Bojuj za to čemu věříš 2/2 (SasuSaku+NejiTen)

Uháněla pryč. Běžela lesem. Do očí se jí drali slzy a přesto je nepustila dál. Nechtěla už brečet..né kvůli němu! Náhle za sebou zaslechla kroky a něčí hlas. Známí a přitom neznámí hlas.
„Tenten stůj!“ křičel ten hlas.
Tenten ale běžela dál. Chtěla se podívat za sebe jenže když tak udělala, zakopla o kořen stromu a upadla...Někdo k ní přiběhl a klekl si k ní.
„Jsi v pořádku?“
„Jo!“ pokusila se vstát. Její pokus byl ale marný. Zavrávorala a padala zpět k zemi. Naštěstí jí stačil někdo zachytit.
„Nevypadá to tak!“
„Mě je fuk jak co vypadá! Tobě do toho nic není!“ chtěla se vymanit z jeho sevření ale on jí nenechal.
„Myslel jsem že jsme nejlepší přátelé!“ udivil se a pomohl jí na nohy.
„Myslel si špatně! V den kdy jsi odešel bez rozloučení jsme jimy být přestali!“ pohlédla mu do očí což neměla dělat. Začala se v nich topit. Jak je možné že někdo takový může mít tak nádherné oči?
„Navíc jsi si rychle našel náhradu!“ otočila pohled na stranu.
„Koho?“ nechápal.
„Tu dívku která vedle tebe bojovala!“ upřesnila.
„Ty myslíš Yuki? Uznávám že ze začátku jsem ji za tebe chtěl nahradit ale jak se ukázalo, je úplně jiná než ty. Věříš mi?“
„Věřila jsem v tolik věcí...třeba v přátelství, štěstí, lásku...ale to všechno si změnil ty svým odchodem!“ odvážila se mu naznačit své city...
„Lásku?“ nechápal.
„Ano Neji...lásku! Víš, já vždy bojovala za to v co jsem věřila jenže po tom co jsi odešel..všechny moje priority a myšlenky jsem musela přehodnotit...všechno za co jsem bojovala a co jsem si myslela, čím jsem se řídila...to všechno si změnil ty pouhým odchodem! A najednou tě tu potkám! Po takové době...Jak si myslíš že mi je co?“ skoro křičela. Do očí se jí draly slzy...
„Mě to taky bolelo..“ řekl jako by mimochodem.
„Taky tě to bolelo? Tak proč jsi k sakru odešel bez rozloučení...bez jediného slova...bez jediné čárky...Proč Neji? Proč.......“ nechápala, to už jí začali téct slzy.
Nejimu se to nelíbilo. Nelíbilo se mu to co tu říká i když věděl že je to pravda. Jenže on musel...
„Šššš Tenten!“ snažil se jí uklidnit a tak si jí přitiskl na hruď.
Vytřeštila oči. Jenže věděla že jestli nechce aby jí dál ubližoval, nesmí se takhle snadno poddat. Odstrčila ho.
„Ne Neji! Já nechci být ticho! Konečně by ti jednou mohl někdo říct do očí pravdu! Když tě dali k nám do týmu byla jsem šťastná a ty? Jako vždy namyšlený a sobecký Neji Hyuuga nás bral jako přítěž a...“
„Ze začátku ano ale potom už ne..“ skočil jí do řeči.
„Neskákej mi do řeči!“ křikla na něj, „a každičký trénink si nám to dával najevo. Když jsme vyrostli, zmoudřeli a hlavně se zlepšily..mezi námi se uzavřelo pouto kamarádství...vlastně jen z jedné strany...“
„To není pravda! Já tě tak taky bral! A pořád beru!“ opět jí skočil do řeči.
„Ne Neji! Nech mě dokončit větu...jen z jedné strany protože já k tobě cítila něco víc než jen kamarádství! Každý den jsem tě pozorovala, tvojí dokonalou postavu, tvé dokonalé oči, tvé arogantní, sobecké a přesto dokonalé chování..věřila jsem v to že třeba jednou..jednou budeme spolu..že si mne všimneš...a pak tvé sobecké a arogantní ego zřejmě usoudilo že jsme už moc dobří na to tvoje věčné peskování a tak jsi se rozhodl odejít a najít si noví tým a novou kamarádku která by tě milovala! Ano! Nekoukej na mě tak, ona tě miluje bylo jí to vidět na očích! Byla jako já kdysi...“ dokončila svůj proslov a klesla v kolenou.
„Tak to nebylo Tenten..ano uznávám, byl jsem sobecký a arogantní fracek ale z toho důvodu to nebylo! Odešel jsem proto že mě něco, nebo spíš někdo rozptyloval a já se nemohl soustředit. Každodenní strach aby se jí něco nestalo..aby...“
„Přestaň!“ plačtivě křičela.
„Aby byla v pořádku, aby jí někdo neublížil..věčný strach aby si někoho nenašla, aby na mne nezapomněla...“
„Dost už! Prosím!“
„Její oči, tak krásné oči jsem v životě u nikoho neviděl, její pohyby, její vlasy které jsem viděl jen jednou rozpuštěné a to jen náhodou! Její rty které...“
„Nemuč mně už prosím!“ naříkala.
„...jsem toužil políbil. Miloval jsem ji a miluji ji stále...“
„Neji...“ špitla prosebně aby už přestal.
„A víš co je nejhorší? Právě jsem se dozvěděl že ona mě také miluje ale zároveň nenávidí za to že jsem odešel...to mi ničí srdce Tenten!“ poklekl k ní a jedním prstem jí zvedl bradu.
„Proč Neji?“ nechápala...
„Miluji tě Tenten!“ řekl do ztracena.
Tenten vytřeštila oči. Neji se k ní naklonil a jemně jí políbil. Byl to spíš letmí polibek ale její rty se mu zalíbily na tolik že chtěl pokračovat. Podíval se jí do očí a četl v nich tisíce otázek ale taky souhlas. Tenten po jeho rtech taktéž toužila. Políbily se znova ale tentokrát už v tom byla cítit láska a touha. Když se od sebe po chvíly oddělili Neji se usmál a pohladil Tenten po tváři aby jí setřel slzy. Nenáviděl když byla smutná. Každá její slza na něj působila jako kunai který se mu zabodával do srdce a čim víc jich bylo tím hlubší to byla rána. Teď už ale oba věděli že nemá cenu se schovávat nebo utíkat. Člověk musí bojovat za to čemu věří...

„Pojď Sasuke...pomsta je dokonána! Itachi je mrtví a Orochimaru jak by smet...vrať se do Konohy. Chybíš tolika lidem. Ano možná si budeš u některých znovu muset vybojovat svoje místo ale máš na to celí svůj život! A navíc musíš přece obnovit klan Uchiha ne?“ poplácal ho Naruto po zádech.
„To tedy ne!“ zaječela dívka s hnědými vlasy a aspoň půlitrovími dioptriemi.
„Sasuke půjde jen přez mou mrtvolu!“ stoupla si před něj.
Sakura se jen ušklíbla a hodila na ní pohled alá Shikamaru, když ho něco šíleně otravuje.
„Zaprví tu neječ protože mi to trhá bubínky a za druhý můžu ti k tomu do pomoci?“ udělala andělský kukuč.
„Heh ty jedna...víš co! Nech si silný řečičky a pojď radši bojovat! Aspoň uvidíme kdo je lepší!“
„To ani nemusíme! Všichni vědí že si to ty!“ řekla ironicky.
„Nemel a dělej!“
Sakura ale stála dál a čekala až na ni Karin sama od sebe zaútočí. Uskočila na otevřené okno tudíž kunaie které po ní Karin hodila skončily ve zdi. Opět se rozeběhla proti ní. Sakura opět skočila a kotoulem ve vzduchu se dostala doprostřed místnosti. Všem tím vyrazila dech.
„Opravdu se zlepšila a také zkrásněla. Málem bych jí nepoznal...“ běželo hlavou Sasukemu který byl stejně ohromený jako všichni ostatní.
Sakura si vytáhla katanu a pár výpady se dostala až těsně ke Karin. Teď se její čepel dotýkala jejího břicha.
„Tak co Karin? Mám pokračovat a nebo Sasukeho pustíš?“ mluvila chladně a tajemně. Šel z ní strach a to se začínalo Sasukemu líbit ještě víc.
„To mě budeš muset zabít protože já Sasukeho nikdy nepustím! Ale pochybuji že si na to troufneš!“ vysmívala se jí.
„Za prvé pochybuji že by si zrovna pro Sasukeho byla nějakou překážkou i když, kdo ví jak moc se změnil že?“ střelila pohledem po Sasukem a svůdně na něj mrkla. „A za druhé jak si přeješ!“ jakmile to dořekla, projela Karininým tělem ostrá čepel její katany. Karin padla k zemi.
„Ještě si to se mnou chce někdo rozdat?“ pohlédla se po okolí. Nikdo se ovšem už neodvážil cokoliv namítnout.
„Myslela jsem si to!“ pobaveně se zašklebila a poté střelila pohledem po Sasukem.
„Vracíme se domů!“ řekla už měkce a dokonce se i mile usmála. Sasuke přikývl a oba se naráz postavily k oknu. Sasuke jí gestem ruky naznačil ať jde první.
„Prosím moje půvabná kunoichi!“ pokynul jí. Sakura se tomu zasmála a rozběhla se k oknu a vyskočila z něj. Hned za ní skočil Sasuke a přidal se k nim i Naruto a ostatní z Konohy.
Běželi už moc dlouho a navíc se stmívalo tak že se rozhodli utábořit.
Našli si místo na jedné louce kde bylo místo pro všechny. Každý se nějak poskládal, všem to bylo jedno hlavně že už leželi a aby brzy spali. Sakura se vytratila k nedalekému jezírku. Svlékla se do naha a skočila do něj vzorovou šipku. Netušila však že jí někdo z poza stromu špehuje.
Bylo jí krásně. Takový pocit už dlouho nezažila! Mohla být na blízku milované osoby. Řekl jí „má krásná kunoichi!“ přece by to neřekl kdyby to nemyslel vážně! Opravdu je jeho? To už se na něj ani nezlobí za to že odešel? Vlastně ne...hlavní je to že už je zase tady.
Sama pro sebe se musela usmát. Z jejího zamyšlení jí vytrhlo něčí odkašlání. Neotočila se. Věděla kdo to je. Cítila jeho chakru.
„Ahoj Sasuke!“ pronesla naprosto klidně.
„Sakuro?“
„Ano?“ otočila se k němu, jenže on tam nebyl...nechápala to...
„Ach Sakuro, Sakuro, dlouho jsem tě neviděl! Vyrostla si a změnila si se! Už nikdy bych o tobě nemohl říct že si slabá...“ zaznělo jí u ucha
Obrátila k němu hlavu ale své tělo ne.
„A otravná? Řekl by si o mě ještě někdy že jsem otravná?“ ptala se naprosto vážně.
„To by si mi musela dokázat!“ usmál se tajemně.
„Dokázat?“ pozvedla obočí.
„Ano...“ zašeptal. Jeho ruce zabloudily k jejímu pasu a přitočil si jí k sobě.
„Brzdi chlapče...neviděli jsme se šest let od toho incidentu co jsi mi řekl ta ošklivá slova a když už se konečně potkáme, vidíme se teprve tři hodiny a už stojíme naproti sobě nazí. Jestli si myslíš že podlehnu kouzlu Uchihů hned co tě spatřím, sakra ses zmýlil. I kdyby ti tohle připadalo sebevíc otravné, jsou to moje názory a byla bych slabá kdybych je zradila.“ usmála se na něj a líbla mu polibek na nos.
„Narážíš tím na něco určitého?“ trochu se od ní odtáhl aby jí viděl do obličeje.
„Co?...Ježiš to né! To vůbec, tímhle směrem to určeno nebylo! Jen říkám že ze svých zásad nepolevím ať už ti přijdu otravná a nebo ne! A kdyby si...“ nedořekla protože jí zastavil jeho ukazováček na jejích ústech.
„Sakuro? Asi jsem se do tebe právě zamiloval!“ špitl a políbil jí na místo kde před chvílí měl svůj ukazováček. Sakura mu jeho něžný polibek oplácela.
Když se od sebe konečně odtrhly a to jen proto aby nabrali kyslík pro další polibek Sakura špitla: „Já tebe taky ty můj pomstychtiví blázne! Vždycky tomu tak bylo! Tenkrát než si mě omráčil si mi poděkoval! Pomatuji si to dodnes a proto jsem věřila že se jednoho dne opět setkáme a budeme spolu...Stejně tak Hinata! Málem kvůli lásce k Narutovi zemřela ale teď jsou šťastní a spolu! Spolu a zamilovaní a to je to hlavní že ani oni nepřestali bojovat! Protože člověk by se měl bít za to čemu věří! Bojovat za to a tak ani já nepřestávala. A vidíš vyplatilo se to!“ Sasuke se usmál a znovu jí políbil. Věděl že i kdyby chtěl kdokoliv sebevíc, je dva už nic nerozdělí!
Vezměte si z toho poučení, milí lidé...Každý z vás ať už jste sebevíc slabší nebo citlivější, ať už jste češi a nebo jiné národnosti! Každý by měl bojovat za to čemu věří a nepřestávat! Stejně jako Neji a Tenten, Hinata a Naruto nebo třeba Sakura a Sasuke...a tohle je jen pár „lidí“ kteří nepřestali. Vezměte si z nich ponaučení a buďte silní protože život je divadlo a mi jsme jeho loutkami. Nikdy nevíme jak se bude děj odehrávat dopředu a jestli skončí šťastně nebo katastrofou. Jednoho dne máš kamarády a druhý nemáš nikoho. Každý ale a to bez vyjímky by měl poznat lásku a štěstí. Neuvažujte nad blbostmi jako je třeba: proč a jak jsem se narodil..na to je život krátký! Užívejte si života protože nikdy nevíte který den je váš poslední....