Jako jeden... 2

Sasuke seděl v čekárně a čekal, až se něco bude dít. U dveří nad operačním sálem pořád svítilo červené světlo. Povzdechl si a víc se sesunul do židle. Najednou se dveře otevřely a ven vyšla Hokage se Sakurou a rozhlíželi se kolem. Nakonec si ho Sakura všimla a obě se vydali k němu.

„Uchia Sasuke.“ Konstatovala prostě Hokage. Sasuke se na ní díval a nevěděl, co si má myslet.

„Sasuke.“ Promluvila na něj Sakura. „Musíš nám říci, co se Narutovi stalo.“ Sasuke sklopil hlavu. „Musíš nám to říci. Jinak ho nezachráníme.“

„To všechno je kvůli mně.“ Zašeptal. „Před nedávnem jsem dostal jeden úkol od Orochimara. Měl jsem přivést jednoho člověka, co měl prej velice zajímavou schopnost. Dokáže částečně ovládat cizí chakru. Ne sice nějak moc, ale i to by se hodilo. Cestoval jsem tam a tehdy jsem na něho narazil.“

Skákal z větve na větev a přemýšlel o tom, jak to provede. Najednou kousek od něj prolétly dva kunaie a přišpendlili mu rukáv k větvi. Sasuke okamžitě aktivoval sharingan a pokoušel se najít viníka tohoto útoku. Najednou se před ním objevila temná postava. Hned si připravil katanu. Měl z té postavy divný pocit. Na jednu stranu, jako by se neměl čeho bát, ale zároveň všechny jeho smysly byly našponované.

„Sasuke.“ Zašeptala postava známým hlasem.

„Naruto?“ Oplatil mu překvapeně. Postava kousek popošla a na tvář jí dopadlo měsíční světlo. Sasuke se mu díval do očí a neviděl v nich nic kromě bolesti a zklamání. Celou dobu čekal útok, ale ten nepřišel. Naruto se na něj ještě chvíli díval a pak se obrátil a prostě zamířil pryč. Sasuke tam stál překvapený jako solný sloup.

„Kam jdeš?“ Vykřikl na odcházejícího Naruta. Ten se jenom zastavil.

„Domů.“ Odpověděl prostě. Tohle jediné slovo uzemnilo Sasukeho natolik, že úplně zapomněl na to, co má za úkol. Před očima se mu začaly odvíjet všechny vzpomínky. Všechna jeho rozhodnutí. Díky tomuto jedinému slovu. Ze vzpomínání ho vytrhl až jeho hlas.

„A kam jdeš ty Sasuke?“ Ptal se klidně. Sasuke se na něj mlčky díval. Naruto se na něj obrátil a tvrdě se mu podíval do očí. „Kde ty máš domov?“ Zeptal se. Sasuke chvíli stál a díval se mu do očí. Najednou jako by zase našel svoji jistotu.

„Já žádný domov nemám. Můj domov mi byl odejmut. Musím se pomstít.“ Odpověděl tvrdě.

„A co potom, až skončíš se svou pomstou? Co budeš dělat potom?“ Zeptal se ho s klidem Naruto. Sasuke se na něj upřeně díval. „Nevíš, co mi máš odpovědět?“ Zeptal se. „Nevíš, co budeš dělat dál?“

„To už je nepodstatné.“

„To není nepodstatné. Co bude potom, až ho zabiješ?“

„Jak víš, že ho zabiju?“ Vykřikl Sasuke.

„Protože v tebe věřím.“ Odpověděl klidně Naruto. To byla další rána, která Sasukeho usadila. „Vždycky jsi byl můj přítel a na tom se nic nezměnilo.“ Sasuke se na něj díval. Po tom všem co jsem jim udělal, je nepustilo to, aby mě přivedli zpět.

„Netoužíš zase někdy vidět tu vesnici?“ Zeptal se ho Naruto. Sasuke zvedl hlavu a uviděl ho hned kousek od sebe. „Pamatuj. U nás máš pořád jistotu, že tu budeme.“ Při těchto slovech se otočil a zamířil k odchodu.

„Ale podívejme se, koho pak to tu máme.“ Ozval se ze stínu slizký hlas. Oba chlapci ztuhli. Z jednoho ze stínů vystoupila bledá, hadupodobná postava.

„Orochimaru.“ Zašeptal vztekle Naruto.

„Copak kluku?“

„Zaplatíš za to, co jsi provedl.“ Drtil Naruto mezi zuby.

„Nezapomínej, že Sasuke za mnou přišel sám.“ Zasmál se Orochimaru.

„O tomhle teďka nemluvím.“ Zavrčel vztekle Naruto. „Zaplatíš za to, co jsi provedl mojí matce. Pomstím se ti za celý klan Uzumaki.“ Vykřikl.

„Takže ti to někdo řekl?“ Zasmál se Orochimaru.

„Ne. Jednoduše jsem našel záznam z mise, kde jí našli. Měl jsem příkaz protřídit staré záznamy. Zaplatíš za to, co jsi provedl. Tak přísahám já Naruto Uzumaki.“ S těmito slovy se vrhl na Orochimara…

Sasukemu se zasekl hlas. Sakura na něj nevěřícně hleděla.

„Vedl s Orochimarem velice dobrou bitvu. Nepoužíval při to ani démonní chakru. Byl jsem velice překvapený tím, jak se zlepšil. Zničil několik Orochimarových těl. On sám měl ovšem už taky několik zranění. Jak jsem se na něj koukal, tak jsem si uvědomil, že já nedokážu s chakrou zacházet jako on. Bylo to neuvěřitelné.“ Sasuke se na chvíli odmlčel.

„I když bojoval velice dobře, tak Orochimaru byl přece jenom lepší.“ Po jeho tváři začali téct slzy.

„Když se mu chystal zasadit smrtelnou ránu, tak jsem to nevydržel a zasál jsem. Asi mu došlo, že teďka by semnou prohrál, protože se stáhl. Vzal jsem Naruta a hned jsem vyrazil sem.“ Skončil.

„Takže mu to udělal Orochimaru?“ Zeptala se Tsunade. Sasuke přikývl. Na tváři se jí objevilo pár vrásek.

„To je velice zlé.“ Zašeptala. „Ještě nikdy jsme nedokázala vyléčit Orochimarův jed. Dělá je velice specifické. Nevíš, co to mohlo být?“ Zeptala se Sasukeko. Ten jenom vyděšeně zakroutil hlavou.

„Vždycky se zavřel do své laboratoře a něco vyráběl.“ Tsunade se narovnala a po tváři jí sjela slza.

„Myslím, že už pro něj nemůžeme nic udělat.“ Přitom se dívala na dveře sálu. Sakura se na ní vyděšeně podívala.

„Ale Tsunade-sama. Musíme něco udělat!“

„Není co Sakuro.“ Zašeptala.

„Ale Tsunade-sama…“

„Ne Sakuro. Je to těžké i pro mě, ale lékařský ninja musí vědět, kde je konec. Zkoušela jsem všechno co jsem uměla, abych ten jed zastavila. Ještě byla možnost, že by jsme se od někoho dozvěděli, co to vlastně ve skutečnosti bylo, ale ani to se nedozvíme.“ Sakura se rozvzlikala a sesula se na jednu ze židlí.

„Myslím, že mu zbývá ještě pár hodin života.“ Zašeptala Tsunade. Nechám ho obvázat a převést na jeden z pokojů.