Nech ji, má na to právo.“
„Minato, prosím! Je to přece tvůj syn...“
Yondaime nikdy neměl blíž ke zhroucení.

City musí stranou. Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Ale přece jenom bych mu mohl zkusit zajistit lepší budoucnost...

„Nechci, abyste Naruta viděli jako nějakou zrůdu. Bude to hrdina. Zachrání naši vesnici.“
„Rozmyslel sis to dobře?“
„Nemůžu jinak. Doufám, že se postaráš o vesnici, Sarutobi.“
„Bez obav, Minato, a ... Hodně štěstí.“
„Sbohem.“
„Shiki Fuujin.“

Naruto křičel, Kyuubi řval, Kushina proklínala Minata, lidé ječeli hrůzou a pak to najednou všechno utichlo. A do toho ticha se ozvalo jediné – pláč malého chlapce. Chlapce, se kterým začal jeden dlouhý příběh...