manga_preview
Boruto TBV 07

Časoprostorový skok - 03. (Konec)

Po osobních zkušenostech s ženami bych už mohl být připravený psychicky, ale i fyzicky na jakoukoli možnost, říkal si pro sebe v duchu. Jenže nejsem a nejspíš ani nikdy doopravdy nebudu. Říká se, že zraněná nebo zhrzená žena je mnohem horší než rozzuřené zvíře a mnohem víc nebezpečná a nevyzpytatelná nežli kterákoli vichřice s bouří dohromady. Myslím si, že k tomuto skromnému výčtu je potřeba přidat ještě jednu dost podstatnou věc. Veškeré mé dosavadní zkušeností naprosto jasně ukazují, že úplně nejnebezpečnější může být žena, která je událostmi nebo někým zahnána do kouta. Teprve tehdy člověk – tedy přesněji řečeno muž – zjistí, čeho všeho je ve skutečnosti schopná taková žena. A rozhodně se nenechte oklamat jejím zevnějškem nebo chováním. Čím nenápadnější a zdánlivě nevinná osůbka to je, tím to může být horší. Taková žena mnohdy snad ani neví, co je to pud sebezáchovy. O pravdivosti těchto slov jsem se měl v zápětí sám na vlastní kůži přesvědčit.

„Hele Montaro, to nemáš ty a ta tvoje banda nic jiného na práci nežli otravovat lidem kolem sebe život?“ ozvala se Katsumi za mnou a snažila se kolem mne projít a postavit se těm vítečníkům čelem.

Z jejího hlasu šlo vyčíst posměch a opovržení. Věděl jsem, respektive tušil jsem, jak na tuto její poznámku asi zareagují. Byla to jasná výzva a té nedokáže naprosto nikdo jejich ražení odolat. Jestli jsem chtěl nějak zasáhnout a vyhnout se boji, měl jsem právě teď poslední šanci. Chytil jsem Katsumi za levé zápěstí a přinutil ji zastavit přesně tam, kde byla. Druhou ruku jsem pomalu vytáhl z kapsy kalhot a volně a bez sebemenšího náznaku nepřátelství jsem ji spustil vedle těla. Ve skutečnosti jsem si takto připravil výhodnější podmínky k případnému boji. Katsumi se po mě ohlédla a chtěla něco říct. Místo toho ale zmlkla, když můj stisk mírně zesílil. Zřejmě pochopila, ale domnívám se, že nebudu mít dost času na to, abych si to mohl ověřit.

„Hele, nemám zájem vám nějak ublížit. Nechte nás prostě jít a bude klid,“ pronesl jsem pouze jejich směrem.
„Ty joooo… slyšels to Montaro? Prej nechte nás jít. Ten maník to snad myslí vážně,“ ozval se jiný mladík.
„Jo, slyšel sem to. A jo – myslí to vážně,“ odpověděl dotázaný bez většího zájmu. „Hele, Katsumi, na něco jsem se tě snad ptal. Kdo je tady ta koule? Nebudu to opakovat potřetí.“

Katsumi už chtěla zase něco odpovědět, ale předešel jsem ji. „Moje jméno je Neji, když tě to tak zajímá, a jsem její spolubydlící v ubytovně. Víc vědět nepotřebuješ.“
„Koukám, že ke všemu je neskutečně drzej,“ promluvil opět s nádechem jízlivosti v hlase Montaro. „Tak to bude chtít mírnou lekci vychování. Co říkáte chlapci, pomůžeme mu to správně pochopit?“

Místo odpovědi se mu k uším nejspíš doneslo stejně odporné chechtání, jako nám dvěma. Podle toho zvuku jsem pochopil, že je znám a taky už jsem věděl odkud. Vzpomněl jsem si na oběd a to, jak paní Tomoko vysvětlovala někomu v jídelně, že nejsou ve chlívku. Chrochtání, tehdy to znělo přesně stejně. Montaro mne už tehdy sledoval nejspíš velmi pozorně a teď stál proti nám. Zbývající tři nás začali pomaličku obkličovat. Zřejmě také odhadoval schopnosti, stejně jako já před chvílí.

„Musíme rychle zmizet, jinak bude zle,“ pošeptala směrem ke mně Katsumi.
„Na to už je teď pozdě. Možná kdybys je hned první větou nevytočila, měli bychom šanci zmizet, ale teď už nás nenechají,“ odpověděl jsem jí a dál přitom sledoval toho před sebou.

Věděl jsem, že jestli od někoho vzejde signál k útoku, může to být jedině on. Takže mi v postatě stačí sledovat jeho reakce a bude to v pořádku. Přemýšlel jsem v duchu o tom, co ve zdejším světě mohu použít za útoky, aby to nevyvolalo zbytečně rozruch. I když jsem se během dne setkával se spoustou zvláštností, jako jsou automobily nebo kolečkové brusle anebo zvláštní styl oblékání a vyjadřování některých zdejších lidi, byl jsem vnitřně přesvědčen, že nejspíš nebudu moci použít většinu speciálních chvatů našeho klanu a byakugan už vůbec ne. Vyvolalo by to přespříliš nežádoucí pozornosti a o to jsem nestál. Takže si budu muset vystačit jen se základním taijutsu. Alespoň pokud nebude nejhůř, pak nebudu mít na vybranou. Uvidíme…

Rychle jsem stáhl Katsumi zpátky za sebe až se mi zatnutými pěstmi téměř opírala o záda. „Zůstaň tak jak jsi teď. Když bude třeba, dělej, co ti řeknu, a všechno bude fajn.“
„Dobrá,“ odpověděla pouze.

Katsumi stalá na místě jako přikovaná, přesně jak jí řekl. Nejspíš to měla tušit už dávno, protože toto nebylo poprvé, kdy ji Montaro se svou partou napadl. Tehdy jí pomohl Tanjiro, ale to byla spíše náhoda, že se tam objevil. Neji je ale cizinec. Co vůbec o něm ví? A co vůbec ví o tom, jaké má schopnosti? Co když kvůli tomu, že ona neudržela jazyk za zuby, dostane teď on nakládačku? Právě se mu opírala mírně o záda a cítila i pod zatnutými pěstmi, jak má doslova každý možný sval napnutý. Čekal. Jenže na co? Pak pohnul hlavou zleva doprava a ona uslyšela silné až strašidelné křupnutí. Netušila, jestli to udělal úmyslně nebo ne, ale znělo to hrozně. Ve stejný moment ucítila, jak se mu pohnuly svaly v oblasti ramenou a horní části zad. Připomínalo jí to ze všeho nejvíc proplétání se hadích těl, která o sebe navzájem třou a různě se kolem sebe vinou. Fascinovalo ji to, ale tak nějak zvláštně. Byla v tom skrytá síla, která jí přímo vnutila myšlenku, že tentokrát to bude jiné. Tak nějak povědomě jí došlo, že tentokrát tahle parta dostane pěknou nakládačku. Nevěděla proč si to myslí, ale byla o tom přesvědčená stejně jako o tom, že zítra zase vyjde slunce. Neodolala a pousmála se tomu. Naneštěstí její výraz neunikl Montarovi.

„Nevím sice, čemu se tak hloupě křeníš, Katsumi, ale ono je to celkem jedno. Postarám se o to, aby ti ten úsměv zamrznul na rtech,“ pronesl překvapivě klidně jejím směrem. Krev se mu přitom jen vařila. Ten cizinec ho neskutečně provokoval svým vyrovnaným a klidným chováním. Dráždil ho už jen jeho sebevědomí postoj. Připadalo mu, že se ho vůbec nebojí a to mu doopravdy vadilo. Vypadal, jako by jen čekal, s čím se vytasí.

Neji si v duchu říkal, že svůj byakugan skutečně nebude potřebovat. Budoucí pohyby šéfa bandy prozrazoval dost zřetelně on sám, aniž si to nejspíš uvědomoval. Neji v jeho očích jasně viděl vztek a zlobu, přestože se to snažil ze všech sil ukrývat. Navenek tak doopravdy působil klidně a soustředěně, ale v jeho nitru to vřelo. Jediné, co tak zbývalo dořešit, byl důvod toho jeho chování. Ale i ten se dal vcelku slušně vytušit a Neji se ani moc nemusel namáhat. Pravděpodobný důvod sváru mu stál nyní za zády a on cítil skrz látku trička teplo jejích dlaní. Vlastně si ani neuvědomil, kdy povolila sevření pěstí a místo toho se ho chytla za triko. Bylo to nepodstatné, hlavně když poslechne a udělá, co bude třeba, pokud to bude třeba. V Montarových očích zahlédl nepatrný záblesk a věděl přesně, že je to tu.

„Dolů!“ řekl jen rázným hlasem.

Katsumi jako na povel podřepla, zatnula ruce a mírně se natočila doprava. Neji tak měl relativně volné pole působnosti. Mohl pohybovat rukama, jak potřeboval a tak kolem sebe rozdával rány s přesností na milimetry. Trochu ho udivilo, že Katsumi přesně ví, kde by měla v danou chvíli stát, aby mu překážela co možná nejméně. Když bylo potřeba, propletla se mu pod nataženou paží a obratně vyhýbala ranám, které on odrážel. Naproti tomu, když chtěl on zaútočit, tak se elegantním pohybem dostala rychle pryč z jeho dosahu tak rychle, že si nebyl párkrát jist tím, jestli se mu to jen nezdálo. Zvenčí to muselo vypadat, jako by Katsumi kolem něho snad tancovala nebo co. Neji si umínil, že až to skončí, bude se jí muset na to zeptat. Zajímalo ho, jak mohla předvídat jeho pohyby. Jak mohla s takovou přesností vycítit, kde a kdy je to pro ni bezpečné. Nikdy dřív nic takového nezažil, tím víc ho to fascinovalo. Podobný způsob boje by v jeho světě byl nejspíš nebezpečný, problematický až nemožný. I když pro sehraný pár by to nebylo tak nemožné. Uvědomil si, že kdyby toto byla Tenten, nejspíš by s jejími schopnostmi byli dost nebezpečnými soupeři pro kohokoli. Obzvlášť když by se jednalo o boj na blízkou vzdálenost.

Za pár minut bylo po všem a oni mohli v klidu odejít domů. Neji naposledy zkontroloval situaci, ale byl si jistý tím, že tato banda hned tak někoho nenapadne. Měli dost a z tohoto si budou pěkně dlouho lízat rány.

*****

Neji právě ležel v posteli s rukama za hlavou. Venku byla ještě tma, ale bylo už ráno. On se ale díval do stropu a přemýšlel o včerejšku. Trochu ho rozptyloval zvuk, který se mu ozýval vedle pravého ucha. Znělo to jako vrzání, které se zaseklo na pár taktech stále se opakujících dokola. Pocházelo to ovšem od tvora daleko menšího než by jeden předpokládal. Byla to totiž Tasuku a onen zvuk nebylo nic jiného než její předení. Z nějakého důvodu si ho oblíbila a jeho společnost vyhledávala, kdykoli byl v jejím dosahu. Neji se trochu zavrtěl a to ji probudilo. Do ticha a tmy pokoje pouze zasvítily její pronikavě žluté oči, ale když zjistila, že se nic dít nebude, zase je zavřela a opět začala spokojeně příst.

On mezitím přemýšlel o včerejších událostech a o tom, co se posléze dozvěděl. Přesně jak si umanul, zeptal se Katsumi na to, co ho zajímalo. Tedy, jak mohla přesně vědět, co a kdy má dělat, když je napadla ta banda. Ona pouze pokrčila rameny a řekla mu, že to nebylo poprvé, co ji napadli. Tenkrát jí prý pomohl Tanjiro, který jí přesně říkal, co má dělat a jak se má pohybovat. Když se jí ptal na to, jaký je jeho styl boje, dozvěděl se, že prý jde o capoieru. Je to směs bojového umění, hudby a tance. Vznik se datuje hodně do minulosti a původně prý sloužila otrokům jako zástěrka, protože měli zakázáno trénovat bojové styly nebo boj samotný. V capoieře se klade velký důraz na souhru pohybů. Zápas jako takový je doprovázen hudbou a zpěvem. Navíc jde tu mnohem víc o úhybné manévry, ale stejně důležité jsou i prvky akrobacie. Základní pohyb se nazývá ginga a spočívá v rozkročení nohou přibližně na šířku ramen a následném pohybu jedné nohy dozadu a zpět. To samé se opakuje i u druhé nohy. Jedná se o základní pohyb, který vás ale připraví na vše ostatní jako krytí, uhýbání, taktizování a napadání. Neustálým pohybem ztěžujete soupeři možnost zásahu, ale také maskujete to, co chcete udělat vy.

Když nad tím vším přemýšlel, chápal již zcela jasně, proč pro ni nebylo obtížné přizpůsobit se jeho pohybům. Dokonce se prý byla několikrát podívat na Tanjira, když trénoval v tělocvičně. Stejně ale musela mít Katsumi velmi dobrý pozorovací talent a úžasný smysl pro pohyb. Bez vydatného tréninku není možné se tak dobře a rychle přizpůsobit, pokud nemáte přirozený cit pro pohyb. Její líčení onoho stylu ho tak nadchlo, že ji požádal, ať na zítřek domluví s Tanjirem společný trénink. Koneckonců nebude na škodu, když se naučí něco nového.

Pootočil hlavu k oknu, ale uviděl pouze všudypřítomnou tmu. Stále bylo velmi brzo na vstávání. Otočil hlavu zpátky a zavřel oči. Zvuk, který vydávála Tasuku, ho svým způsobem uklidňoval a uspával zároveň. Určitě si může dovolit ještě trochu spánku, napadlo jej. V příštím okamžiku tvrdě usnul.

*****

Jakoby z velké dálky slyšel povědomé hlasy, které velmi dobře znal. Některé velmi důvěrně.

„Tady je! Všichni sem, rychle,“ volal na ostatní Lee.
„Neji, proboha jsi to ty?“ slyšel další hlas, tentokrát ženský, ale Tenten to nebyla, to věděl jistě.

Ona osoba k němu právě přiběhla, když otevřel oči. Podíval se tím směrem a poznal Sakuru, která k němu přiklekla a jala se ho prohlédnout.

„Jak je na tom, Sakuro?“ uslyšel další hlas vlevo od sebe.

Tentokrát se nemohl splést, i kdyby měl naprosté zatmění mozku a paměti najednou. Tohle byla Tenten. Otočil hlavu doprava a díval se na ni. Vypadala přesně tak, jak si ji pamatoval. Vlasy měla stočené do dvou drdolů po stranách. Na sobě měla stejné oblečení, které si pamatoval. Ani stopa po prapodivném oděvu nebo obuvi, které viděl na onom místě běžně. Okamžitě si vzpomněl na Katsumi a prudce se vymrštil do sedu.

„Jen klid, nepřeháněj to,“ snažila se ho zklidnit Sakura. „Nevíme, jak dlouho si byl mimo sebe. Může ti chvíli trvat, než si zvykneš, tak to moc nepřeháněj a nepřepínej se. Jinak jsi ovšem v pořádku – naprosto.“
Neji začínal mít strašlivé podezření, ale potřeboval si to nějak ověřit.
Napadly ho pouze dvě možné otázky. „Jak dlouho mě hledáte? Kde je vlastně Katsumi?“
„Hledáme tě už tři dny. Při posledním střetnutí s Akatsuki jsi najednou zmizel a nikdo nevěděl kam. Dokonce ani Hinata nebo Kiba nemohli najít ani stopu po tvém pachu nebo chakře,“ odpověděl mu na první otázku Lee.
„Kdo je to Katsumi?“ zeptala se ho vzápětí Tenten.

Vlastně mu tím odpověděla na jeho druhou otázku, aniž by o tom měla ponětí. Pokrčil pravou nohu a chtěl se o ni opřít rukou. Právě když na koleno pokládal ruku, zaslechl jemný, sotva znatelný zvuk. Podíval se na svoji pravou ruku a jeho pohled se přímo zabodl na kovový náramek. Takže se mu to nezdálo, napadlo ho.

„Co je to za náramek,“ zeptala se ho zvědavě Sakura. Něco jí to připomínalo, ale nemohla si vzpomenout co přesně.
„To je tradiční japonský náramek a používá se to mimo jiné v magnetoterapii,“ odpověděl prostě Neji a jeho pohled byl stále zabodnut do onoho předmětu, který mu zdobil zápěstí.
„Nevěděla jsem, že něco podobného máš?“ podivila se Tenten.

Neji si v duchu pomyslel, že kdyby jim vysvětloval, kde k němu přišel a co vše ostatní tam viděl a zažil, nejspíše by ho považovali za blázna. Nejrozumnější bude, když jim zalže. Nesnášel lhaní jako takové, ale v tuto chvíli to bylo jediné rozumné řešení, které měl k dispozici. Zahleděl se na oblohu a chvilku přemýšlel nad tím, co právě teď asi dělá Katsumi a ostatní. A co Tasuku se teď nejspíš někde vyhřívá na sluníčku a paní Tomoko asi připravuje oběd v jídelně. Neznatelné mu zacukali koutky rtů a on jen stěží odolával velkému pokušení se rozesmát na celé kolo. Chtělo se mu, moc se mu chtělo, ale nešlo to. Ostatní by nepochopili důvod jeho veselí a on sám by vlastně ani nevěděl, jak jim to vysvětlit. Bude mu muset stačit, že to nebyl sen, ale realita. Skutečně byl v jiné době a na jiném místě. Už pro vždy si v paměti uchová vše neobvyklé, s čím se tam setkal. Jen ho mrzelo, že neměl dost času seznámit se blíže s tím, co je to přesně je ta capoeira. A pokud jde o Katsumi? No, na kratičký okamžik jeho mysl opanoval strach o tuto dívku, ale pak si uvědomil, že ona tam není sama. Má tam přece Tanjira a ostatní správné a hodné lidi, kteří jí určitě pomohou, když to bude třeba. Zvládne to, to věděl jistě. Zapřel se o obě ruce a pomalu se zvedal. Bedlivým až ostřížím zrakem ho při tomto počínání sledovala Sakura, ale i Tenten. Jakmile stál na vlastních nohou, protáhl se trochu a zakroutil párkrát dokola hlavou ve snaze ulevit ztuhlým krčním svalům.

„Nevyrazíme zpět domů?“ zeptal se pak prostě ostatních.

Poznámky: 

Pokud by někoho zajímalo víc informací o tom, co je to capoeira, mohu vřele doporučit článek na české wikipédii. Zde najdete naprosto základní fakta, ale i užitečné odkazy na další informace. Zde odkaz k dispozici: Co je to capoeira?

4.46154
Průměr: 4.5 (13 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele naruto - kun
Vložil naruto - kun, Pá, 2009-08-14 13:31 | Ninja už: 5502 dní, Příspěvků: 687 | Autor je: Prostý občan

je to naozaj super napisane a paci sa mi aj ten napad. podla mna je to perfektne.

Obrázek uživatele Anke
Vložil Anke, St, 2009-03-04 15:47 | Ninja už: 5746 dní, Příspěvků: 90 | Autor je: Prostý občan

No řekla bych, že to mohlo být delší, třeba bych i tam tu capoeiru dala, ale jinak to bylo pěkné!

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, St, 2009-03-04 17:07 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Inu, byla do opravdu kratka seriovecka. Prapuvodne to mela byt jednorazovka, ale to by mi tam neveslo, resp. nedalo by se to pro delku cist. Takto ma kazda kapca cca 5 stran ve Wordu (ac se to asi nezda) Smiling Big a dlouha seriovka je u me jina Eye-wink

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"