Zrození tupců 01

Opět klišé použivané snad v každé první povídce, jenž začíná v Konoze…
Nádherný slunný den, kdy ptáčci zpívali, sluníčko svítilo na obloze bez mráčků nezastíněno, kytičky kvetly a voněly ranním ptáčatům, jenž chvátali do práce a Danzou si v klidu pochrupoval ve své luxusní postýlce s nebesi zatímco Tsunade již drahnou dobu seděla v kanceláři a popíjela kávu. Bylo jí úplně u zásuvky, jenž byla zaseklá, že venku začal nádherný slunný den, kdy ptáčci zpívají a tak dál…
Netvralo to dlouho a její ponocování v práci se muselo nějak projevit. Hlava s mírným „BUCH!“ dopadla na stůl plný papírů. Hokage usnula. Ne však na dlouho!
„Hokage-sama,“ již od rána Shizune komandovala svoji nadřízenou a přinášela další štosy papírů k podpisu.
Tsunade ihned vystřelila do pozoru s papírem přilepeným na čele, který elegantně strhla. Byl to právě dopis v němž žádala jistá vlivná rodina z Ohnivé země o pomoc. Průměrná mise pro průměrný tým, jenž byl právě sestaven. Když už má Hokage špatný den budou ho mít i jiní: „Chci tu mít tým 7 a to ihned!“ Zařvala vztekle a opět zklouzla do křesla.

Jako první dorazil na místo Naruto. Kromě pruhovaných trenýrek na sobě neměl vůbec nic.
„P-proč nemáš oblečení Uzumaki?“ Vykoktala Hokage.
“Byl jsem u doktora,-„
„Nechci vědět proč.“
„A pak jste přikázala a já jsem tady,“ Pokrčil blonďák rameny.
„Bože…“ pozvdechla žena za stolem. Další dorazil Sasuke taktéž pouze v trenýrkách.
„Šel jsem na řadu hned po něm,“ Vysvětloval Uchiha ihned jak jsi všiml naštvané grimasy Tsunade.
Sakura opatrně otevřela dveře a vstoupila do místnosti. Chvíli mlčky pozorovala své dva kolegy z týmu a poté se rozkřikla: „Já jsem pořád v tom snu!“ Vyběhla chlapcům vstříc.
Jako poslední přišel Kakashi s knížkou v ruce: „Tohle by měl vidět Jiraiya. Další knížka by byla na spadnutí.“ Pokýval hlavou uznale.
„Dost vy sebranko! Arogantní génius, úchylný blonďák, úchylnější sensei a neschopná Sakura!“ Sasuke začal plakat.
„To jste přehnala Tsunade!“ Obořil se na ni Kakashi a utěšoval Uchihu: „Já nejsem arogantní, fňuk.“
„Fajn, změna plánu. Zaútočíte na Akatsuki a kompletně všechny zničíte.“ Kývala Tsunade učeně hlavou. „Takhle na nás oni nikdy nezaútočí a až vás zabijou budu mít konečně klid a vesnice bude v bezpečí.“

„Myslím, že tě Hokage nemá ráda a její hněv se přenáší i na mě a to snižuje mojí publicitu u mladých dívek,“ plísnil Sasuke Naruta, když kráčeli po cestě z Konohy.
„S tebou se nebavím. Rozbil jsi mi ledničku.“ Odsekl Uzumaki.
„Cože? Jakou ledničku? Já jsem u tebe doma ještě ani nebyl!“ Bránil se Uchiha.
„To ti ale vůbec nezabránilo v tom mi jí rozbít, že?“
„Ale dyť já,-„
„Žádný kecy!“ Dlužíš mi čtyři stovky!“
„Já ti žádný prachy nedám!“ Vřískal Sasuke.
„Tak je z tebe vymlátím! Sundej si tričko a skoč do bláta!“Naruto byl již bez bot a sundaval si ponožky.
„Přesaňte kravnout.“ Vstoupil mezi ně Sai.
„Ha, Sai! Dlužíš mi čtyři stovky za rozbití televize!“ Naruto snažil znovu získat nějaké peníze.
„Dobrá,“ kývl Sai.
„Vážně?“
„Vlastně ty mi dlužíš sedm set za nakreslení Sakury ve sprše v životní velikosti.“
„C-cože? Saii… ty.“ Blonďák nenápadně koukl pohledem po Sakuře, jejíž pěsti byly již připravené oba zabít.
„No tak, když budeme jednat normálně v morálních zásadách příručky „Správný shinobi = mrtvý shinobi“ nic se nám nestane a mise proběhne bez problémů.“ Yamato ukazoval novou knížku z oblasti přežití.
„Tenzou, co tu děláš?“ Zajímal se Kakashi, i když očkem pozoroval novou knížku „Icha Icha: Mise v Soul Society“
„Mám dávat pozor na Root a jelikož je Sai tady tak dávám pozor na něj.“ Odpověděl Tenzou.
„Ale já už nejsem v Root,“ Usmál se Sai.
„Tak to mě Tsunade asi zase seřve.“ Zakroutil dřevěný muž hlavou.
„Proč máme vůbec zničit ty… tamty… jak se jmenujou?“ Ptal se Uchiha.
„Arrancaru?“ Napověděl blonďák.
„Né, jinak… Akáty… Akavamaríny… Akotsunade… Světlušky…“ Sasuke přemýšlel nad názvem organizace.
„Myslíš Akatsuki?“ Dloubla jej Sakura do žeber.
„Jó, to bude ono,“
„Je mi to jedno proč. Klidně proto, že nevrátili film do videopůjčovny včas, nebo nezaplatili členský poplatek v knihovně, ale tohle je naše práce a my jí vykonáme!“ Promluvil Hatake bojovně.
„Nejde vám jenom o to abyste vydělal zase nějaký prachy na ty vaše dospělácký úchylárny co provádíte s Jiraiyou?“ Mrkl Naruto.
„Mluvíš tady jako bysme byli jediní… Sai v tom jede taky!“ Hatake ukázal prstem dozadu na bílého chlapce, jehož otec rozhodně nebyl ředitel vápenky.
„To od vás není hezké Kakashi-senpai, když ještě uvážíte mé kreslící dovednosti hned mohu namalovat vás a mistra Gayie ve sprchách.“ Sai vyloudil na tváři zlotřilý úšklebek.
„Ty jeden divnej,-„ Hatake už začal dělat pečtě na raikiri, ale Tenzův pohled ho zarazil.

„Tobi, dělej a podej mi ty zavařovačky!“ Hulákal Deidara na svého kolegu, který byl sedm metrů nad ním a díky žebříku sbíral poslední sklenici zavařovaných okurek z police.
„Už jdu,“ Pod Tobim se však jedna šprušle prolomila. Zemská přitažlivost vykonala svoje a hodný chlapec spadl hlavou na zem. Deidara však sklenici s okurkami zavčas chytil.
„Výborně jsi pád stlumil hlavou, ještě by sis zlomil nohu.“ Blonďák vycenil zuby v úšklebku.
„Tobi tě jednou sejme ty šmejde,“ Proběhlo ležícímu hlavou.
„Co vám tak trvá? Itachi už má na ty okurky chuť a vy moc dobře víte jak je nevrlý, když nedostane to co chce!“ Práskl dveřmi Kisame.
„Cítím, že se blíží můj bratr a s tím i konec celé naší organizace. Tohle je jenom předzvěst špatných událostí, které budou následovat. Všichni zemřeme!“ Itachi, jakoby v tranzu, předříkával u stolu s jídlem slova.
„Bože, kde jsou ty okurky? Už zase blbě kecá!“ Pein promnul své znavené oči a přemýšlel zdali jeho další tělo, jenž vytvoří bude zase žena. Byl by moc rád, kdyby to byla pěkná žena s hrudníkem větším, než Konan, ale menším jak Tsunade.