You are not alone 2

2. Part
Mise začíná, ne však podle plánu

Milá maminko!
Dnes odpoledne jsem dorazila do vesnice. Hned jsem se seznámila s klukem, jménem Naruto Uzumaki. Je strašně zajímavý a ke mně milý. A dokonce jsem se dostala s ním do týmu. Ale…jen díky to jutsu. Moc se omlouvám, že jsem to použila, i když si říkala, že to nemám dělat. Ale neboj. Sensei, co mě zkoušel, nic neviděl… Včera jsme dostali misi typu A a zítra vyrážíme. Snad to zvládneme.

Tvoje Mina

Mina seděla u stolu a ještě jednou pročítala dopis, co právě napsala. Pak vytvořila pár pečetí.
„Přivolávací jutsu.“ řekla a před ní se objevil malý ptáček. Dopis pro matku srolovala do malé ruličky a přivázala ji ptáčkovy na nožičku.
„Víš, kam máš letět, Aiko?“ zeptala se. Ptáček pípnul a Mina mu otevřela okno. Aiko roztáhla křídla a vylétla vstříc obloze. Mina ji pozorovala, dokud jí nezmizela z očí…

„Dobré ráno, Sakuro.“ pozdravila Mina, když přišla ráno na smluvené místo.
„Dobré.“ odvětila Sakura, která seděla na lavičce. Mina si k ní přisedla a začaly si povídat. Ale ne na dlouho, protože přišel Sai. A potom už měla Sakura oči jen pro něj…

Po půl hodině- 8:30 (Kakashi má 30-ti minutové zpoždění)
A překvapivě už přišel.

„Dobré ráno, mládeži. Vyra… eh? Kde je Mina?“ zeptal se Kakashi. Sakura, Sai a Naruto ukázali na protější strom. Nahoře v koruně trůnila Mina. Kakashi vyskočil na větev, na které seděla.
„Proč tak pozoruješ tu skálu?“ zeptal se, aniž by pozdravil.
„Kakashi-sensei? Ale jak to…?“ vyjekla překvapeně Mina.
„To se dá snadno poznat podle tvého pohledu.“ řekl Kakashi a stejně jako ona se zadíval na onu skálu s hlavami Hokágů.
„Co se stalo s Yondaime Hokágem?“ zajímala se Mina.
„On…se obětoval pro vesnici.“ řekl Kakashi.
„Obětoval?“ nechápala Mina.
"Před 15 lety Konohu napadla Kyuubi. Málem naší vesnici zničila. Ale čtvrtý se za ní obětoval. Použil zakázané jutsu a zapečetil Kyuubi do dítěte. Toto jutsu si ale vyžadovalo obět.“ řekl Kakashi. Mina už chápala, co tím myslel.
„Čtvrtý ji zapečetil do Naruta. On…je Jinchuriki.“ řekl Kakashi.
„Jsi s ním v týmu. Měla bys to vědět.“ dodal. Tento fakt o Narutovi s Minou ani nehnul.
„Chudák. Musel mít těžké dětství.“ řekla upřímně Mina.
„To jistě…Víš, Mino. Ostatní by tak, jako ty nejspíš nereagovali. Minimálně by se ho stranili. Ale ty. Vzala si to…jako běžnou věc.“ řekl obdivně Kakashi.
„Přece ho nebudu odsuzovat jen proto, že si ho nějaký chlap vybral jako…“hostitele“ té lišky.“ odvětila.
„To neříkej! Minato-sensei neměl jinou možnost!“ syknul Kakashi.
„Minato-sensei? On byl váš učitel?“ vyjekla Mina, ale snažila se být potichu, aby zbytek týmu nic neslyšel. Kakashi přikývl.
„Tohle…jsem ti neměl říkat. Nikomu ani muk.“ řekl Kakashi. Mina neočekávaně vstala a chystala se seskočit k ostatním, ale na chvilku se zatavila.
„Kakashi?“
„Hm?“ zahuhlal.
„Možná jsem se zmýlila. Možná jen neměl…jinou možnost.“ řekla a skočila k ostatním. Kakashi udělal to samé.
„No konečně! Co ste tam takovou dobu dělali???“ pyskoval Naruto.
„Jen jsme… Tak polemizovali o životě.“ řekla Mina a usmála se.
„To vyprávějte Sakuře!“ rozkřikl se na ni opět Naruto, ale okamžitě se chytl za ústa. Za ním se rýsoval stín.
„Stojí za mnou, že jo?“ pípl. Mina nasucho polkla a přikývla. Naruto zakňučel a otočil se. V tu chvíli spatřil obličej hodný Voldemorta.
„Gomen, Sakura-chan. Ono mi to… vypadlo.“ snažil se jí omluvit, ale víc už toho říct nestihl. Sakura mu umožnila vyhlídkový let…

„Takža mládeži…Tenhle neplánovaný výlet do nemocnice nám zabral dost času. Tak se příště kroť, Sakuro. A ty Naruto! Kroť svou pusu!“ sjel ty dva Kakashi. Oba jen přikývli. Tedy Sakury kývla. Naruto jen něco zaskuhral.
„Nyní k dnešnímu plánu. Kolem páté hodiny, bychom měli dorazit do vesnice Osikur, která leží téměř na hranici se zemí Deště. Proto si pospíšíme a vezmeme to po stromech. Nějaké otázky?“ zeptal se Kakashi. Nikdo nic nenamítal, takže hnedka vyrazili…

Mladík se světle fialovými vlasy utíkal lesem a stále se ohlížel. Uviděl za sebou 4 stíny. Potichu zaskučel a nepatrně zrychlil. Už byl ale příliš unavený. Náhle se mu přímo mezi lopatky zaryl kunai, který ho srazil k zemi. V ten okamžik se nad ním objevili 4 stíny.
„Já…vám…h-ho…ne-nedám.“ dostal ze sebe.
„Chlapče! Nemáš na vybranou.“ řekla jedna z postav posměšným, mužským hlasem.
„Jdi. My už se o tohle postaráme.“ řekla druhá postava a jeden z nich zmizel. Pak se opět otočili k pomalu umírajícímu chlapci.
„A ty jdeš s námi. Něco nám dlužíš.“…

Tým Kakashi spěšně skákal z větvě na větev. Celé skupině vévodil Naruto. Za ním skákali Sakura a Sai, Mina a uzavíral to Kakashi. Ten však trochu zrychli a v mžiku byl vedle Miny.
„Můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Kakashi.
„Jo jasně. Co potřebujete?“ otázala se rusovláska.
„Ty ovládáš suiton, že?“ ujišťoval se. Mina kývla.
„A ještě něco?“ zeptal se.
„No… ještě…Fuuton.“ přiznala se Mina. Kakashi kývl hlavou, ale Mině bylo jasný, že jí už nevnímá.
„Eh. Kakashi?“ zkusila to… a nic. Jemně do něj štouchla.
„Posloucháte mě?“ zeptala se, aby na sebe upozornila.
„Jo jasně! Já jen, že i Naruto má větrnou podstatu.“ vysvětlil.
„To je…velmi zajímevé.“ přisvědčila s krapet… zoufalým pohledem, kterého si ale Kakashi nevšiml.
/Pokud má také větrnou podstavu, eventuelně by to justu zvládla/přemýšlel Kakashi.
„Kakashi-sensei!“ ozval se zepředu Naruto. Kakashi se probral ze zamyšlení a rychle Naruta dohnal.
„To je ta vesnice?“ zeptal se Naruto a ukázal na pár domků před nimi.
„Ano to je Osikur.“ přisvědčil Kakashi. Když vešli do vesnice, museli uznat, že lidé jsou velmi milí.
„A kde by měl ten kluk bydlet?“ zeptal se Sai.
„Na konci vesnice.“ řekl Kakashi.
Tak tedy došli na konec Osikur, kde už na ně čekal mladík se světle fialovými vlasy.
„Ahoj. Já jsem Daisuke.“ představil se, ale nějaké extra nadšení z něj nečíšilo. Mině hned nepadl do oka.
„Mé jméno je Kakashi Hatake, Tohle je Sakura, Sai, Mina a Naruto.“ představil je a Daisuke jen pokýval hlavou. Ale stále tkvěl pohledem na Narutovi. Mina přimhouřila oči.
„Tak pojďte. Ukážu vám, kde budete spát.“ řekl nakonec a všichni ho následovali…

Večer

Naruto, Sai, Sakura a dokonce i Kakashi už spali. Spali všichni kromě Miny. Ta seděla na okně. Dívala se na hvězdnou oblohu a měsíc se odrážel v jejích blankytných očích. Už se chystala jít spát, když uviděla Daisukeho. Vyšel z domu a rozeběhl se přímo do hustého lesa naproti. Mina na nic nečekala a rozeběhla se za ním. Samozřejmě tak, aby si jí nevšimnul. Neběželi dlouho a Daisuke se zastavil na jedné mýtině. Mina se schovala v keři, aby měla co nejlepší výhled. Za chvíli se tam objevily 3 postavy zahalené v dlouhých, černých pláštích s červenými mraky.
„Dnes dorazili i s tím klukem. Podle plánu.“ řekl Daisuke.
„Výborně. Takže budeš pokračovat v plánu. Musíš si získat Narutovu přízeň. Pak už nebude těžké získat jeho démona.“ řekl jeden muž.
Mině se rozšířili zorničky. On chce Naruta unést a sebrat mu devítiocasou lišku. To jí stačilo. Teď se musí rychle dostat domů, aby Daisuke nic nezjistil. Využila jejich nepozornosti a rychle se vydala pryč…