Bojuj za to čemu věříš 1/2 (SasuSaku+NejiTen)

Seděla uprostřed louky a dívala se na slunko. Přesněji na jeho západ. Chtěla by být jako slunko. Ráno vyjít a prosvítit lidem den. Vlastně by jí stačilo kdyby prosvítila den jen u jednoho člověka. Jenže kde tomu je konec? Odešel...Odešel pryč..bůh ví kde mu je konec.
Je šťastný?
Žije vůbec?
Zapoměl na mě?
Zamiloval se do někoho?
Co asi dělá?
Kde je mu konec?
Má mnoho otázek ale není nikdo kdo by jí odpověděl. Každý den, tu takhle sedává a dívá se na slunko. Tu krásnou žhavou hvězdu tam ve vesmíru. Už ani nevěří, že by se mohl vrátit. Přesto pro něj každý den pláče. Vlastně poslední dobou už moc ne...došly jí slzy a proč se trápit kvůli někomu, kdo odešel bez jediného slova? Byli nejlepší kamarádi tak proč se jí nesvěřil? Nikdo nezná důvod jeho počínání a přesto je mezi ním jistý rozdíl než u Sasukeho...Nezradil svojí vesnici...Nejhorší bylo překonat fakt že ve vesnici žije dívka nesmírně mu podobná...Hinata...stejné vlasy, stejné oči a stejná schopnost. Jednou zaslechla jak o něm mluví. Neptala se jí, aby nevzbudila podezření, ale jednou se o něm Hinata zmínila...Prý je tam kde teď žije šťastný a to je dobře...Možná jí to trhá srdce ale je to dobře protože by byla sobecká kdyby mu nepřála štěstí...
Zvedla se a chtěla jít pryč. Slunko už zapadlo. Byla tma..ta strašidelná část dne které se říká noc. Bála se tmy ale nikdy by to nepřiznala. Ne jemu. Ne tomu dokonalému klukovi s ještě dokonalejším jménem....Neji...tak krásné jméno....On byl vždycky silný a věděl co chce..to ona ne a i přes to se z nich stali nejlepší kamarádi...Jenže pak udělal něco, čím její teorii o nejlepším přátelství rozbil..odešel...a jí v hlavě zůstává jen jediná otázka: uvidí ho ještě někdy? Chtěla by to tak strašně moc..aspoň jednou..naposledy ho ještě vidět...
Zastavila se před svím domem. Bylo tu takové ticho...takové to ticho před velkou bouří...Všude bylo mrtvé ticho a nikdo nikde. Najednou kolem ní někdo proběhl. Uvědomila si že se nikde až na kancelář Bábinky Tsunade nesvítí. To všichni už spí? No všichni asi ne když tu teď někdo běžel! Pomyslela si. Další a další člověk. Kam to běží? Nechápala.
Dívala se za dalšími lidmi dokud se u ní někdo nezastavil.
„Tenten! Nestůj a poběž!“ pobídla jí.
„Ale co se stalo Hinato?“ nechápala.
„Naruto se Sakurou objevili Sasukeho! Jenže je to složitější a potřebují naší pomoc! Poběž!“ znovu jí pobídla. Tentokrát už nestála a dala se do běhu. Následovala Hinatu aspoň neměla čas přemýšlet. Proto se za poslední dobu tak zlepšila. Aby nemusela přemýšlet nad tím co jí tak tížilo, trénovala. Dělala to co by po ní on vyžadoval. Jenže tentokrát trénovala o hodně víc. Prostě se snažila být jednou z nejlepších, aby nad ní už nikdo nemusel držet ochranou ruku.

Kde může být? Hledáme ho tu už dva dny a on pořád nikde. Ví snad o nás? Schovává se před námi? Běželo hlavou růžovlasé kunoichy. Opět měla dlouhé růžové vlasy, ale tentokrát, mnohem delší a navíc vyrostla. Ano vyrostla a zkrásněla. Věděl to každý a nebyla sama i z Naruta se stal krásný, rozumný muž ale některé vlastnosti jim zůstaly. Sakura byla pořád velice agresivní, ale už se nenechala tak často vytočit a Naruto? To je prostě Naruto!
„Jsme blízko! Cítím to!“ prolomil Naruto ticho. Sakura jen přikývla a opět se dali na cestu. Měl pravdu. Za nedlouho narazili na velký dům.
„Zřejmě jeho sídlo!“ poznamenal Naruto, ale nemyslel Sasukeho!
„Zřejmě!“ přitakala a rozeběhla se dovnitř.
Naruto její příklad následoval. Bylo tu hodně místností, ale díky klonům tu pravou brzy našli. Vydali se tím směrem. Po dlouhé době jim připadalo že se čas vleče. Utíkali dlouhou temnou chodbou, ke dveřím na konci té chodby. Tak moc ho chtěli zase vidět, přivést ho zpět, obnovit staré přátelství. Jenže...bude vše jako dřív?..vlastně doufali že ne..doufali že to bude lepší jenže věděli že Sasuke je Sasuke...Konečně se dostali k těm velkým, tajemným dveřím. Naruto uchopil kliku do své ruky a pohlédl na Sakuru. Přikývla. Naruto kliku stiskl a otevřel dveře. Temnou chodbu osvětlilo prudké světlo z místnosti. Naruto vešel dovnitř. Spatřil tam tým Hebi a Sasukeho. Ten jeho tým se prudce otočil zato Sasuke se neobtěžoval. Hleděl dál na stejné místo jako by mu to bylo všechno jedno. Svůj pohled otočil až když uslyšel cvakání podpatků. Byl to tak tichý zvuk jako by dotyčná, co na těch podpatcích šla, ani nešla ale vznášela se. Nejprve spatřil jen její siluetu. Měla krásné tělo. Opravdu to byla ta, co kdysi odmítl? Konečně spatřil i její obličej. Vypadala vyrovnaně a neutrálně. Překvapilo ho to. Jak to že ji nevyvedl z míry a jak to že ten, kdo je teď vyvedený z míry je on?
„Ahoj Sasuke dlouho jsme se neviděli...“ řekl jemný ale přitom tvrdý ženský hlas.

„Už tam budeme! Poběž, vím že jsi vyčerpaná já taky ale musíme!“ naléhala.
„Já vím Hinato, já vím!“ přikývla a běžela dál.
Už jim zbývalo jen kousek cesty. Kousek cesty před bojištěm. Proč lidé bojují? Co jim to přináší? Vidět jak trpí někdo kdo ti ublížil...Má to vlastně cenu? Boj o život..jednou stejně umřeme, proč tomu dopomáhat?
Už k nim doléhal křik. Křik a hlasy. I tady se vedl boj. Krutý boj. Jenže tentokrát to bylo jiné. Nešlo o pomstu nýbrž o city.
Už byli blízko, viděli siluety bojujících. Uviděli Naruta se Sasukem, uviděli Kabuta s Kakashim, viděli Saie s Juygou, viděli Ino s Karin. Tentenin pohled se náhle zarazil. Tohle je sen a ona se za chvíli probudí? Tohle je halucinace která brzy zmizí?...Ne tohle je skutečnost..tvrdá realita...Neji...ty léta mu na kráse jen přidaly. Bojoval tak sebejistě, neudělal žádnou chybičku a vedle něj bojovala nějaká dívka která po něm házela zamilované a starostlivé pohledy, jako ona než odešla. Že by jeho nová týmová partnerka? Nová nejlepší kamarádka? Tenten se zaleskly oči ale slzy rychle zatlačila a dala se do krutého boje. Tak mistrovsky se bránila, tak zkušeně se vyhýbala útokům, tak chytře útoky vykrývala a ještě lépe útočila.
Opět jí padl pohled na Naruta a Sasukeho. Vedli boj, neboj...Bojovali a přesto to vypadalo, že nikdo z nich nechtěl dát rozhodující a poslední ránu. Ránu které by rozhodla o vítězství. Tekla krev, ozývaly se výkřiky, padaly rány. Chtělo se jí plakat. Všechno to bylo tak depresivní. Pohled na mrtvá těla. Pohled na bojující lidé. Proč vlastně bojuje? Proč se dala na cestu ninji? Byl to její osud..aspoň tak jí to vysvětlil otec..a možná měl pravdu...
„Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!“ ozvalo se od někud...
Tenten se rozhlédla. Kdo tu jen chybí? Všichni takto učinili. Došlo jí to až když uviděla Naruta a Sasukeho řítící se k budově. Chyběla tu růžovlasá kunoichi.
„Sakura...“ špitla Tenten a také se rozeběhla tím směrem. Vlastně všichni živí se dali do běhu. Zapoměli na své spory a uháněli za křikem. Zvláštní jak lidé dokáže změnit zvědavost.
Běželi po temné chodbě k místnosti s otevřenými dveřmi. Ozýval se odtamtud oškliví a krutý smích. Vítězný a bodaví až to trhalo uši...
Do místnosti vběhl černovlasí kluk s ještě černějšíma očima. Bál se co spatří. Bál se o jeho růžovlasou kunoichi. Byla silná, rozhodla se bojovat s Orochimarem, rozhodla se obětovat pro něj. Pro toho kterého milovala a on jí zradil. Spatřil klečící Sakura a Orochimara který jí u krku držel katanu.
„Tak Sasuke, máš možnost výběru..buď ti nechám tu čest abys jí mohl zabít sám a nebo se kochej pohledem na její smrt!“ zasyčel.
Sasuke mlčel. Nechápal Sakuřino počínání. Kdysi by se rozplakala, naříkala a dnes? Neutrální pohled a něco jako smíření s jejím osudem. Tedy spíš s jeho ukončením.
„Nech jí! Ona za nic nemůže!“ ozval se Naruto...
„Pusť jí Orochimaru! Naruto má pravdu, ona za nic nemůže jen se snažila bojovat za to co je jí nejdražší!“
„Už jen to že se opovážila se mi vzepřít je opovážlivost! Musí zemřít! A jestli jí nezabiješ ty, tak já určitě!“ řekl pohrdavě.
„Ježiš tak už sekni! Trvá ti to! Nemám času nazbyt!“ zašklebila se.
„Sklapni!“ okřikli jí všichni.
„Hele, mají zabít mě ne vás! Takže jestli do toho má kdo mluvit, jsem to jedině já, jenže já o život prosit nehodlám! Já totiž nezemřu!“ odpálkovala je.
„Ne? To mi řekni jak jsi si tím tak jistá?“ zajímal se Orochimaru.
„Když to chceš vědět!“ zavřela oči a najednou zmizela.
Všem spadla čelist jen Naruto se usmál. Tak tohle je ta nová schopnost.
„Ahoj Sasuke...dlouho jsme se neviděli...to se změní..protože počínaje dneškem...vracíš se do konohy!“ mluvil někdo ve větru...Jako by sám vítr šeptal. Sasuke ucítil jako by ho někdo políbil. Nikoho neviděl, ale na rtech mu zůstala chuť třešní a ani si nevšiml, že mu kdosi vzal katanu.
Mladá kunoichi se náhle objevila za Orochimarem a jedním bodnutím ukončila jeho život.
„Já nebudu ta kdo tu dnes zemře!“ pronesla než Orochimaru naposledy vydechl.
„Páni změnila si se Sakuro!“ řekl někdo za nimi.
Tenten se otočila a spatřila toho kdo jí tak vrtal hlavou. Nejiho a za ním ta dívka a dva další chlapci...
„Hinato..já musím jít!“ pošeptala kamarádce a rozběhla se proti oknu. Naposledy se ohlédla a její pohled se střetl s Nejiho. Poté seskočila z okna a utíkala pryč...