Narutova smrt

Možná to byl sen, myšlenka, pouhé vzplanutí touhy v mé mysli… možná jen záblesk, okamžik, chvíle blaha, co mě pohltila do svého nekonečna. Nechápu to… nevím, nemyslím, nevidím a neslyším… miluji ten pocit… ten pocit…

Možná jsem to měl čekat… čekat tu vlnu nenávisti, zloby, bolesti ve vašich srdcích… ale kdo dá přednost dobru před zlem? Kdo hrdě stojí v přední bojové linii, nečeká na povel a sám velí v boji proti zlu? Kdo je tak statečný, štědrý, laskavý a milý, že se odhodlá stát se hrdinou? O někom bych věděl, ale já to nebudu…

Mám… mám radši pohodlnou cestu bytí… zlo je vždy silnější, zlo je všude a ať už si v pohádkách vyprávíme o vždy vítězícím dobru, přicházejí pohádky další, které aspoň na moment toto tvrzení vyvrátí. Dobro je krásná věc… ale jen v době míru, v době pochopení a v době lásky. A co když je válka?

Nechtěl jsem to udělat… opravdu nechtěl… přeci jen jsem ho znal dlouhé roky, ta dlouhá léta misí, nadávek a neustálých šarvátek. Nevím, proč se proti mně postavil zrovna on. Kdyby to byl kdokoliv jiný, jen bych ho zabil a nestál v dešti nad jeho tělem.

Ten pocit byl krásný… dívat se do jeho hlubokých modrých očí, které žalostně prosily o pomoc, i když tělo se ještě nevzdalo. Cítit ten kontrast studené dýky v jeho hrudi a teplé příjemné krve na mých rukou. Pohladit blonďaté vlasy a pak je chladnokrevně chytit, když hlava klesala dolů. Díval se na mě… díval se, lehce pohyboval rty, chtěl mi něco říct… ale jeho poslední slova mě nezajímala. Pustil jsem tu jeho kštici a hnal se znovu do boje. Slyšet, jak tělo tupě spadlo na rozblácenou zem bylo tou nejlepší odměnou po slýchání těch jeho pitomých žvástů o snech, o cestě ninjy, o hrdosti, kamarádství a o výdrži a pevné vůli.

Zabil jsem ho… zabil jsem svého nejlepšího přítele, který při mně vždy stál a až do svého konce věřil, že se s ním vrátím zpět „domů“ a budeme žít šťastně až do smrti. Zabil jsem hrdinu, který nikdy neopouštěl své přátele a den za dnem se stával silnějším a lepším. Na mě ale neměl nikdy…

Teď mě budou nenávidět ještě víc… jenže nenávist živí moje bytí, obohacuje můj život… já sám jsem ztělesněním nenávisti… pro tu krásnou nenávist jsem všechny zradil…

Zlo je krásná věc… jsem silný a neporazitelný a to jen díky němu. Ať si každý říká, co chce… ať mě nesnáší půlka lidstva, ať se mi smějí, pomlouvají, bojí se mě, nebo mě mají rádi… jsou mi ukradení a to všichni… nikdo pro mě není důležitý… teď už ne.